Klášter Milevsko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Milevský klášter
nádvoří s kostelem Navštívení Panny Marie
Lokalita
Stát Česká republikaČeská republika Česká republika
Kraj Jihočeský kraj
Místo Milevsko
Souřadnice
Základní informace
Řád premonstráti
Založení cca 1184
Mateřský klášter Strahovský klášter
Představený Mikuláš Selvek
Odkazy
Kód památky 39572/3-2609 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Milevský klášter je premonstrátský klášter na severovýchdoním okraji města Milevsko, okres Písek. Byl založen mezi lety 1184 a 1187, jedná se tak o nejstarší klášter na jihu Čech. Založil jej Jiří z Milevska. Na jeho výstavbě se podílel i budoucí opat Jarloch se svými řeholníky. Čtyři roky po jeho založení klášter vyhořel. V době husitských válek byl klášter vypleněn. Tehdejší opat kláštera veškeré cennosti ukryl na hradě Příběnice, ale po dobytí Příběnic došlo ke zničení i těchto cenností. Celý areál milevského kláštera, stejně jako klášterní bazilika Navštívení Panny Marie a hřbitovní kostel sv. Jiljí jsou zapsány na seznamu kulturních památek píseckého okresu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Klášter založil mezi lety 1184 až 1187 pán Jiří z Milevska.[1] Na výstavbě kláštera se podílel i budoucí první opat milevského kláštera Jarloch se svými řeholníky.[1]

V roce 1191 klášter vyhořel, byl ale opět obnoven. K jeho vysvěcení došlo 1. října 1201.[2] Opat Jarloch zemřel v Milevsku roku 1228 a byl zde pohřben.[2] Později sídlilo v klášteře až 30 řeholníků, kteří se kromě duchovní správy věnovali i hospodářským činnostem, pěstovali víno, obilí, chmel.[3] Když byl 23. dubna 1420 klášter přepaden husity, bylo Jarlochovo tělo odneseno řeholníky na Zvíkov. Tam byl pohřben na neznámém místě.[2] Část mnichů odešla do toužimského proboštství, které klášteru patřilo.[4] V době husitských válek byl klášter zpustošen.[5] Tehdejší opat kláštera veškeré cennosti ukryl na Příběnice, ale po dobytí tohoto hradu, došlo i ke zničení těchto cenností.[5]

V 15. století jej vlastnili Rožmberkové, po nich Švamberkové. Kryštof I. ze Švamberka klášter v 16. století prodal pánům z Hodějova. Za jejich působení byl klášter částečně opravován, byla obnovena hráz rybníka , byly vytvořeny nové příkopy a hradby. Zvláštní péče byla věnována důkladnějším zpevněním hrází rybníka. Po Bílé Hoře byl pánům z Hodějova zkonfiskován majetek, včetně Milevského kláštera. Klášter byl zpustošený a okolní vesnice opuštěné a podle slov kronikáře v Milevsku vše zelo chudobou, bídou a lidským pláčem.[5] Císařským rozhodnutím byl klášter přidělen premonstrátskému klášteru na Strahově. Opět začíná další snaha o znovuobnovení původní slávy kláštera. V době církevních reforem císaře Josefa II. se museli premonstráti vrátit do Prahy, avšak nakonec se jim podařilo zajistit, aby byl klášter přidělen ke klášteru Strahovskému. Nemalou měrou se přičinil opat Strahovského kláštera Václav Josef Mayer v roce 1786.[6]

Hlavní branou z roku 1885 se vstoupí na klášterní nádvoří.[7] Po pravé straně vchodu na první nádvoří je budova bývalé latinské školy. Jednalo se o nejstarší školu v kraji, která se připomíná již v roce 1543.[8]

Dnes v dolní částí sídlí charita a v prvním patře ve velkém sále se pořádají přednášky a výstavy, v druhé místnosti je trvalá expozice barokní knihovny, s knihami zapůjčenými ze Strahova

Bazilika Navštívení Panny Marie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Bazilika Navštívení Panny Marie (Milevsko).

Dnešní štíhlá silueta průčelí klášterní baziliky Navštívení Panny Marie se dvěma výraznými věžemi byl původně nevelký románský kostel z roku 1187, založený v době vzniku kláštera.[9] Velká část stavby chrámu byla provedena za opata Jarlocha.[10] Ve 13. století byl raně goticky přestavěn se zachovaným románským vstupem, přičemž vstupní brána a hradební zeď jsou zbytky někdejšího opevnění. Další přestavba v 19. století dala kostelu novorománskou podobu. Nyní je po celkové rekonstrukci.

Jižní strana baziliky je organicky napojena na budovy starého klášterního konventu.[11] Jsou též novorománské, stejně tak budova sakristie a části ambitů. Konvent má uzavřený čtvercový tvar, uprostřed bývala rajská zahrada. V jeho areálu bývaly vystaveny archeologické nálezy z města, kláštera a dobová platidla. Budovy děkanství, konvent, oltáře, obrazy a i hrobky byly za husitských bouří poškozeny.[12]

Na druhém klášterním nádvoří býval pivovar, cukrovar a hospodářské budovy.[13] Pivovar byl postavený roku 1691 opatem Vítem Seipelem místo již zaniklého původního pivovaru. Pivovar fungoval do roku 1907, kdy byl zrušen.[14] Opat Seipel také dostavěl hospodářské budovy.

Kostel sv. Jiljí[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Kostel svatého Jiljí (Milevsko).
Kostel sv. Jiljí s románskou věží

Původně románský kostel svatého Jiljí stojící uprostřed současného hřbitova, dle archeologických výzkumů pochází z poslední třetiny 12. století. Od svého vzniku do založení kláštera sloužil jako vlastnický kostel Jiřího z Milevska. Na počátku 15. století byl goticky přestavěn s architektonicky cennou síťová klenba tzv. milevského typu, který se stal vzorem při výstavbě kostela svatého VítaČeském Krumlově. Z původní románské stavby je zvenku patrná pouze věž ze žulových kvádrů s dřevěnou střechou napojená ke kostelu na západní straně. Po založení zdejšího kláštera začal kostel sv. Jiljí plnit funkci farního kostela, zatímco chrám Panny Marie v klášterním areálu sloužil potřebám řeholníků. V roce 1785 byla funkce farního kostela přenesena do chrámu Panny Marie a kostel sv Jiljí postupně chátral. Až do roku 1883 byl uzavřen a o jeho obnovu se přičinil strahovský opat Zikmund Antonín Starý.[15]

Okolo kostela se nachází hřbitov. Poslední rozšíření hřbitova bylo v roce 1899 a v tomto roce byl i nově vysvěcen.[16] Od 80. let 20. století kostel sv. Jiljí slouží jako smuteční síň.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

V současné době i nadále spadá Milevský klášter pod správu Královské kanonie premonstrátů v Praze na Strahově. Žije zde pět bratří, kteří spravují 14 farností (21 kostelů) v Milevsku a širokém okolí. Jejich hlavní náplní je:

  • společný život a společná modlitba
  • služba farnostem v okolí kláštera
  • duchovní a kulturní centrum
  • doprovázení na cestě víry
  • svátostná služba, biblické hodiny, katecheze, společenství
  • zázemí pro duchovní obnovu a odpočinek

Nabídka služeb v Milevské klášteře[editovat | editovat zdroj]

Prohlídka s průvodcem, dva okruhy:

  1. Sakrální stavby - bazilika Navštívení Panny Marie, opatská kaple, rajská zahrada a kostel sv. Jiljí
  2. Ze života bratří premonstrátů - barokní prelatura (4 pokoje a kaple opata) a latinská škola s knihovnou

Klášterní obchůdek - nabídka z klášterních produktů vína, marmelády, sušenky, křestní svíčky a roušky, keramiku. Dále čokolády dle původu kakaového bobu. Křížky, růžence a šátky.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b KYTKA, Josef. Milevsko a jeho kraj. turistika, památky, historie. Milevsko: Nákladem odboru klubu českých turistů, 1940. ISBN 39. S. 16. 
  2. a b c KYTKA, Josef, str. 40.
  3. KYTKA, Josef, str. 42.
  4. ÚLOVEC, Jiří. Ohrožené hrady, zámky a tvrze Čech, 2. díl. Praha: Libri, 2005. 768 s. ISBN 80-7277-208-2. Kapitola Toužim, s. 510–5516. 
  5. a b c KYTKA, Josef, str. 43.
  6. KYTKA, Josef, str. 44.
  7. KYTKA, Josef, str. 36.
  8. KYTKA, Josef, str. 38.
  9. KYTKA, Josef. Milevsko a jeho kraj. turistika, památky, historie. Milevsko: Nákladem odboru klubu českých turistů, 1940. ISBN 39. S. 16. 
  10. KYTKA, Josef, str. 40.
  11. KYTKA, Josef, str. 42.
  12. KYTKA, Josef, str. 43.
  13. KYTKA, Josef, str. 46.
  14. Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené kytka462 není určen žádný text
  15. KYTKA, Josef, str. 48.
  16. KYTKA, Josef, str. 51.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Pavel BŘICHÁČEK: Archeologický výzkum jádra premonstrátského kláštera v Milevsku (okr. Písek), in: Vladislav II., druhý král z Přemyslova rodu. Praha 2009, s. 91-106. https://www.academia.edu/10671768/
  • Hejna, Antonín: Původní půdorysná podoba kostela sv. Jiljí v Milevsku, Archeologické výzkumy v jižních Čechách, České Budějovice 1987, s. 55-66
  • Kuthan, Jiří: Středověká architektura v jižních Čechách do poloviny 13. století, České Budějovice 1972
  • Toulavá kamera 1, strana 10-13 ISBN 80-7316-228-8
  • ZELENKOVÁ, Pavla. Premonstrátský klášter a kostel sv. Jiljí v Milevsku. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Katolická teologická fakulta, 2017. ISBN 978-80-7422-583-3. S. 300. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]