Přeskočit na obsah

Kašpar z Questenberka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jeho Milost
Kašpar z Questenberka
opat Strahovského kláštera
Církevřímskokatolická
Zvolení1612
PředchůdceJan Lohelius
NástupceKryšpín Fuk
ZnakZnak
Svěcení
Kněžské svěcení1594
Osobní údaje
Datum narození1571
Místo narozeníKolín nad Rýnem
Datum úmrtí28. června 1640 (ve věku 68–69 let)
Místo úmrtíPraha
Místo pohřbeníStrahovský klášter
NárodnostNěmec
Vyznánířímskokatolické
PříbuzníGerhard z Questenberka (bratr)
Povolánígenerální vikář
Známý díkypřipojení Milevského kláštera ke Strahovu
převezení ostatků sv. Norberta do Prahy
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kašpar z Questenberka (německy Caspar von Questenberg, 1571, Kolín nad Rýnem – 28. června 1640, Praha) byl německý kněz a opat Strahovského kláštera. Pocházel z významného patricijského rodu Questenberků a jeho rodové větve doložené v Kolíně nad Rýnem od roku 1424. Jeho předkové byli činorodými obchodníky[1] ve svazu německých obchodních měst. Vystudoval filosofii v Kolíně nad Rýnem, byl vysvěcen na kněze a vstoupil do premonstrátského řádu a kláštera na Strahově. Působil také jako kazatel a farář v Jihlavě (1595–1606). Od roku 1612 byl opatem Strahovského kláštera, zasloužil se o jeho rozvoj a je zde také pohřben.[2] Byl významným katolickým teologem a organizátorem protireformačního hnutí v Čechách a na Moravě. Jeho poměrně těsný vztah k císařskému dvoru ve Vídni, jmenovitě k císaři Ferdinandovi II. a místně i k pražskému arcibiskupství, jej vázal i k dobovým mocenským strukturám.

Život a činnost

[editovat | editovat zdroj]

Mládí

[editovat | editovat zdroj]

Kašpar z Questenberka se narodil roku 1571 (bližší datum není známo) v bohaté patricijské rodině hanzovních obchodníků v Kolíně nad Rýnem, který byl součástí spolku severních německých měst, podílejících se na obchodu přes Baltské moře do Anglie a následně až do kolonizovaných území severní Ameriky. Za doloženého zakladatele rodové větve Questenberků v Německu se považuje Tielmann Questenberg, (1380 – 26. dubna 1448), který se narodil v Bodenfeldu v Dolním Sasku a asi v roce 1425 se usadil v Kolíně nad Rýnem.[1] O čtyři generace později se narodili rodiče Kašpara z Questenberka, Gerhard (I.) (1535–1591) a matka Catharina von Thirlaen (* 1539), usídlení v Kolíně nad Rýnem.[1][p 1] Kašpar z Questenberka zde vystudoval filozofii a byl zřejmě v roce 1594 vysvěcen na kněze, vstoupil do řádu premonstrátů a je od roku 1595 doložen v Strahovském klášteře v Praze. V době svého noviciátu působil jako kazatel, později i jako farář v Jihlavě. Měl tři bratry, Gerharda, Heřmana a Jana.

Dospělost

[editovat | editovat zdroj]

Období 1600–1618 V době kdy Kašpar z Questenberka za vlády císaře Rudolfa II. přišel do Prahy a ujal se svých kněžských povinností ve Strahovském klášteře, se stupňoval rozpor mezi protestanty a katolíky v celé Evropě. Existence a činnosti katolických klášterů v protireformačním hnutí, zejména pak centrální Strahovský klášter premonstrátů a pražské arcibiskupství, hrály významnou roli. Bezpochyby nadaný a dobře vzdělaný Kašpar se stal pro úřadujícího opata Jana Lohelia nepostradatelným rádcem. Již v roce 1601 opata Lohelia doprovázel do Říma k papežské kurii, kde se projednávaly postupy katolické církve v protireformaci. Postupoval v klášterní hierarchii, stal se převorem a po zvolení Jana Lohelia do funkce pražského arcibiskupa převzal v roce 1612 úřad opata Strahovského kláštera. Z té doby se zachovaly i jeho některé teologické spisy.[3] V následujících letech (asi od 1614) se podílel na reformách v dalších klášterech správní oblasti (zirkariebezirk) premonstrátů na území Čech, Moravy, Rakouska a Slezska jako generální vikář a kancléř arcibiskupství. Zasloužil se o rozvoj sídelního premonstrátského Strahovského kláštera. Za jeho působení byla dokončena přestavba dolních ambitů kláštera a prelatury a vystavěn špitál sv. Alžběty na Pohořelci, klášterní pivovar. Na Novém Městě založil kolej sv. Norberta pro studium řádových bratří.[4]

Místo uložení ostatků sv. Norberta v Magdeburku
Medaile ku příležitosti přenesení ostatků sv. Norberta do Prahy 1627

Období 1619–1626

Relativně klidné a tvůrčí období skončilo v roce 1618 pražskou defenestrací. Katolické duchovenstvo, jezuité, arcibiskup Jan Lohelius, opat Kašpar z Qeustenberka a také opat benediktinského Břevnovského kláštera byli z Prahy vypuzeni a museli se uchýlit do bezpečných míst, jedno z nich byl Klášter Teplá. Opatu Kašparovi z Questenberka se s pomocí jeho bratra Garharda,[p 2] podařil útěk do Vídně k císařskému dvoru.[5] Bratr Gerhard také pomohl části řádových bratrů premonstrátského kláštera přemístit se na bezpečné místo. Po bitvě na Bílé hoře 1620 se Kašpar z Questenberka vrátil do Prahy a obnovil činnost Strahovského kláštera. Škody, které premonstráti utrpěli, byly v následujících dvou letech s přispěním vídeňské administrativy nahrazeny. V roce 1622 se opatu Kašparovi z Questenberka podařilo ke Strahovskému klášteru přičlenit původně benediktinský klášter v Želivi a rozhodnutím císaře také klášter v Milevsku. V témže roce však pražský arcibiskup Lohelius a vlivný zastánce opata Strahovského kláštera zemřel (2. listopadu 1622) a nově ustanovený pražský arcibiskup Arnošt Vojtěch z Harrachu, od roku 1626 kardinál, který usiloval o upevnění vztahu k císařskému dvoru Ferdinanda II., pozice premonstrátů v arcidiecézi poněkud rozmělnil novým ustanovením struktury vikariátů.

Období 1627–1640

V roce 1627 císař Ferdinand II. zřídil protireformační komisi[p 3] a do ní jmenoval i opata Strahovského kláštera Kašpara z Questenberka. Komise vyhledávala a posuzovala provinění účastníků stavovského povstání a odpůrců politiky Ferdinanda II. a odsuzovala je ke konfiskaci majetků.[6][7] Verdikty komise mohl změnit pouze panovník. Další krize, která postihla opata Kašpara a potažmo i celou katolickou komunitu v Praze byl vpád saské armády s podporou švédských jednotek pod vedením polního maršála Arnima do Čech, obsazení Prahy v listopadu 1631 a návrat k vládě protestantů.[8] Již šedesátiletý Kašpar z Questenberka se musel znovu uchýlit do Vídně pod ochranu císaře. [5] Po sedmi měsících, když císařská vojska pod vedením Albrechta z Valdštejna saská vojska z Čech vypudila (25. května 1632), se opat Kašpar vrátil do Prahy a znovu oživil činnost Strahovského kláštera. Další vpád protestantských Švédů do Čech 1639 pod velením generála Bannera,[8] opětně donutil opata Kašpara k útěku do Vídně. Unavený a nemocný opat Kašpar se příští rok do Prahy vrátil ale vysílení a nemoci podlehl 28. června 1640.

Ostatky sv. Norberta

S osobou opata Strahovského kláštera Kašpara z Questenberka se nejčastěji zmiňuje jeho úsilí a zásluhy o získání ostatků sv. Norberta z Xanten, zakladatele premonstrátského řádu, které byly uloženy v Magdeburku v klášteře Panny Marie. Od roku 1626 s podporou císaře vedl opat Kašpar jednání o přenesení ostatků do Strahovského kláštera, který se v té době považoval za centrum premonstrátů, zatímco Magdeburg byl po dlouhou dobu pod vlivem protestantů. Po různých obstrukcích se podařilo ostatky sv. Norberta vyzvednout a prozatímně uložit (11. prosince 1626) v premonstrátském klášteře v Doksanech. Do Prahy byly ostatky slavnostně převezeny až 2. května 1627 a uloženy ve Strahovském klášteře. [9]

Životní odkaz

[editovat | editovat zdroj]

Doba, ve které Kašpar z Questenberka žil byla plná politických a náboženských zvratů, lokálních a celoevropských válek. Byla to doba novověku, kdy se formovaly nové státy, tvořily se základy nových hospodářských formací, rozvíjela se věda a kultura. Kašpar z Questenberka do této doby vstoupil jako vzdělaný a přesvědčený katolík, zásadový teolog a organizátor církevních institucí, které se v průběhu třicetileté války a protireformačního hnutí obnovovaly a dotvářely politický a hospodářský rámec habsburské říše. Žil v rozporuplné době vlády Rudolfa II. pak krátce vládnoucího císaře Matyáše a dramatické protireformační vládě Ferdinanda II. a posléze i Ferdinanda III. Jeho odkaz je zachován v historii Strahovského kláštera a působení řádu premonstrátů v zemích Koruny české. Ve Strahovském klášteře, kde jsou uloženy ostatky zakladatele premonstrátského řádu sv. Norberta z Xantenu, o jejichž přenesení do kláštera se zasloužil, je v bazilice pohřben i Kašpar z Questenberka.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ V archivované společné závěti Gerharda (I.) – advokáta civilního soudu v Kolíně nad Rýnem a jeho manželky Cathariny z roku 1590, je souhlas rodiny, aby nejstarší syn Kašpar (Caspar) vstoupil po dovršení 20 let do řeholního řádu (Societat Fraternitatis – Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou); viz [1] s.95.
  2. ↑ Gerhard z Questenberka byl členem vojenské kanceláře u císařského dvora ve Vídni, diplomat a také rádce Albrechta z Valdštejna, zkušený logistik a vojenský stratég.
  3. ↑ Členy komise byli kardinál Harrach, již zmíněný Kašpar z Questenberka, Jaroslav Bořita z Martinic, Frederic Tallenberg a Christopher Wratislav z Mitrovic

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c QUISENBERRY, Anderson Chenault. Memorials of the Quisenberry Family in German, England and America. [online]. Washington: Hartman & Cadick, 1897. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Genealogie a Heraldika 1-2/1998 [online]. Klub pro českou heraldiku a genealogii., 1998. Dostupné online. 
  3. ↑ QUESTENBERG, Kaspar von, Abt des Prämonstratenserstiftes Strahov [online]. Bautz: Ulrich G. Leinsle, 2003. Dostupné online. (německy) 
  4. ↑ Strahovský klášter [online]. Praha: CZI s.r.o., 2008. Dostupné online. 
  5. ↑ a b ČERMÁK, Dominik. Kanonie Strahovská, 1877 [cit. 2018-11-09]. [Premonstráti v Čechách a na Moravě - Dominik Karel ... - Google Books Dostupné online]. 
  6. ↑ LOUTHAN, Howard. Early Modern Europe, from Creisis to Stability. Caranbury: Associated University Press, 1931. (anglicky) 
  7. ↑ PESCHECK, Christian Adolph. Reformation and anti-reformation in Bohemia [online]. Londýn: Housten and Stoneman, 1845 [cit. 2009-12-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b Třicetiletá válka [online]. Mgr. Roman Grametbauer. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-03-01. 
  9. ↑ Přenesení ostatků sv. Norberta [online]. Praha: Strahovský klášter, 25.4.2008. Dostupné online. [nedostupný zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Straka Cyril Antonín, Albrecht z Valdštejna a jeho doba. Na základě korespondence opata strahovského Kašpara z Questenberka, Praha, Nákladem České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění 1911 (Rozpravy České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění I, 44).
  • Straka Cyril Antonín, Přenešení ostatků sv. Norberta z Magdeburku na Strahov (1626–1628), Praha, Ladislav Kuncíř 1927

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
48. opat strahovský
Předchůdce:
Jan Lohelius 		1612–1640
Kašpar z Questenberka 		Nástupce:
Kryšpín Fuk
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kašpar_z_Questenberka&oldid=24172712“