Jan Lohelius

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jeho knížecí Milost
Jan III. Lohelius
12. arcibiskup pražský
Johan Lohelius, arcibiskup pražský (1612–1622)
Johan Lohelius, arcibiskup pražský (1612–1622)
Církev římskokatolická
Předchůdce Karel z Lamberka
Nástupce Arnošt Vojtěch z Harrachu
Znak Znak
Zasvěcený život
Institut premonstrátský řád, křižovnický řád
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Osobní údaje
Datum narození 1546
Datum úmrtí 2. listopadu 1622
Vyznání římskokatolické
Povolání
Církevní heraldika
Římskokatolický duchovní
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan III. Lohelius OPraem. O.Cr. resp. Jan Lohel (1549, Třebeň2. listopadu 1622, Praha) byl římskokatolický duchovní, premonstrát, opat Strahovského kláštera (15821612), 12. arcibiskup pražský a 27. velmistr řádu křižovníků s červenou hvězdou (obojí 16121622).

Život[editovat | editovat zdroj]

Jan Lohel se narodil v západočeské vsi Třebeň synem čeledína. Ve třinácti letech nastoupil jako pacholek do služeb premonstrátského kláštera v Teplé a v roce 1573 vstoupil do tohoto řádu. Po studiích na univerzitě v Praze se vrátil do Teplé, kde se stal v roce kazatelem a subpriorem.[1]

V roce 1578 odešel do Strahovského kláštera, kde se stal nejdříve převorem a posléze (1582) opatem. Jeho kariéra strmě stoupala, v roce 1587 se stal generálním vikářem premonstrátského řádu pro celou Svatou říši římskou a Polsko. V roce 1602 se stal pražským světícím biskupem. Vzhledem k nemoci pražského arcibiskupa Karla z Lamberka byl též faktickým správcem arcidiecéze a 14. května 1612 jej papež Pavel V. jmenoval arcibiskupem koadjutorem s právem nástupnictví. Po smrti svého předchůdce (18. září téhož roku) se tak skutečně stal 12. arcibiskupem pražským. Jeho nástupcem na postu opata Strahovského kláštera se stal Kašpar z Questenberka (1571 Kolín nad Rýnem – 28. června 1640 Praha).[2]

Jako arcibiskup pracoval Jan Lohelius na postupném potlačování protestantismu a utrakvismu. V roce 1617 nechal zbořit kostel v Hrobě, který si protestanté postavili bez povolení na pozemku, který patřil cisterciáckému klášteru v Oseku.[3] Po propuknutí Českého stavovského povstání byl vypovězen z Čech, do Prahy se vrátil až po bitvě na Bílé hoře. V roce 1622 zakázal na území Českomoravské provincie podávat přijímání podobojí.

Závěr života[editovat | editovat zdroj]

Arcibiskup Jan Lohelius zemřel 2. litopadu 1622 v Praze a byl pochován v klášterní bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Strahově.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Lohelius ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. DLABACZ, Gottfried Johan. Leben des frommen prager Erzbischofs Johann Lohelius ehemaligen strahöwer Abtes. Prag: [s.n.], 1794. Dostupné online. (německy) 
  2. LEINSLE, Ulrich G. Questenberg, Kaspar von. In: BAUTZ, Friedrich Wilhelm; BAUTZ, Traugott. Biografische-Bibliographisches Kirchenlexikon. Herzberg: Verlag Traugott Bautz, 1994. Část hesla bezplatně dostupná online. Dostupné online. ISBN 3-88309-048-4. Svazek VII. S. 1107–1109. (německy)
  3. viz NEUMANN, Augustin Alois, OSA: Ožehavé kapitoly z českých dějin církevních. Myšlenky a život sv. 4. Vyšehrad, Praha 1937

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HOLUBÁŘ, Gotthard. Jan Lohel, arcibiskup Pražský. Blahověst: katolické hlasy pro kněžstvo i lid jazyka českoslovanského. Praha: 24. listopad 1855, díl II, svazek 1, s. 17–22. Dostupné online. 
  • ONDRÁČEK, Vilém. Bl. Jan Lohel. Vítězové : měsíčník věnovaný hagiografie a katolické biografie. Olomouc: 1938, roč. V, čís. 6. 
  • K. Pichert, Johannes Lohelius, Annalecta Praemonstratensia 3, 1927, s. 125–140, 264–283, 404–422.
Předchůdce:
Karel z Lamberka
Znak z doby nástupu 12. arcibiskup pražský
16121622
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Arnošt Vojtěch z Harrachu
Předchůdce:
Karel z Lamberka
Znak z doby nástupu 27. velmistr řádu křižovníků s červenou hvězdou
16121622
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Arnošt Vojtěch z Harrachu