Milevsko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Milevsko
Kostel Svatého Bartoloměje v Milevsku

Kostel Svatého Bartoloměje v Milevsku

znak obce Milevskovlajka obce Milevskoznakvlajka

status: město
LAU 2 (obec): CZ0314 549576
kraj (NUTS 3): Jihočeský (CZ031)
okres (LAU 1): Písek (CZ0314)
obec s rozšířenou působností: Milevsko
pověřená obec:
historická země: Čechy
katastrální výměra: 42,49 km²
počet obyvatel: 8 540 (2016)[1] (e)
nadmořská výška: 461 m n. m.
PSČ: 399 01
zákl. sídelní jednotky: 16
části obce: 6
katastrální území: 6
adresa městského úřadu: nám. E. Beneše 420,
399 01 Milevsko
starosta / starostka: Ivan Radosta
Oficiální web: www.milevsko-mesto.cz
Ofic. web MÚ: www.milevsko-mesto.cz/vismo/deska.asp
E-mail: posta@milevsko-mesto.cz

Milevsko
Red pog.svg
Milevsko
Zdroje k infoboxu a částem obce

Milevsko (německy Mühlhausen) je městookrese Písek v Jihočeském kraji, 22 km severovýchodně od Písku a 22 km západně od Tábora na Milevském potoce. Žije zde přes 8 tisíc obyvatel. Území města se skládá ze dvou nesousedících celků - místní část Velká tvoří exklávu.

Město je známé především díky závodům pro výrobu vzduchotechnických zařízení – ZVVZ. Každoročně se zde pořádá jarní maškarní průvod. Milevské maškary mají více než stoletou tradici.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Podle dochovaných archeologických nálezů se předpokládá, že oblast dnešního města byla osídlena již ve starší době kamenné a obyvatelstvo se zde usadilo na trvalo, což dokládají další nálezy z mladší doby bronzové, z doby halštatské a laténské. Vlivem stěhování národů z východu se do oblasti dostávali postupně Slované, kteří začali vytlačovat původní obyvatele. O jejich první přítomnosti v oblasti vypovídají nálezy, které dokládají slovanské osídlení někdy okolo 8. století našeho letopočtu.

Budoucí město se nacházelo na křižovatce obchodních cest ve 12. století, což mu předurčovalo prosperitu a růst. První písemná zmínka o městu pochází z roku 1184 a týká se bohatého velmože Jiřího z Milevska. Na jeho popud byl ve městě založen roku 1187 premonstrátský klášter. O výstavbu kláštera se zasloužili řeholníci vedení opatem Jarlochem. Během následujících let procházel majetek kláštera rozkvětem a díky dobré správě a výhodné pozici na křižovatce cest se stal brzy jedním z nejbohatších klášterů v zemích koruny České. Pád moci milevského kláštera je spojen s husitstvím.

Milevsko bylo katolické město, takže se stalo cílem nájezdu husitů. Město bylo dobyto, klášter byl roku 1420 vypálen a majetek vyrabován. Okolní pozemky si rozebrala šlechta, v první fázi připadl do vlastnictví rodu Rožmberků, kteří ho spravovali do roku 1543, kdy připadl rodu Švamberků. V roce 1513 povolil Jindřich ze Švamberka městu vlastní pivovar.[3] V roce 1640 při velikém požáru města byla zničená část domů, radnice i pivovar, nicméně budova pivovaru byla později znovu postavena.[2] I přes to, že městský pivovar byl důvodem sporů s klášterní vrchností, pivo se v něm vařilo až do I. světové války.[2] V roce 1581 dochází opětovně ke změně majitele a město se stává majetkem rodu Hodějovských z Hodějova, kteří přeměnili Milevsko na panské sídlo.

Události roku 1620 a celkový dopad na společnost společně s konfiskací majetku nekatolíkům po Bílé hoře se odrazily i v Milevsku. Majetek byl zabaven a navrácen do rukou katolického řádu premonstrátů přesněji do rukou Strahovského kláštera. Převedení majetku pod správu kláštera mělo za následek, že se již milevský klášter nikdy nestal opět opatstvím. V 17. a 18. století je město zasaženo černou smrtí, která obcházela Evropu v opakujících se morových epidemiích, jež měly katastrofální dopad. Městečko i jeho okolí bylo téměř zcela zničeno. Na morovém hřbitově nedaleko od kláštera jsou tyto oběti moru pohřbeny. Milevsko mělo právo hrdelního trestu.[2] Mohlo vynášet rozsudky smrti. Popravy se konaly na Hůrkách nebo na Šibeném vrchu.[4] Na Šibeném vrchu se popravovalo stětím nebo provazem.[4] Hroby popravených se nachází v blízkém lese.[4] Poblíž vrchu se dokonce pole jmenuje Stinadla a nacházel se tam kámen, který měl sloužit jako opěra pro odsouzencovu hlavu.[4] Bližší podrobnosti jsou zaznamenány ve Smolné knize města Milevska.[2] Stará radnice je vedená v Seznamu kulturních památek v okrese Písek.

V roce 1749 zachvátilo město požár, který zničil mnoho budov ve městě včetně budov stojících na místě dnešní nové radnice.[5] Na tomto místě po požáru bývaly obchodní prostory, než je v roce 1899 město vykoupilo na stavbu nové radnice.[5] Na této lokalitě byla taktéž v 18. století na pouhý rok v jednom z domů první jednotřídní milevská škola.[5]

V roce 1838 byl ve městě zřízen poštovní úřad. Denně dojížděl poštovní dostavník do Tábora.[6] O sedm let později v roce 1845 došlo k pojmenování ulic.[7] Telegraf byl zaveden roku 1875, telefon v roce 1910.[8] K elektrifikaci města došlo v roce 1921.[9] Roku 1872 byl podán návrh na zřízení spořitelny v Milevsku, ale k jeho realizaci se přistoupilo až v roce 1885.[10] První prostory měla spořitelna v budově staré radnice.[10] Po dokončení stavby v roce 1909 měla své vlastní prostory.[10]

V roce 1875 byla část města s některými domy v Masarykově ulici a s klášterem připojena k nedaleké obci Týnice. Tato část se jmenovala Zámecký okrsek. Toto uspořádání se neosvědčilo a tak se v roce 1929 opět městská část připojila k městu Milevsko.[2] V roce 1890 mělo Milevsko 405 domů a 2.822 obyvatel. V roce 1930 zde bylo 654 domů a 3.298 obyvatel.[2] Ve znaku města je zpodobněn staročeský hejtman. Má plnovous, knížecí čepici a modrý štít s hodějovským kaprem.[8] Roku 1934 jsou budovy pivovaru (do té doby ve vlastnictví města) prodány třeboňskému pivovaru.[2]

Následkem poklesu produktivní populace se oblast začala ekonomicky propadat, až se stala jednou z nejchudších oblastí v zemi, což vydrželo městu až do počátku 20. století. Během 2. světové války město opustil transport obyvatel považovaných za židy, téměř nikdo se nenavrátil.

Památky a turistické zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Klášter
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Milevsku.

V Milevsku se nachází nejstarší klášter na jihu Čech, který založil mezi lety 11841187 pán Jiří z Milevska.[11] K němu spadá i kostel svatého Jiljí nacházející se uprostřed současného hřbitova. Kostel byl v původní románské podobě vystaven jako jednolodní stavba s východním pravoúhlým závěrem o celkových rozměrech 19,7 m x 9 m. Dále se ve městě nachází třetí největší románský chrám v Čechách nesoucí jméno chrám Navštívení Panny Marie. Jedná se o trojlodní chrám se dvěma věžemi původně raně gotický, který byl později přestavěn v novorománském stylu v 19. století. Vyjma těchto sakrálních staveb se na náměstí města nachází kostel svatého Bartoloměje tvořící dominantu města.

Stará radnice (zelená budova), Stará fara (budova vpravo).

Vedle staré fary se nachází původní budova milevské radnice. V 17. století shořela při velkém požáru původní dřevěná budova radnice, velká část domů a pivovar, který byl vedle radnice.[2] Jednopatrová budova radnice byla znovu postavena.[2] Později prošla mnohými přestavbami.[2] Ve sklepení bývala mučírna. Podle této budovy která vždy sloužila jako sídlo městské správy, jako radní dům, se ulici dříve říkalo Radnodomská.[2] V roce 1903 byla přejmenována na ulici Riegrovu.[2] V 19. století sídlil v prostorách Stará radnice okresní soud, berní úřad a okresní hejtmanství.[2] Těsně s budovou staré radnice sousedí budova bývalého městského pivovaru, který byl ve městě zřízen za dob Švamberků.[2]

Spořitelna.

Na západní straně náměstí E. Beneše se nachází budova nové radnice, která byla dostavěna 20. července 1901.[5] V roce 1937 bylo v dolních prostorách radnice otevřeno milevské muzeum. Kromě muzea zde byla i policejní strážnice.[5] V I. poschodí se nacházely kanceláře městského úřadu.[5] Sgrafita na průčelí pocházejí od milevského malíře Oldřicha Pejši a jsou z roku 1936.[5] Radnice je vedená v Seznamu kulturních památek v okrese Písek. Na protější straně náměstí se nachází budova bývalé spořitelny z roku 1909 postavená táborským stavitelem F. J. Ješem v secesním stylu,[10] taktéž vedena v seznamu kulturních památek v okrese Písek.

Stará fara

Jedná se barokní stavbu z roku 1715.[10] Dům s krásným štítem se nachází naproti spořitelně přes ulici, na nároží náměstí E. Beneše. V roce 1729 byla k faře přidělená zahrada pod Hůrkami.[10] Fara skutečně sloužilo jako příbytek milevských děkanů, až do roku 1852.[10] Poté byla budova starého děkanství pronajímaná různým nájemcům.[2] Budova byla klášterním majetkem až do roku 1937, kdy byla prodána do soukromého vlastnictví.[2] Fara je vedená v Seznamu kulturních památek v okrese Písek.

Pomníky[editovat | editovat zdroj]

Rodný dům pátera Straky

Na domě čp. 118 v ulici 5. května je na domě, kde dříve býval hotel Straka, umístěna pamětní deska. Je na počest historika a knihovníka strahovského kláštera - Cyrila Antonína Straky, který se zde 19. 11. 1868 narodil.[5] Autorem desky je sochař Břetislav Benda, rodák z nedaleké Líšnice. Deska byla odhalena 5. 7. 1931.[5]

Pomník revoluce 1945 s kašnou

Pomník revoluce 1945 s kašnou se nachází na náměstí E. Beneše. Čtverhranná kašna byla vystavěna roku 1855. V tomto roce byl zavezený rybníček na náměstí, voda byla do kašny svedena ze Suchanova rybníka rok poté. Pomník je vedený v vedený v Seznamu kulturních památek v okrese Písek.

Pomník padlým

Pomník padlým v I. světové válce se nachází vlevo u vchodu do kostela svatého Bartoloměje. Pomník byl postavený roku 1923, je to dílo sochaře Rudolfa Kabeše.[12] Na pomníku je na něm umístěna pamětní deska se jmény těch, kteří padli v I. světové válce. Celkem se jedná o 78 jmen. Zajímavostí je, že se jeden z jmenovaných v pořádku vrátil z ruského zajetí.[12]

Pomník Karla Stehlíka

Pomník národního umělce a malíře Karla Stehlíka se nalézá na vrchu Hůrka, nedaleko od kaple Nejsvětější Trojice.

Židovské památky[editovat | editovat zdroj]

Bývalá synagoga.

Na území města se dříve nacházela židovská komunita, která byla zničena během druhé světové války. Nicméně ve městě jsou po ní stále patrné důkazy její přítomnosti v podobě památek. Jedná se například o zbytky Staré synagogy nacházející se v domě čp. 387 na rozhraní Riegrovy ulice a Husova náměstí, ze které jsou viditelné pouhé zbytky vchodu v základech sklepa. Vyjma toho se v Sokolské ulici nachází také budova Nové synagogy z roku 1914 a vysvěcena o 5 let později v roce 1919. Její čelní fasáda byla vystavěna v kubistickém stylu. Na synagoze je umístěna pamětní deska připomínající genocidu Židů. V současnosti stavba slouží Církvi československé husitské.

V lesíku za městem na návrší zvaném Na Židovně je situován Židovský hřbitov z 18. století založený na pozemcích dřívější panské hájovny.[13] Pohřbívat se zde začalo před rokem 1714.[13]

Socha oslavující konec II. světové války.

Na hřbitově se nachází kromě 200 náhrobků i obřadní síň. Hřbitov je vedený v Seznamu kulturních památek v okrese Písek.

Židovský hřbitov.

Kaple[editovat | editovat zdroj]

Kaple Nejsvětější Trojice

Kaple Nejsvětější Trojice je postavena na kopci zvaném Hůrka.[14] Je na místě bývalého popraviště.[14] Zde se konaly od 15. do 18. století popravy upálením.[14] Místo bylo vybráno díky své poloze. Vrch nebyl zalesněný a odstrašující exekuce se daly sledovat i z velkých dálek.[14] Kaplička byla postavena na návrh milevského starosty S. Šebka.[14] Byla dostavěna roku 1847 přímo na místě, kde býval mučednický sloup.[14] Okolí je přeměněno na park.[15] Opat Vincenc Makarius Frank si v 17. století ve svém deníku poznamenal prohlídku viditelných zbytků husitského opevnění.[14]

Kaple Panny Marie Sněžné

Tato výklenková kaple je u komunikace do města ve směru od Písku před domem čp. 129.[16]

Kaple svatého Jana Nepomuckého

Vlevo za kostelem svatého Bartoloměje na náměstí se nachází barokní kaplička. Tato byla zasvěcená svatému Janu Nepomuckému a byla postavena roku 1721.[15] V tomto roce je už kaple viditelná na rytině Marca Müllera z roku 1721. Vyřezávaná dřevěná socha , zobrazující světce, je uložena v milevském muzeu. Kaple je vedená v Seznamu kulturních památek v okrese Písek.

Kaple Panny Marie Sepekovské
Výklenková kaple.

Tato výklenková kaple se nachází v Sokolovské ulici před domem čp. 590.[15] Kaple je vedená v Seznamu kulturních památek v okrese Písek.

Další pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Morový sloup se sochou Panny Marie Svatohorské
Morový sloup

Morový sloup se sochou Panny Marie se nachází zhruba kilometr od Milevska u komunikace vedoucí do Kovářova. Sloup je žulový, vysoký asi 4 metry.[13] Je umístěný na hranolovitém kamenném podstavci. Sloup původně stával u staré polní cesty.[13] Při stavbě kovářovské silnice v roce 1890 byl postaven na tento podstavec.[13] Na morovém sloupu je umístěný zpola nečitelný nápis (IOHNAES) a letopočet 1735.[13] Na vrcholu sloupu je umístěna replika sošky Panny Marie. Původní originál byl odcizen.[17] Morový sloup byl dříve v katastru Něžovic a je vedený v Seznamu kulturních památek v okrese Písek.

Druhý morový sloup se nachází v nedalekém Křižanově. Sloup je umístěný na jihu obce. Na podstavci je vytesaný letopočet 1678 a nápis IWVS. Druhý letopočet 1903 je nejspíše rok opravy sloupu. Na vrcholu sloupu je socha Panny Marie s Ježíškem.

Budova bývalé Okresní hospodářské záložny

Hospodářská záložna byla ve městě založena roku 1882.[10] Dvoupatrová budova bývalé Okresní hospodářské záložny se nachází na severní straně náměstí E. Beneše.[10] Byla postavena v letech 1901 - 1902 milevským mistrem J. Beranem.[10] V roce 1939 byla budova upravena a rozšířena.[10]

Budova bývalé Občanské záložny

Budova bývalé Občanské záložny se nalézá po levé straně na Husově náměstí (dřívější název - Malé náměstí). Občanská záložna byla založena prvním okresním milevským hejtmanem Vilémem Kremerem roku 1862.[18] Byl to první nejstarší peněžní ústav v Milevsku.[18]

Budova bývalého okresního úřadu

Budova bývalého okresního úřadu je na rohu Masarykovy ulice a Husova náměstí, dnes slouží jako budova polikliniky. Vznikla na místě zájezdního hostince U bílého koníčka a byla postavena za dva roky, v letech 1931.[18] Rok poté se zde začalo úřadovat.[18] Bylo zde sídlo nejen okresního úřadu, ale i okresního zvěrolékaře, četnictva a školního výboru.[18]

Bažantnice

Jedná se park s tímto názvem. Nachází se poblíž kláštera, ke kterému náleží.[19] Původně byl v těchto místech les a rybník, který obklopoval klášter.[19] Vysušením rybníka a jeho spojením s lesem byly položeny základy budoucího parku. O založení parku se zasloužili mniši z kláštera.[19] Zejména opat Zikmund Antonín Starý se v roce 1880 rozhodl spojit dno zarostlého rybníka s lesem.[19] Les se původně jmenoval Bažantnice, odtud příbuzný název.[19] Bažantnice je zachycena v již zmiňované rytině Marca Müllera z roku 1721.[19] Kromě parkové úpravy se zde nachází i žulové plastiky a sochy. Jedná se díla z mezinárodních sympozií, která se zde konají.

Klášterní most

Cesta do milevského kláštera vedla po dřevěném mostě, ale ten po protržení rybníka při povodni v roce 1840 už nebyl obnoven.[20] Přes Milevský potok byl postaven nový kamenný most. Byl postaven v 19. století.[21] Stavba byla dokončena v červnu 1857.[21] Most má dva oblouky. Na mostě se nalézá socha Jana Nepomuckého.[21] Tato socha byla přenesena z původního mostku.[21] Proti soše Jana Nepomuckého je umístěn litinový kříž, který byl pořízený z veřejných sbírek.[21]

Morový hřbitov
Pomník na morovém hřbitově

Morový hřbitov se nachází vlevo od kláštera, na okraji lesa, severovýchodním směrem k Osletínu.[13] V době morových nákaz 1771 - 1772 nepostačoval hřbitov u kostela svatého Jiljí, proto bylo přistoupeno k tomuto nouzovému řešení.[13] V roce 1766 se konalo 94 pohřbů a v roce 1772 až 565.[13] Za tehdejšího moru vymíraly i celé vesnice (Skoronín u Něžovic).[13] Kamenný pomník s letopočtem 1771 nechal postavit okolo roku 1900 Eduard Schiefer, plukovník a bývalý velitel benešovského pluku.[13] V roce 1935 nechal pomník obnovit milevský děkan Tobiáš Stach.[13]

Masarykovy školy

Tyto milevské školní budovy byly postaveny za bývalým okresním úřadem, směrem k Šibenému vrchu. Vyučovat se zde začalo 1. 9. 1935.[18] Nejstarší škola v Milevsku byla latinská škola v klášteře v roce 1543.[22] Vyučovalo se zde do roku 1785.[22] Městská škola byla zřízena roku 1748.[22] První učitel Matěj Jelínek vyučoval rok v domě na místě nové radnice.[22] Po požáru od roku 1750 byly škole přiděleny prostory v staré městské radnici.[22] V roce 1807 byla v Masarykově ulici čp. 183 postavena dvoutřídní přízemní škola.[22] Škola později kapacitně nepostačovala, další třídy byly v pronajatých místnostech.[23] V letech 1877 - 1878 byla postavena dvoupatrová budova staré školní budovy.[23] V roce 1935 se přistoupilo ke stavbě nových budov.[23] V současné době slouží tyto budovy Masarykovy školy svému účelu. Je zde ZŠ T. G. Masaryka Milevsko. V Masarykově ulici čp. 183/11 je v současné době Státní všeobecné čtyřleté a šestileté gymnázium.

Kříž rodiny Vodňanských

Tento kamenný kříž nechali v roce 1898 postavit majitelé hotelu Modrá Hvězda Marie a Jindřich Vodňanský.[23] V tomto roce byl kříž vysvěcený.[23] Nachází se za budovami milevských škol, na křižovatce ulic R. Svobodové a Jeřábkovy.

Sokolovna
Sokolovna

Sokolovna se nachází na Tyršově náměstí. Stavbu provedl místní stavitel František Stupka v létech 1924 - 1925.[24] Místní členové přispěli svou prací.[24] 1. 5. 1925 byl vložený do průčelí pamětní kámen s listinou a s pamětními medailemi.[24] Sokolovna byla slavnostně otevřena 15. - 16. 8. v tomto roce.[24] Čtvrť města od sokolovny k nádraží vznikala po první světové válce.[24]

Soubor secesních vil

Soubor šesti secesních vil je vedený v vedený v Seznamu kulturních památek v okrese Písek. Vily se nachází v ulici vedený v ulici Generála Svobody a jedná se o tato čísla 479, 480, 481, 482, 483, 484.

Železniční most

Železniční most Tábor - Ražice je také vedený v Seznamu kulturních památek v okrese Písek.

Smírčí kříže
Smírčí kříž.

První kamenný nízký kříž se nachází u komunikace ve směru na klášter, v Sokolovské ulici. Kříž dříve stával v úrovni cesty.[25] V roce 1934 byl na podnět turistického odboru pietně vyvýšen a zasazen do silničního terasu.[25] Kříž je silně poškozený na obou ramenech i vrcholu. Ke kříži se vztahuje pověst.

Další smírčí kříž je umístěný v lapidáriu milevského muzea. Tento kříž původně býval u nedalekého Staňkova, na místě, kde se říká Na Braniborkách. Kříž označoval hrob padlých vojáků z bitvy mezi Francouzi a Uhry z roku 1744. Smírčí kříž zde byl až do šedesátých let 20. století. Když zde oral místní traktorista a potřeboval zátěž na radlici, použil tento kříž. Po práci kříž vysypal nedaleko od Milevska. Zde byl nalezený a odvezený na trakaři do Milevského muzea.[26]

Třetí smírčí kříž, který se také nachází v lapidáriu milevského muzea býval původně v lese Chlum u obce Velká. Kříž byl na místě, kde zastřelil pytlák Lejček z Kučeře, který měl přezdívku Očko, hajného Rodlera. Chodil mu za ženou. Na kříži je málo znatelný nápis: Roku 1778 dne 13. dubna byl v tomto místě zastřelen Josef Rodler od pitlaře G. O.[27] Další smírčí kříž byl nalezený v dvoře kláštera. Nyní je také v lapidáriu muzea. Kříž má vyobrazený letopočet 1678 a písmena W K.[27] V okolí Milevska se nachází několik dalších smírčích křížů v okolních obcích.

Pověsti[editovat | editovat zdroj]

Pověst se vztahuje k smírčímu kříži v Sokolovské ulici. Tento kříž byl postavený v místech, kde byl zabitý Vlach z Itálie, který tam strašil. Přepadal a děsil poutníky, kteří se vydali do kláštera.[25]

Další pověst se vztahuje k morovému sloupu se sochou Panny Marie, který se nachází zhruba kilometr od Milevska u komunikace vedoucí do Kovářova. Soška je obrácena tváří směrem k Milevsku.[13] Při stavbě silnice ji dělníci obrátili čelem k silnici, ale ona se do rána vrátila do původního směru.[13] K Milevsku se dívá proto, že podle pověstí ochraňuje tento kraj společně s morovým sloupem v nedalekém Křižanově před morovou nákazou. Oba sloupy ( milevský i křižanovský) byly postaveny po morové ráně, která tento kraj postihla. Oba morové sloupy jsou obráceny čelem k sobě, aby ochraňovaly prostor mezi nimi.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Narozené v Milevsku[editovat | editovat zdroj]

  • Cyril Antonín Straka - (19. 11. 1868 Milevsko - 17. 9. 1927 Praha ) - historik a knihovník strahovského kláštera, který zkatalogizoval 48 809 knih z rozsáhlé klášterní sbírky.[5] Během svého 21letého působení v strahovské knihovně se věnoval i publikační činnosti.[5] Několik historických statí o Milevsku uveřejnil v místním Zpravodaji.[5]
  • Jiří Mařánek (12. ledna 1891 Milevsko – 4. května 1959 Praha) - úředník, prozaik, autor poetických próz, historických románů a scenárista. Narodil se v domě proti hotelu Modrá Hvězda.[19] Jeho otec byl okresním hejtmanem.[19]
  • Karel Duchoň (1. listopadu 1893 Milevsko) - zemský velitel hasičských sborů pro Čechy v letech 1932 - 1938, tajemník městského úřadu, redaktor milevského časopisu. Založil v Milevsku oddíl junáků.[28]
  • František Kudláček (11. května 1894 Milevsko) - profesor hry na housle na státní konzervatoři v Brně, zakladatel Moravského kvarteta.[29]
  • Karel Šolc (27. ledna 1893 Milevsko) - klavírní virtuos.[30]
  • Karel Stehlík (21. května 1912 Milevsko – 28. května 1985 České Budějovice) - malíř, zasloužilý umělec, národní umělec.

Působící v Milevsku[editovat | editovat zdroj]

  • Jarloch - (1165 Porýní v Německu - 1228 Milevsko ) - český kronikář a opat, jeden pokračovatelů Kosmových. První opat milevského kláštera v roce 1187.[11]
  • Josef Kytka - (19. března 1894 Hradištko u Prahy - 1968 Milevsko) - spisovatel, kronikář města, správce muzea.[29] Sepsal a vydal v roce 1940 knihu Milevsko a jeho kraj: turistika, památky, historie.[29] Také vydal Smolnou knihu Milevska, která se zabývá hrdelními tresty.[29] Přispíval také nemalou měrou do časopisu Milevský kraj (později Zájmy milevského kraje), byl jeho vedoucím redaktorem.[29]
  • Jan Čáp - hospodářský úředník na premonstrátském panství v Milevsku v letech 1855 - 1866.[28] V roce 1876 byl jmenovaný ředitelem premonstrátského panství na Strahově v Praze, kam se odstěhoval.[28] Zde v roce 1880 zemřel.[28] Byl spoluzakladatelem zpěváckého, stenografického kroužku a zasloužil se o první hospodářskou výstavu v Milevsku.[28] V Bažantnici založil školky pro chov bource morušového.[28] Byl to otec pozdější spisovatelky Růženy Svobodové.[28]
  • PhDr Karel Dolista - (9. září 1921 Kovářov u Milevska - 9. května 2016 Praha) historik a archivář, vedoucí milevského muzea, pracovník Židovského muzea v Praze - detašované pracoviště Sepekov, historik řádu premonstrátů, politický vězeň padesátých let. Skautský vedoucí "Akéla".

Pobývající v Milevsku[editovat | editovat zdroj]

Růžena Svobodová - (10. července 1868 Mikulovice u Znojma – 1. ledna 1920 Praha ) - spisovatelka - často zde pobývala u své babičky.[19] Její otec Jan Čáp byl zprvu v Milevsku a později v Mikulovicích hospodářským úředníkem premonstrátského kláštera.[19] Její matka byla nejmladší dcera majitele hotelu Modrá Hvězda Eliška Vodňanská.[19] V roce 1876 se rodina přestěhovala do Prahy, kde její otec získal místo ředitele strahovského panství.[19] Odtud Růžena Svobodová přijížděla každoročně na prázdniny.[19] Později jezdila i se svým manželem Františkem Xaverem Svobodou.[19] Její první román vydaný pod pseudonymem Jíva a s názvem Ztroskotáno se odehrává v Milevsku.[19]

Místní části[editovat | editovat zdroj]

Město Milevsko se skládá ze šesti částí na šesti katastrálních územích.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Městem Milevskem vede železniční trať Tábor - Ražice. Doprava zboží a osob po této trati byla zahájena roku 1889.[6] Železniční stanice je situována nedaleko závodu ZVVZ, autobusové nádraží pak nedaleko náměstí E. Beneše. Městem prochází silnice I/19, spojující Tábor a Plzeň, a dále dopravní spojení Příbrami a Tábora.

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2016. Praha. 29. dubna 2016. Dostupné online. [cit. 2016-09-03]
  2. a b c d e f g h i j k l m n o p q KYTKA, Josef. Milevsko a jeho kraj: turistika, památky, historie.. Milevsko : Nákladem odboru klubu českých turistů, 1940. S. 16. [dále jen Kytka]. 
  3. "Kytka", str. 31.
  4. a b c d "Kytka", str. 66.
  5. a b c d e f g h i j k l "Kytka", str. 29.
  6. a b "Kytka", str. 21.
  7. "Kytka", str. 24.
  8. a b "Kytka", str. 22.
  9. MAS Střední Povltaví: Rozvoj Středního Povltaví, strategie pro iniciativu LEADER, str. 13.
  10. a b c d e f g h i j k "Kytka", str. 30.
  11. a b "Kytka", str. 39.
  12. a b "Kytka", str. 28
  13. a b c d e f g h i j k l m n "Kytka", str. 64.
  14. a b c d e f g "Kytka", str. 56.
  15. a b c HLADKÝ, Jiří. Kapličky, boží muka,výklenkové kapličky a zvoničky na Milevsku a Písecku.. 2. vyd. Praha : Svazek obcí Milevska za podpory města Milevska., 2011. S. 88. [dále jen Hladký]. 
  16. "Hladký", str. 56.
  17. Šimečková, str. 35.
  18. a b c d e f "Kytka", str. 32.
  19. a b c d e f g h i j k l m n o "Kytka", str. 35.
  20. "Kytka", str. 37.
  21. a b c d e "Kytka", str. 36
  22. a b c d e f "Kytka", str. 33.
  23. a b c d e "Kytka", str. 34.
  24. a b c d e "Kytka", str. 55.
  25. a b c "Kytka", str. 53.
  26. ŠIMEČKOVÁ, Pavla. Od kapličky ke křížku. Průvodce po posvátných místech na Kovářovsku.. 1. vyd. Praha : Plot, 2009. ISBN 978-80-86523-94-1. S. 19. [dále jen Šimečková]. 
  27. a b Šimečková, str. 19.
  28. a b c d e f g "Kytka", str. 58.
  29. a b c d e "Kytka", str. 59.
  30. "Kytka", str. 60.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • T. Durdík, F. Kašička, B. Nechvátal: Hrady, hrádky a tvrze na Písecku

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]


Růžice kompasu Kostelec nad Vltavou
Kovářov (okres Písek)
Petrovice Chyšky Růžice kompasu
Sever Sepekov
Západ   Milevsko   Východ
Jih
Bernartice Opařany