Sepekov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Sepekov
Sepekov od silnice na Zálší
Sepekov od silnice na Zálší
Znak obce SepekovVlajka obce Sepekov
znakvlajka
Lokalita
Status městys
LAU (obec) CZ0314 549843
Kraj (NUTS 3) Jihočeský (CZ031)
Okres (LAU 1) Písek (CZ0314)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Milevsko
Historická země Čechy
Katastrální výměra 28,52 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 1 336 (2019)[1]
Nadmořská výška od 420 do 475 m n. m.
PSČ 398 51
Zákl. sídelní jednotky 3
Části obce 3
Katastrální území 3
Adresa úřadu městyse Náměstí 174,
398 51 Sepekov
Starostka Ing. Pavlína Bambuškarová
Oficiální web: sepekov.cz
Email: obec.sepekov@seznam.cz
Sepekov
Sepekov
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sepekov je městys ležící 5 km jihovýchodně od Milevskaokrese PísekJihočeském kraji. Žije v něm přibližně 1 300[1] obyvatel. Sepekovem protéká Milevský potok.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Patří k nejstarším obcím píseckého okresu. Okolí bylo již v době bronzové a železné osídleno, o čemž svědčí mohyly v lese Chlumu. Mohylníky v lese Chlumu, v lese Osičany a při rybníku Chobot jsou vedené v seznamu kulturních památek v okrese Písek.

Asi jeden kilometr odsud k rybníku Chobot v místě, kde se říká Na Hradišti, stávala původně dřevěná tvrz, pozdější hrad Skalice.[2] Hrad vznikl před polovinou 13. století.[2] Měl obrannou věž a hradní palác. Hradiště bylo obehnané hradbami z kol a trámů. Hradby měly spíš ochranný charakter před zloději, než obranný. Podle Augustina Sedláčka tvořil tento typ hradu přechod mezi hradem slovanským a středověkým.[2] Tvrz zanikla, i její jméno bylo zapomenuté. Teprve Augustin Sedláček znovu objevil polohu tvrze.[2]

První písemná zpráva o Sepekově je z roku 1243. Sepekov dostal dědictvím v roce 1194 nejstarší syn Vítka I. z PrčiceVítek II. starší.[3] Původně se psal jako Vítek ze Sepekova, avšak později jakožto legendární zakladatel Českého Krumlova a předek pánů z Krumlova získal po vzoru svých potomků také přídomek z Krumlova. Jeho vnuci Vítek a Budivoj drželi hrad Skalici a Sepekov společně. Vítek se psal v roce 1251 jako Vítek ze Sepekova. V roce 1272 se připomíná Budivoj, který měl se svou manželkou Perchtou z Falkenštejna syna Záviše z Falkenštejna.[3]

Od roku 1279 do roku 1290 ves patřila k majetku pražského biskupa Tobiáše z Bechyně.[3] Jeho pozdější nástupce Jan IV. z Dražic byl nucen obhajovat držení tohoto majetku proti Hynkovi z Lichtenburka. Hynek tvrdil, že mu tento majetek náleží jako dědictví po jeho tchánovi Záviši z Falkenštejna. Král potvrdil biskupský nárok v roce 1306.[3] V roce 1307 vyměnil biskup Jan IV. z Dražic Sepekov i s příslušenstvím s Jindřichem z Rožmberka za jiné statky. Tím byl Sepekov přičleněn k Rožmberskému dominiu. Poté byl Sepekov často zastavován a roku 1484 byl prodán Zdeslavovi ze Šternberka.[4] Za husitských válek byl Sepekov vypálen.[4] Od roku 1530 patřil k bechyňskému panství. V roce 1569 bylo bechyňské panství prodané Petru Vokovi z Rožmberka. Společně s ostatním milevským panstvím přešla ves do držení Hodějovských z Hodějova. Po konfiskaci po Bílé Hoře patřil Sepekov k majetku premonstrátského Strahovského kláštera.[4]

Škola byla zřízena roku 1684.[5] Prvním učitelem byl Jindřich Levhartický se svou manželkou. Vyučovalo se v soukromých místnostech. Roku 1788 byla poblíž budovy fary postavená školní budova. Starý hřbitov, který býval u kostela svatého Mikuláše, byl zrušen 14. června 1787 a zároveň byl založen současný hřbitov.[6] Mariánské poutní místo s milostnou sochou spravovali strahovští premonstráti, kteří také 1730 zahájili přestavbu kostela. Dokončený chrám vysvětil v neděli 27. září 1733 na svátek sv. Kosmy a Damiána pražský pomocný biskup Jan Rudolf Špork. Kostel je obklopen ambity s kaplemi v rozích (1760–1767).

V roce 1842 měl Sepekov 122 domů a 861 obyvatel. V roce 1892 172 domů a 1 136 obyvatel. V roce 1930 zde bylo 206 popisných čísel a 1 063 obyvatel. Sbor dobrovolných hasičů byl v obci založen roku 1891.[6] V roce 1911 si nechaly sestry Blažkovy – Josefina a Růžena – srostlá dvojčata postavit v Sepekově hostinec Na zastávce, kam se vracely trávit svou dovolenou.[7] V roce 1933 před oslavami 200. výročí založení chrámu byly provedeny nákladné opravy kostela a ambitů.[5]

Od 10. října 2006 byl obci vrácen status městyse.[8]

Symboly městyse[editovat | editovat zdroj]

Hlavním symbolem oficiálního znaku a vlajky je zelená pětilistá šípková růže odkazující na počátky městyse, kdy byl Sepekov v držení pánů z Krumlova. Ti měli ve svém erbu zelenou pětilistou růži na stříbrném poli. Pětilistá růže byla symbolem všech rozrodů Vítkovců.

Památky[editovat | editovat zdroj]

  • Klika lorety kostela Jména Panny Marie
    Zaniklý farní kostel svatého Mikuláše z roku 1321, byl původní gotický kostel v Sepekově. Zrušen v rámci reforem císaře Josefa II. jako nadbytečný. Zvony a vnitřní zařízení kostela byly darovány, obraz svatého Mikuláše byl opraven a přenesen do nového kostela Jména Panny Marie. V roce 1788 byl kostel prodán ve veřejné dražbě a v roce 1789 přestavěn na obytný dům. Po požáru 16. prosince 1912 zbyly pouze kostelní zdi. V době první světové války byly prostory využívány pro vojenské účely.

Rodáci[editovat | editovat zdroj]

Pověsti[editovat | editovat zdroj]

První pověst se vztahuje k výklenkové kapli Na pokloništi. Podle této pověsti žil v Uhrách slepý hoch. Rodiče, kteří se nechtěli s jeho postižením smířit, putovali od jednoho poutního místa k druhému. Marně. Jednou se jim ve snu zjevil obraz neznámé Panny Marie. Nechali si sen vyložit u místního kněze a za pomoci svatých obrázků poznali svou svatou ze snu. Vydali se do Čech na poutní místo, do Sepekova. Když byli na dohled kostelu, na tomto místě, slepý hoch vykřikl, že již vidí kostelíček. Byl uzdravený. Vděční rodiče nechali postavit na místě, kde dnes stojí kaple, kříž jako projev svých díků.[6]

Druhá pověst se vztahuje k nedalekému Staňkovu, k místu, kde se říká Na Braniborkách. V roce 1744 se zde 3. října strhla bitva mezi Francouzi a Uhry. Generál Nadáczsy bojoval proti Francouzům a Bavorům. Velitel jeho husarů, plukovník Dessewfy se v těchto místech dostal do léčky. Vzpomněl si na obraz Panny Marie, který si den předtím prohlížel v zdejším chrámu. Modlil se k ní, prosil o pomoc. S velikou odvahou se jemu i jeho mužům podařilo dostat se z obklíčení. Později plukovník Dessewfy věnoval z vděčnosti místnímu kostelu dubové vyřezávané lavice, zdobené jeho erbem a dojížděl i na poutě. Dokonce odkázal v závěti svůj majetek zdejšímu kostelu.[3]

Místní části[editovat | editovat zdroj]

Obec Sepekov se skládá ze tří částí na třech katastrálních územích

  • Sepekov (i název k. ú.)
  • Líšnice (k. ú. Líšnice u Sepekova)
  • Zálší (k. ú. Zálší u Sepekova)

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2019. Praha. 30. dubna 2019. Dostupné online. [cit. 2019-05-04]
  2. a b c d e KYTKA, Josef. Milevsko a jeho kraj: turistika, památky, historie.. Milevsko: Nákladem odboru klubu českých turistů, 1940. S. 175. [dále jen Kytka]. 
  3. a b c d e Kytka, str. 168.
  4. a b c d Kytka, str. 169.
  5. a b c Kytka, str. 173.
  6. a b c Kytka, str. 174.
  7. Kytka, str. 183.
  8. Rozhodnutí č. 8 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi, Miloslav Vlček, 10. října 2006
  9. Obrazový dokument výzdoby chrámu, 2014
  10. HLADKÝ, Jiří. Kapličky, boží muka,výklenkové kapličky a zvoničky na Milevsku a Písecku.. 2. vyd. Praha: Svazek obcí Milevska za podpory města Milevska., 2011. S. 64. 
  11. a b c d e Hladký, str. 62.
  12. ŠIMEČKOVÁ, Pavla. Od kapličky ke křížku. Průvodce po posvátných místech na Kovářovsku.. 1. vyd. Praha: Plot, 2009. ISBN 978-80-86523-94-1. S. 19. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]