Podolí I

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Podolí I
Pohled na část obce

Pohled na část obce

znak obce Podolí Ivlajka obce Podolí Iznakvlajka

status: obec
LAU 2 (obec): CZ0314 549754
kraj (NUTS 3): Jihočeský (CZ031)
okres (LAU 1): Písek (CZ0314)
obec s rozšířenou působností: Písek
pověřená obec:
historická země: Čechy
katastrální území: Podolí I
katastrální výměra: 8,96 km²
počet obyvatel: 358 (2016)[1] (e)
nadmořská výška: 454 m n. m.
PSČ: 398 43
zákl. sídelní jednotky: 4
části obce: 3
katastrální území: 1
adresa obecního úřadu: Podolí I 61, 398 43 Podolí I
starosta / starostka: Vladislav Michal
Oficiální web: www.podoli1.cz
E-mail: ou.podoli@tiscali.cz

Podolí I
Red pog.svg
Podolí I
Zdroje k infoboxu a částem obce

Podolí I je obec ležící v jižních Čechách v okrese Písek. První písemná zmínka pochází z roku 1368. Kvůli existenci dalšího sídla stejného jména (Podolí II, části obce Předotice) v okrese se rozlišuje římskou číslicí I.

Místní části[editovat | editovat zdroj]

Obec Podolí I se skládá ze tří částí, které leží v katastrálním území Podolí I.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Podle tohoto zdroje jsou první zmínky o vesnici již v 11. století.[2] V roce 1209 byl prvním známým držitelem vsi panoš Jan z Podolí, který sídlil na zdejší tvrzi.[2] V roce 1361 byl držitelem Podolí Vilém Sezima z Ústí nad Lužnicí.[2] Posléze (1379) se Podolí stalo majetkem pražského arcibiskupství.[2] Podolí bylo přiřazeno k Vltavotýnskému panství.[2] V roce 1439 poblíž vesnice existoval přívoz přes řeku.[2] Roku 1477 při dědickém dělení majetku připadlo Podolí společně s Rakovem a s polovinou Bernartic Burianovi z Lažan a Bechyně.[3] V roce 1553 se při dělení dědictví připomínají bratři Jan a Adam Bechyně z Lažan. Starší Jan získal část Podolí a podolský mlýn.[4] Jeho mladší bratr Adam získal pustou podolskou tvrz, druhý díl vesnice a přívoz.[3] Tvrz zanikla při požáru v polovině 16. století.[2] Po bitvě na Bílé hoře byla ves společně s jiným majetkem rodu Bechyňů z Lažan zkonfiskována.[2] V roce 1713 během morové epidemie zemřela polovina obyvatel vesnice ( 26 ).[2] V roce 1846 byl v místní části Podolsko položený základní kámen ke stavbě visutého řetězového mostu.[2] Most byl dokončený o dva roky později.[2] Během I. světové války se z bojišť nevrátilo 17 mužů z Podolí.[2] V roce 1942 byla dokončena stavba nového, železobetonového mostu přes Vltavu.[2] Za druhé světové války vedla přes řeku Vltavu demarkační linie dohodnutá na jaltské konferenci.[2]

Památky v obci[editovat | editovat zdroj]

  • Kaple v obci Podolí I. z roku 1970 je zasvěcená Panně Marii Královně.[6]
  • Kříž v obci směrem na Rastory.
  • Kříž u silnice do obce směrem od Písku.
  • Silniční mosty v místní části Podolsko - Stádlecký most - Podolský most. V roce 1846 byl položený základní kámen ke stavbě visutého řetězového mostu, který zabezpečoval spojení obou břehů Vltavy.[2] Most byl dokončený o dva roky později ( v letech 1847 – 1848 ).[2] Most byl dopravní komunikací od 9. 10. 1848, ale postupně byl kapacitně nedostačující a tak byla v roce 1939 zahájena stavba nového mostu.[7] V roce 1942 dokončena stavba nového železobetonového mostu přes Vltavu.[2] Silnice Tábor - Písek byla zkrácena o serpentiny a 2 km délky.[7] Po určitou dobu zde byly vedle sebe dva mosty.[2] Délka celého nového mostu je přes půl kilometru, výše 64 metrů nad zemí.[7] Most má několik oblouků. Hlavní oblouk má světlost 150 metrů.[7] 8 menších oblouků má každé světlost 35,65 metrů.[7] Na železobetonovou konstrukci bylo spotřebováno 180 vagonů železa.[7] Po napuštění Orlické nádrže byl starý řetězový most rozebrán a renovován. Postupně byl přemístěný na silnici III/13711 spojující Opařany přes Stádlec s Dobřejicemi přes řeku Lužnici.[2] Stádlecký řetězový most je vedený jako Národní technická památka.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2016. Praha. 29. dubna 2016. Dostupné online. [cit. 2016-09-03]
  2. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s Milevsko a okolí. 1. vyd. Milevsko : Sdružení obcí Milevska. S. 26.  
  3. a b KYTKA, Josef. Milevsko a jeho kraj: turistika, památky, historie.. Milevsko : Nákladem odboru klubu českých turistů, 1940. S. 209. [dále jen Kytka]. 
  4. "Kytka", str. 200.
  5. HLADKÝ, Jiří. Kapličky, boží muka,výklenkové kapličky a zvoničky na Milevsku a Písecku.. 2. vyd. Praha : Svazek obcí Milevska za podpory města Milevska., 2011. S. 58. [dále jen Hladký]. 
  6. "Hladký", str. 98.
  7. a b c d e f "Kytka", str. 193.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]