Bechyňové z Lažan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bechyňové z Lažan
Bechynove.png
Erb rodu Bechyňů z Lažan
země České království
mateřská dynastie Seydlitzové
tituly Svobodní páni
zakladatel Jindřich Lefl
rok založení v Čechách 15. století

Bechyňové z Lažan (Bechinie z Lažan) byli panský, později vladycký a posléze opět panský rod. Svůj původ odvozují od slezského rytířského rodu ze Seidlitz nebo také Seydlitz[1], od něhož je odvozen i jejich erb se třemi červenými kapry. Po povýšení do panského stavu byl jejich erb vylepšen o dva štítonoše, vypodobněné s dubovými věnci kolem hlavy a boku.[2]

Historie rodu[editovat | editovat zdroj]

Pocházejí ze Slezska, v Čechách se usadili na začátku 15. století.[3] Jindřich Lefl (původně ze Seidlitz) se v Čechách usadil na počátku 15. století jako důvěrník a komoří krále Václava IV. Postavení u dvora umožnilo Jindřichovi zakoupit mnohé statky, mj. roku 1410 hrad Krakovec s panstvím za 2500 kop od Jíry z Roztok. Pan komoří stál na straně stoupenců reformace a na hradě Krakovci hostil Jana Husa před odjezdem do Kostnice.[1] V roce 1414 obdržel pak Bechyňské panství, po tamním hradu si jeho potomci upravili rodové jméno.[2] Panství rod ale dlouho neudržel a již v roce 1477 jej vnuci Jindřicha Burian, Václav a Oldřich prodali pánům ze Šternberka.[4][5]
Jindřich měl velmi nestálou povahu, nejprve stranil králi, později Husovi, nakonec však bojoval za Zikmunda v bitvě pod Vyšehradem roku 1420, kde byl smrtelně zraněn, u jeho úmrtního lože stál kališnický kněz. Jindřich měl syny Hynka a Jana. Hynkovi připadl hrad a panství Krakovec a Janovi panství Bechyně. Po bratrově smrti vysoudil Jan Krakovecké panství, jež v roce 1437 prodal za 2500 kop grošů, a mezi lety 14401445 svá panství rozšířil o podolskou část Rataje, která byla po jeho smrti roku 1477 rozdělena mezi jeho tři syny. Podolí s tvrzí pustou i celou vsí, mlýn pod Podolím, vsi Rakov a Borovany, dvůr poplužní s dvory kmecími v Ratajích a polovinu městečka Bernartice připadla Burianovi z Lažan a Bechyně. Městečko zůstalo v držení rodu až do roku 1604 a Rataj roku 1594 prodal Petrem z Bechyně.[6] Koncem 15. století se rod dělí na dvě hlavní větve, podle panství Bernartice a Pičín. Roku 1615 koupil Albrecht Bechyně z Lažan rozsochatecký statek, který byl v roce 1626 pro účast Abrahama Bechyněho z Lažan ve stavovském povstání změněn na manství. V roce 1714 usiloval František Leopold Bechyně, který byl opět povýšen do panského stavu v roce 1712, o stavbu kaple v Rozochatci podle návrhu Jana Blažeje Santiniho.[7] Ke stavbě ale nedošlo. V roce 1737 byli povýšeni do panského stavu.[2] V 19. století se členové rodiny velmi rozmnožili.

Větve rodu[editovat | editovat zdroj]

  • Bernartická větev (zakladatel Burian † 1493), rozdělila se na 2 linie:
    • I. linie (zakladatel Jiří Adam (1602-1688))
    • II. linie (zakladatel Jan Jindřich († 1718))
  • Podbrdská větev (zakladatel Oldřich † 1515), rozdělila se na 4 větve:
    • Pičínská (vymřela v 16. století)
    • Bukovská (vymřela v 17. století)
    • Dlouho-lhotská (vymřela koncem 17. století)
    • Trhové-dušnická, ta se dále rozdělila na 2 větve:
      • Dlouho-lhotsko-hlubošská (vymřela v 18. století)
      • Rozsochatecká - císař Karel VI. jim 30. května 1712 obnovil povýšení do panského stavu.[8] Na začátku 18. století se rozdělila na 2 linie:
        • Starší linie se sídlem rodu v Rozsochatci
        • Mladší linie žije od poloviny 19. století v Rakousku

Příbuzenstvo[editovat | editovat zdroj]

Sňatky byli spřízněni s Čabelickými ze Soutic, Koci z Dobrše, Kolovraty, Valdštejny a Radeckými z Radče.

Představitelé rodu[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b http://www.hrady.cz/wnd_show_text.php?tid=22815
  2. a b c JANÁČEK, Josef; LOUDA, Jiří. České erby. Praha : nakladatelství Albatros, 1988. 367 s. ISBN 13-737-88. S. 22 - 23. (český)  
  3. HALADA; JAN. Lexikon české šlechty (erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti). Praha : AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Bechyňové z Lažan, s. 15-16.  
  4. http://www.mestobechyne.cz/prakticke-informace/historie/historicke-texty/v-zrcadle-casu.html
  5. VAVŘÍNEK, Karel. Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2009. Praha : Zdeněk Vavřínek, 2008. 504 s. ISBN 978-80-904241-0-4. S. 45.  
  6. http://www.ratajeobec.cz/cp1250/phprs/view.php?cisloclanku=2006030102
  7. http://www.rozsochatec.cz/historie.html
  8. VAVŘÍNEK, Karel. Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2009. Praha : Zdeněk Vavřínek, 2008. 504 s. ISBN 978-80-904241-0-4. S. 45.  
  9. http://www.horepnik.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=19&Itemid=53
  10. http://www.heraldica.cz/ghmags/1997/ghmag_1997_3-4_article-2.htm

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VAVŘÍNEK, Karel. Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2009. Praha : Zdeněk Vavřínek, 2008. 504 s. ISBN 978-80-904241-0-4. S. 44-55.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]