Jetětice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jetětice
náves
náves
Lokalita
Status obec
LAU 2 (obec) CZ0314 549479
Pověřená obec a obec s rozšířenou působností Milevsko
Okres (LAU 1) Písek (CZ0314)
Kraj (NUTS 3) Jihočeský (CZ031)
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 336 (2020)[1]
Rozloha 13,75 km²
Katastrální území Jetětice
Nadmořská výška 447 m n. m.
PSČ 398 48
Počet částí obce 2
Počet k. ú. 1
Počet ZSJ 2
Kontakt
Adresa obecního úřadu Jetětice 122, 39848 Jetětice
obec@jetetice.cz
Starosta Ladislav Novotný
Oficiální web: www.jetetice.cz
Jetětice
Jetětice
Další údaje
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jetětice (2. pád Jetětic, německy Jetietitz nebo Jedjetitz) jsou obec ležící v okrese Písek v Jihočeském kraji. Vesnice je vzdálená zhruba 16 km severovýchodně od okresního města Písek a 12 km jihozápadně od Milevska. Jetětice se rozkládají na ploše necelých 14 kilometrů čtverečních v západní části Táborské pahorkatiny v nadmořské výšce 447 m n. m. Přirozenou hranici obce tvoří na severu Hrejkovický a Oborský potok, na jihovýchodě Jetětický potok u Křenovického lesa a na jihozápadě orlická přehrada na Vltavě. Do katastrálního území Jetětic spadá jihozápadní část schwarzenberské Rukávečské obory, pod souhrnnou hlavičkou Červená osady Jetětické Samoty, Truhlařov, Pazderna, Kopanický, hájovna Habr a několik chatových osad a rekreačních areálů. Obcí prochází regionální železniční trať Tábor–Ražice. Žije zde 336[1] obyvatel. První písemná zmínka pochází z roku 1463.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Eneolitická nádoba

Území obce bylo podle archeologických nálezů osídleno již v pravěku. Na ostrožně mezi Vltavou a Jetětickým potokem byly pod převisem skály nalezeny zlomky keramické nádoby, jejíž vznik vročili archeologové do období eneolitu (3 500–2 000 př. n. l.). Nálezy uchovává milevské muzeum.

1463, 11 Nov. Jan Předbor z Radey
šína, seděním na Želči, wsi kláštera Milew
ského, Klisín wětší, Klisín menší, Jetětice
a Hostomice, kteréž král Sigmund za služby
a škody jeho (při obležení hradu Karl
šteina ɔc.) w summě 400 ß zlatých uher
ských zapsal byl, sstupuje Janowi z Ro
senberka, přijaw od něho summu zápisní.
Swědkowé: Wíta ze Rzawého seděním na
Dobronicích, Wilém z Kozieho, purkrabí
na Chúsníce, Litwín z Nemyšle seděním
w Chotěmicích a Jan z Dobronic, hajt
man na Soběslawi. D. 1463, pátek den
sw. Martina. (Orig. in arch. Worlic)

— Prodej Jetětic Janovi II. z Rožmberka roku 1463[3]

Vesnice patřila ke statkům premonstrátského kláštera v Milevsku. Za husitských válek byl klášter vypálen a pobořen a tento jeho majetek císař Zikmund Lucemburský asi r. 1437 zastavuje Janu Předborovi z Radešína (z Radejšína).[4][5] Předbor však již roku 1463 Jetětice spolu s Klisínem, Klisincem a Hostovnicemi dále postoupil Janovi II. z Rožmberka a vesnice se tak vrátila do zvíkovského panství.[6] Od Rožmberků koupili r. 1473 statky milevského kláštera Švamberkové. Roku 1575 císař Maxmilián II. Habsburský převedl veškerý pozemkový majetek kláštera Kryštofovi II. ze Švamberka jako dědičné jmění.[7] Po bitvě na Bílé hoře koupil roku 1623 zkonfiskovaná švamberská panství Zvíkov a Orlík Jan Oldřich z Eggenberga. Posledními šlechtickými majiteli byli od roku 1710 Schwarzenbergové.

Stabilní katastr z první poloviny 19. století zachycuje na dnešním katastrálním území obce několik samot ve vltavském údolí:

  • Pazdera. Dnešní Pazderna.
  • Pepřil.
  • Saník. Od majitelů bratří Šejharů koupila mlýn v roce 1922 společnost Přemysl Bečka a společníci a přestavěla jej na továrnu, kde na 40 dělníků vyrábělo závitníky a další nástroje pro kovoprůmysl.[8] Výroba šroubárny se po napuštění přehrady přesunula do objektů dnešní restaurace U Šáchů.
  • Kopanický.
  • Honsa. Podle pozdějších majitelů nazývaný Šejharův mlýn. Mlynář Šejhar budovu po roce 1902 vybavil dynamem, moderní turbínou a elektrickým osvětlením.[9]
  • Šimek. Samota, podle které je v současnosti nazvána Šimkova strouha.
  • Mašek. Pozdější Adámkův mlýn mlel na Hrejkovickém potoce dvěma vodními koly. V létě roku 1927 si zde pronajal pokoj malíř Václav Špála a během svého pobytu namaloval několik pláten s tématikou červenského údolí.[10]

Jetětice patřily v roce 1843 v rámci fideikomisního panského velkostatku Orlík do majetku knížete Bedřicha ze Schwarzenbergu.[11] V této době vesnici tvořilo 20 konskripčních čísel, ve kterých bydlelo 245 obyvatel.[12]

V roce 1857 obec postihl veliký požár, kdy většina domů vyhořela. Nová stavení byla postavena štítem k silnici nebo návsi.[13] Při sčítání v roce 1860 měly Jetětice 273 obyvatel a 21 popisných čísel.[14] V roce 1926 bylo evidováno 600 obyvatel a 87 popisných čísel, o čtyři roky později zde v 86 domech žilo 508 obyvatel.[15]

Pod Jetětice nejpozději k roku 1869[16] administrativně spadala největší část povltavské vesnice Červená.[17] Tento I. díl se rozkládal na pravém břehu řeky od Saníku po Hrejkovický potok. II. díl v katastrálním území Vůsí pokračoval severně k potoku na Bráníkách a nacházely se zde pouze kostel, fara, škola a hřbitov. III. díl ležel na levém břehu a měl vlastní faru i školu v Oslovu. Roku 1930 měla Červená I. díl 29. domů a 127 obyvatel, Červená II. díl 2 domy a 4 obyvatele, Červená III. díl 9 domů a 27 obyvatel.[18] Nástupcem tohoto dílu je dnešní část obce a katastrální území Červená.

Kaple Narození Panny Marie

Od roku 1729 chodily děti z Jetětic do školy na Červené. V září roku 1877 se obec odškolila a v nově vystavěné budově (dnes čp. 122) podle návrhu Františka Koudelky z Milevska otevřela jednotřídní školu.[19] Kvůli zvyšujícímu se počtu žáků obec oslovila Josefa Filipovského z Milevska, který vypracoval plány pro druhou třídu, do které žáci nastoupili v září 1891.[20] V roce 1961 byla otevřena budova nová (dnes čp. 120) a původní objekt prošel v letech 1961 až 1964 stavební úpravou pro účely obecního národního výboru a kulturního domu (dnes budova obecního úřadu).[21] Nicméně už v roce 1977 byla výuka v nové budově pro nedostatek žáků ukončena. Do roku 1984 zde fungoval dětský útulek, druhá část sloužila pro letní rekreaci.

V roce 1920 obec zřídila městskou knihovnu, která v současnosti sídlí v bývalé budově školy (čp. 120).

Sbor dobrovolných hasičů působí v obci od roku 1900.[22] Mezi dříve působícími spolky lze jmenovat Čtenářsko-ochotnickou jednotu (od r. 1925) nebo Spořitelní a záložní spolek (od r. 1913).[23]

Přes území obce byla v roce 1889 zprovozněna železniční trať Tábor–Ražice. Vltavu trať překonává na unikátním železničním mostě. Původně na trati stálo pouze nádraží, které se tehdy jmenovalo Jetětice. Teprve na jaře roku 1939 ho na podnět Odboru turistů v Milevsku ministerstvo železnic nechalo přejmenovat na Červená nad Vltavou. Občané Jetětic se navíc v roce 1917 částkou 2000 korun složili na postavení zastávky poblíž obce.[24] Obec tedy měla zastávku i železniční nádraží.

Na konci druhé světové války útočily americké stíhací letouny, tzv. hloubkaři, na území okupovaném Němci na pozemní cíle, které měly vykazovat činnost k vojenským účelům. Vybíraly si především parní lokomotivy, nákladní a cisternové vagony, výtopny, na silnicích pak na vojenská vozidla a v neposlední řadě německá letiště. Po výjezdu z nádraží Červená nad Vltavou ve směru na Tábor byl takto 24. dubna 1945 v půl jedenácté napaden osobní vlak č. 1043. Letouny poškodily lokomotivu a jedenáct vagonů. Podle očitého svědectví četníků bylo zabito sedm osob (z toho dva vojáci), sedmnáct zraněno těžce (z toho šest vojáků) a pět lehce.[25]

Do rekreačního střediska Vltava, které patří ministerstvu vnitra, byly během vojenského konfliktu na východě Ukrajiny na dobu 6 měsíců umísťovány rodiny volyňských Čechů.[26] Zásluhou toho vykazovala obec v srpnu 2016 nezaměstnanost 19,8 %.[27]

Památky[editovat | editovat zdroj]

Jetětice[editovat | editovat zdroj]

  • Kaple Narození Panny Marie se zvonicí na návsi z roku 1911.[28] O vnitřní výmalbu se téhož roku zasloužil A. Pelich z Milevska.[29]
  • Kříž z roku 1885, umístěný před kaplí.
  • Pomník padlým v první světové válce od táborského akademického sochaře Jana Vítězslava Duška[30] z roku 1924,[31] umístěný před kaplí, s nápisem: „Tvůrcům svobody (1914–1919). Adámek J., Brož Jos., Dušek Jos., Fuka Jan, Chaloupka F., Jiroušek F., Kálal Fr., Kašpar P., Končelík J., Kučera J., Lívanec F., Mašek F., Pelíšek J., Souhrada J., Šebek K., Vanda Jos.“
  • Pomník padlým při osvobozování Československa, umístěný na polní cestě severně od obce, s nápisem: „Našim hrdinným bratrům osvoboditelům – Viktor Sergejevič Kalesnikov (1924 – 24. 5. 1945), Kosev (1925 – 13. 5. 1945) – kteří položili svůj život za osvobození naší vlasti, věnují občané Jetětic.“
  • Původně tři kříže umístěné na cestě západně od obce, jak je zachycuje stabilní katastr (vznikly tedy nejpozději r. 1843). Dochovaný pouze prostřední kříž s nápisem „INRI“ a reliéfem kalicha a torzo východního kříže s reliéfem kalicha, umístěné u čp. 51.
  • Květovský buk, významný strom v Rukávečské oboře u místa zvaného Čertův kůň, v současnosti nepřístupný.
  • Kobyla a Hříbě, dva balvany v Rukávečské oboře u místa zvaného Čertův kůň, v současnosti nepřístupné. Balvany se postupně boří do země a v okamžiku, kdy zmizí, má podle pověsti nastat konec světa.[32]

Červená (Jetětické Samoty)[editovat | editovat zdroj]

  • Železniční most přes Vltavu z let 1886–1889.
  • Železniční nádraží Červená nad Vltavou na trati Tábor–Ražice.
  • Kaple Panny Marie Lurdské v Jetětických Samotách z 1. poloviny 20. století.[33]
  • Památník Karla Šebka, umístěný u silnice v osadě Truhlařov, s nápisem: „K uctění světlé památky Karla Šebka, naroz. dne 27. VIII. 1896, padl ve světové válce v boji u Sokalu v Haliči dne 6. V. 1917, věnováno otcem a sourozenci.“

Demografie[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel[34][35][36][37]
část obce 1843 1860 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1926 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Jetětice 245 273 412 375 393 400 445 463 600 508 381 415 406 345 208 195 257
Červená - - 218 176 159 140 134 140 - 127 95 32 21 - 94 101 34
celkem 245 273 630 551 552 540 579 603 - 635 476 447 427 345 302 296 291
Vývoj počtu domů[38][39][40][41]
část obce 1843 1860 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1926 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Jetětice 20 21 32 41 49 49 58 63 87 86 102 95 103 98 67 71 119
Červená - - 30 24 22 21 24 23 - 29 33 9 6 - 44 64 25
celkem 20 21 62 65 71 70 82 86 - 115 135 104 109 98 111 135 144

Správa[editovat | editovat zdroj]

Jetětice po prodeji roku 1463 patřily do majetku panského velkostatku Zvíkov, roku 1575 přešly mezi statky panství Orlík. Na nižší úrovni vrchnostenské správy spadala vesnice až do roku 1736 do místní působnosti branické rychty,[42] později květovské rychty.

Na Lothově mapě z roku 1847 jsou Jetětice zakresleny v hranicích historického Prácheňského kraje. V době krajského zřízení v letech 1855–1862 se předmětným samosprávným krajem stal kraj táborský. Od roku 1948 příslušela obec do Českobudějovického kraje, od roku 1960 do Jihočeského kraje a do stejnojmenného i po roce 2000.

Politicky i soudně spadala obec do okresu Milevsko, pod okres Písek přešla až po reformě roku 1960.

Církevní správu vykonávala římskokatolická farnost Červená. Po zatopení farního kostela sv. Bartoloměje vodami orlické přehrady přebrala její agendu od 1. listopadu 1959 nová kolatura Květov s farním kostelem sv. Jana Křtitele a Panny Marie u osady Svatý Jan.[43]

Starosta obce Ladislav Novotný (KSČM) vykonává svoji funkci již od r. 1990.[44]

Infrastruktura[editovat | editovat zdroj]

Obecní úřad

Budova obecního úřadu (čp. 122) slouží i k dalším kulturním a společenským akcím. V obci se konají karneval pro děti, posvícení, v zimě mikulášská nadílka a hasičský bál (pořádaný na první svátek vánoční). Nacházejí se zde knihovna (čp. 110), pošta (čp. 21), hasičská zbrojnice, prodejna smíšeného zboží Jednota (čp. 14), restaurace U Šáchů (čp. 152), penzion Kerak (čp. 85), velká rekreační střediska Vltava (čp. 126, patřící ministerstvu vnitra) a bývalé Letov a ZVVZ, funkční zemědělský areál nebo fotbalové a volejbalové hřiště.

Obec Jetětice téměř ze všech stran obepínají lesy, které jsou vhodné pro turistiku nebo sběr hub. Značené turistické trasy na sever od obce musely být v minulosti přetrasovány. Procházely totiž rukávečskou oborou vlastněnou Schwarzenbergy, kteří oboru nechali oplotit, následně v roce 2017 odstranili přelízky, rozcestníky sundali ze stromů a značky zamazali. Klub českých turistů a okolní obce tak budoucí podobu místa řeší soudní cestou.[45] Orlická přehrada nabízí možnosti koupání.

Během posledních let se v části Jetětické Samoty staví nové rodinné domy. Do míst obec v minulosti zavedla vodovod, dešťovou a splaškovou kanalizaci a čističku odpadních vod.[46]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Obcí Jetětice prochází silnice III. třídy (napojená na nadmístní silnici I. třídy I/29) pokračující do obce Stehlovice. Nacházejí se zde i zastávky autobusu se spojením do Milevska. Přes území obce vede regionální železniční trať Tábor–Ražice se zastávkou v obci Jetětice a nádražím v Červené nad Vltavou.

Parkování je volné.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020. Praha. 30. dubna 2020. Dostupné online. [cit. 2020-05-01]
  2. Růžková (2006), s. 226
  3. Palacký (1844), s. 572
  4. Hanesch (1969), s. 7
  5. Sedláček (1890), s. 79
  6. Hanesch (1969), s. 6
  7. Kytka (2003), s. 82
  8. Čáka (1996), s. 205
  9. Čáka (1998), s. 206
  10. Čáka (1998), s. 208
  11. Palacký (1848), s. 334
  12. Palacký (1848), s. 334
  13. Kytka (2003), s. 75
  14. Kytka (2003), s. 75
  15. Kytka (2003), s. 75
  16. DigiArchiv SOA v Třeboni - ver. 20.03.23. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2020-03-30]. Dostupné online. 
  17. Kytka (2003), s. 75
  18. Kytka (2003), s. 75
  19. Kytka (2003), s. 75, 76
  20. Kytka (2003), s. 76
  21. ČERNÁ, Klára. Školu v Jetěticích zavřeli po šestnácti letech. Nebyly děti. Písecký deník. 2013-11-13. Dostupné online [cit. 2020-03-30]. (česky) 
  22. Kytka (2003), s. 75
  23. Kytka (2003), s. 75
  24. Kytka (2003), s. 75
  25. Hloubkaři [online]. 2007-05-04 [cit. 2020-03-30]. Dostupné online. (česky) 
  26. GÁLIS, Radek. Ukrajinští krajané: Hlavní je pro nás najít práci. Deník.cz. 2015-03-06. Dostupné online [cit. 2020-03-30]. (česky) 
  27. Kde je v Česku nejvíce lidí bez práce? Nejhorší obec nenajdete na severu, ukazuje žebříček. Aktuálně.cz [online]. 2016-09-21 [cit. 2020-03-30]. Dostupné online. (česky) 
  28. Kytka (2003), s. 75
  29. Hladký (2007), s. 82
  30. AUKRO – největší české online tržiště. aukro.cz [online]. [cit. 2020-03-23]. Dostupné online. 
  31. Kytka (2003), s. 75
  32. ČERNÁ, Klára. Až zapadne kámen do země, bude konec světa. Písecký deník. 2010-12-28. Dostupné online [cit. 2020-03-30]. (česky) 
  33. Hladký (2007), s. 84
  34. Palacký (1848), s. 334
  35. Kytka (2003), s. 75
  36. Počet obyvatel a domů podle výsledků sčítání od roku 1869 [online]. Český statistický úřad [cit. 2020-03-23]. Dostupné online. 
  37. III. Počet obyvatel a domů podle krajů, okresů, obcí, částí obcí a historických osad / lokalit v letech 1869 - 2011. III. Počet obyvatel a domů podle krajů, okresů, obcí, částí obcí a historických osad / lokalit v letech 1869 - 2011 [online]. [cit. 2020-03-31]. Dostupné online. (česky) 
  38. Palacký (1848), s. 334
  39. Kytka (2003), s. 75
  40. Počet obyvatel a domů podle výsledků sčítání od roku 1869 [online]. Český statistický úřad [cit. 2020-03-23]. Dostupné online. 
  41. III. Počet obyvatel a domů podle krajů, okresů, obcí, částí obcí a historických osad / lokalit v letech 1869 - 2011. III. Počet obyvatel a domů podle krajů, okresů, obcí, částí obcí a historických osad / lokalit v letech 1869 - 2011 [online]. [cit. 2020-03-31]. Dostupné online. (česky) 
  42. Kytka (2003), s. 198
  43. Farnosti Květov a Červená | Informační nástěnka farnosti [online]. [cit. 2020-03-23]. Dostupné online. (česky) 
  44. KOBLIHOVÁ, Stanislava. Starosta Jetětic dostal v Senátu ocenění. pisecky.denik.cz. 2018-02-09. Dostupné online [cit. 2019-11-22]. (česky) 
  45. Zákaz vstupu na panské. Turisté chtějí průchod cenným lesem hájit u soudu. iDNES.cz [online]. 2018-03-13 [cit. 2020-03-30]. Dostupné online. 
  46. Jetětice: Hlavní jsou nyní Jetětické Samoty [online]. Písecký deník.cz, 2014-07-29 [cit. 2018-04-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-04-12. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CACÁK, František – RYBÁK, Jaroslav. Vltava v zrcadle dobových pohlednic. 1. vyd. Pistorius & Olšanská, Příbram 2007. ISBN 978-80-87053-03-4
  • ČÁKA, Jan. Zmizelá Vltava. 1. vyd. BAROKO & FOX, Beroun 1996. ISBN 80-85642-26-3; 2. vyd. Paseka, Praha 2002. ISBN 80-7185-491-3
  • HANESCH, Josef. Velkostatek Orlík nad Vltavou. Třeboň 1969.
  • HLADKÝ, Jiří. Kapličky, boží muka, výklenkové kapličky a zvoničky na Milevsku a Písecku. 1. vyd. Město Milevsko, Milevsko 2007. ISBN 978-80-254-0640-3; 2. vyd. Svazek obcí Milevska za podpory města Milevska, Praha 2011. ISBN 978-80-254-0640-3
  • KYTKA, Josef. Milevsko a jeho kraj: turistika, památky, historie. 1. vyd. Nákladem odboru klubu českých turistů v Milevsku, Milevsko 1940; 2. vyd. Spolek pro rozvoj kultury v Milevsku, Milevsko 2003.
  • PALACKÝ, František. Archiv český čili staré písemné památky české i moravské, díl třetí. Komise u Kronbergra a Řivnáče, Praha 1844.
  • PALACKÝ, František. Popis království českého. 1. vyd. Knihkupectví J. G. Kalve, Praha 1848; 2. vyd. PhDr. Ivo Sperát, Brno 2019.
  • RŮŽKOVÁ, Jiřina a kol. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005, I. díl. Český statistický ústav, Praha 2006.
  • SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze království českého, díl sedmý. Knihtiskárna Františka Šimáčka, Praha 1890.
  • TYL, František. Paměti zvíkovské. 1. vyd. Šimáček, Praha 1888; 2. vyd. GARN, Brno 2013.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]