Tento článek patří mezi dobré v české Wikipedii. Kliknutím získáte další informace.

Rukávečská obora

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zdroje k infoboxu
Přírodní památka
Rukávečská obora
IUCN kategorie V (Chráněná krajinná oblast)
Vstupní brána do přírodní památky
Vstupní brána do přírodní památky
Základní informace
Vyhlášení 6. srpna 1929[1]
Vyhlásil Ministerstvo školství a národní osvěty ČSR
Nadm. výška 488–536 m n. m.
Rozloha 6,83 ha
Poloha
Stát ČeskoČesko Česko
Okres Písek
Umístění Květov
Souřadnice
Rukávečská obora
Rukávečská obora
Další informace
Kód 376
Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videaCommons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přírodní památky v Česku

Rukávečská obora je přírodní památka ev. č. 376 v okrese Písek v katastrálním území obce Květov, která tvoří jen menší část stejnojmenné obory využívané pro hospodářské účely. Důvodem ochrany je fragment původního porostu acidofilních bikových bučin asociace Luzulo-Fagetum v přirozené oblasti svého rozšíření[2] na severním svahu kóty Oranice (538 m n. m.).[3] V dutinách těchto stromů hnízdí lejsek malý (Ficedula parva), strakapoud (Dendrocopos), datel černý (Dryocopus martius). V porostech žije chráněná ropucha obecná (Bufo bufo) a slepýš křehký (Anguis fragilis). Oblast přírodní památky je od roku 1998 obory oplocena, aby byla zajištěna přirozená reprodukce lesního porostu.

Ochrana lokality byla vyhlášena již v roce 1929, což z ní činí nejstarší chráněné území v okrese Písek.[4] Přírodní památka je spravována Správou AOPK České Budějovice a je součástí ptačí oblasti Údolí Otavy a Vltavy.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kaple svatého Huberta nacházející se poblíž Tyrolského domu ležícího nedaleko hranice přírodní památky

První zmínky o místních lesích pocházejí ze 40. let 16. století, kdy jsou uváděny jako lovecký objekt. V roce 1734 jsou opět popisovány v rámci zprávy visitační komise, ve které se uvádí, že revír Rukáveč obsahuje silné dříví používané většinou pro potřeby panství. Další popis lesů z 19. století uvádí, že se na území celé obory nachází porosty VI. věkové třídy[p 1] se stromy se stářím přes 200 let. Samotné území přírodní památky bylo dlouhodobě výrazně ovlivněno zřízením obory podle nařízení z roku 1848, jelikož tím došlo ke zvýšení tlaku zvěře na místní ekosystém. Převážně vysoké stavy jelení zvěře chované pro účely lovu způsobovaly škody na přirozeném zmlazování porostu a současně černá zvěř vyžírala bukvice, čímž zamezovala přirozené obnově lesa. Vlivem toho vznikl les o stejném stáří s chybějící spodní etáží představující nejmladší stromy.[5] Od roku 1887 do obory přibyl i muflon.[6]

Ve zdejších lesích se dlouho dařilo i různým šelmám jako byli medvědi (zmiňován ještě v 17. století), vlci (v 18. století uváděn jako přemnožený) či kočky divoké (18. století).[5]

Na základě výnosu číslo 91505/29 ministerstva školství a národní osvěty ČSR ze dne 6. srpna 1929 došlo k vyhlášení chráněného území na ploše o rozloze 3 ha.[7] Tato část obory, která je dlouhodobě chráněna, je místními lesníky nazývána pralesem.[8] V roce 1983 proběhl na lokalitě invertarizační průzkum zaměřený na botaniku a lesnictví.[9] V roce 1992 byla lokalita přehlášena dle vyhlášky Ministerstva životního prostředí č. 395/92Sb., kterou se zaváděla nová označování chráněných území. K oplocení obory došlo v roce 1998 ve snaze zamezit přístupu divoké zvěře, což mělo zásadní pozitivní vliv na rozvoj přirozené obnovy stávajícího bukového porostu.[10] Oplocení nerespektovalo rozlohu vyhlášeného území z roku 1929 a ani rozlohu přehlášené přírodní památky z roku 1992.[9] V prosinci 2006 byl vydán plán péče o přírodní památku na období 1. ledna 2007 až 31. prosince 2020.[1] K roku 2010 se o lesy v oboře staral Lesní hospodářský celek, lesní správa Orlík nad Vltavou.[10]

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Přírodní památka se nachází v Jihočeském krajiokrese Písek západně od Milevska v katastrálním území obce Květov. Je součástí stejnojmenné obory mající rozlohu 848 ha, která je prvkem lesního komplexu mezi obcemi Rukáveč a Květov.[11] Vlastní přírodní památka zabírá plochu 6,8349 ha, okolo níž je ochranné pásmo o šířce 50 metrů.[2] Její území leží nad levostranným přítokem Hrejkovického potoka přibližně 2 kilometry jihovýchodně od obce Květov na jih od silnice spojující Branice a Květov, nedaleko Tyrolského domu, což je lovecká chata vystavěná v roce 1810 v alpském stylu.[12] Nadmořská výška přírodní památky se pohybuje mezi 488 až 536 m n. m.[2]

Geologická stavba, reliéf a půdy[editovat | editovat zdroj]

Podloží přírodní památky je tvořeno z větší části usměrněným biotitickýmamfibol-biotitickým granodioritemkřemenným dioritem červenského typu tvořící podloží mírnějších svahů. Nevýrazná vrcholová partie je tvořena dvojslídnou žilnou žulou středočeského plutonu. Jejím zvětráváním vznikla nesouvislá svahová suť v oblasti strmějšího svahu. V západní části památky vstupují do podloží intruze leukokrátních žilných žul. Na tomto podkladu se pak nachází půdní typ převážně v podobě kambizemě modální.[2][3] Jinak je půda tvořena kambizemí typickou kyselou a kambizemí dystrickou.[3]

geomorfologického hlediska je Rukávečská obora součástí Česko-moravské subprovincie, konkrétně Táborské pahorkatiny a jejího podcelku Písecká pahorkatina, v jejímž rámci spadá pod geomorfologický okrsek Milevská pahorkatina.[13] Její území leží na mírném severním svahu 538 metrů vysokého kopce Oranice v nadmořské výšce 488 až 536 m n. m.[2]

Podnebí a vodstvo[editovat | editovat zdroj]

Most na přístupové cestě přes bezejmenný potok protékající poblíž severní hranice přírodní památky

Podle Quittovy klimatické klasifikace náleží přírodní památka do mírně teplé oblasti, konkrétně do okrsku MT10,[8] pro kterou je typické dlouhé léto, teplé a mírně suché, krátké přechodné období s mírně teplým jarem a mírně teplým podzimem, krátká zima, která je mírně teplá a velmi suchá, s krátkým trváním sněhové pokrývky.

Oblast je odvodňována jedním z bezejmenných levostranných přítoků Hrejkovického potoka, který se vlévá do vodní nádrže Orlík, respektive do řeky Vltavy.[2] Oblast leží ve Středočeské pahorkatině, pro kterou jsou charakteristické průměrné roční srážky mezi 539 a 656 mm.[14]

Flora[editovat | editovat zdroj]

Území je z botanického hlediska značně chudé, což zcela odpovídá charakteristickému složení lesa.[8] Les je tvořen acidofilní bikovou bučinou asociace Luzulo–Fagetum v přirozené oblasti svého rozšíření, která se vyskytuje na 98 % plochy chráněného území. Konkrétně se jedná o starý bukový les (Fagus sylvatica) o stáří některých stromů přes 225 let[10] s příměsí smrku ztepilého (Picea abies) a olše lepkavé (Alnus glutinosa).[2] Nejrozšířenějším lesním typem je zde svěží bučina šťavelová a kyselá bučina se šťavelem. Méně výrazně je zastoupena svěží bučina s bikou chlupatou, kyselá bučina biková, svěží dubová jedlina a vlhká bučina netýkavková.[8] Jelikož je oblast přírodní památky od roku 1998 oplocena, což zamezuje přístupu černé zvěře, dochází k přirozenému zmlazování porostu bukovými nálety.[10] Při pohledu na zastoupení jednotlivých lesních typů dle rozlohy připadá 3,37 ha (přibližně 50 %) na svěží bučinu, 3,18 ha (46 %) na kyselou bučinu a 0,27 ha (4 %) na vlhkou bučinu.[15]

Padlý strom na lokalitě

Pod stromy se nachází nepříliš bohaté bylinné patro s pokryvností 10 až 20 %,[2][10] ve kterém roste například bika hajní (Luzula luzuloides), pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium) a jednotlivě i věsenka nachová (Prenanthes purpurea).[8] Ve vrcholové části památky místa s otevřenými plochami zarůstají třtinou rákosovitou (Calamagrostis arundinacea) a třtinou křovištní (Calamagrostis epigejos).[10]

Fauna[editovat | editovat zdroj]

Z bezobratlých se v Rukávečské oboře vyskytuje stabilní populace silně ohroženého brouka pachníka hnědého (Osmoderma eremita), jenž obývá troucha starých padlých listnatých stromů.[8] Stejný biotop obývá i hlodník Dasycerus sulcatus. V mechu dále žije vzácný drabčík Syntomium aeneum a v ochranném pásmu byl popsán roháč obecný (Lucanus cervus).[3] Z hmyzu se zde dále vyskytuje zástupce dvoukřídlých bahnomilka Pedicia rivosa, bedlobytka Zygomyia valida, stonožka Cryptops parisi.[3]

Jelikož se na lokalitě nachází vzrostlé, staré stromy, je zde významný výskyt ptačích druhů vázaných na staré listnaté porosty.[8] V dutinách těchto stromů hnízdí několik párů lejska malého (Ficedula parva), vzácně holub doupňák (Columba oenas), sýc rousný (Aegolius funereus) a datel černý (Dryocopus martius).[8] V porostech žije chráněná ropucha obecná (Bufo bufo) a slepýš křehký (Anguis fragilis).[4]

Detail na postupně se zmlazující porost

Ochrana[editovat | editovat zdroj]

Dlouhodobý cíl ochrany území si dává za cíl zachování jedinečného fragmentu staré autochtonní bučiny s pestrou aviofaunou a entomofaunou, která je vázána na staré listnaté porosty.[2] Z toho důvodu byla přírodní památka v roce 1998 oplocena, aby se zamezil přístup převážně černé zvěře do lokality, což vedlo k opětovnému zmlazování porostu náletovými buky. Staré porosty jsou stále v plodném věku dávajícím naději do budoucna, že se porost podaří přirozeně obnovit.[10] Po dohodě s majitelem pozemků taktéž nyní nedochází k odstraňování odumřelého dřeva z lokality, což přispívá k větší druhové rozmanitosti.[10]

V průběhu druhé poloviny 20. století docházelo k vyřezávání části mladých smrků na lokalitě, nicméně v severních a jihovýchodních oblastech území jsou stále přítomny. V severní části území tvoří dokonce významné zastoupení (dosahující až 30 %).[10] Současně taktéž dochází k postupnému vnášení jedle (Abies alba) na lokalitu s cílem dosáhnout jejího zastoupení mezi 5 až 15 %.[16]

Pohled na bylinné patro pod stromy

Ve snaze vyloučení možnosti, že by starý bukový porost mohl být poničen větrem, je v plánu péče doporučováno, aby v oblasti ochranného pásma nedocházelo k těžbě stromů a vznikům holosečí.[9] Plán taktéž doporučuje vyhotovit nové zaměření hranic přírodní památky dle současného oplocení.[9]

Turismus[editovat | editovat zdroj]

V současnosti je samotné území přírodní památky oploceno, což vedlo k vyloučení turistů z prostor chráněného území a jakéhokoliv vlivu na toto území.[6] Oblast je tedy pro turisty volně nepřístupná.[3] Nicméně na přístupové lesní cestě vedoucí k severovýchodní části přírodní památky je umístěna malá informační cedule popisující lokalitu.[9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Rozdělení používané pro označení stáří porostu obhospodařovaných pásečným způsobem. Věková třída pak zahrnuje všechny porosty, u kterých se věk neliší o více než 20 let. VI. třída označuje stáří stromů 101–120 let.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Plán péče o přírodní památku Rukávečská obora na období 1. ledna 2007 až 31. prosince 2020 [online]. LESNÍ PROJEKTY České Budějovice a. s., 2006-12 [cit. 2013-03-17]. Dále jen „Plán péče“. Dostupné online. 
  2. a b c d e f g h i Plán péče. S. 2.
  3. a b c d e f ALBRECHT, Josef a kolektiv. Chráněná území ČR VIII. – Českobudějovicko. 1. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, 2003. ISBN 80-86064-65-4. S. 290. 
  4. a b Turistika - Přírodní památky Písecka [online]. mirovice.mirovicko.net [cit. 2013-03-17]. Dostupné online. 
  5. a b Plán péče. S. 4.
  6. a b Plán péče. S. 5.
  7. Plán péče. S. 1.
  8. a b c d e f g h Plán péče. S. 3.
  9. a b c d e Plán péče. S. 10.
  10. a b c d e f g h i Plán péče. S. 6.
  11. Schwarzenberg.cz – Rukávečská obora [online]. [cit. 2013-03-17]. Dostupné online. 
  12. TOUŠLOVÁ, Iveta; PODHORSKÝ, Marek; MARŠÁL, Josef. Toulavá kamera 1. [s.l.]: Freytag & Berndt, 2005. ISBN 80-7316-228-8. S. 12. 
  13. DEMEK, Jaromír, a kol. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Brno: Academia, 1987. 584 s. S. 78–79. 
  14. Mezi stromy - Středočeská pahorkatina [online]. Nadace dřevo pro život [cit. 2013-06-09]. Dostupné online. 
  15. Plán péče. S. 7.
  16. Plán péče. S. 8.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ALBRECHT, Josef a kolektiv. Chráněná území ČR VIII. – Českobudějovicko. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, 2003. 807 s. ISBN 80-86064-65-4. Kapitola Rukávečská obora, s. 290. (česky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]