Bernartice (okres Písek)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bernartice
Pohled ke kostelu sv. Martina
Pohled ke kostelu sv. Martina
Znak obce Bernartice
znak
Lokalita
Status městys
LAU (obec) CZ0314 549266
Kraj (NUTS 3) Jihočeský (CZ031)
Okres (LAU 1) Písek (CZ0314)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Milevsko
Historická země Čechy
Katastrální výměra 36,41 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 1 308 (2019)[1]
Nadmořská výška 450 m n. m.
PSČ 398 43
Zákl. sídelní jednotky 9
Části obce 11
Katastrální území 9
Adresa úřadu městyse Náměstí svobody 33
398 43 Bernartice
Starosta Pavel Souhrada
Oficiální web: www.bernartice.cz
Ofic. web úřadu městyse: www.bernartice.cz/rad_kontakty.htm
Email: ou.bernartice@iol.cz
Bernartice
Bernartice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bernartice jsou městys ležící v jižních Čechách v okrese Písek okolo silnice TáborPísek. Žije zde přibližně 1 300[1] obyvatel. Obec se nalézá v mírně zvlněné krajině o nadmořské výšce 463 metrů přibližně deset kilometrů jižně od Milevska.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka je z roku 1248. Osada vznikla kolem dnes již zaniklé tvrze. Tuto tvrz přestavěl Bernard s manželkou Dobroněhou z Kamberka roku 1293. Tvrz byla postupně rozebrána na stavební materiál v sedmnáctém století. V letech 1347–1352 byl majitelem Bušek z Bernartic. Jeho potomci měli Bernartice v držení až do husitských válek. Roku 1431 se stal majitelem zvíkovský purkrabí Mikuláš z Krchleb. Dále v roce 1477 koupil Bernartice od Mikulášových dcer Rynart z Dubu, který je v roce 1477 pánům z Lažan a na Bechyni. Tento rod držel Bernartice až do roku 1606, kdy byly prodány jezuitské koleji svatého Klimenta v Praze.[3]

Roku 1618 byli jezuité vyhnáni, ale opět se vrátili po bělohorské bitvě. Za jejich působení získala roku 1636 vesnice status městyse. Mohlo se zde vykonávat hrdelní právo. V roce 1626 jezuité přikoupili nedaleké Borovany a roku 1691 i Dobronice. Roku 1672 zachvátil obec velký požár, při kterém lehla popelem část městečka a fara. Roku 1680 se v Bernarticích odehrála morová epidemie. Dále v roce 1713 epidemie cholery, při které zemřelo a bylo pohřbeno 700 mrtvých. Roku 1748 se na území obce odehrálo kázání pátera Koniáše, načež mezi lety 1770 a 1772 zastihl obec hladomor a další epidemie moru. Roku 1773 byl zrušen jezuitský řád a Bernartice připadly královskému státnímu panství v Opařanech. Roku 1795 se udál velký požár, při kterém shořela kromě domů i fara, kostelní věž a škola. Během požáru došlo k roztavení zvonu. Roku 1805 zde tábořila francouzská vojska. Rok poté po nich vojska bavorská.[3]

V roce 1825 koupil Bernartice kníže na Bechyni Pavel Paar. Roku 1837 započala stavba státní silnice z Tábora do Písku, později v roce 1851 proběhla stavba okresní silnice z Milevska do Bechyně. Za první světové války padlo na frontě 31 mužů.[3]

Během druhé světové války hrozil Bernarticím od nacistů obdobný osud jako obci Lidice,[2] kvůli přítomnosti členů československé paraskupiny Intransitive. Za aktivní pomoc, kterou obyvatelstvo poskytlo, bylo později 23 občanů obce popraveno a dalších pět posláno do koncentračních táborů.[4]

Od 10. září 2014 jsou Bernartice městysem.[5]

Části obce[editovat | editovat zdroj]

Obec Bernartice se skládá z deseti částí na devíti katastrálních územích.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také ve článku Seznam kulturních památek v Bernarticích (okres Písek).
Pamětní deska na rodném domě MUDr. Vlasty Kálalové-Di Lotti v Bernarticích (odhalena v roce 1992)
  • Kostel svatého Martina se připomíná z roku 1251. Původně románská stavba byla přestavěna goticky a v roce 1717 barokně. Roku 1795 shořela při požáru velká část obce, fara i kostelní věž. Při tomto požáru se roztavil a poškodil zvon s letopočtem 1186. Ze sebraných kusů roztaveného zvonu byl později ulitý nový zvon. Byl pojmenován Martin a byl slavnostně pověšen. Ale ve válce byl zrekvírován. Na věži zůstal pouze zvon zvaný umíráček. Další zvony byly zakoupeny v letech 1923, 1934 a 1937.[3]
  • Kaple svatého Floriána stojí před obecním úřadem na náměstí. Nejedná se o kapli v pravém slova smyslu, ale spíše o otevřený baldachýn, který má ve svém středu sochu svatého Jana Nepomuckého. Pochází z roku 1762. V tomto roce byla kaple 1. května také vysvěcena.[3]
  • Barokní fara bývala dříve jezuitská rezidence.[3]
  • Morový sloup se sochou svatého Josefa je před farou. Je z druhé poloviny sedmnáctého století. O jeho výstavbu se zasloužil farář Adam Novomeský.[3]
  • Husova kaple. Základní kámen k této kapli byl položen v říjnu roku 1926. Do základů byla vložena Bible kralická[6], Labyrint světa a různé mince té doby. O rok později byla kaple postavena a vysvěcena. Velkou finanční pomoc obdržel Sbor metodistické církve, pro kterou byla tato modlitebna určena, od věřících z Ameriky.[3]
  • Boží muka se nachází u domu čp. 224 v místě, kde se říká V Brodci.[7]
  • Kaple zasvěcená svatému Janu Nepomuckému[8] u mostu u cesty na Bílinku ze druhé poloviny devatenáctého století[9]
  • Pomník obětem druhé světové války vytvořil sochař Břetislav Benda[10]. Je před základní školou.[3]
  • Pomník obětem první světové války vytvořil roku 1933 také sochař Břetislav Benda a je umístěný na náměstí.[3]
  • Kamenná kašna, která se nachází na náměstí, sem byla přivezená z hradu Dobronice v roce 1776. V roce 1781 do ní byla přivedená voda ze zámeckého rybníka.[3]
  • Pomník padlým bernartickým občanům je na návrší, které se jmenuje Na Posvátném. Je to žulový monolit na počest padlých občanů v době okupace.
  • Rodiště dr. Kálalové Di Lottiové[11]. Pamětní deska na jejím domě byla odhalena roku 1992.[3]
  • Novodobá dřevěná boží muka vysvěcená 28. září 2008 se nachází v lese u cesty ve směru ke Zběšicím.
  • Venkovská usedlost čp. 90
  • První žulový smírčí kříž se nalézá při silnici z Bernartic směrem k Bechyni. Výška 61 cm, šířka 47 cm, síla 23 cm.[12]
  • Druhý smírčí kříž se nalézá na návrší v jižní části, v místech, kde se říká V lomu. Výška 110 cm, šířka 50cm, síla 35 cm.[12]
  • U kostela je umístěný kovový kříž na kamenném podstavci. V spodní části podstavce je nápis: „8. 5. 1945–1995“.[13]
  • U křižovatky na Jestřebice se po levé straně nalézá celokamenný kříž s jetelovitým ukončením ramen. Byl postaven roku 1879. Finanční příspěvek k zhotovení kříže daroval místní rodák Hynek Bouška před svým odjezdem do Ameriky.[12]
  • Severním směrem zhruba kilometr za obcí, se na staré cestě do Jestřebic nachází kovový kříž na kamenném podstavci.[12]
  • Před kaplí svatého Floriána se nachází kamenný kříž s kovovým korpusem Kristova těla. V roce 1866 nechal kříž postavit pekař Jan Hrdlička. Měl chránit jeho rodinu na cestě do Ameriky. Roku 1896 byl kříž poškozen zásahem blesku.[12]
  • U silnice ve směru z Bernartic do Bojenic se vpravo nalézá celokamenný kříž bez korpusu Kristova těla. V střední části je kříž reliéfně zdoben motivem kalicha.[12]

Rodáci[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2019. Praha. 30. dubna 2019. Dostupné online. [cit. 2019-05-04]
  2. a b Informační systém cestovního ruchu Písecka - Bernartice [online]. Město Písek [cit. 2010-01-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-09-17. 
  3. a b c d e f g h i j k l KYTKA, Josef. Milevsko a jeho kraj: turistika, památky, historie. Milevsko: Nákladem odboru klubu českých turistů, 1940. 
  4. Historie obce [online]. obec Bernartice [cit. 2010-01-20]. Dostupné online. 
  5. Rozhodnutí předsedy PS k stanovení obce Bernartice městysem
  6. Bible kralická. 5. vyd. Praha: Česká biblická společnost, 2014. 256 s. ISBN 978-80-87287-77-4. 
  7. HLADKÝ, Jiří. Kapličky, boží muka, výklenkové kapličky a zvoničky na Milevsku a Písecku. 2. vyd. Praha: Svazek obcí Milevska za podpory města Milevska, 2011. S. 32. Dále jen Hladký 2011. 
  8. VLNAS, Vít. Jan Nepomucký. [s.l.]: Paseka 362 s. ISBN 978-80-7432-278-5. 
  9. Hladký 2011, s. 72
  10. BENDA, Břetislav. Bronz a kámen. [s.l.]: Melantrich, 1982. 126 s. 
  11. BORSKÁ, Ilona. Doktorka z domu trubačů. [s.l.]: Motto, 2016. 264 s. ISBN 80-7246-314-4. 
  12. a b c d e f HLADKÝ, Jiří. Kříže a křížky na Písecku a Milevsku. Milevsko: Svazek obcí Milevska, 2014. 180 s. ISBN 978-80-260-7297-3. S. 14. Dále jen Hladký 2014. 
  13. Hladký 2014, s. 31

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]