Vlasta Kálalová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vlasta Kálalová

Vlasta Kálalová 1924
Narození 26. října 1896
Bernartice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 15. února 1971 (ve věku 74 let)
Písek
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Ocenění Řád Tomáše Garrigua Masaryka
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Vlasta Kálalová u T. G. M., Lány, podzim 1923

Vlasta Kálalová-di Lottiová (26. října 1896, Bernartice[1]15. února 1971, Písek[2]) byla česká lékařka, která se specializovala na tropické nemoci a entomologii. V letech 19251933 působila v Bagdádu, kde léčila i členy královské rodiny. Přispěla k výzkumu tropických nemocí a rozšířila rovněž sbírku Národního muzea o vzácné exempláře exotického hmyzu.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Mládí a příprava na cesty[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v Bernarticích u Tábora v učitelské rodině. V sedmnácti letech totiž mluvila anglicky, francouzsky, rusky, italsky, španělsky, německy a turecky. Nakonec zvolila lékařskou fakultu, kde si vybrala chirurgickou specializaci..

Její život ovlivnila přednáška profesora Jaroslava Hlavy na téma exotická parazitologie, který se v ní zmínil o potřebě zřízení speciálního pracoviště pro výzkum tropických chorob v Damašku či Bagdádu.

Pro splnění svého snu studovala arabštinu a perštinu, předplatila si turecký lékařský časopis, aby si osvojila medicínské názvosloví. Jako přípravu na exotické podnebí podnikala v nejparnějších dnech mnohakilometrové pochody. Napsala několik bezvýsledných žádostí o půjčku a zdálo se, že její sen se uskutečnit nepodaří. Prezidentova dcera Alici Masarykovou, zakladatelka Československého červeného kříže, jí sjednala schůzku s T. G. Masarykem. Tehdy osmadvacetiletá lékařka vyprávěla o svých potížích se sháněním peněz a zmínila se i o tom, že má nějaké úspory. „Ty si schovejte, budete je potřebovat. Můj právní zástupce už má příkaz k úhradě výloh vaší cesty,“ prohlásil k jejímu velkému překvapení prezident. Postupně jí pro uskutečnění velkých plánů půjčil 244 tisíc korun, které během tří let dokázala do posledního haléře splatit[zdroj?]. Ještě v roce 1924 mladá doktorka odcestovala do Cařihradu na kliniku Omara Paši.

Pobyt v Bagdádu 1924-1932[editovat | editovat zdroj]

Sehnat místo v některé z nečetných nemocnic bylo nemožné. Řešením byla pouze soukromá praxe. Kálalová se usadila v Bagdádu, kde ordinovala především pro muslimské pacientky, které se nesměly odhalit před cizím mužem. Doktorka Kálalová si tak brzy mohla dovolit svou praxi rozšířit a 15. března 1925 otevřela v Bagdádu československou nemocnici.[3] Koupila budovu v centru zvanou Burazanliu neboli Dům trubačů, kde založila sanatorium neboli mustausaf s dvaceti lůžky a téměř sedm let je úspěšně vedla. Operovala i složité případy. Její pověst se dostala až k panovníkovi, emírovi Fajsalovi I. a česká doktorka brzy léčila i některé členy královské rodiny.

Během pobytu v Iráku přispívala Vlasta Kálalová i k výzkumu tropických nemocí, když vzorky posílala do Prahy. Když se ozvalo Národní muzeum s prosbou o pomoc při rozšiřování sbírky exotického hmyzu, stala se lékařka také nadšenou entomoložkou a dokázala dokonce objevit několik nových druhů. Zoologickému oddělení Národního muzea v Praze poslala sbírku obsahující půl milionu exemplářů. Starověké památky z její pozůstalosti jsou též ve sbírkách Náprstkova muzea.[4]

Rodinný život[editovat | editovat zdroj]

Po svatbě s vnukem italských přistěhovalců, úředníkem státní správy v Iráku Giorgiem di Lottim se manželům narodily dvě děti – Radbor a Drahomila Lydia. Vlasta Kálalová byla někdy označovaná za Alberta Schweitzera v sukních. Byla natolik posedlá prací, že pohrdla mateřskou dovolenou a dala přednost nemocnici. Onemocněla však horečkou dengue a byla několik měsíců upoutána na lůžko.

Návrat do Čech[editovat | editovat zdroj]

Roku 1932 se vrátila do Čech, kde se po několika letech uzdravila. Velkou útěchou a zadostiučiněním pro ni byl zájem T. G. Masaryka. „Udělala jste v cizině Československu dobré jméno. A takový kus práce, že by to leckterý mužský nezastal,“ prohlásil tehdy prezident.[zdroj?]

Okupaci v letech 1939-1945 prožila v rodných Bernarticích, kde si otevřela soukromou ordinaci. Dne 8. května 1945, poslední den druhé světové války v Evropě, ustupující němečtí vojáci postříleli celou její rodinu. Sama unikla smrti jenom proto, že ji, ležící v tratolišti krve, vrazi považovali za mrtvou. Bezprostředně po tragédii se Vlasta věnovala pomoci válkou postižených mladých lidí, později začala znovu cestovat (USA, Norsko, SSSR, Itálie...). Své lingvistické znalosti rozšířila na čtrnáct jazyků. Hodně času jí zabírala korespondence s přáteli po celém světě. Přednášela na mnoha místech v Evropě i ve Spojených státech.

Statečný postoj[editovat | editovat zdroj]

Statečný postoj projevila MUDr. Vlasta Kálalová, když osobním dopisem žádala tehdejšího presidenta Klementa Gottwalda, aby nepodepsal trest smrti pro Miladu Horákovou. Svůj postoj zdůvodnila právě tím, že jí nacisté zabili manžela a dvě děti. Obdobně vystoupila i ve prospěch dalších zatčených[5]

Závěr života[editovat | editovat zdroj]

Když doktorka Vlasta Kálalová-di Lottiová v únoru 1971 zemřela, veřejnost o její existenci většinou nevěděla.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • Všeobecně známou se Vlasta Kálalová stala až díky životopisné knize Ilony Borské. Spisovatelka stihla ještě v posledních letech lékařčina života zapsat a zaznamenat obrysy pohnutého příběhu a v roce 1978, po osmi letech od jejího skonu, vyšel poprvé životopisný román Doktorka z domu Trubačů. Tato kniha se v roce 2009 zařadila hlasováním čtenářů na 70 místo ze sta nejoblíbenějších knih v anketě Kniha mého srdce.[6].
  • Jejím jménem byla pojmenována planetka 66934, objevená roku 1999[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. SUŠEROVÁ, Jaroslava. Milevské noviny. 2. listopad 2011, s. 7.  
  3. Lidé, města, Naplnění snu: vybudování československé nemocnice v Bagdádu
  4. Národní muzeum: Výroční zpráva 2007, s. 26
  5. Ústav pro studium totalitních režimů, Pavlína Formánková: „Vypořádali jsme se s Horákovou, vypořádáme se i s americkým broukem!“/V „hledáčku“ Státní bezpečnosti
  6. Kniha mého srdce: Pořadí od 13. do 100. místa
  7. Pražský hrad: Řád TGM - Seznam vyznamenaných
  8. Vyhledávání v databázi jmen planetek objevených na Kleti, písmeno K

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]