Fajsal I.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Fajsal I.
král Velké Sýrie (1920), král Iráku (1921-1933)
Portrét
Narození 20. května 1883
Táif
Úmrtí 8. září 1933 (ve věku 50 let)
Bern
Pohřben Bagdád
Potomci Ghazi I.
Otec Husajn ibn Alí al-Hášimí
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fajsal bin al-Husajn bin Alí al-Hášimí (arabsky: فيصل بن حسين, Fajṣal ibn Ḥusajn; 20. května 1883[1]8. září 1933) byl po krátké období v roce 1920 králem Velké Sýrie a od 23. srpna 1921 do roku 1933 králem Iráku.

Život[editovat | editovat zdroj]

Byl členem hášimovské dynastie, která se pokládá za potomky proroka Mohameda. Fajsal vybízel k překonání rozporu mezi sunnitskými a ší'itskými muslimy a k podpoře panarabismu, jež by vedl k vytvoření arabského státu, který by zahrnoval Irák, Sýrii a další části úrodného půlměsíce. Když byl u moci, snažil se diverzifikovat svou administraci mezi různé etnické a náboženské skupiny. Čelil velké výzvě, neboť většina oblasti Blízkého východu byla pod evropskou, konkrétně francouzskou a britskou, kontrolou a jiní arabští vůdci se k jeho myšlenkám stavěli odmítavě. Fajsal nakonec svou snahou o panarabský nacionalismus nevyhnutelně izoloval některé náboženské skupiny.

V roce 1919 podepsal společně s Chajimem Weizmannem ze Světové sionistické organizace takzvanou Fajsal-Weizmannovu dohodu, podle které měl, tehdy ještě emír, Fajsal podpořit sionistickou myšlenku, výměnou za sionistickou podporu arabskému státu v Sýrii, a to i navzdory odporu Francie.[2] Dohoda však měla dodatek, že Fajsal nepodpoří židovské přistěhovalectví do doby, než v Sýrii vznikne jeho stát.[2] Několik měsíců po podepsání dohody uvedl Fajsal v jednom ze svých dopisů:

My Arabové, a obzvláště pak ti vzdělaní mezi námi, pohlížíme s nejhlubšími sympatiemi na sionistické hnutí … vřele vítáme Židy zpátky doma … Pracujeme společně na reformovaném a novém Blízkém východě a naše hnutí doplňují jedno druhé. Naše hnutí jsou národní, nikoliv imperialistická. Je dost prostoru v Sýrii pro oba naše národy a domnívám se, že ani jedna strana nemůže být úspěšná bez té druhé
— emír Fajsal, několik měsíců po podepsání Fajsal-Weizmanovy dohody[2]

Nakonec celá dohoda ztroskotala, neboť Spojené království nedodrželo své závazky vůči Arabům a přenechalo Sýrii Francouzům.[2]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Faisal I of Iraq na anglické Wikipedii.

  1. ALLAWI, ALI A., 1947-. Faisal I of Iraq. New Haven: [s.n.] 634 s. ISBN 978-0-300-19936-9, ISBN 0-300-19936-8. OCLC 869923728 
  2. a b c d ČEJKA, Marek. Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. 2. vyd. Praha: Barrister & Principal, 2007. ISBN 978-80-87029-16-9. S. 36-37. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • GOMBÁR, Eduard. Sýrie za vlády emíra Fajsala v letech 1918–1920. Historický obzor, 2007, 18 (3/4), s. 66-72. ISSN 1210-6097.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Znak z doby nástupu Irácký král
19211933
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Ghazi I.