Pietro Canonica

Pietro Canonica
Pietro Canonica
Narození	1. března 1869; Moncalieri
Úmrtí	8. června 1959 (ve věku 90 let); Řím
Alma mater	Accademia Albertina
Povolání	sochař, hudební skladatel, malíř, politik, scénograf a libretista
Funkce	italský doživotní senátor (1950–1959)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pietro Canonica (1. března 1869, Moncalieri – 8. června 1959, Řím) byl italský sochař, malíř, hudební skladatel a politik rozporuplných postojů.

Život

Po absolutoriu sochařského studia na Akademii výtvarných umění v Turíně (Accademia Albertina) začal jako portrétista žen a dětí ve stylu lyrického historismu, a posléze secese. Tvořil v tomto období ženské literární a dramatické postavy (Médea, Beatrice, Miranda), a také křesťanská témata: Krista bičovaného i mrtvého Krista v hrobě, Dona Bosca s dětmi do niky Svatopetrské baziliky v Římě či sochu apoštola Pavla pro dóm v Messině.

Po roce 1912 se vypracoval na figuralistu monumentálních sousoší a pomníků ve stylu realismu, převážně významných světových politiků. V letech 1912-1914 pobýval na carském dvoře v Rusku, vytvořil pro cara a jeho bratra návrhy jezdeckých pomníků a portréty dalších členů rodiny.

Světového věhlasu dosáhly jeho pomníky pro Turecko (dva), Irák a zejména jezdecká socha Simona Bolívara, která byla realizována v bronzu v několika jiho- a středoamerických státech. Od konce dvacátých let byl příznivcem Benita Mussoliniho a fašistů. Je autorem řady monumentálních veřejných plastik v celém světě. Působil také jako pedagog, medailér, malíř a hudební skladatel.

Pracoval a bydlel jednak v Benátkách, kde se dochoval jeho palác, a dále v Římě v novorenesančním objektu v parku při ville Borghese, kde je zpřístupněn jeho ateliér, knihovna a modely více než stovky sochařských děl v muzeu.^[1] Prezident Luigi Einaudi roku 1950 jmenoval jedenaosmdesátiletého Pietra Canonicu senátorem s doživotním mandátem.

Dílo (výběr)

Portréty a sochy

Portrét modelky Francy Florio (1900-1905), Museo Canonica
Kristus před uložením do hrobu, model Museo Canonica
Socha apoštola Pavla pro dóm v Messině
Portrét ruské velkokněžny Marie Pavlovny
Poprsí cara Mikuláše II., asi 1913, (muzeum Petropavlovská pevnost)
Portrét britského krále Eduarda II.
Socha britské královny Viktorie pro Buckinghamský palác
Socha klečícího papeže Benedikta XV. na jeho náhrobku ve Svatopetrské bazilice v Římě
Poprsí Benita Mussoliniho (1926)
Poprsí italského a etiopského krále Vittoria Emanuela III. (1938)
Poprsí egyptského krále Fuada I.
Portrét tureckého prezidenta Kemala Atatürka, v Etnografickém muzeu v Ankaře

Pomníky

Jezdecký pomník velkoknížete Nikolaje Nikolajeviče, Petrohrad, Maněžnaja ploščaď, (1913, zničen roku 1918)
Jezdecký pomník cara Alexandra II, zhotoven, ale kvůli říjnové revoluci neosazen; model 1:1 v Canonicově muzeu v Římě
Socha Alexandra Dmitrijeviče Šeremetěva
Socha vojáka s mulou, přecházejícího Alpy, válečný pomník v obci Stressa v Piemontu
Vítězný oblouk se sochami dělostřelců, hrdinů první světové války v Turíně (L'arco del Valentino)
Pomník obětem první světové války v Chieti (1924)
Pomník obětem první světové války v obci Grugliasco
Jezdecký pomník Simona Bolívara v Montevideu, Cancúnu, Brazílii, Mexiku,Argentině a jinde; všechny realizovány podle jediného vzoru.
Jezdecký pomník iráckého krále Fajsala I., 1932, originál v Bagdádu zničen roku 1958
Pomník Turecké republiky se třemi sousošími tureckých bojovníků v čele s Kemalem Atatürkem, Istanbul