Alice Masaryková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
PhDr. Alice Masaryková

PhDr. Alice Garrigue Masaryková
Narození 3. května 1879
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 29. listopadu 1966 (ve věku 87 let)
Chicago
USAUSA USA
Místo odpočinku Lány
Česká republikaČeská republika Česká republika
Alma mater Filosofická fakulta Univerzity Karlovy
Povolání Předsedkyně ČČK,
První dáma Československa
Titul PhDr.
Rodiče Tomáš Garrigue Masaryk, Charlotta Garrigue-Masaryková
Příbuzní Olga Masaryková (sestra)
Herbert Masaryk (bratr)
Jan Masaryk (bratr)
Eleanor Masaryková (sestra)
Anna Masaryková (neteř)
Herberta Masaryková (neteř)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Alice Masaryková s otcem jdou k volbám (Pestrý týden, 1929)

Alice Garrigue Masaryková (3. května 1879, Vídeň, Rakousko-Uhersko[1]29. listopadu 1966, Chicago, USA) byla veřejná činitelka, zakladatelka a první předsedkyně Československého červeného kříže, bojovala za zlepšení sociální situace a vzdělávaní žen. Byla dcerou Charlotty Garrigue a Tomáše Garrigua Masaryka.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí a vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Studovala na Střední soukromé škole dívčího spolku Minerva a v červenci 1898 maturovala na chlapeckém Akademickém gymnáziu. Poté jeden rok hospitovala na lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Bylo to ještě v době, kdy medicína nebyla ženám přístupná. Přešla na filozofickou fakultu a vystudovala filosofii, sociologii a historii na Karlově univerzitě v Praze, kde v roce 1903 promovala jako čtvrtá doktorka vůbec. Studia si prohloubila na univerzitách v Berlíně, Lipsku a Chicagu. Kvůli zahraničním politickým aktivitám svého otce byla v letech 191516 byla vězněna. Propuštěna byla na nátlak amerického velvyslance ve Vídni.[2]

Veřejné působení v Československu[editovat | editovat zdroj]

Po vzniku Československa se aktivně zúčastnila veřejného a politického života. V letech 19181919 byla poslankyní Revolučního národního shromáždění Republiky československé, kde ač Češka byla členkou slovenské parlamentní reprezentace (slovenští poslanci Revolučního národního shromáždění ještě nebyli organizováni podle stranických klubů). Na mandát v parlamentu rezignovala v září 1919.[3][4]

V roce 1919 založila Československý červený kříž a 20 let byla jeho předsedkyní.[5] Za jejího působení vyvíjela tato organizace rozsáhlou zdravotnickou, charitativní a sociální činnost. Velmi se angažovala v ošetřovatelském školství, založila i Českou ošetřovatelskou školu. Alice Masaryková jednak aktivně podporovala vzdělávání ošetřovatelek a financování školy, jednak svým postavením a angažovaností pomáhala zvyšovat prestiž školy i ošetřovatelské profese. Její zásluhou přijely do Prahy roku 1920 tři americké sestry, které pomáhaly vybudovat na vysoké úrovni ošetřovatelskou školu v Praze. První česká ošetřovatelská škola byla po mnoho let zdrojem dobře vzdělaných diplomovaných sester nejprve pro Všeobecnou nemocnici v Praze, později pro další zdravotnické služby v nemocniční i v komunitní péči na celém území republiky.

V roce 1919 založila první Vyšší sociální školu v ČSR, v níž se připravovali v jednoročním studiu sociální pracovnice a pracovníci pro práci v terénu. Postupně ji také absolvovala řada diplomovaných sester, které začaly samostatně pracovat v lidovýchově a později kolem r. 1929 v Ošetřovatelské a zdravotní službě v rodinách. Stály dobře připraveny pro ošetřování i sociální a výchovnou práci v čele poraden, návštěvní služby a dalších terénních služeb, které zřizoval především Československý červený kříž.

V roce 1921 se postarala o vznik českých odnoží britského hnutí křesťanské mládeže YMCA a YWCA.[5]

Po smrti své matky se Alice Masaryková věnovala vedení „prezidentské“ domácnosti svého otce, spolupracovala s Josipem Plečnikem na úpravách Hradu a jeho zahrad. S pražskou ošetřovatelskou školou byla spjata po celý život. Pravidelně se účastnila sjezdů absolventek, předávání diplomů a dalších významných událostí až do r. 1948, kdy byla nucena odejít do ústraní.

Osud v emigraci[editovat | editovat zdroj]

Po komunistickém převratu v Československu a nevyjasněné smrti jejího bratra Jana Masaryka odešla koncem roku 1948 do emigrace a od roku 1950 žila v USA. Majetek v Československu jí byl po emigraci zabaven, včetně domu v Lánech, který nechala postavit pro Československý červený kříž. Se svými neteřemi Annou a Herbertou Masarykovými, které žily v Československu, byla stejně jako sestra Olga pouze v písemném kontaktu.[6]

Alice Garrigue Masaryková zemřela 29. listopadu 1966 v Chicagu ve svých 87 letech. Její urna byla v roce 1994 z iniciativy Českého červeného kříže převezena do vlasti a uložena do rodinného hrobu v Lánech.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alice Masaryková na slovenské Wikipedii.

  1. Soupis pražských obyvatel, Masaryk Tomáš, 1850
  2. PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha : Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 115-119.  
  3. Alice Masaryková [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2011-11-20]. Dostupné online. (česky) 
  4. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2011-11-20]. Dostupné online. (česky) 
  5. a b SKOVAJSA, Marek. Občanský sektor. Praha : Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-681-0. Kapitola Česká organizovaná občanská společnost ve 20. století, s. 54.  
  6. [1] Vzpomínka: Anna a Herberta Masarykovy (Neviditelný pes)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • LOVČÍ, Radovan: Alice Gariggue Masaryková. Život ve stínu slavného otce. Praha: FF UK & Togga, 2007
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 443.  
  • SKILLING, Harold Gordon. Matka a dcera : Charlotta a Alice Masarykovy. Praha : Gender Studies, 2001. 159 s. ISBN 80-902367-9-0.  
  • STAŇKOVÁ, M.: Galerie historických osobností. Brno: IDV PZ, Brno, 2001
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 348–349.  
  • UHROVÁ, Eva: Anna Honzáková a jiné dámy, Praha 2012, ISBN 978-80-260-3152-9

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]