Svatý Josef

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Svatý
Josef
Scuola veneta - Altare di San Giuseppe, già di San Marco - Santi Giovanni e Paolo.jpg
Osobní údaje
Datum narození30 př. n. l.
Místo narozeníNazaret
Datum úmrtí20 (ve věku 50–51 let)
Místo úmrtíNazaret
RodičeHeli a Jacob
ChoťPanna Maria
PotomciJežíš Kristus
Jakub Spravedlivý
Šimon
Juda
Joses
Joseph Barsabbas
historický Ježíš
Svatořečení
Svátek19. března
Uctíván církvemivšechny křesťanské církve s kultem svatých
Patrontesařů, truhlářů, řezbářů, kolářů
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento článek je o manželu Panny Marie a pěstounu Ježíše Krista. Další významy jsou uvedeny na stránce Svatý Josef (rozcestník).

Svatý Josef byl manžel Panny Marie, která porodila Ježíše Krista jako Božího Syna (Boha Otce). Josef byl synem Jakoba (Jakuba) z kmene Judy. Jeho památku slaví celý římskokatolický svět 19. března, oslavuje ho jako světce také církev řeckokatolická, starokatolická, koptská a pravoslavná.

Svatý Josef v evangeliích[editovat | editovat zdroj]

Dítě Ježíš nařizuje Josefovi, aby vzkřísil mrtvého muže. Iluminovaný rukopis, Klosterneuburg 1340
Josefův sen o Panně Marii s dítětem Ježíšem, sklomalba z mariánského okna, kolem 1385, Ulm, Münster

V českém prostředí se tradičně uvádí, že sv. Josef byl povoláním tesař, použité řecké slovo τέκτων (tekton, odtud je odvozeno slovo technika) má však obecnější význam, označuje „muže, který pracuje se dřevem, kameny či železem“. Podle sv. Justina Mučedníka, Kristova krajana a téměř současníka, se v Palestině prvního století rozuměl pod tímto slovem výrobce zemědělských nástrojů. Podle židovské tradice je také pravděpodobné, že vyučil tesařskému řemeslu i Ježíše samotného – vyučit syna řemeslu je v talmudu součást povinnosti vyživovat své dítě.[1] Židovský christolog Géza Vermes poznamenává, že v talmudu se slovo „tesař“ někdy používá jako označení vzdělaného muže (židovští mudrci se zpravidla živili manuální prací).[2]

Josef byl s Pannou Marií zasnouben, ale než „se sešli“, počala z Ducha Svatého (Mt 1,18). Protože Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě, rozhodl se ji potají propustit. Ve snu se mu však zjevil anděl Páně a řekl, že se nemá bát Marii k sobě přijmout, protože to, co v ní bylo počato, bylo z Ducha Svatého, a že se jí narodí syn, kterému má dát jméno Ježíš.

To se taky pak stalo. Mezitím ale podle nařízení císaře Augusta (LK 2,1) probíhalo v Izraeli sčítání lidu a protože Josef byl z Davidova rodu, musel se jít s těhotnou Marií nechat zapsat do Judska, do Betléma a shodou okolností se stalo, že se Ježíš narodil tam. Po narození se mu přišli klanět mudrci od východu – tři králové – a když odešli, zjevil se Josefovi zase anděl, který mu řekl, že má vzít dítě a matku a prchnout do Egypta, protože Herodes bude v Betlémě hledat dítě a bude ho chtít zahubit. Poté tedy prchli do Egypta, kde byli až do Herodovy smrti.

Když Herodes zemřel, Josefovi to zase oznámil anděl Páně, s tím, že se má vrátit zpátky do Izraelské země (Mt 2,21). Protože ale v Judsku kraloval Archealos, Herodův syn, šel Josef raději (na pokyn, který dostal ve snu) do Galileje, do Nazareta.

V Markově evangeliu jsou uváděni Ježíšovi „bratři“ Jakub, Josef, Juda a Šimon a nejmenované „sestry“. Také v Listu Galatským je zmíněn „Jakub, bratr Páně“. Zejména evangelíci proto věří, že Ježíš nebyl jediným Josefovým potomkem. Naopak katolíci argumentují, že ve Starém zákoně se tato označení běžně používala pro jakékoli blízké příbuzné – proto možnost dalších Josefových potomků většinou principiálně nevyvracejí, ale nenacházejí pro ně žádné doklady.[3]

Ikonografie[editovat | editovat zdroj]

Sv. Josef bývá vyobrazen v truhlářské dílně s pracovními nástroji. Ke spícímu Josefovi přilétá anděl se zprávou o Ježíšově narození. Typ vyobrazerní Sacra familia jej ukazuje s Pannou Marií a novorozeným Ježíšem. Pokud oba vedou Ježíše batole za ruku, nazývá se obraz Dětství Kristovo. Josef s poutnickou holí a oslem je vyobrazen na cestě do Egypta. Jako reprezentační figura stojí s bílou lilií a dítětem Ježíšem v náručí. Ve scéně Kristova narození může jen sedět spící nebo pomáhá v péči o Ježíška - drží lžíci nebo míchá kaši v kotlíku. Ve skupině světců bývá zobrazen jako člen Svaté rodiny. V legendě vrcholí jeho životní osudy smrtí na lůžku, kde jej oplakávají Panna Marie a Ježíš[4]..

Kult a patrocinium[editovat | editovat zdroj]

Úcta ke sv. Josefovi je poměrně pozdního data. Za svatého byl prohlašován před rokem 1000 nejdříve jen v koptské církvi, Od 15. století byla přiznána jeho ochrana rodiny a záchrana před pronásledováním. Roku 1074 mu byla zasvěcena oratoř katedrály v Parmě a brzy následovaly další kostely a oltáře (Bologna, Avignon, Řím)[4].

Svatý Josef je patronem šťastné hodinky smrti tj. chrámových pohřebních bratrstev, dále profesí tesařů, truhlářů či řezbářů, bečvářů a kolářů. Josefova bílá lilie je atributem ochrany před onemocněním TBC.[zdroj?] Ve španělsky mluvících zemích bývá sv. Josef zobrazován s větvičkou nardu (Nardostachys jatamansi); tu si jako výraz úcty ke sv. Josefu dal do znaku i papež František.[5]

Roku 1654 byl svatý Josef prohlášen spolupatronem Českých zemí. Jeho zpodobení se tehdy začala šířit systematicky: Sochou na josefském morovém sloupu se stal například v Praze na Karlově náměstí před Novoměstskou radnicí. Dále bývá patronem kapucínských chrámů, poutí a trhů, například Josefská pouť bývala v Praze na Josefském náměstí před kostelem sv. Josefa, dnešním Náměstí Republiky.


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kroll, Gerhard: Po stopách Ježíšových, Zvon, Praha, 1995
  2. LANDMAN, Leo; VERMES, Geza; WEINGREEN, J. Short Notices. S. 125. The Jewish Quarterly Review [online]. 1979-10. Roč. 70, čís. 2, s. 125. Dostupné online. DOI 10.2307/1453874. (anglicky) 
  3. Katechismus katolické církve. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001. 817 s. ISBN 80-7192-488-1. Kapitola 500. 
  4. a b Lexikon der christlichen Kunst7, Rom-Freiburg-Basel-Wien 1994, s. 211
  5. https://bistum-regensburg.de/news/wappen-des-heiligen-vaters-papst-franziskus-erklaerung-des-wappenschilds-und-des-wahlspruchs-2415

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BUBEN, Milan M.; KUČERA, Rudolf; KUKLA, Otakar A. Svatí spojují národy: portréty evropských světců. 2. rozš.. vyd. Praha: Panevropa, 1995. 195 s. ISBN 80-85846-00-4. 
  • SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4. 
  • Lexikon der christlichen Kunst, svazek 7, Wolfgang Braunfels (hrsg.). Rom-Freiburg-Basel-Wien 1994, s. 210-223

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]