Blahoslavenství

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Blahoslavenství (kalk z lat. beatitudo štěstí, blaženost a řec. εὐ-λογεῖν [eulogein] dobrořečit) je název ústřední části tzv. Horského kázání zaznamenaného v Matoušově a Lukášovu evangeliu.

V Horské řeči Ježíš Kristus popisuje vlastnosti toho, kdo patří do božího království a přitom ukazuje, jak je takový člověk šťastný, starším tvarem blahoslavený (v původním textu μακάριος [makarios] požehnaný). Každé z blahoslavenství zachycuje situaci, kterou by člověk podle běžných měřítek za šťastnou nepovažoval, a přesto Ježíš lidi, kteří se v takových situacích nacházejí, prohlašuje za šťastné.

Úryvky podobné Ježíšovým blahoslavenstvím se nacházejí také ve svitcích od Mrtvého moře a v dalších židovských pramenech předkřesťanské éry. Text blahoslavenství je častým námětem uměleckých děl a tvoří součást byzantské liturgie sv. Jana Zlatoústého.

Zobrazení blahoslavenství na pravoslavné ikoně

Text blahoslavenství[editovat | editovat zdroj]

   Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království.    Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni.    Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví.    Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.    Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství.    Blahoslavení čistého srdce, neboť oni uvidí Boha.    Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny.    Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království.
Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě vám připisovat všechno zlé kvůli mně. Radujte se a jásejte, protože máte v nebi hojnou odměnu, vždyť stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi. (Mt 5,3-12)

Související články[editovat | editovat zdroj]