Klisín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Klisín
Pohled na část vesnice
Pohled na část vesnice
Základní informace
Charakter sídla vesnice
Počet obyvatel 20 (2011)
Domů 20
Lokalita
PSČ 39 901
Obec Milevsko
Okres Písek
Historická země Čechy
Katastrální území Klisín (2,9 km²)
Zeměpisné souřadnice
Klisín
Klisín
Další údaje
Kód části obce 26743
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klisín je místní část obce Milevsko v okresu Písek v Jihočeském kraji. Nachází se 1 km od Dmýštic a 10 km od Milevska. V roce 2011 zde trvale žilo dvacet obyvatel.[1]

Název[editovat | editovat zdroj]

Název vesnice lze pravděpodobně vysvětlit dvěma způsoby.[2] Jednak podle staročeského názvu pro hříbě – klíse.[2] Zřejmě zde byla ustájena nebo chována hříbata.[2] Nebo může být název Klisína odvozen od jména Klis nebo Klisa.[2] Aby nedocházelo k záměně Klisína a blízkého Klisince, byl Klisín označován jako Veliký nebo Větší Klisín.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Podle tohoto zdroje jsou první zmínky o vesnici z roku 1405 v zápise sporu mezi pražským měšťanem a správcem milevského kláštera.[2] Další zmínky o vesnici jsou z roku 1463. Ve středověku byl klášterní statek v držení milevského kláštera. Později byla ves zastavena k hradu Zvíkov.[3] V 15. století spravoval záležitosti Klisína níkovický rychtář.[4] Od roku 1587 byla ves uváděna jako součást hrazanské rychty nepřetržitě až do roku 1850.[5] V 16. století po koupi klášterního panství Kryštofem ze Švamberka se stal Klisín součástí zvíkovského panství a posléze orlického panství až do rozpadu feudalismu.[3] Kolem roku 1836 byl na panském vrchu Zběžnice východně od Klisína zřízen větrný mlýn po způsobu větrných mlýnů z Holandska.[2] Této chalupě se začalo říkat Na Větrníku.[6] Název Na Větrníku je odvozený od jediného větrného mlýnu na Milevsku, který zde stával. I přes to, že mlýn byl ziskový a funkční, šlo o panský majetek a tak částka, která byla za jeho prodej požadována, byla neúměrně na tu dobu vysoká. Mlýn byl roku 1850 zrušený. V roce 2010 se podařilo zaměřit zbytky čtercového půdorysu mlýna.[7] Sbor dobrovolných hasičů společně s obecní knihovnou byl ve vesnici založený roku 1905.[3] V tomto roce se v nedalekém Milevsku uskutečnila slavnost nově přijatých hasičských sborů z Klisína a Zbelítova a slavnost vysvěcení stříkaček.[8] Ves měla i svůj chudobinec.[3] Roku 1926 byla založena Osvětová komise.[3] Fara, lékař, četnictvo bylo v Milevsku.[3] Děti byly přiškoleny do nedalekých Dmýštic.[3] V roce 1940 zde žilo 132 obyvatel , bylo zde 24 popisných čísel.[3] Samota Kozín (nazývaná též Kozinec) patřila v 18. století katastrálně pod Hrazánky.[9] V roce 1930 byla samota i přes to, že měla hrazánecké popisné číslo, přičleněna k Klisínu.[10] Později bylo samotě přiděleno klisínecké číslo.[11] Poté v roce 1960 byla samota od Klisína oddělena a až do současnosti je připojena k Hrazánkům.[12] V roce 1962 samostatná obec Klisín zanikla.[13] Stala se zprvu součástí obce Dmýštice, posléze se i s Dmýšticemi v roce 1985 staly osadami města Milevska.[14] V roce 1993 byl při stavebních pracích pod obytnou roubenou částí domu čp. 5 objeven majitelem domu poklad. Byl zde nalezen keramický hrneček se zlomkem tenkostěnné nádoby a se zbytky konopných textilií, do kterých byly zřejmě zabalené mince. V hrnečku se nalézalo celkem 750 mincí spojených měděnkou. Celý nález byl odevzdaný Prácheňskému muzeu v Písku.[15]

Památky[editovat | editovat zdroj]

  • Na nevelké návsi se nachází novorománská návesní kaple zasvěcená svaté Trojici. Kaple byla postavena z darů a svépomocí místních občanů roku 1861.[16] Zvon z kaple byl zrekvírován během II. světové války. Náhradní zvon byl po válce zhotoven zhotoven u dmýštického kováře a sloužil k svému účelu do roku 1991. V tomto roce se díky veřejné sbírce nashromáždily finanční prostředky na nový zvon. Během léta byl zvon za přítomnosti PhDr. Miloslava kardinála Vlka vysvěcen v milevské bazilice a zavěšen do místní kaple.[17]
  • Na kapli je umístěna pamětní deska obětem I. světové války, která byla odhalena 9. 11. 2012.[2] Na desce je uvedeno sedm jmen padlých spouobčanů.[2]
  • Vedle kaple se nalézá prostý kamenný kříž již od roku 1849.[2] Původ jeho vzniku je neznámý.[2] Vzhledem k tomu, že byl zhotoven po roce 1848, kdy bylo zrušeno poddanství, nabízí se domněnka, že byl postaven jako projev díků.[2]
  • Kříž s datací 1877 se nachází u cesty v západní části vesnice u čp. 10.[2] Pravděpodobně jej roku 1877 nechal postavit místní kameník Jan Schorník jako poděkování za záchranu života, když byl v prusko rakouské válce těžce raněný.[2]
  • Na jihovýchodním okraji vesnice se v ohrádce mezi vzrostlými stromy nachází další kříž. Ryantův ( Riantův) kříž byl vztyčen na vlastní náklady sedlákem Ryantem ( Riantem ) ze statku čp. 5.[2] Tento kamenný kříž nahradil roku původní poničený dřevěný kříž, o který se starali držitelé usedlosti.[2] Nový kříž byl vztyčen roku 1910 na jiném místě, které poskytla bezplatně obec, než kříž předchozí.[2]
  • Hodnotná roubená stavení ve vesnici jsou zastoupena zejména usedlostmi čp. 2 a čp. 10.[18] Celoroubený dům čp. 2 se nachází ve východní části vesnice.[18] Usedlost čp. 2 je uvedena v 16. století jako grunt Augustina Drástala, v roce 1625 jako Bustův grunt.[19]
  • Čp. 10 s dvouetážovou lomenicí se nachází v západní části vesnice.[18] U usedlosti čp. 10 se dochovaly roubené komory.[18] Usedlost čp. 10 byla nazývána U Zadňáků či zadních Schorníků. Do roku 1724 je kladen vznik této chalupy dendrologickou zkouškou. V roce 1755 jsou první písemné zmínky o placení roční činže majitelem vrchnosti z této chalupy.[20]
  • U usedlosti čp. 8 ve střední části vesnice je hodnotná roubená sýpka, komory s roubeným patrem a pavlačí.[18] Dendrologickou zkouškou bylo zjištěno že stavba pochází z roku 1732.[18] Čp. 8 U Krejčů mělo tyto starší názvy: 1584–1643 Filipův grunt, 1600–1618 Krčmův grunt.[21]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 191. 
  2. a b c d e f g h i j k l m n o p q NĚMEČEK PEŠTA, Karel Jiří. Klisín. 1. vyd. Milevsko: Spolek pro rozvoj kultury, 2013. ISBN 978-80-260-3990-7. S. 18. 
  3. a b c d e f g h KYTKA, Josef. Milevsko a jeho kraj: turistika, památky, historie.. Milevsko: Nákladem odboru klubu českých turistů, 1940. S. 102. 
  4. Klisín, str. 59
  5. Klisín, str. 59
  6. Klisín, str. 132
  7. Klisín, str. 132
  8. Klisín, str. 74
  9. Klisín, str. 151
  10. Klisín, str. 151
  11. Klisín, str. 151
  12. Klisín, str. 151
  13. Klisín, str. 73
  14. Klisín, str. 73
  15. Klisín, str. 45
  16. HLADKÝ, Jiří. Kapličky, boží muka,výklenkové kapličky a zvoničky na Milevsku a Písecku.. 2. vyd. Praha: Svazek obcí Milevska za podpory města Milevska., 2011. S. 84. 
  17. Klisín, str. 163
  18. a b c d e f g PEŠTA, Jan. Encyklopedie českých vesnic. Díl II. Jižní Čechy. 1. vyd. Praha: Libri, Hořejší nábřeží 17, Praha 5,, 2004. ISBN 80-7277-149-3. S. 197 - 198. 
  19. Klisín, str. 92
  20. Klisín, str. 114
  21. Klisín, str. 108

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]