Přeskočit na obsah

Líšnice (Sepekov)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Líšnice
Stavení na břehu rybníka
Stavení na břehu rybníka
Lokalita
Charaktervesnice
ObecSepekov
OkresPísek
KrajJihočeský kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel175 (2021)[1]
Katastrální územíLíšnice u Sepekova (8,25 km²)
PSČ399 01
Počet domů83 (2011)[2]
Líšnice
Líšnice
Další údaje
Kód části obce147591
Kód k. ú.747599
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Líšnice je vesnice, část městyse Sepekov v okrese Písek. Nachází se asi 2,5 km na západ od Sepekova. Prochází tudy železniční trať Tábor–Ražice. Je zde evidováno 86 adres.[3] V roce 2011 zde trvale žilo 184 obyvatel.[4] Severně od obce se nachází přírodní památka Dehetník.

Líšnice leží v katastrálním území Líšnice u Sepekova o rozloze 8,25 km².[5]

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1488.[6] Líšnice byla původně spojená s nedalekou Okrouhlou. K osamostatnění vesnice došlo 18. května 1893. V roce 1869 zde žilo 430 obyvatel v 65 popisných číslech. V roce 1930 zde bylo evidováno 75 popisných čísel a 410 obyvatel. Sbor dobrovolných hasičů byl ve vesnici založen roku 1898, obecní knihovna v roce 1892. Obecní dům se začal stavět roku 1869. Když už byla stavba takřka dokončena, na návrh tehdejšího starosty Jana Máchy, byla budova využita pro školu. V roce 1869 se začalo vyučovat. Poštou, farou, lékařem, četnictvem Líšnice příslušela k Sepekovu.[7]

  • Výklenková kaple u staré cesty z Líšnice do Milevska vedle přírodní památky Dehetník je zasvěcená Panně Marii Sepekovské. Kaple je z roku 1897.[8] Podle vyprávění místních rodáků byla kaple postavena na náklady rolníka Františka Mikeše a jeho manželky Marie z Líšnice na památku jejich předčasně zemřelého syna, který nedokončil studia a zemřel ve věku 23 let. Kaple byla postavena a dne 15. 5. za hojné účasti místních vysvěcena. Kaple je celkově opravená, udržovaná. Ve vnitřní nice kaple je umístěný obraz Panny Marie Sepekovské a vkusná výzdoba.
  • Kaple na návsi ve vesnici je zasvěcena také Panně Marii Sepekovské. Je z 2. poloviny 18. století.[9] Nad vchodem do kaple je umístěný reliéf Panny Marie. Kaple Panny Marie Sepekovské je vedená v Seznamu kulturních památek v okrese Písek.
  • Vedle návesní kaple se nachází kamenný kříž s jetelovitým ukončením ramen. Kříž je reliéfně zdobený motivem kalicha. V spodní části podstavce kříže je datace a tento nápis: LETA PANE 1835 Tento kříž je vedený v Seznamu kulturních památek v okrese Písek.
  • Další obdobný kamenný kříž se nalézá těsně za vesnicí u silnice. Kříž má také jetelovité ukončení ramen, tělo kříže je v střední části zdobeno motivem kalicha, podstavec kříže nese dataci 1835. Motiv kalicha a datace je zvýrazněná zlatou barvou.
  • U cesty z Líšnice na rybník Opršál se v ohrádce nalézá kamenný kříž. Kříž má dekorativně zdobený podstavec. Nad tělem ukřižovaného Krista je umístěný christogram.
  • Poblíž železniční trati Písek–Tábor se na okraji vesnice nachází drobný kříž rodiny Koptišovy. Kříž je umístěný na kamenném podstavci a v ohrádce. V oválném štítku kříže je tento nápis: SLÁVA KRISTU ZA ODVRÁCENÍ ZLA VĚNOVALA RODINA KOPTIŠOVA 1947
  • Přírodní památka Dehetník ležící 900 metrů severozápadně od vesnice. Byla vyhlášena 4. prosince 1985 pro ochranu vlhké louky s bohatou květenou převážně ostřicovitého a ostřicovorašeliníkového porostu a tůně sloužící jako refugium obojživelníků. Přírodní památka je 1,07 hektarů velká a kolem ní se nachází ochranné pásmo do vzdálenosti 50 metrů a celkové velikosti 2,65 hektarů. Památka je volně přístupná po naučné stezce Kolem Milevska vedoucí po polní cestě z Milevska směrem na Líšnici. Pro návštěvníky je zde zbudována informační cedule. Louka samotná leží v malém údolí, kterým protéká bezejmenný potok z rybníka Opršál do rybníka Pytlák. Tento bezejmenný potok tvoří severní hranici území. Na západě se památka přibližuje železniční trati Písek – Tábor, nicméně až do její bezprostřední blízkosti nezasahuje. Na jihu volně přechází do zemědělského pole, a na východě tvoří hranici polní cesta.
  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
  2. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  4. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 193. 
  5. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-03-29. 
  6. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 230. 
  7. a b KYTKA, Josef. Milevsko a jeho kraj: turistika, památky, historie. Milevsko: Nákladem odboru klubu českých turistů, 1940. S. 186. 
  8. HLADKÝ, Jiří. Kapličky, boží muka,výklenkové kapličky a zvoničky na Milevsku a Písecku. 2. vyd. Praha: Svazek obcí Milevska za podpory města Milevska., 2011. S. 52. 
  9. HLADKÝ, Jiří. Kapličky, boží muka,výklenkové kapličky a zvoničky na Milevsku a Písecku.. 2. vyd. Praha: Svazek obcí Milevska za podpory města Milevska., 2011. S. 88. 
  10. KOTALÍK, Jiří. Břetislav Benda. Praha: Odeon, 1982. 226 s. 
  11. HORA, Petr. Toulky českou minulostí 10. 1. vyd. [s.l.]: ViaFach, 2007. 222 s. ISBN 80-239-3027-3. 
  12. Kolektiv autorů. Jindřich Fügner. Praha: Melantrich, 1885. 53 s. 
  13. VLK, Miloslav. Slova z katedrály. 1. vyd. [s.l.]: [s.n.] 80 s. ISBN 978-80-7021-553-1. 
  14. WEISS, Martin. Josef Hlouch:pastýř a homiletik. 1. vyd. [s.l.]: [s.n.], 2017. 288 s. ISBN 9788074297915. 
  15. ROYAT, Jan. Katedrála svatého Víta. [s.l.]: Lidové noviny, 2011. 704 s. ISBN 978-80-7422-0906. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]