Cyrilometodějská bohoslovecká fakulta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Římskokatolická cyrilometodějská bohoslovecká fakulta v Praze
se sídlem v Litoměřicích
Základní informace
Datum založení 1950
Datum zrušení 1990
Kontaktní údaje
Adresa od roku 1953:
Dómské náměstí 10
Litoměřice

Římskokatolická cyrilometodějská bohoslovecká fakulta v Praze se sídlem v Litoměřicích (používaná zkratka CMBF Litoměřice), jejímž dnešním nástupcem je Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy, vychovávala bohoslovce katolické církve v době, kdy komunistická moc odloučila Katolickou teologickou fakultu od University Karlovy podle § 33 a 34 zákona č. 58/1950 Sb., o vysokých školách.[1] Na základě vládního nařízení z 14. července 1950[p 1] byla tato fakulta jediným bohosloveckým učilištěm pro přípravu duchovních Římskokatolické církve v českých zemích. Podle tohoto nařízení již děkan nebyl odpovědný církevním představitelům, nýbrž Státnímu úřadu pro věci církevní, který rovněž určoval osnovy a vybíral vyučující.[2] Fakulta nejprve sídlila v Praze a od roku 1953 až do roku 1990Litoměřicích. V roce 1990 byla CMBF včleněna zpět do Univerzity Karlovy jako Katolická teologická fakulta UK na základě zákona č. 163/1990 Sb.[3]

Pobočka v Olomouci[editovat | editovat zdroj]

V letech 19681974 existovala také pobočka CMBF v Olomouci, kde byl v roce 1968 otevřen první a druhý ročník pětiletého studia (druhý ročník pro studenty, kteří již několik semestrů teologie v minulosti absolvovali) a v roce 1969 znovu první ročník. V roce 1970 však bylo rozhodnuto o zrušení pobočky s tím, že stávajícím studentům bude umožněno dokončení studia. V rámci pobočky probíhalo v letech 19681971 také dvouleté katechetické studium v dálkové, resp. večerní formě. Pobočka navazovala na dřívější činnost zdejší Cyrilometodějské bohoslovecké fakulty, která byla roku 1950 zrušena a obnovena až v roce 1990.

Děkani CMBF[editovat | editovat zdroj]

Profesorský sbor CMBF v Litoměřicích v jarním semestru mezi lety 1954-1956. Na fotografii jsou stojící zleva: Jaroslav Kouřil, František Kotalík, František Doubek (vyučoval obor praktické otázky lidové demokracie), Josef KubalíkJaroslav Michal. Sedící zleva: Antonín Salajka, Jan Merell, František PanuškaVáclav Bartůněk.

Proděkan CMBF pro pobočku v Olomouci[editovat | editovat zdroj]

Obory církevních studií a jejich učitelé[editovat | editovat zdroj]

Křesťanská filosofie[editovat | editovat zdroj]

Fundamentální teologie[editovat | editovat zdroj]

Úvod do teologie

Starý zákon[editovat | editovat zdroj]

Nový zákon[editovat | editovat zdroj]

Kurz biblické teologie

Dogmatická teologie[editovat | editovat zdroj]

Morální teologie[editovat | editovat zdroj]

Pastorální teologie[editovat | editovat zdroj]

V souladu se starší tradicí oboru byla pastorální teologie v letech 1950–68 chápána jako disciplína zahrnující vedle teorie farní duchovní správy, udílení svátostí, homiletiky a úvodu do zpovědní praxe také liturgiku. V tomto rozsahu pastorální teologii vyučoval:

V roce 1968 došlo k vyčlenění liturgiky jako samostatného oboru. Pastorální teologie se od té doby členila na duchovní správu farnosti, udílení svátostí, homiletiku a úvod do zpovědní praxe, k nimž přechodně přibyla též hodegetika a témata pastoračních aspektů liturgie. Vyučující v této koncepci byli:

Liturgika[editovat | editovat zdroj]

Liturgika byla jakožto samostatný obor do studijních plánů zařazena od roku 1968–69 (snaha o to se datuje poprvé k roku 1965), kdy byl její výukou pověřen Zdeněk Bonaventura Bouše, který se jí směl věnovat do konce roku 1969–1970.

Církevní dějiny a patrologie[editovat | editovat zdroj]

  • 1950-1970 Václav Bartůněk
  • 1969-1974 Jaroslav Kadlec (do roku 1970 spolu s Václavem Bartůňkem)
  • 1971-1982 Václav Medek (do roku 1974 spolu s Jaroslavem Kadlecem, poté samostatně)
  • 1982-1989 František Janhuba (v letech 1982-1983 zastupoval nemocného Václava Medka; po Medkově odchodu v roce 1983 převzal veškerou výuku)

Církevní umění, křesťanská archeologie a ochrana památek[editovat | editovat zdroj]

V návaznosti na předchozí tradice figuroval ve studijních plánech teologické fakulty nadále obor církevní umění, křesťanská archeologie a ochrana památek. Jeho postavení i rozsah byl velmi proměnlivý, od 70. let byl přidružen k liturgice a v 80. létech byl redukován pouze na ochranu památek. Se zavedením kurzu jakožto volitelného se počítalo již v roce 1950–1951, zřejmě k tomu ale nedošlo.

Církevní právo[editovat | editovat zdroj]

Pro obor církevního resp. kanonického práva byl nejprve jmenován:

Pedagogika a katechetika[editovat | editovat zdroj]

Církevní zpěv[editovat | editovat zdroj]

Latina a řečtina[editovat | editovat zdroj]

Latina

Novozákonní řečtina

Vyšší kurz řečtiny

Hebrejština a semitské jazyky[editovat | editovat zdroj]

  • 1950-1952 Vojtěch Šanda (hebrejská četba - tzv. vyšší kurz hebrejštiny)
  • 1952-1989/1990 František Kotalík (základní kurz hebrejštiny - doplněn jako předmět v roce 1952; vyšší kurz hebrejštiny)

Volitelné semitské jazyky

Církevní slovanština[editovat | editovat zdroj]

  • 1950-1975 Antonín Salajka (staroslověnština byla povinným předmětem)
  • 1975-1976 staroslověnština se stala nepovinným předmětem, chyběl vyučující
  • 1977-1980 Markéta Koronthályová
  • 1980-1983 chyběl vyučující
  • 1983-1989/1990 Markéta Koronthályová

Další předměty[editovat | editovat zdroj]

  • 1970-1973 Vladimír Benda: „Úvodní teologický kurs podle Optatam totius 14,1“
  • 1975-1977 Josef Knödl: kurz „Asketická teologie“ (jinak se asketice – stejně jako tzv. ritu – vyučovalo v kněžském semináři)
  • 1978-1982 Josef Bělohlav: kurz „Farní hospodaření, liturgické a společenské chování“
  • 1982-1983 Josef Bělohlav: kurz "Farní hospodaření" (rozdělení původního kurzu na dva, kurz "Farního hospodaření" nebyl po roce 1983 obnoven)
  • 1985-1986 Václav Červinka: "Němčina" (nepovinný předmět)
  • 1982-1986 Hynek Wiesner: kurz "Liturgické a společenské chování"
  • 1986-1989/1990 Dušan Hladík: kurz "Liturgické a společenské chování"

Pobočka v Olomouci v letech 1968-1974[editovat | editovat zdroj]

K pochopení situace olomoucké pobočky je třeba mít na paměti, že v roce 1968–1969 zde byly otevřeny pouze ročníky I.–II., v roce 1969–1970 ročníky I.–III., v roce 1970–1971 ročníky II.–IV., v roce 1971–1972 ročníky III.–V., v roce 1972–1973 ročníky IV.–V. a v roce 1973–1974 pouze ročník V. To s sebou také neslo postupné otevírání a uzavírání jednotlivých kurzů.

Křesťanská filosofie[editovat | editovat zdroj]

Fundamentální teologie[editovat | editovat zdroj]

  • 1968-1971 Jiří Batušek
  • 1971-1972 se v souvislosti s postupným uzavíráním olomoucké pobočky již předmět nevyučoval

Starý Zákon[editovat | editovat zdroj]

Nový Zákon[editovat | editovat zdroj]

Dogmatická teologie[editovat | editovat zdroj]

Morální teologie[editovat | editovat zdroj]

Pastorální teologie[editovat | editovat zdroj]

Liturgika[editovat | editovat zdroj]

Církevní dějiny a patrologie[editovat | editovat zdroj]

Církevní umění a křesťanská archeologie[editovat | editovat zdroj]

Církevní právo[editovat | editovat zdroj]

Pedagogika a katechetika[editovat | editovat zdroj]

Církevní zpěv[editovat | editovat zdroj]

Latina a řečtina[editovat | editovat zdroj]

Latina

Novozákonní řečtina

Hebrejština

  • 1968-1969 Antonín Kleveta
  • 1969-1971 Jaromír Tobola (V dalších letech se již v souvislosti s postupným uzavíráním olomoucké pobočky hebrejštině neučilo.)

Církevní slovanština[editovat | editovat zdroj]

  • 1969–1973 Vojtěch Tkadlčík
  • 1972–1973 předmět přejmenoval na „Cyrilometodějská otázka“. Poté již kurz pro postupné uzavírání olomoucké pobočky otevřen nebyl.

Další předměty[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Vládní nařízení č. 112/1950 Sb. o bohosloveckých fakultách ze 14. července 1950 zřídilo na území historických zemí tři bohoslovecké fakulty (CMBF, KEBF, HČBF).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zákon č. 58/1950 Sb., o vysokých školách. In: Sbírka zákonů. 1950. Dostupné online. § 33–34. Dostupné na Portálu veřejné správy ČR.
  2. Vládní nařízení č. 112/1950 Sb., o bohosloveckých fakultách. In: Sbírka zákonů. 1950. Dostupné online. Dostupné na Portálu veřejné správy ČR.
  3. Zákon č. 163/1990 Sb., o bohosloveckých fakultách. In: Sbírka zákonů. 1990. Dostupné online. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné na Portálu veřejné správy ČR.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NOVOTNÝ Vojtěch: Katolická teologická fakulta 1939-1990. Prolegomena k dějinám české katolické teologie druhé poloviny 20. století, Praha: Karolinum, 2007.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]