Jaroslav Kadlec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jeho Milost
Mons. Prof. ThDr. Jaroslav Kadlec
prelát
Probošt kolegiátní kapituly
Všech svatých na Hradě pražském
Církev římskokatolická
Znak Znak
Svěcení
Kněžské svěcení 1934
Osobní údaje
Datum narození 10. března 1911
Místo narození Dolní Cerekev, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí 3. ledna 2004
(ve věku 92 let)
Místo úmrtí Stará Boleslav, Česká republikaČeská republika Česká republika
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mons. Prof. ThDr. Jaroslav Kadlec (10. března 1911 Dolní Cerekev3. ledna 2004 Stará Boleslav) byl český katolický kněz a historik specializující se na české církevní dějiny.

Studium[editovat | editovat zdroj]

Absolvoval Jirsíkovo státní gymnasium v Českých Budějovicích, kde maturoval v roce 1929. Ke kněžství se připravoval na diecézním bohosloveckém učilišti v Českých Budějovicích v letech 1930-1934. V roce 1934 byl vysvěcen na kněze a začal působit v pastoraci. Ve studiu dále pokračoval na bohoslovecké fakultě Karlovy univerzity v Praze a získal zde, po předložení disertační práce s názvem Vzkříšení z mrtvých ve Starém a Novém Zákoně, doktorát teologie. Promován byl 16. února 1938.

Akademická dráha[editovat | editovat zdroj]

Od 1. července 1941 do 30. dubna 1947 byl profesorem církevních dějin na diecézním bohosloveckém učilišti v Českých Budějovicích. 12. dubna 1947 byl jmenován na bohoslovecké fakultě Karlovy univerzity v Praze asistentem, s účinností od 1. května 1947 do 30. dubna 1949. Jeho jmenování asistentem se pak opakovalo 19. května 1949, kdy byl jmenován pro období od 1. května 1949 do 30. dubna 1951. Byl pověřen přednáškami československých církevních dějin. 16. května 1947 habilitoval pro obor českých církevních dějin spisem Ponížení Svaté Koruny. Spis byl schválen Ministerstvem školství 4. září 1947. Dne 17. prosince 1949 byl navržen na jmenování mimořádným profesorem pro obor československých církevních dějin, na základě spisu Dějiny kláštera Svaté Koruny. Ke jmenování však již nedošlo. Jeho působení na bohoslovecké fakultě Karlovy univerzity v Praze bylo ukončeno 30. září 1950.

Období persekucí[editovat | editovat zdroj]

Po působení na univerzitě odešel tedy zpět do pastorace, kde působil v letech 1950-1952. Na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích, kam se z Prahy fakulta přestěhovala, byl jako kaplan, na základě smlouvy o dílo, a soukromě působil v letech 1952-1955. V roce 1955 přišel o státní souhlas a nastoupil do dělnické profese. Další smlouvu o dílo uzavřel v Československé akademii věd, kde působil v letech 1955-1957. Pro své kněžské aktivity byl komunistickým režimem vězněn od 18. července 1957 do 18. ledna 1960. Po propuštění v letech 1960-1968 působil v dělnické profesi. V roce 1968 se mohl vrátit do pastorace, kde působil do roku 1969.

Návrat do akademického prostředí[editovat | editovat zdroj]

Dne 23. dubna 1969 byl jmenován na Římskokatolické Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze se sídlem v Litoměřicích docentem pro obor české církevní dějiny, s účinností od 1. dubna 1969. Dne 1. července 1970 byl navržen na jmenování profesorem pro obor všeobecných církevních dějin a vedoucím katedry historicko-právní. Rozhodnutím Ministerstva kultury ze dne 2. srpna 1971 nebylo schváleno jeho jmenování profesorem. 9. ledna 1973 byl jmenován na CMBF vedoucím katedry historicko-právní, s účinností od 1. ledna 1973. Dne 5. září 1973 byl na CMBF navržen na jmenování profesorem pro obor všeobecných církevních dějin. 20. června 1974 byl jmenován profesorem pro obor všeobecných církevních dějin, s účinností od 1. dubna 1974. Dne 29. srpna 1974 rozhodnutím Ministerstva kultury byl odvolán z funkce vedoucího katedry historicko-právní, s účinností od 31. srpna 1974. Jeho působení na Římskokatolické Cyrilomtodějské bohoslovecké fakultě bylo ukončeno 31. prosince 1974 odchodem do důchodu.

Aktivita v důchodovém věku[editovat | editovat zdroj]

4. ledna 1990 byl jmenován na Římskokatolické Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze se sídlem v Litoměřicích externím učitelem církevních dějin, s účinností od 1. ledna 1990. Dne 25. května 1990 byl přijat jako profesor církevních dějin do pracovního poměru na Katolickou teologickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze na dobu určitou. Toto přijetí pak bylo opakovaně obnovováno až do 30. června 1998. Byl jmenován čestným prelátem jeho Svatosti, stal se proboštem kolegiátní kapituly Všech svatých na Hradě Pražském. Zemřel v Charitním domově sv. Václava pro duchovní ve Staré Boleslavi v sobotu 3. ledna 2004 ve věku nedožitých 93 let. Poslední rozloučení s ním proběhlo ve farním kostele v Horní Cerekvi v sobotu 10. ledna 2004 v 10 hodin, a poté bylo jeho tělo uloženo do hrobu na hřbitově v Dolní Cerekvi.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Byzantské křesťanství u slovanských národů, Praha: Rupp B. 1946. 178 s.
  • Dějiny kláštera Svaté Koruny: [1263 - 1785], České Budějovice: Knihkupectví ČAT „U zlatého klasu“ 1949. 362 s.
  • Svatý Prokop, český strážce odkazu cyrilometodějského, 2., pozměn. vyd., Praha:
  • Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty, 2000. 179 s. (předchozí vydání: Řím: Křesťanská akademie 1968)
  • Mistr Vojtěch Raňkův z Ježova, Praha: Univerzita Karlova 1969. 97 s.
  • Leben und Schriften des Prager Magisters Adalbert Bankonis de Ericinio: Aus dem Nachlass von Rudolf Holinka und Jan Vilikovský, Münster: [s. n.] 1971. 16, 356 s.
  • Dějiny katolické církve. [Díl] 1, Církevní starověk, 3., přeprac. vyd., Olomouc: Univerzita Palackého 1993 (předchozí vydání s názvem Církevní dějiny: Praha: Ústřední církevní nakladatelství 1971; Praha: Ústřední církevní nakladatelství 1975; Praha: Ústřední církevní nakladatelství 1983)
  • Dějiny katolické církve. [Díl] 2, Církevní středověk, 3., přeprac. vyd., Olomouc: Univerzita Palackého 1993 (předchozí vydání s názvem Církevní dějiny ve dvou svazcích: Díl 1, Od poloviny 5. století do vrcholného středověku [Praha: Ústřední církevní nakladatelství 1972; Praha: Ústřední církevní nakladatelství 1975; Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1983; Díl 2, Od vrcholného středověku k reformaci [Praha: Ústřední církevní nakladatelství 1972; Praha: Ústřední církevní nakladatelství 1975; Praha: Ústřední církevní nakladatelství 1983])
  • Dějiny katolické církve. [Díl] 3, Církevní novověk, 3., přeprac. vyd., Olomouc: Univerzita Palackého 1993 (předchozí vydání s názvem Církevní dějiny: Praha: Ústřední církevní nakladatelství 1973; Praha: Ústřední církevní nakladatelství 1976; Praha: Ústřední církevní nakladatelství 1983)
  • Přehled církevních dějin českých. 1. díl, Praha: Zvon 1991. 322 s. (předchozí vydání: Praha: Ústřední církevní nakladatelství 1977; Řím: Křesťanská akademie 1987)
  • Přehled církevních dějin českých. 2. díl, Praha: Zvon 1991. 281 s. (předchozí vydání: Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1977; Řím: Křesťanská akademie 1987)
  • Československé dějiny církevní, Litoměřice: Cyrilometodějská bohoslovecká fakulta, 1978. 165 s.
  • Studien und Texte zum Leben und Wirken des Prager Magisters Andreas von Brod, Aschendorff: Aschendorffsche Buchdruckerei 1982. 322 s.
  • Das Augustinerkloster Sankt Thomas in Prag vom Gründungsjahr 1285 bis zu Hussitenkriegen: Mit Edition seines Urkundenbuches, Würzburg: Augustinus-Verlag 1985. 480 s.
  • Katoličtí exulanti čeští doby husitské, Praha: Zvon 1990. 79 s.
  • Českobudějovická diecéze, České Budějovice: Sdružení sv. Jana Neumanna 1995. 146 s.
  • Klášter augustiniánských kanovníků v Třeboni, Praha: Karolinum 2004. 340 s.
  • Katoličtí exulanti čeští doby husitské
  • Jan Valerián Jirsík: biskup českobudějovický
  • Bohemia Sancta (editor)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. S. 63–64.
  • HLEDÍKOVÁ Zdeňka: „K životnímu jubileu Jaroslava Kadlece“, in Mediaevalia historica Bohemica 1 (1991) 459–466.
  • „Na počest vzácného jubilea prof. Jaroslava Kadlece“, in Setkání 2 (1994) 3–19
  • NOVOTNÝ Vojtěch: Katolická teologická fakulta 1939-1990. Prolegomena k dějinám české katolické teologie druhé poloviny 20. století, Praha: Karolinum, 2007.
  • PÁNEK, Jaroslav; VOREL, Petr, a kol. Lexikon současných českých historiků. Praha ; Pardubice: Historický ústav Akademie věd České republiky ; Sdružení historiků České republiky (Historický klub) ; Východočeské muzeum, 1999. 373 s. ISBN 80-85268-84-1. 
  • ŠMAHEL František: „Jaroslav Kadlec – historik církevních dějin“, s. 19–28.
  • ŠMAHEL František „Jaroslav Kadlec – historik církevních dějin“, in Mlada MIKULICOVÁ – Petr KUBÍN (ed.), In omnibus caritas. Sborník Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy, IV., K poctě devadesátých narozenin prof. ThDr. Jaroslava Kadlece, Praha 2002, s. 19–28
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 17. 
  • TŘÍŠKA Josef (ed.), Bohemia, Ecclesia, Universitas. Sborník k osmdesátinám Jaroslavu Kadlecovi, Praha 1991, s. 215–221

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]