Jaroslav Kadlec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jeho Milost
Mons. Prof. ThDr. Jaroslav Kadlec
prelát
Probošt kolegiátní kapituly
Všech svatých na Hradě pražském
Církevřímskokatolická
ZnakZnak
Svěcení
Kněžské svěcení1934
Osobní údaje
Datum narození10. března 1911
Místo narozeníDolní Cerekev, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí3. ledna 2004
(ve věku 92 let)
Místo úmrtíStará Boleslav, ČeskoČesko Česko
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Kadlec (10. března 1911 Dolní Cerekev3. ledna 2004 Stará Boleslav) byl český katolický kněz a historik specializující se na české církevní dějiny.

Studium[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z rodiny rolníka Františka Kadlece a jeho manželky Marie, hospodařící v Dolní Cerekvi. Absolvoval Jirsíkovo státní gymnasium v Českých Budějovicích, kde maturoval v roce 1929. Ke kněžství se připravoval na diecézním bohosloveckém učilišti v Českých Budějovicích v letech 19301934. V roce 1934 byl vysvěcen na kněze a začal působit v pastoraci. Ve studiu dále pokračoval na bohoslovecké fakultě Karlovy univerzity v Praze a po obhájení disertační práce s názvem Vzkříšení z mrtvých ve Starém a Novém Zákoně u prof. ThDr. Františka Dvorníka získal 10. února 1938 doktorát teologie[1]. Promován byl 16. února 1938.

Akademická dráha[editovat | editovat zdroj]

Od 1. července 1941 do 30. dubna 1947 byl profesorem církevních dějin na diecézním bohosloveckém učilišti v Českých Budějovicích. 12. dubna 1947 byl jmenován na bohoslovecké fakultě Karlovy univerzity v Praze asistentem, s účinností od 1. května 1947 do 30. dubna 1949. Jeho jmenování asistentem se pak opakovalo 19. května 1949, kdy byl jmenován pro období od 1. května 1949 do 30. dubna 1951. Byl pověřen přednáškami československých církevních dějin. 16. května 1947 habilitoval pro obor českých církevních dějin spisem Ponížení Svaté Koruny. Spis byl schválen Ministerstvem školství 4. září 1947. Dne 17. prosince 1949 byl navržen na jmenování mimořádným profesorem pro obor československých církevních dějin, na základě spisu Dějiny kláštera Svaté Koruny. Ke jmenování však již nedošlo. Jeho působení na bohoslovecké fakultě Karlovy univerzity v Praze bylo ukončeno 30. září 1950.

Období persekucí[editovat | editovat zdroj]

Po působení na univerzitě odešel tedy zpět do pastorace, v níž působil v letech 19501952. Na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích, kam se z Prahy fakulta přestěhovala, byl jako kaplan, na základě smlouvy o dílo, a soukromě působil v letech 19521955. V roce 1955 přišel o státní souhlas a nastoupil do dělnické profese. Další smlouvu o dílo uzavřel v Československé akademii věd, kde působil v letech 19551957. Pro své kněžské aktivity byl komunistickým režimem vězněn od 18. července 1957 do 18. ledna 1960. Po propuštění působl v letech 19601968 v dělnické profesi. V roce 1968 se mohl vrátit do pastorace, v níž působil do roku 1969.

Návrat do akademického prostředí[editovat | editovat zdroj]

Dne 23. dubna 1969 byl jmenován na Římskokatolické Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze se sídlem v Litoměřicích docentem pro obor české církevní dějiny, s účinností od 1. dubna 1969. Dne 1. července 1970 byl navržen na jmenování profesorem pro obor všeobecných církevních dějin a vedoucím katedry historicko-právní. Rozhodnutím Ministerstva kultury ze dne 2. srpna 1971 nebylo schváleno jeho jmenování profesorem. Dne 9. ledna 1973 byl jmenován na CMBF vedoucím katedry historicko-právní, s účinností od 1. ledna 1973. Dne 5. září 1973 byl na CMBF navržen na jmenování profesorem pro obor všeobecných církevních dějin; 20. června 1974 byl jmenován profesorem pro obor všeobecných církevních dějin, s účinností od 1. dubna 1974. Dne 29. srpna 1974 rozhodnutím Ministerstva kultury byl odvolán z funkce vedoucího katedry historicko-právní, s účinností od 31. srpna 1974. Jeho působení na Římskokatolické Cyrilomtodějské bohoslovecké fakultě bylo ukončeno 31. prosince 1974 odchodem do důchodu.

Aktivita v důchodovém věku[editovat | editovat zdroj]

Dne 4. ledna 1990 byl jmenován na Římskokatolické Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze se sídlem v Litoměřicích externím učitelem církevních dějin, s účinností od 1. ledna 1990. Dne 25. května 1990 byl přijat jako profesor církevních dějin do pracovního poměru na Katolickou teologickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze na dobu určitou. Toto přijetí pak bylo opakovaně obnovováno až do 30. června 1998. Byl jmenován čestným prelátem jeho Svatosti, stal se proboštem kolegiátní kapituly Všech svatých na Hradě Pražském.

Ke konci své spisovatelské kariéry se věnoval tématům spojenými s rodnou českobudějovickou diecézí. K příležitosti obnovení pomníku čtvrtého českobudějovického biskupa Jana Valeriána Jirsíka před katedrálou svatého Mikuláše vydal v roce 1993 monografii o Jirsíkově životě.[2]

Zemřel v Charitním domově sv. Václava pro duchovní ve Staré Boleslavi v sobotu 3. ledna 2004 ve věku 92 let. Poslední rozloučení s ním proběhlo ve farním kostele v Horní Cerekvi v sobotu 10. ledna 2004 v 10 hodin a poté bylo jeho tělo uloženo do hrobu na hřbitově v Dolní Cerekvi.

Bibliografie, výběr, chronologicky[editovat | editovat zdroj]

  • Byzantské křesťanství u slovanských národů. Praha: B. Rupp, 1946. 178 s.
  • Dějiny kláštera Svaté Koruny: [1263–1785]. České Budějovice: Knihkupectví ČAT „U zlatého klasu“, 1949. 362 s.
  • K poměrům na Sázavě v 2. pol. XI. století. Slavia – časopis pro slovanskou filologii. 1966, roč. 35, č. 2, s. 266–268. ISSN 0037-6736.
  • Svatý Prokop: český strážce odkazu cyrilometodějského. Řím: Křesťanská akademie, 1967. 255 s. Sůl země, sv. 2. (2., pozměn. vyd. Praha: Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty, 2000. 179 s. Pietas benedictina, seš. 2. ISBN 80-902682-1-8.)
  • Mistr Vojtěch Raňkův z Ježova. Praha: Univerzita Karlova 1969. 97 s. Práce z dějin Univerzity Karlovy, 7.
  • Leben und Schriften des Prager Magisters Adalbert Bankonis de Ericinio: Aus dem Nachlass von Rudolf Holinka und Jan Vilikovský. Münster: Aschendorff, 1971. 16, 356 s.
  • Církevní dějiny: skriptum pro stud. účely Cyrilometodějské bohoslovecké fakulty v Litoměřicích. 1. [díl], Církevní starověk. Praha: Ústřední církevní nakl., 1971. 136 s. (2., přeprac. vyd. Praha: Ústřední církevní nakl., 1974. 336 s.; 3., přeprac. vyd. Praha: Ústřední církevní nakl., 1983. 205 s.)
  • Církevní dějiny: skriptum pro stud. účely Cyrilometodějské bohosl. fak. v Litoměřicích. 2. [část], Od poloviny 5. století do vrcholného středověku. Praha: Ústřední církevní nakl., 1972. 136 s.
  • Církevní dějiny: skriptum pro studijní účely Cyrilometodějské bohosl. fakulty v Litoměřicích. 3. [díl], Od vrcholného středověku k reformaci. Praha: Ústřední církevní nakl., 1972. 158 s.
  • Církevní dějiny: skriptum pro stud. účely Římskokat. Cyrilometodějské bohoslovecké fak. v Litoměřicích. 4. [díl], Od sněmu tridentského do konce 19. století. Praha: Ústřední církevní nakl., 1973. 160 s.
  • Československé dějiny církevní. Litoměřice: Cyrilometodějská bohoslovecká fakulta, 1978. 165 s.
  • Přehled církevních dějin českých. 1. díl. Praha: Zvon 1991. 322 s. (předchozí vydání: Řím: Křesťanská akademie, 1987; Praha: Ústřední církevní nakl., 1977)
  • Přehled církevních dějin českých. 2. díl. Praha: Zvon 1991. 281 s. (předchozí vydání: Řím: Křesťanská akademie, 1987; Praha: Ústřední církevní nakl., 1977)
  • Československé dějiny církevní. Litoměřice: Cyrilometodějská bohoslovecká fakulta, 1978. 165 s.
  • Studien und Texte zum Leben und Wirken des Prager Magisters Andreas von Brod. Aschendorff: Aschendorffsche Buchdruckerei, 1982. 322 s.
  • Das Augustinerkloster Sankt Thomas in Prag vom Gründungsjahr 1285 bis zu Hussitenkriegen: Mit Edition seines Urkundenbuches. Würzburg: Augustinus-Verlag, 1985. 480 s.
  • Katoličtí exulanti čeští doby husitské. Praha: Zvon, 1990. 79 s. ISBN 80-7113-031-1.
  • Dějiny katolické církve. I. 3., přeprac. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 1993. 209 s. ISBN 80-7067-285-4. [Obsahuje: Církevní starověk.] [Pro posluchače teologických fakult.]
  • Dějiny katolické církve. II. 3., přeprac. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 1993. 301 s. ISBN 80-7067-285-4. [Obsahuje: Církevní středověk.] [Pro posluchače teologických fakult.]
  • Dějiny katolické církve. III. 3., přeprac. vyd., Olomouc: Univerzita Palackého 1993. S. 302–499. ISBN 80-7067-285-4. [Obsahuje: Církev v boji s autonomní kulturou.] [Pro posluchače teologických fakult.]
  • Jan Valerián Jirsík: biskup českobudějovický. České Budějovice: Sdružení sv. Jana Neumanna, 1993. 126 s. Knihovna Setkání. ISBN 80-901602-0-4.
  • Českobudějovická diecéze. České Budějovice: Sdružení sv. Jana Neumanna, 1995. 146 s. Setkání. ISBN 80-901602-3-9.
  • Klášter augustiniánských kanovníků v Třeboni. V Praze: Karolinum, 2004. 340 s. ISBN 80-246-0695-X.

Editor:

  • Bohemia sancta: životopisy českých světců a přátel Božích. Praha: Ústřední církevní nakl., 1989. 293 s.
  • Bohemia sancta: životopisy českých světců a přátel Božích. 2. vyd. Praha: Zvon, 1990. 293 s. ISBN 80-7113-032-X.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Archiv Univerzity Karlovy, fond NAD 10, Matrika dokotorů X.
  2. KOVÁŘ, Daniel. Příběhy budějovických pomníků. České Budějovice: Historicko-vlastivědný spolek v Českých Budějovicích, 2000. S. 129. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Bohemia, Ecclesia, Universitas: sborník k osmdesátinám prof. dr. Jaroslavu Kadlecovi. Praha: Katolická bohoslovecká fakulta Univerzity Karlovy, 1991. 221 s. ISBN 80-7066-397-9.
  • DOLEŽAL, Miloš. Až po směně jsem mohl studovat: vzpomínky prof. Jaroslava Kadlece, doyena českých církevních historiků. Katolický týdeník, příloha Perspektivy. 2001, č. 7 (červenec), s. 4. ISSN 0231-7516.
  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. S. 63–64.
  • HLEDÍKOVÁ Zdeňka. K životnímu jubileu Jaroslava Kadlece. In: Mediaevalia historica Bohemica. 1991, č. 1, s. 459–466.
  • KADLEC, Jaroslav. Tisíciletá tradice theologického studia na vysokých školách pražských. In: Slovo a život: sborník studií vyd. k 70. narozeninám prof. ThDr. Jana Merella [děkana Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích]. Praha: Ústřední církevní nakl., 1974, s. 18–35. Edice stud. textů Cyrilometodějské bohoslovecké fak. v Litoměřicích.
  • KUBÍN, Petr, ed. a MIKULICOVÁ, Mlada, ed. In omnibus caritas: k poctě devadesátých narozenin prof. ThDr. Jaroslava Kadlece. Praha: Karolinum, 2002. 631 s. Sborník Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy, sv. IV. ISBN 80-246-0344-6.
  • Na počest vzácného jubilea prof. Jaroslava Kadlece. In: Setkání. 1994, č. 2, s. 3–19.
  • NOVOTNÝ Vojtěch. Katolická teologická fakulta 1939–1990: prolegomena k dějinám české katolické teologie druhé poloviny 20. století. Praha: Karolinum, 2007. 523 s. ISBN 978-80-246-1369-7.
  • PÁNEK, Jaroslav; VOREL, Petr, a kol. Lexikon současných českých historiků. Praha ; Pardubice: Historický ústav Akademie věd České republiky ; Sdružení historiků České republiky (Historický klub) ; Východočeské muzeum, 1999. 373 s. ISBN 80-85268-84-1. 
  • ŠMAHEL František. Jaroslav Kadlec – historik církevních dějin. In: KUBÍN, Petr, ed. a MIKULICOVÁ, Mlada, ed. In omnibus caritas: k poctě devadesátých narozenin prof. ThDr. Jaroslava Kadlece. Praha: Karolinum, 2002, s. 19–28. Sborník Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy, sv. IV. ISBN 80-246-0344-6.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 17. 
  • TŘÍŠKA, Josef, ed. Bohemia, Ecclesia, Universitas: sborník k osmdesátinám Jaroslavu Kadlecovi. Praha: 1991, Katolická bohoslovecká fakulta Univerzity Karlovy, s. 215–221. ISBN 80-7066-397-9.
  • VESELÝ, Josef. Josef Vašica a Jaroslav Kadlec: jejich život, vztah a korespondence. Brno, 2008. 87 s. Bakalářská diplomová práce. Ved. práce doc. PhDr. Jiří Hanuš, Ph.D. Masarykova univerzita v Brně, Filozofická fakulta, Historický ústav. Dostupné také z: https://is.muni.cz/th/mctkn/Josef_Vasica_a_Jaroslav_Kadlec.pdf

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]