František Šmahel
| prof. PhDr. František Šmahel, DrSc., dr. h. c. mult. | |
|---|---|
František Šmahel (15. listopadu 2017) | |
| Narození | 17. srpna 1934 Trhová Kamenice |
| Úmrtí | 5. ledna 2025 (ve věku 90 let) Písek |
| Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy (1954–1959) |
| Pracoviště | Československá akademie věd (1964–1974) Muzeum husitského revolučního hnutí (1980–1989) Historický ústav AV ČR (1990–1998) Centrum medievistických studií, FLÚ AV ČR (od 1998) Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
| Obory | husitství, česká reformace, dějiny, medievistika, středověk a středověká filozofie |
| Ocenění | Max Planck Research Award (1990) Čestné občanství města Tábora (1992) korespondenční společník Americké středověké akademie (2007) Cena Neuron za celoživotní přínos vědě (2017) čestný doktor … více na Wikidatech |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
František Šmahel (17. srpna 1934 Trhová Kamenice[1] – 5. ledna 2025[2] Písek[1]) byl český historik–medievista, který se zabýval dějinami pozdního středověku, zvláště počátky české reformace, dějinami humanismu, dějinami Univerzity Karlovy a pozdně středověkou filosofií.
Život
[editovat | editovat zdroj]Po maturitě na Reálném gymnáziu v Chrudimi roku 1953 pracoval František Šmahel jako horník na dole Jan Šverma v Ostravě.[1] V letech 1954–1959 vystudoval Filozofickou fakultu UK a do roku 1963 byl ředitelem Městského muzea v Litvínově.[1] Roku 1963 získal doktorát a roku 1965 titul CSc. na FF UK a v letech 1964–1974 pracoval v Historickém ústavu ČSAV. V letech 1974–1979 pracoval jako řidič tramvaje v Praze,[3][1] v letech 1980–1989 jako historik v Museu husitského revolučního hnutí v Táboře. Roku 1990 získal titul doktor věd a v letech 1990–1998 byl ředitelem Historického ústavu ČSAV (AV ČR).[4] V roce 1991 se habilitoval pro obor starších českých dějin a v letech 1993–1998 byl vedoucím semináře českých středověkých dějin na FF UK. Roku 1995 byl jmenován profesorem. Spoluzaložil Centrum medievistických studií, kde v letech 1998–2004 působil jako ředitel, od roku 2004 do roku 2019 jako zástupce ředitele.[1] V roce 2020 začal připravovat druhý svazek díla Husitská revoluce, ten dokončil ke konci roku 2024.[1]
Zemřel 5. ledna 2025 v písecké nemocnici.[1][5]
Bibliografie
[editovat | editovat zdroj]Monografie (výběr)
[editovat | editovat zdroj]- Jiří z Poděbrad 1464–1964, Poděbrady, Výstavnictví 1964 (též ang., fr., něm. a ruská mutace)
- Jeroným Pražský. Život revolučního intelektuála, Praha, Melantrich 1966
- Podjebrad Gyorgy, Budapešť, Akadémiai Kiadó 1967
- Jan Žižka z Trocnova, Praha, Melantrich 1969
- Idea národa v husitských Čechách, České Budějovice, Růže 1972, 2. doplněné vyd. Praha, Argo 2000, německy Hannover 2002
- La révolution hussite, une anomalie historique, Paříž, PUF 1985
- Husův proces v Kostnici, Praha, Melantrich 1989 (Slovo k historii 18)
- (s kolektivem autorů) Dějiny Tábora I, České Budějovice, Jihočeské nakladatelství 1989–1990
- Husitská revoluce I–IV, Praha, Historický ústav 1993, 2. vyd. Praha, Karolinum 1995–1996
- Husitské Čechy. Struktury, procesy, ideje, Praha, Lidové noviny 2001
- Cesta Karla IV. do Francie 1377–1378, Praha, Argo 2006
- Die Prager Universität im Mittelalter. Gesammelte Aufsätze / The Charles University in the Middle Ages. Selected Studies, (Education and Society in the Middle Ages and Renaissance 28), Leiden-Boston, Brill 2007
- Nahlédnutí do středověku. Mluva písma a četba obrazů. Karolinum 2017, vázaná, 392 s., ISBN 9788024636290
- Uprostřed Evropy, Karolinum 2022, 630 s., ISBN 978-80-246-4614-5[6]
- ŠMAHEL, František. Husitská revoluce I: Kořeny české reformace. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2023. 48 nečíslovaných stran obrazových příloh, 861 s. ISBN 978-80-246-5175-0.
- ŠMAHEL, František. Husitská revoluce II: Země vymknutá z kloubů. 3. (v Karolinu 2.). vyd. Praha: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2024. 32 nečíslovaných stran obrazových příloh, 974 s. ISBN 978-80-246-5176-7.
Příspěvky v monografiích (výběr)
[editovat | editovat zdroj]- Příruční slovník naučný I-IV, Praha, Academia 1961–1967 (109 hesel)
- Renesance a humanismus, Praha 1964, španělsky El Renacimiento, La Habana 1966 (Encyclopedia popular 33)
- Stručné dějiny University Karlovy, Praha 1964, s. 44–105; též ruská verze, Praha 1965
- Atlas československých dějin, Praha, Academia 1965 (mapy 7f a 8j)
- Wissenswertes über die Tschechoslowakei, Praha, Orbis 1967, s. 16–25
- Knihtisk a kniha v českých zemích od husitství do Bílé Hory. Uspořádal F. Š. Praha 1970
- Dějiny středověku II, Praha, SPN 1968, s. 132–233
- Historické události. Evropa. Datová příručka (anonymní spoluautorství na díle M. Hrocha), Praha, Mladá fronta 1977, . 41–105; slovenské vydání Európa – historické události, Bratislava, Smena 1985, s. 44–120
- Antika a česká kultura (anon. spoluautorství a redakce II. hlavy), Praha, Academia 1978, s. 109–126 a 523–527
- Přehled dějin Československa I-l, Praha, Academia 1980, s. 419–520, 531–560
- Lexikon des Mittelalters VI-IX, München-Zürich, Artemis & Winkler Vertlag 1993–1998, (14 hesel)
- České a československé dějiny I, Praha, Fortuna 1991,s. 41-56; II, Praha, Fortuna 1991, s. 111–119
- Dějiny Univerzity Karlovy I. 1347/48 – 1622, Praha, Karolinum 1995, s. 101–133; angl. překlad History of Charles University I (1348–1802), Praha 2001, s. 93–122
- Dictionnaire encyclopédique du Moyen Âge 1. A à K, Paris 1997, s. 757,. 2. L à Z, Paris 1997, s. 1480–1481
- František Palacký 1798/1998. Dějiny a dnešek. K vydání připravil F. Š. za spolupráce Evy Doležalové, Praha, Historický ústav 1999, s. 11–12
- Geist, Gesellschaft, Kirche im 13.- 16. Jahrhundert. Hrsgb. von F. Š. Praha 1999 (Colloquia mediaevalia Pragenisa 1), s. 7–8
- Historický atlas měst České republiky, svazek č. 7 – Tábor, Praha 1999, část Husitský Tábor v úvodu, dále podklady map. č. 23–26
- Člověk českého středověku. Edd. Martin Nodl a F. Š. Praha, Argo 2002, s. 9–24
- Učenci očima kolegů a žáků. Uspořádal F. Š., Praha, Academia, 2004, s. 5–6
Kompletní bibliografie Františka Šmahela viz databáze Bibliografie dějin Českých zemí (viz →Externí odkazy).
Členství v domácích vědeckých orgánech (ve výběru)
[editovat | editovat zdroj]- 1990–2000 vedoucí redaktor Českého časopisu historického[7]
- 1991–1992 člen Koordinační rady vlády ČR pro vědu a výzkum / místopředseda Grantové agentury AV ČR[7]
- 1993–1994 místopředseda vědecké rady AV ČR, dále její člen, v letech 2001–2009 předseda[7]
- 1993–1999 člen Komise pro vědecké hodnosti[7]
- 1995–2009 člen Vědecké rady Univerzity Karlovy[7]
- 1998–2006 člen Akreditační komise vlády ČR[7]
Významná uznání a pocty
[editovat | editovat zdroj]- 1965 – Pamětní Husova medaile ČSAV[7]
- 1967 – Výroční cena nakladatelství Melantrich za knihu Jeroným Pražský[7]
- 1983 – bronzová medaile Collège de France (Paříž)
- 1990 – Max Planck Research Award[7]
- 1992 – Pamětní medaile J. A. Komenského[7]
- 1992 – čestný občan města Tábora[7]
- 1993 – Otto von Freising Gastprofessur (Katolická univerzita Eichstätt)
- 1994 – badatelská cena nadace Historisches Kolleg München
- 1994 – člen Collegium Carolinum, Mnichov[7]
- 1995 – Cena Akademie věd ČR za knihu Husitská revoluce I-IV[7]
- od 1995 – člen Učené společnosti ČR, v letech 2002–2004 předseda[8]
- 1996 – Hans-Sigfrid-Preis Univerzity v Bernu
- 1996 – čestný člen American Historical Association[7]
- 1997 – dopisující člen Royal Historical Society a British Academy
- 1998 – medaile Františka Palackého AV ČR[7]
- 2002 – Medaile Za zásluhy I. stupně
- 2002 – Medaile ministryně školství, mládeže a tělovýchovy II. stupně[7]
- 2003 – člen Monumenta Germaniae Historica[7]
- 2004 – Stříbrná medaile Univerzity Karlovy
- 2004 – Cena Františka Palackého UP v Olomouci
- 2004 – čestný člen Sdružení českých historiků[7]
- 2005 – Praemium Bohemiae[7]
- 2006 – Medaile ministryně školství, mládeže a tělovýchovy I. stupně
- 2006 – člen European Academy of Sciences and Arts
- 2006 – čestný doktorát Univerzity Hradec Králové[7]
- 2007 – Pamětní medaile Filozofické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích[7]
- 2008 – Medaile Učené společnosti ČR za mimořádnou vědeckou činnost v oblasti českých dějin v evropském kontextu[8]
- 2008 – Zlatá medaile Filozofické fakulty Univerzity Pardubice[7]
- 2009 – Čestná medaile De scientia et humanitate optime meritis Akademie věd ČR[7]
- 2013 – Národní cena vlády Česká hlava[3][9]
- 2013 – Cena Akademie věd ČR za akademický výsledek[7]
- 2013 – Cena literárního fondu za dílo Lucemburkové[7]
- 2014 – Pamětní medaile Jana Patočky[7]
- 2017 – Cena Neuron za přínos světové vědě za rok 2017 – společenské vědy[3][10]
- 2018 – čestný občan Trhové Kamenice[7]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- 1 2 3 4 5 6 7 8 NOVOTNÝ, Robert. Zemřel prof. František Šmahel. Filosofický ústav AV ČR, v. v. i. (webové stránky) [online]. 6. 1. 2025 [cit. 28.1.2025]. Dostupné online.
- ↑ Včera ve věku 90 let zemřel historik František Šmahel. Deník N [online]. 2025-01-06 [cit. 2025-01-06]. Dostupné online.
- 1 2 3 KARLÍK, Tomáš. Zemřel historik Šmahel, znalec Lucemburků, husitství či reformace. ČT24 [online]. Česká televize [cit. 2025-01-06]. Dostupné online.
- ↑ SOUKUP, Pavel. Za Františkem Šmahelem. H7O [online]. 2025-01-13 [cit. 2025-01-13]. Dostupné online.
- ↑ SOUKUP, Jaroslav; ČTK. Zemřel historik František Šmahel. Novinky.cz [online]. 2025-01-06 [cit. 2025-01-06]. Dostupné online.
- ↑ Uprostřed Evropy měly české země velké dějiny, říká historik Šmahel. ČT24 [online]. Česká televize [cit. 2025-01-06]. Dostupné online.
- 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 FLU ČAV. Prof. PhDr. František Šmahel, DrSc. [online]. FLU ČAV [cit. 2025-01-06]. Dostupné online.
- 1 2 Ve věku 90 let zemřel historik František Šmahel. www.learned.cz [online]. Učená společnost České republiky, 2025-01-06 [cit. 2025-01-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2025-01-19.
- ↑ NOVOTNÝ, Robert. Zemřel prof. František Šmahel - Filosofický ústav AV ČR. www.flu.cas.cz [online]. [cit. 2025-06-01]. Dostupné online.
- ↑ Prof. František Šmahel laureátem Ceny Neuron pro rok 2017 - Filosofický ústav AV ČR. www.flu.cas.cz [online]. [cit. 2025-06-01]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- SLAVÍČEK, Lubomír (ed.). Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008). Sv. 2, s. 1451–1452. Praha: Academia, 2016. ISBN 978-80-200-2094-9
- KOUBSKÁ, Libuše; SPEVÁKOVÁ, Šárka; PACNER, Karel. Příběhy české vědy. 1. vyd. Praha: Academia, 2002. 229 s. ISBN 80-200-1058-0. Kapitola Totální historik "husita" Šmahel (aut. Libuše Koubská), s. 29–37.
- Eva Doležalová. František Šmahel (17. srpna 1934 Trhová Kamenice – 5. ledna 2025 Písek). Český časopis historický. 2025, roč. 123, čís. 3, s. 567–571. ISSN 2570-9208. doi:10.56514/cch.123.03.04.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Šmahel
- Seznam prací v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
Obrázky, zvuky či videa k tématu František Šmahel na Wikimedia Commons
Osoba František Šmahel ve Wikicitátech- František Šmahel v Databázi knih
- František Šmahel v informačním systému abART
| Historický ústav Akademie věd České republiky ředitel | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: (ČSAV) |
1990–1998 František Šmahel |
1998–2005 Jaroslav Pánek |
| Centrum medievistických studií ředitel | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: (založeno) |
1998–2004 František Šmahel |
2004–2019 Petr Sommer |
- Čeští profesoři historie
- Čeští medievalisté
- Editoři historických pramenů
- Lidé Akademie věd České republiky
- Pedagogové na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy
- Absolventi Filozofické fakulty Univerzity Karlovy
- Předsedové Učené společnosti České republiky
- Nositelé medaile Za zásluhy (Česko)
- Nositelé Národní ceny Česká hlava
- Nositelé Ceny Neuron
- Držitelé čestných doktorátů
- Čestní občané hlavního města Prahy
- Čestní občané města Tábora
- Členové KSČ
- Vyloučení z KSČ
- Historikové z Prahy
- Historikové 20. století
- Historikové 21. století
- Narození v roce 1934
- Narození 17. srpna
- Narození v Trhové Kamenici
- Úmrtí v roce 2025
- Úmrtí 5. ledna
- Úmrtí v Písku