Tobiáš z Bechyně
| Jeho biskupská Milost Tobiáš z Bechyně | |
|---|---|
| 25. biskup pražský metropolita | |
 Biskup Tobiáš z Bechyně na fresce v kostele sv. Bartoloměje v Kyjích | |
| Církev | římskokatolická |
| Diecéze | pražská |
| Období služby | 1278–1296 |
| Předchůdce | Jan III. z Dražic |
| Nástupce | Řehoř Zajíc z Valdeka |
| Znak |  |
| Osobní údaje | |
| Rodné jméno | též Tobiáš z Benešova |
| Datum narození | 13. století |
| Datum úmrtí | 1. března 1296 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Místo pohřbení | katedrála sv. Víta |
| Rodiče | Vok z Benešova (otec) |
| Příbuzní | Beneš ze Cvilína, Ondřej z Tvorkova a Milota z Dědic (sourozenci) |
| Povolání | římskokatolický biskup |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Tobiáš z Benešova (chybně též Tobiáš z Bechyně, 13. století – 1. března 1296) byl v letech 1278–1296 pražský biskup z rodu Benešoviců. Společně s dalšími dvěma pražskými biskupy je znázorněn na fresce v kostele sv. Bartoloměje v Kyjích.
Život
[editovat | editovat zdroj]
Původ
[editovat | editovat zdroj]Pocházel z českého rodu Benešoviců. Jeho otcem byl Vok z Benešova. Tobiáš měl pravděpodobně sedm bratrů. Nejstarší byl Beneš ze Cvilína, dalším byl Milota z Dědic. Dále to byli Robert, který předčasně zemřel a Ondřej, zakladatel rodu z Tvorkova. Dalšími bratry pravděpodobně byli Vok z Kravař a Benešova, Zbyslav ze Štráleka a Jan z Bučovic.
Činnost
[editovat | editovat zdroj]První zmínka o Tobiáši z Bechyně pochází z roku 1262, kdy byl zmíněn jako pražský a zároveň pasovský kanovník.[1] V letech 1269 až 1270 působil jako mělnický probošt, v roce 1275 se stal ještě pražským a v roce 1277 vyšehradským proboštem.[1] Tobiáš se stal pražským biskupem 15. listopadu 1278, ve funkci ho potvrdil 5. ledna 1279 olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku, který byl k tomu zplnomocněn.
Po smrti Přemysla Otakara II. se Tobiáš dostal do sporu s Otou Braniborským, který byl pověřen regentstvím Království českého za tehdy nezletilého kralevice Václava, a který byl faktickým vládcem Čech. Tobiáš stál na straně české šlechty, což nelibě nesl braniborský biskup Gebhard[zdroj?], který vůči Tobiášovi podnikl několik nepřátelských činů. Tobiáš díky svým diplomatickým znalostem pomohl urovnat spor mezi Branibory a Čechy a zahájil jednání o návratu krále Václava II. na český trůn. Do přízně krále se dostal Záviš z Falkenštejna, který se postavil proti Tobiášovi. Biskup Tobiáš proto učinil odvetná opatření a výsledkem jeho politické obratnosti bylo osobní sblížení s Rudolfem Habsburským a následný sňatek jeho dcery Jitky s králem Václavem. Poté Záviš z Falkenštejna upadl v královu nemilost, což vyvolalo nenávist Vítkovců proti Tobiášovi a docházelo k ničení biskupských statků, např. k vypálení Týna nad Vltavou.[2] Řádění Vítkovců ukončilo až vojenské tažení Rudolfa a Závišova poprava.
V Týně nad Vltavou vybudoval hrad a založil nové městské centrum.[2] V letech 1286–1296 nechal založit město Horšovský Týn.[3] Je také pravděpodobné, že se zasloužil o založení hradu Konopiště (kolem roku 1294).[4]
Závěr života
[editovat | editovat zdroj]Tobiáš se dostal opět do čela české politiky. Časem ho z pozice vytlačili mladší Václavovi rádcové. Tobiáš se proto z politiky stáhl. Zemřel v Praze 1. března 1296.
Hrob
[editovat | editovat zdroj]Byl pohřben do biskupské krypty v katedrále svatého Víta za svatovítským oltářem. Fragment nápisové tabulky a ostatků byl nalezen při průzkumu roku 1928 a uložen ve sbírkách Pražského hradu.[5]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b TROJAN, David. Tobiáš z Benešova (z Bechyně). Biskup - Hospodář - Politik. Diplomová práce [online]. Univerzita Karlova - Filozofická fakulta, 2021-06-17 [cit. 2024-01-03]. Dostupné online.
- ↑ a b SUDOVÁ, Martina. Vltavotýnsko : krajem dvou řek. České Budějovice: Veduta, 2010. 312 s. ISBN 978-80-86829-54-8. S. 258–259.
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Západní Čechy. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. Kapitola Horšovský Týn – zámek, s. 88.
- ↑ Konopiště. www.zamek-konopiste.cz [online]. [cit. 2018-10-24]. Dostupné online.
- ↑ PODLAHA, Antonín. lustrovaný katalog pokladu chrámu sv. Víta v Praze. Praha: Metropolitní kapitula, 1930. 111 s. S. 107.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BALETKA, Tomáš. Páni z Kravař : z Moravy až na konec světa. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2003. 488 s. ISBN 80-7106-682-6.
- BUBEN, Milan M. Encyklopedie českých a moravských sídelních biskupů. Praha: Logik, 2000. ISBN 80-902811-0-9.
- DVORSKÝ, František. O starožitném panském rodě Benešoviců. Čásť I, O Benešovicích – vyjímaje rod pánů z Kravař. Brno: Musejní spolek, 1907. 132 s.
- TROJAN, David. Tobiáš z Benešova. Biskup – Hospodář – Politik. Praha: Academia, 2023. 350 s. ISBN 978-80-200-3443-4.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tobiáš z Bechyně na Wikimedia Commons - Seznam prací o Tobiášovi z Bechyně v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
| Předchůdce: Otto |
|
12. probošt mělnický 24. února 1269 – 1277 |
|
Nástupce: Budislav Dražický z Dražic |
| Předchůdce: Jan III. z Dražic |
|
(24.) 25. biskup pražský 1278–1296 |
|
Nástupce: Řehoř Zajíc z Valdeka |
