Vítek I. z Prčice
| Vítek I. z Prčice | |
|---|---|
 Vítek z Prčice dělí majetek mezi své syny (výřez z obrazu Dělení růží) | |
| Hlava rodu Vítkovců | |
| Ve funkci: ? – 1194 | |
| Předchůdce | ?? (Záviš) |
| Nástupce | Jindřich I. z Hradce Vítek II. starší z Krumlova Vítek III. mladší Vítek IV. z Klokot ? Sezema z Ústí |
| Královský stolník | |
| Ve funkci: 1169 – 1172 | |
| Panovník | Vladislav II. |
| Předchůdce | Kochan |
| Nástupce | Řivin |
| Stolník českého knížete | |
| Ve funkci: 1172 – 1177 | |
| Panovník | Soběslav II. |
| Kastelán v Kladsku | |
| Ve funkci: 1177 – ? | |
| Panovník | Soběslav II. |
| Předchůdce | Rivin |
| Nástupce | Bohuš |
| Kastelán v Práchni | |
| Ve funkci: 1184 – ? | |
| Panovník | Bedřich |
| Narození | před 1160 |
| Úmrtí | po 1236 |
| Choť | neznámá |
| Děti | Jindřich I. z Hradce Vítek II. starší z Krumlova Vítek III. mladší Vítek IV. z Klokot ? Sezema z Ústí |
| Příbuzní | Záviš z Nechanic (vnuk) |
| Sídlo | Prčice |
| Commons | Witiko von Prčice |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vítek I. z Prčice, někdy uváděný jako Vítek nejstarší (před rokem 1120? – 1194, uváděný také německy jako Witiko von Prčice, Veit von Prčitz či latinsky jako Witego de Purschitz) je považován za zakladatele rodu Vítkovců.
Život
[editovat | editovat zdroj]
Přesné místo ani datum jeho narození není známo. Je první známou osobou z rodu Vítkovců, jednoho z nejstarších českých šlechtických rodů, který ve středověku svou politickou mocí i majetkem patřil k zároveň nejvýznamnějším.[1]
Velmož Vítek I. je poprvé doložen k roku 1169, kdy se prokazatelně pohyboval na dvoře krále Vladislava II. ve funkci královského stolníka.[2] Po Vladislavově rezignaci v roce 1172 byl nejprve na straně jeho syna Bedřicha a účastnil se i jednání s císařem Friedrichem Barbarossou v letech 1172–1173.[1] Potom se přiklonil ke knížeti Soběslavovi II., na jehož dvoře je opět uváděn jako stolník.[2] Roku 1177 byl jmenován kladským purkrabím.
Po návratu Bedřicha do Čech ale znovu přešel na jeho stranu a v roce 1179 za něj bojoval v bitvě u Loděnice. Za to mu pravděpodobně kníže Bedřich daroval Prčici (v roce 1184 byl už uváděn jako Vítek z Prčice) a jmenoval ho i správcem Prácheňského kraje.[1][2] V témže roce byl jmenován kastelánem prácheňského hradu a získal další majetky ve středních a především jižních Čechách.
Roku 1185 byl proti vydání Vitorazska, patřícího k české koruně, Kuenringům. Když byl roku 1189 na sněmu v Sadské přijat nejstarší český zákoník Zemská statuta knížete Konráda III., vystupoval Vítek jako svědek.
Potomci
[editovat | editovat zdroj]Vítek I. z Prčice měl prokazatelně čtyři syny, z nichž nejstarší byl Jindřich (?–1237). U dalších neznáme přesně jejich jména ani data narození a úmrtí, jsou uváděni jako Vítek II. starší, Vítek III. mladší, Vítek IV. z Klokot. Jako pátý, nelegitimní syn bývá uváděn Sezema (to byl ale možná synovec). Podle rodové pověsti mezi tyto potomky rozdělil před smrtí svůj majetek a tak vzniklo pět rodových větví Vítkovců známé jako dělení růží.[1]
Legenda
[editovat | editovat zdroj]Jedna z legend praví, že Vítkovci mají původ v římském rodu italských Orsiniů. Legenda vznikla tak, že Oldřich II. z Rožmberka kvůli zvýšení prestiže rodu Rožmberků vytvořil fiktivní genealogickou linii knížat Orsiniů. Ta byla na přání Oldřichových synů Jana a Jošta mezi roky 1469 až 1481 dokonce potvrzena třemi členy rodu Orsiniů; byla dokládána i podobností erbů. Legendu po roce 1594 znovu oživil rožmberský dvorní kronikář a archivář Václav Březan ve svém díle „Monumenta Rosenbergica“ a ta se tak šířila dále, ačkoliv nebyla jinak doložena. V roce 1609 ji Březan zapsal také ve svém zkráceném výtahu z rožmberské kroniky Kurzen und summarischen Auszug aus der Rosenbergischen Chronik. Nadpis první kapitoly: „O knížeti vlaském Vítkovi, kterýž se nejprv do těchto krajin dostal“, je tudíž zavádějící.
V literatuře
[editovat | editovat zdroj]Vítkův životní příběh a historické děje jeho doby beletristicky zpracoval Adalbert Stifter v románu Vítek (Witiko, 1865–1867).
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d JUŘÍK, Pavel. Jihočeské dominium. Praha: Libri, 2008. 443 s. ISBN 978-80-7277-359-6. Kapitola Historie rodu Vítkovců a Rožmberků, s. 38–71.
- ↑ a b c FRIEDRICH, Gustavus. Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae, tomus I (805–1197). 1. vyd. Praha: [s.n.], 1907. 568 s. Dostupné online. S. 218, 244, 274.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- POLÁCH, Jaroslav: Páni z Krumlova – Rod Záviše z Falkenštejna, Veduta, České Budějovice 2014
- Constantin von Wurzbach: Rosenberg, Vitek von. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich (BLKÖ), díl 27. Kaiserlich-königliche Hof- und Staatsdruckerei, Wien 1874, s. 12
- Matthäus Klimesch (vyd.): Norbert Heermann's Rosenberg'sche Chronik. Praha 1898
- Vratislav Vaníček: Die Familienpolitik der Witigonen und die strukturellen Veränderungen der südböhmischen Region im Staatenverband König Přemysl II. Ottokars. In: Böhmisch-österreichische Beziehungen im 13.Jahrhundert. Praha 1998, ISBN 80-85899-42-6, s. 85–105
- Anna Kubíková: Rožmberské kroniky. Krátký a sumovní výtah od Václava Březana. České Budějovice 2005. ISBN 80-86829-10-3
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vítek I. z Prčice na Wikimedia Commons 
z Prčice ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
