Vok I. z Rožmberka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vok I. z Rožmberka
Vokova pečeť
Vokova pečeť
Úmrtí 4. června 1262
Štýrský Hradec
Pohřben Vyšebrodský klášter
Manželky Hedvika ze Schaunberga
Potomci Jindřich I. z Rožmberka
Vítek II. z Příběnic
Dynastie Rožmberkové
Otec Vítek III. z Prčice a Plankenberka
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vok I. z Rožmberka, "Woko de Rosenberch" († 4. června 1262, Štýrský Hradec) byl český šlechtic z rozrodu Vítkovců, nejvyšší maršálek Království českého a zakladatel hradu Rožmberk, podle něhož se jeho potomstvo nadále psalo. Poprvé je zmiňován v listinách Václava I. z 22. června 1250 jako "Woko de Rosenberch".

Kariéra dvořana[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako syn Vítka z Prčice a Plankenberka. Poté, co na trůn nastoupil Přemysl Otakar II., obdržel Rožmberk funkci nejvyššího maršálka, ve které je doložen již roku 1255, kdy se společně s králem účastnil křížové výpravy do Pruska. Roku 1256 se Vok z Rožmberka dostal s ozbrojenými oddíly až k městu Burghausen a v téže době byl také jmenován hejtmanem v Horních Rakousích. Roku 1257 se zúčastnil nečekaného vpádu českého vojska do Bavorska, ale v bitvě u Mühldorfu došlo k proboření mostu na řece Inn a tak se za slib volného odchodu vzdal. Koncem roku 1260 získal od krále za věrné služby hrabství Raabs v Rakousech. Aktivní účast ve vítězné bitvě u Kressenbrunu vynesla Vokovi hejtmanství ve Štýrsku. Účast v bitvě u Lávy zapříčinila zaznamenání Rožmberka a jeho honosného doprovodu v díle Fürstenbuch vídeňského měšťana Janse Enikela.

Vokovou manželkou byla Hedvika ze Schaunberga, vdova po Jindřichovi z Kuenringu. Ke svatbě došlo v souvislosti s převzetím rakouských zemí Přemyslem Otakarem II., který byl provázen řadou sňatků mezi šlechtickými rody vládnoucími pohraničí obou zemí. Byla to zřejmě právě Hedvika, která měla podíl na založení Vokovy cisterciácké fundace ve Vyšším Brodě, nově založený klášter měl jako mateřský klášter rakouský Wilhering z kraje ovládaného Schaunbergy.

Dále se z Vokova života a jeho činů mnoho nedochovalo. Zachovaná je např. z června 1260 založení Vyšebrodského kláštera, listina z května 1261 rozšíření majetku vyšebrodského kláštera a závěť z června 1262 sepsaná ve Štýrském Hradci, kde také zemřel. Byl pohřben v rodinné hrobce ve vyšebrodském klášteře a regentkou nezletilých synů se stala vdova Hedvika.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KUBÍKOVÁ, Anna. Rožmberské kroniky : krátký a summovní výtah od Václava Březana : komentovaná edice. České Budějovice: Veduta, 2005. 294 s. ISBN 80-86829-10-3. 
  • LAVIČKA, Roman; ŠIMÚNEK, Robert. Páni z Rožmberka 1250–1520 : jižní Čechy ve středověku : kulturněhistorický obraz šlechtického dominia ve středověkých Čechách. České Budějovice: Veduta, 2011. 356 s. ISBN 978-80-86829-70-8. 
  • NĚMEC, Bohumír. Rožmberkové : životopisná encyklopedie panského rodu. České Budějovice: Veduta, 2001. 111 s. ISBN 80-903040-0-1. 
  • VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250-1310. Praha: Paseka, 2002. 760 s. ISBN 80-7185-433-6. 
  • Jihočeský sborník historický (ročník LVII/3)
  • MIKOVEC, Ferdinand Břetislav. Starožitnosti a Památky země České.. Ilustrace Josef Vojtěch Hellich, Vilém Kandler. Praha: Kober a Markgraf, [1860]. Dostupné online. -kapitola Vok z Rožmberka, s. 94-98. [nedostupný zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]