Jindřich VII. z Rožmberka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jindřich VII. z Rožmberka
Erb rodu Rožmberků
Erb rodu Rožmberků

7. vladař domu rožmberského
Ve funkci:
9. říjen 1523 – 18. srpen 1526
Předchůdce Petr IV. z Rožmberka
Nástupce Jan III. z Rožmberka

Hejtman Bechyňského kraje[1]

Narození 15. ledna 1496
Úmrtí 18. srpna 1526 (ve věku 30 let)
Klášter Zwettl
Choť 1. (1520) Magdalena ze Šternberka († 1521)
2. Anna z Hradce (okolo 1497–1570)
Rodiče Vok II. z Rožmberka (1459–1505) a Markéta z Gutštejna († před 1528)
Příbuzní bratr: Jan III. z Rožmberka (1484–1532)
bratr: Jošt III. z Rožmberka (1488–1539)
bratr: Petr V. z Rožmberka (1489–1545)
strýc: Petr IV. z Rožmberka (1462–1523)
synovec: Vilém z Rožmberka (1535–1592)
synovec: Petr Vok z Rožmberka (1539–1611)
děd: Jan II. z Rožmberka (asi 1430–1472)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jindřich VII. z Rožmberka (německy Heinrich VII. von Rosenberg; 15. ledna 149618. srpna 1526 klášter Zwettl) byl český šlechtic z rodu Rožmberků a v letech 1523–1526 vladař domu rožmberského.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jeho rodiči byli Vok II. z Rožmberka (1459–1505) a Markéta z Gutštejna († před 1528). Měl bratry Jana III., Jošta III. a Petra V., Jindřich byl z nich nejmladší. Navštěvoval klášterní školy ve Třeboni a hornorakouském Schläglu a v letech 1511–1512 studoval pod vedením preceptora Simona Villatiky v Boloni.[2][1] Studium musel přerušit kvůli pronásledování papežskými vojáky. Po návratu do Čech se připojil k žoldnéřům císaře Maximiliána.

Jindřichův otec Vok II. předal ze zdravotních důvodů vládu nad rožmberským dominiem svému bratru Petrovi IV. z Rožmberka. Ten převzal po Vokově smrti v roce 1505 i opatrovnictví nad jeho nezletilými dětmi. Protože vztah mezi Petrem IV. a synovci nebyl dobrý, rozdělil dominium. Menší část předal synovcům Jindřichovi, Joštovi a Petrovi a větší část si nechal pro sebe. Tu odkázal nejstaršímu synovci Janovi, který měl také jednou převzít vládu nad rožmberskou dominiem. Protože však Jan příslušel k kněžského stavu, rozhodl Petr IV., že po Janově smrti by jeho část měla připadnout cizím šlechticům, mezi nimiž hrál hlavní roli Zdeněk Lev z Rožmitálu († 1535).

Ačkoli Jan převzal vládu po smrti svého strýce v roce 1523, mezi bratry vypukl dědický spor. Jošt a Petr označili svého nejmladšího bratra Jindřicha VII. za vladaře Rožmberků.[2] Následně všichni tři 18. listopadu 1523 vznesli námitku u nejvyššího komorníka království proti testamentu jejich strýce Petra IV. a požadovali, aby nebyl zapsán do zemských desek.[2] V roce 1524 se obrátili přímo na krále Ludvíka a požádali o vydání majetku, který Jan zdědil, a jeho převod na Jindřicha, právoplatně zvoleného nástupce. Žádosti bylo vyhověno v červnu 1524.[2] Jan se však nechtěl vzdát vladařství dobrovolně, takže ho bratři v Třeboni zajali a použili nátlak a násilí.[1]

V druhé polovině roku 1524 Jindřich převzal vladařství Rožmberků. V roce 1525 se opět stal nejvyšším purkrabím Zdeněk Lev z Rožmitálu a boj o dědictví se znovu rozhořel.[2] Protože se dal očekávat ozbrojený konflikt, Jindřich nechal opevnit Třeboň. Po právních sporech na konci roku 1525 o poslední vůli, kterou Rožmberkové nedodrželi, se v únoru 1526 objevili zástupci zemského soudu, aby vymáhali pohledávky. Jindřich je dal zajmout, rozbil pečeť a roztrhl všechny dokumenty.[2] Tento akt však zůstal bez následků, protože král Ludvík stále potřeboval Rožmberky k boji proti Turkům. Nakonec se Rožmberkové se svými spoludědici dohodli a vyplatili je.

V roce 1526 se Jindřich s malou jízdou asi 200 vojáků 600 pěšími osobně vydal do Uher.[3] Cestou onemocněl, proto se odebral na léčení do kláštera Zwettl v Horním Rakousku, kde 18. srpna zemřel. K osudné bitvě u Moháče, ve které zemřel král Ludvík Jagellonský, došlo o 11 dní později.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Jindřich se oženil 4.[zdroj?] nebo 7. listopadu 1520 s Magdalenou ze Šternberka († 28. června 1521), dcerou Albrechta ze Šternberka († asi 1530), fojta v Horní Lužici (1515–1517), a jeho manželky Ludmily Mičanové z Roztok. Po její smrti se 26. listopadu 1522 oženil s Annou z Hradce († říjen 1570), dcerou Jindřicha IV. z Hradce (1442–1507) a jeho čtvrté manželky Anny Kateřiny z Minstrberka (1471 – po 1517).[4] Anna z Hradce byla předtím provdána za Bočka z Kunštátu († 1518) a Ladislava ze Šternberka († 1521). Obě Jindřichova manželství zůstala bezdětná. Po Jindřichově smrti vdova Anna dožila v Klášteříčku v Jindřichově Hradci.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Heinrich VII. von Rosenberg na německé Wikipedii.

  1. a b c JUŘÍK, Pavel. Rožmberkové: První po českém králi. Praha: Euromedia Group, 2020. 200 s. ISBN 978-80-242-6362-5. S. 72. Dále jen Rožmberkové: První po českém králi. 
  2. a b c d e f JUŘÍK, Pavel. Jihočeské dominium. Praha: Libri, 2008. 448 s. ISBN 978-80-7277-359-6. S. 53. 
  3. a b Rožmberkové: První po českém králi, s. 73
  4. MAREK, Miroslav. Rodokmen Rožmberk 2 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2008-04-11 [cit. 2020-07-09]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]