Sadská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
O ulici v Praze pojednává článek Sadská (Praha).
Sadská
Pohled na jižní část města Sadská z kostelního kopce
Pohled na jižní část města Sadská z kostelního kopce
Znak města SadskáVlajka města Sadská
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
LAU 2 (obec)CZ0208 537764
Pověřená obecSadská
Obec s rozšířenou působnostíNymburk
Okres (LAU 1)Nymburk (CZ0208)
Kraj (NUTS 3)Středočeský (CZ020)
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel3 221 (2021)[1]
Rozloha16,44 km²
Katastrální územíSadská
Nadmořská výška185 m n. m.
PSČ289 12
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa městského úřaduPalackého nám. 1, 289 12 Sadská
epodatelna@mesto-sadska.cz
StarostaMilan Dokoupil
Oficiální web: www.mesto-sadska.cz
Sadská
Sadská
Další údaje
Kód části obce145921
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sadská je město v okrese Nymburk. Leží v Polabské nížině na Poděbradsku, 37 km východně od Prahy na „staré“ silnici do Poděbrad. Žije v něm přibližně 3 200[1] obyvatel. V letech 1850–1931 obec náležela do okresu Poděbrady, od roku 1950 do okresu Nymburk. Severně od Sadské, za bývalými lázněmi, se rozprostírá lužní les se slepým ramenem Labe a umělé jezero[2] s chatovou oblastí Vodražka, vzniklé při těžbě písku v letech 1972–1992. Krajina v severozápadním sousedství města je chráněna coby Přírodní park Kersko-Bory.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Městský úřad na Palackého náměstí

Dějiny obce[editovat | editovat zdroj]

Město Sadská se nalézá pod výrazně vystupujícím kopcem v Polabské nížině. Svědecký kopec byl osídlen podle archeologických nálezů již před 6000 lety. Na kopci bylo založeno slovanské hradiště. Sadská snad bývala přemyslovskou pevností někde u čtyřmezí území Čechů, Charvátů, Pšovanů a Zličanů. Jméno Sadská je elipsou původního sousloví Sadská (rozuměj Osazená, tj. posádkou vybavená) hora.[3]

První dochovaná písemná zmínka o obci Sadská je z roku 993, kdy se její jméno objevuje v zakládací listině Břevnovského kláštera, je však možné, že existovala již dříve, neboť Kosmas se ve své kronice zmiňuje o selském dvorci, ležícím v lukách v místech dnešní ulice Na Valech.

Kdysi býval na kopci přemyslovský knížecí dvorec, správní středisko kraje. Ve knížecím dvorci se odehrály tři zemské sněmy: roku 1110 svolaný Vladislavem I., 1138 Soběslavem I. a 1189 Konrádem II. Otou, který tam vydal Statuta Konrádova (latinsky iura Conradi nebo iura ducis Ottonis). Největší rozmach obce nastává ve 12. století, kdy český kníže Bořivoj II. (okolo 10641124) zde nechává stavět v letech 11171118 románský kostel sv. Apolináře spolu s kapitulou. Význam obce dokládá i volba sadského probošta Otty ze Švábenic dne 23. února 1140 pražským biskupem.[4]

Za vlády Václava II. se knížecí palác v Sadské rozpadá a upadá i význam obce. Ještě roku 1342 je papežem Klimentem VI. jmenován děkanem sadským Bohata, který je zároveň i kanovníkem pražským a vratislavským. Ovšem Karel IV. a pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic, který v Sadské jako děkan řadu let působil, přenášejí v roce 1362 kapitulu ke svatému Apolináři do Prahy a v Sadské usazují augustiniány z Roudnice. Ti tam zůstávají jen do husitských válek, kdy je klášter husity vypálen. Vypálena je posléze i obec Zikmundovými německými žoldnéři při trestné výpravě proti Hynku Bočkovi z Poděbrad.[5]

Od roku 1547 patřila Sadská královskému městu Poděbrady. Pod kopcem vznikla nová ves, která byla v roce 1562 Ferdinandem I. povýšena na městečko neboli městys. V roce 1607 dostalo městečko stejná práva jako nedaleké Poděbrady. Roku 1608 je zrušena sadská rychta a obce Hradištko, Písty, Zvěřínek, Hořátev a Chválovice jsou připojeny k rychtě polabecké. Za třicetileté války přišla Sadská o městský archiv. Veškeré písemnosti Švédové zničili či odvezli. Na přelomu let 1680 a 1681 byl v Čechách mor. V Sadské zemřelo zejména mnoho zpěváků.[6] Během selského povstání (1775) se Sadská rebelům ubránila a nevydala požadovaný počet mužů k selskému vojsku.[7] Městem se Sadská stala roku 1784.

Roku 1777 byly obě císařské vinice, založené snad ještě za Jana Lucemburského, převedeny na město a rozděleny, přičemž první vinice na jižní stráni pod farou byla rozdělena na pozemky pro stavbu domků, druhá vinice rozdělena na díly patřící k jednotlivým domkům. Tak vznikla nová obec Sadské zvaná Eichelburk s vlastním rychtářem. Eichelburk byl připojen k Sadské v roce 1850. Jméno obec získala podle krajského komisaře z Eichelburku, který na majetkový převod dohlížel. Dnes se této části Sadské říká Na vinici.[8]

Roku 1817 bylo v Sadské založeno ochotnické divadlo. Sál mělo v horní Staré radnici. Po jejím vyhoření se divadlo přesunulo k "Paroubkům".[9] Poštovní úřad byl v Sadské založen v letech 1832–1833.[10] Roku 1820 byla do provozu dána nová škola (stará byla vedle staré radnice, dnes dům „u Buršů“, č.p. 179). Stavba nové školy trvala tři roky. Dnes tuto budovu využívá městské muzeum. Roku 1901 byla otevřena chlapecká i dívčí škola měšťanská v Sadské v budově, v níž je dodnes.

Roku 1827 proběhl ve městě velký požár. Shořelo 126 domů včetně staré radnice a Paroubkovského chudobince. Během 19. století prošlo Sadskou několik epidemií cholery. První vlna proběhla v roce 1832 (únor a září, celkem zemřelo 88 lidí), druhá v roce 1836. Další dvě vlny přišly v letech 1850 a 1866. Poslední trvala od 25. srpna do 22. října, denně umíralo až deset osob.[11]

Při novém administrativním dělení Čech na kraje, hejtmanství a okresy v 50. letech 19. století Sadská odmítla stát se okresním sídlem.[12]

Sadskou zmiňuje na mnoha místech svých Pamětí rychtář nedalekých Milčic a významný barokní písmák František Jan Vavák.

Exulanti[editovat | editovat zdroj]

V době pobělohorské během slezských válek emigrovaly z náboženských důvodů celé rodiny do pruského Slezska. Z obce Sadská prokazatelně emigroval už před rokem 1741 do Berlína Matěj Vadimský (* 1702) s manželkou Kateřinou (roz. Štumpová) a dcerou Kateřinou. Kazatel Jan Liberda, jeden z organizátorů emigrace, měl šest pomocníků a Matěj Vadimský ze Sadské byl jedním z nich. Spolu s kantorem Zlatníkem se starali o nově příchozí emigranty v Münsterbergu. Matěj byl starším českého sboru v Münsterbergu, tam se chtěl se svou rodinou usadit, a proto tam koupil dům. Na začátku roku 1745 ale rodina město kvůli válce opustila a po návratu do Berlína se jim narodila dcera. Do Münsterbergu se už nevrátili, ačkoli jim ještě v roce 1747 dům patřil. Matěj obchodoval s obilím v Berlíně. Tam 10. června 1752 zemřel.[13]

Lázeňství[editovat | editovat zdroj]

V roce 1714 nechal farář Jan Vilým Schreitter ze Schreittenthalu (farářem v Sadské 1711–1734) kopat vedle svého „močidla na len“ v místě pramene, z něhož obvykle pil a jemuž přisuzoval uzdravující moc. Pod zemí nalezli starší kamenem vroubenou studni. Na místě vztyčili kříž. Nad pramenem vznikla 1721 malá kaplička Bolestné Rodičky Boží a menší dřevěné lázeňské stavby (komůrky) včetně příbytku pro lázeňského, který byl zároveň kostelníkem. Polorozpadlá kaplička byla v roce 1775 stržena a vedle vystavěna nová kaple. Během 18. století se lázeňské stavby kolem pramene a kaple rozšiřovaly. Vystavěl se hostinec a zděná stavba pro ubytování hostů (roku 1751 – dle Vaváka).[14] U lázní byl roku 1837 založen i cukrovar, který během let zničil v prameni vodu. Lázně byly vyhledávané naposledy v 50. letech 19. století, pak byly zrušeny.

Nové lázně (V Bořích za mlýnem Celnou) byly založeny spolu s městskou lázeňskou akciovou společností v roce 1882. Koncesi získal sadský lihovarník Ferdinand Tobolka, který ovšem záhy zkrachoval. Vlastní pramen vykopal a dřevěnou stavbu nad ním zbudoval prof. Otakar G. Paroubek.[15] Po zkušenosti se soukromým koncesionářem Sadská odmítla prodat městské lázně, jako to udělali v obdobně velkých Poděbradech. Lázně proto postupně upadaly a Sadská zůstala z turistického a správního pohledu relativně nevýznamnou obcí.[12]

Územněsprávní začlenění[editovat | editovat zdroj]

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

  • 1850 země česká, kraj Jičín, politický i soudní okres Poděbrady[16]
  • 1855 země česká, kraj Čáslav, soudní okres Poděbrady
  • 1868 země česká, politický i soudní okres Poděbrady
  • 1939 země česká, Oberlandrat Kolín, politický i soudní okres Poděbrady[17]
  • 1942 země česká, Oberlandrat Hradec Králové, politický okres Nymburk, soudní okres Poděbrady[18]
  • 1945 země česká, správní i soudní okres Poděbrady[19]
  • 1949 Pražský kraj, okres Nymburk[20]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Nymburk
  • 2003 Středočeský kraj, okres Nymburk, obec s rozšířenou působností Nymburk

Rok 1932[editovat | editovat zdroj]

Ve městě Sadská (3057 obyvatel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[21]

  • Instituce a průmysl: poštovní úřad, telefonní úřad, telegrafní úřad, četnická stanice. katolický kostel, sbor dobrovolných hasičů, 3 výrobny cementového zboží, 4 elektrotechnické závody, cihelna, Cukrovarnická akciová společnost v Sadské, továrna pro fotografický obchod, hospodářské strojní družstvo, továrna na železná kamna, knihtiskárna, 2 mlýny, továrna na poživatiny, stavitel, továrna na cementářské stroje, továrna na stroje na klobouky, 2 velkostatky.
  • Služby (výběr): 2 lékaři, zubní lékař, 4 autodopravci, biograf Sokol, 2 drogerie, fotoateliér, 3 galanterie, 2 hodináři, 11 hostinců, 3 hotely (U lva, Modrá hvězda, U Sokola), 4 kapelníci, 2 kožišníci, lázně, lékárna U Libuše, 2 nakladatelství, obchod s obuví Baťa, 2 radiopřístroje, Občanská záložna v Sadské, Okresní hospodářská záložna v Poděbradech, Spořitelna městská v Poděbradech, Spořitelní a záložní spolek pro město Sadskou, Živnostenská záložna v Sadské, stavební družstvo, tesařský mistr, 4 zahradnictví.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Do roku obecních voleb konaných na podzim 2014 byla starostkou obce Cecilie Pajkrtová (z ODS). Po nich ji vystřídala Eva Jurinová ze Změny pro Sadskou.[22] V roce 2016 se stal starostou Milan Dokoupil ze stejné volební strany.

Památky ve městě a okolí[editovat | editovat zdroj]

Budova školy na Palackého náměstí
Socha sv. Václava u kostela
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Sadské.

Významní rodáci[editovat | editovat zdroj]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Dopravní síť

  • Pozemní komunikace – Městem vedou silnice II/330 Sadská – Nymburk – Činěves, II/334 Kouřim – Sadská a II/611 Praha – Sadská – Poděbrady – Chlumec nad Cidlinou – Hradec Králové.
  • Železnice – Město leží na železniční trati 060 Poříčany – Sadská – Hořátev – Nymburk. Jedná se o jednokolejnou elektrizovanou celostátní trať, doprava byla zahájena roku 1883.

Veřejná doprava 2011

  • Autobusová doprava – Z města vedly autobusové linky např. do těchto cílů: Čelákovice, Kostelní Lhota, Nymburk, Pečky, Praha.
  • Železniční doprava – Po trati 060 vede linka S12 (Poříčany – Nymburk) v rámci pražského systému Esko. Železniční stanicí Sadská jezdilo v pracovních dnech 22 párů osobních vlaků, o víkendech 19 párů osobních vlaků.

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2021. Praha. 30. dubna 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-30]
  2. Jezero Sadská - Koupání.cz. www.koupani.cz [online]. [cit. 2016-11-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-11-16. 
  3. ŠIMŮNEK, František. Dávnověk Sadské. Sadské noviny. 1932, roč. II., čís. 8, s. 1–2. 
  4. ČERNÝ, L. Památné události našeho města. Sadské noviny. 1932, roč. II., čís. 5, s. 2. 
  5. ČERNÝ, L. Památné události našeho města. Sadské noviny. 1931, roč. I., čís. 19, s. 2. 
  6. ČERNÝ, L. Památné události našeho města. Sadské noviny. 1931, roč. 1., čís. 19, s. 2. 
  7. ČERNÝ, L. 2–3. Sadské noviny. 1932, roč. II., čís. 6, s. 2–3. 
  8. ČERNÝ, L. Památné události našeho města. Sadské noviny. 1931, roč. I., čís. 15, s. 2. 
  9. ČERNÝ, L. Památné události našeho města. Sadské noviny. 1932, roč. II., čís. 5, s. 2. 
  10. Pošta v Nymburku vznikla v 16. století, MF DNES 01/06.
  11. ČERNÝ, L. Památné události našeho města. Sadské noviny. 1931, roč. I., čís. 11, s. 3. 
  12. a b S., n. Minulost a přítomnost. Sadské noviny. 1932, roč. II., čís. 7, s. 1. 
  13. ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Pozváni do Slezska : vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku. 1. vyd. Praha: Kalich 599 s. ISBN 80-7017-553-2, ISBN 978-80-7017-553-8. OCLC 57324279 
  14. S., n. Z nejstarších dějiny kostela „u Kaple“. Sadské noviny. 1932, roč. II., čís. 17, s. 2. 
  15. H., B.M. Zapomenuté jubileum. Sadské noviny. 1932, roč. II., čís. 19, s. 3. 
  16. Správní uspořádání Předlitavska 1850-1918
  17. Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  18. Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
  19. Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-09-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-28. 
  20. Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-22. 
  21. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 1521-1522. (česky a německy)
  22. SAPÍK, Lukáš. Bývalá moderátorka Jurinová se stala starostkou Sadské na Nymbursku. iDNES.cz [online]. 2014-11-05 [cit. 2014-11-06]. Dostupné online. 
  23. Historie muzea v Sadské. www.polabskemuzeum.cz [online]. [cit. 2017-04-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-09. 
  24. VAVÁK, FRANTIŠEK JAN, 1741-1816. Paměti Františka Jana Vaváka, souseda a rychtáře milčického z let 1770-1816. Kniha VI-VII (1810-1816). Vyd. 1. vyd. V Praze: Karolinum 484 s. s. Dostupné online. ISBN 978-80-246-1482-3, ISBN 80-246-1482-0. OCLC 403620886 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Poštovní místopis ČSR z roku 1931
  • Retrospektivní lexikon obcí ČSSR 1850–1970
  • Statistický lexikon obcí ČR 1992, ISBN 80-7049-096-9

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]