Perchta z Rožmberka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Perchta z Rožmberka
Domnělý Portrét Perchty z Rožmberka alias Portrét Bílé paní rožmberské (16. století; Státní hrad a zámek, Český Krumlov)
Domnělý Portrét Perchty z Rožmberka alias Portrét Bílé paní rožmberské (16. století; Státní hrad a zámek, Český Krumlov)
Narození1429 nebo 1430
Český Krumlov
České královstvíČeské království České království
Úmrtí2. května 1476
Vídeň
Rakouské arcivévodstvíRakouské arcivévodství Rakouské arcivévodství
Místo pohřbeníVídeň
Národnostčeská
ChoťJan V. z Liechtensteinu († 1473)
Dětidcera a syn (zemřeli v nedospělém věku)
RodičeOldřich II. z Rožmberka a Kateřina z Vartenberka
Příbuznísestra: Lidmila z Rožmberka
sestra: Anežka z Rožmberka († 1488)
bratr: Jindřich IV. z Rožmberka (1427–1457)
bratr: Jošt II. z Rožmberka (1430–1467)
bratr: Jan II. z Rožmberka († 1472)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Perchta z Rožmberka (1429 nebo 1430 Český Krumlov2. května 1476 Vídeň), později mylně ztotožněná s „Bílou paní z Rožmberka“, je příkladem české šlechtičny hmotně závislé a psychicky ponižované svým manželem Janem V. z Liechtensteina (?–1473) na mikulovském hradu.

Životopis Perchty z Rožmberka[editovat | editovat zdroj]

Perchta z Rožmberka se narodila v době doznívání husitských válek v rodině předního českého šlechtice Oldřicha II. z Rožmberka (14031462) a jeho manželky Kateřiny z Vartenberka (?–1434). Perchtinými sourozenci byli tři bratři (Jindřich IV., Jošt II., Jan II.) a tři sestry (Anežka, Ludmila, Kateřina).[1] Ještě v dětském věku jí zemřela matka (1434), a proto byla svěřena do péče své tety Perchty z Kravař. Mezitím její otec, mocensky soupeřící s Jiřím z Poděbrad, se dostal do finančních potíží, k čemuž později přistoupily i zdravotní obtíže. Nakonec předal správu panství svému synovi Jindřichu IV. z Rožmberka a po Jindřichově smrti (1457) nejmladšímu ze synů Janovi II. z Rožmberka. Pro přetrvávající finanční potíže pragmaticky uvažující Jan II. nakonec přijal nabídku Jiřího z Poděbrad a při královské volbě v březnu 1458 mu prodal svůj hlas za 16 000 zlatých.[2] Na jaře 1449 vedly finanční potíže Rožmberky k dojednání zásnub Perchty s Janem V. z Liechtensteina. Svatba se uskutečnila v říjnu téhož roku. Po ní oba manželé odjeli na panství Liechtensteinů do Mikulova. Oldřich II. z Rožmberka se novému zeťovi zavázal vyplatit nevěstino věno ve výši 1000 kop českých grošů, ale pro nedostatek hotovosti se nakonec dohodl na postupném splácení této částky. Splátky však vázly, což dále prohloubilo vznikající nepřátelství mezi oběma manžely. Uvádí se, že Perchta byla ubytována v malé hradní síni, bez otopu a bez peřin. Na těchto ústrcích se podílela i Janova matka Hedvika z Pottendorfu a její dcery Barbora a Alžběta. Perchta se proto obrátila s prosbou o pomoc, a to především pro nedostatek peněz, na své sourozence žijící v Českém Krumlově. Účinné pomoci se jí však nedostalo. Uvádí se, že se v její prospěch zasadil i král Jiří z Poděbrad. Přes toto utrpení Perchta Janovi z Liechtensteina porodila dvě děti, dceru a syna. Její utrpení skončilo až po manželově smrti v roce 1473. Uvádí se, že krátce před svou smrtí Jan V. z Liechtensteina požádal Perchtu o odpuštění za příkoří, která jí způsobil. Perchta však odmítla mu odpustit, za což ji proklel. Lidé si proto začali vysvětlovat zjevování se postavy v bílém oděvu v prostorách krumlovského zámku a v tamní jezuitské koleji jako bloudění Perchtiny duše. Krátce před manželovou smrtí se sice Perchta mohla vrátit do rodného Krumlova, ale šťastnějších dní života si zde dlouho neužila. Následně odešla do Vídně, kde již v roce 1476 zemřela. Přitom přežila obě své děti. Byla pohřbena v rodinné hrobce Liechtensteinů nacházející se ve vídeňském kostele Panny Marie při klášteře skotských františkánů.

Perchtiny dopisy a Bohuslav Balbín[editovat | editovat zdroj]

Z doby Perchtina pobytu v Mikulově se dochovalo 32 dopisů, ve kterých se obrací na otce, a později i na bratry Jindřicha a Jana, se žádostí o pomoc, a to nejen morální, ale především finanční. Těchto dopisů nacházejících se v rožmberském archivu v Třeboni si všiml historik a jezuitský kněz Bohuslav Balbín (16211688). Ten po přečtení smutných příběhů obsažených v Perchtiných dopisech nabyl dojmu, že právě tato šlechtična může být onou Bílou paní pánů z Rožmberka.[3] Balbín dokonce „identifikoval“ její portrét mezi obrazy nacházejícími se v obrazové galerii zámku v Jindřichově Hradci. Žena na tomto obraze je sice oblečená do bílých šatů, pocházejících však z doby mnohem pozdější, což si Balbín neuvědomil.[4] A tak se listy Perchty z Rožmberka staly základem tradičního spojení této šlechtičny s postavou rožmberské Bílé paní.

Domnělé portréty Perchty z Rožmberka[editovat | editovat zdroj]

Romantický Portrét Perchty z Rožmberka (19. století; hrad Rožmberk, Rožmberk nad Vltavou)

Bohuslav Balbín ve svém úsilí ztotožnit smutný osud Perchty z Rožmberka s Bílou paní rožmberskou neváhal identifikovat i její portrét v galerii jindřichohradeckého zámku. Jednalo se však o fiktivní portrét šlechtičny, jejíž oblek odpovídal módě z konce 16. století.[5] Do počátku 17. století je kladen údajný Perchtin portrét nacházející se na státním zámku v Telči. Na tomto portrétu je mladá žena oblečena rovněž do bílých šatů, snad zásnubních či svatebních, leč španělské módy z poslední třetiny 16. století. Jako pandán k tomuto obrazu existuje na telčském zámku i údajný portrét Jana V. z Liechtensteina ze 40. let 16. století. Obrazy však nevznikly ve stejné době. Oba byly dodatečně upravovány tak, aby si svými rozměry odpovídaly jako obrazy protilehlé.[6] Předpokládá se, že autorem tohoto Perchtina obrazu zvaného též jako Portrét mladé dívky v renesančním oděvu je některý z dvorních malířů císaře Rudolfa II.[7] Další fiktivní portrét Perchty z Rožmberka je vystaven na hradě Český Krumlov a je datován do 16. století. Obraz pravděpodobně pochází v té době módní obrazové galerie předků.[8] Poslední z Perchtiných portrétů dávaných do souvislosti s Bílou paní rožmberskou se nachází na hradě a zámku Rožmberk v Rožmberku nad Vltavou. Tento obraz byl však namalován až v 19. století.[9] Jeho autorem je Bedřich Ströbl (1814–?).[10] Její obraz na hradě Rožmberk obsahuje tajemný nápis v písmě enochian, který ve svých osobních denících zmiňují už alchymisté rudolfínské doby John Dee a Edward Kelley.[11]

Perchtiny dopisy dokládají, že těžký život v bídě a ponižování se ve středověku netýkalo jen žen pocházejících z chudých společenských vrstev, ale i z řad šlechtičen pocházejících z těch nejvyšších společenských kruhů. Perchtin příběh je díky dopisům a domnělým portrétům Perchty z Rožmberka spojován s Bílou paní rožmberskou. A tak i díky vykonstruovaným závěrům Bohuslava Balbína zůstal živým až do dnešní doby.[5]

Knižní vydání a literární zpracování[editovat | editovat zdroj]

  • Dopisy Perchty z Rožmberka byly vydány pod titulem Listy Bílé paní rožmberské (Panorama, 1985)
  • Románovou formou zpracovala příběh Eda KriseováPerchta z Rožmberka aneb Bílá paní (Paseka, 2004)
  • Román vydala též Jaroslava ČernáPerchta z Rožmberka – prokletí Bílé paní (Alpress, 2015)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kubíková A. O panu Oldřichovi, pánu mnohé války vystálým. In: Rožmberské kroniky. Krátký a summovní výtah od Václava Břežana. Vydal Bohumír Němec−Veduta, Nakladatelství a vydavatelství v Českých Budějovicích, 2005. Str. 35 a 133.
  2. Cichrová K. et al. Jan z Rožmberka a Jiří z Poděbrad. In: Rožmberkové. Stručný průvodce výstavou. Vydal Státní památkový ústav-územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích, 2011. Str. 52-56.
  3. Cichrová K. et al. Jan z Rožmberka a Jiří z Poděbrad. In: Rožmberkové. Stručný průvodce výstavou. Vydal Státní památkový ústav-územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích, 2011. Str. 128-131.
  4. Kolektiv autorů Příběh Perchty z Rožmberka. In: Podoby a příběhy. Portréty renesanční šlechty-katalog výstavy (E. Lukášová, L. Hyťha, O. Klapetková, eds.). Národní památkový ústav, územní památková správa v Kroměříži, Kroměříž, 2017. Str. 60-63.
  5. a b Kolektiv autorů Příběh Perchty z Rožmberka. In: Podoby a příběhy. Portréty renesanční šlechty-katalog výstavy (E. Lukášová, L. Hyťha, O. Klapetková, eds.). Národní památkový ústav, územní památková správa v Kroměříži, Kroměříž, 2017. Str. 60.
  6. Kolektiv autorů Příběh Perchty z Rožmberka. In: Podoby a příběhy. Portréty renesanční šlechty-katalog výstavy (E. Lukášová, L. Hyťha, O. Klapetková, eds.). Národní památkový ústav, územní památková správa v Kroměříži, Kroměříž, 2017. Str. 62-63.
  7. Thomová S., Homolová M. Telč. Moravské Benátky. In: Hrady a zámky Čech, Moravy a Slezska. Toulky napříč staletími. Vydal Reader’s Digest Výběr, spol. s.r.o., Praha, 2007. Str. 430-431.
  8. Cichrová K. a spol. Rožmberkové. Stručný průvodce výstavou. Vydal Státní památkový ústav-územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích, 2011. Str. 130-131.
  9. Online: https://www.stoplusjednicka.cz/odsouzena-k-vecnemu-bloudeni-skutecny-pribeh-bile-pani-perchty-z-rozmberka
  10. Thomová S., Homolová M. Rožmberk. Rodné sídlo mocných pánů z Růže. In: Hrady a zámky Čech, Moravy a Slezska. Toulky napříč staletími. Vydal Reader’s Digest Výběr, spol. s.r.o., Praha, 2007. Str. 383.
  11. Tajemný nápis na obraze bílé paní Perchty z Rožmberka konečně rozluštěn!. Deník.cz [online]. 2010-03-15. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CICHROVÁ K. a další. Rožmberkové. Stručný průvodce výstavou. Vydal Státní památkový ústav-územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích, 2011. Stran 203. ISBN 978-80-85033-33-5
  • ČERNÁ J. Perchta z Rožmberka. Prokletí Bílé paní. Vydal Alpress, s.r.o., Frýdek-Místek, 2015. Stran 214. ISBN 978-80-7466-695-7
  • HORA-HOŘEJŠ P. Toulky českou minulostí/2. Od časů Přemysla Otakara I. do nástupu Habsburků (1197–1526). Vydalo nakladatelství Baronet, Praha, 1995. Stran 453. ISBN 80-85890-20-8
  • KOLEKTIV AUTORŮ. Podoby a příběhy. Portréty renesanční šlechty-katalog výstavy (E. Lukášová, L. Hyťha, O. Klapetková, eds.). Národní památkový ústav, územní památková správa v Kroměříži, Kroměříž, 2017. Stran 255. ISBN 978-80-7480-081-8
  • KUBÍKOVÁ A. Rožmberské kroniky. Krátký a summovní výtah od Václava Břežana. Vydal Bohumír Němec–Veduta, Nakladatelství a vydavatelství v Českých Budějovicích, 2005. Stran 294. ISBN 80-86829-10-3
  • THOMOVÁ S., HOMOLOVÁ M. Hrady a zámky Čech, Moravy a Slezska. Toulky napříč staletími. Vydal Reader’s Digest Výběr, spol. s.r.o., Praha, 2007. Stran 512. ISBN 978-80-86880-60-0

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]