Bitva u Loděnice (1179)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o bitvě v Čechách. O stejnojmenné bitvě na Moravě pojednává článek Bitva u Loděnice (1185).
Bitva u Loděnice (1179)
trvání: 23. ledna 1179
místo: Loděnice (okres Beroun)
Zeměpisné souřadnice:
výsledek: vítězství knížete Soběslava
strany
Přemyslovci erb.svg Soběslav II. Přemyslovci erb.svg Bedřich
spojenci z německých zemí

ztráty
neznámé neznámé, snad stovky

Bitva u Loděnice se odehrála v lednu 1179 u vsi a potoka Loděnice u Berouna ve středních Čechách.[1] Šlo o střet mezi nedávno císařem Barbarossou svrženým a zemskými předáky zrazeným „selským knížetem“ Soběslavem II. a staronovým nástupcem trůnu Bedřichem. Výsledkem byla porážka Bedřicha, jenž si stěží zachránil život útěkem.

Soběslav však přes toto významné vítězství nakonec válku prohrál. Bedřich totiž dokázal, i díky své energické manželce Alžbětě, znovu zkonsolidovat své síly, takže o čtyři dny později v bitvě Na bojišti u Prahy za pomoci znojemského údělníka Konráda III. Oty svrženého Soběslava II. rozhodně porazil. Bedřich se tudíž na opět získaném trůně nakonec udržel.[2] Následná léta jeho neúspěšné vlády však znamenala dosud nejhlubší krizi středověkého českého státu.

Předehra[editovat | editovat zdroj]

Od druhé poloviny 12. století začala kolonizace Vitorazska Rakušany a Bavory. Toto území však historicky patřilo Přemyslovcům. Proto Soběslav II. požadoval po rakouském vévodovi Jindřichu Jasomirgottovi území zpět. Po jeho odmítnutí vytáhl dvakrát v průběhu roku 1176 s hotovostí na rakouské území, kde silně plenil a pálil, i církevní zboží a kostely. Vévoda, který ustoupil až za Dunaj, si na postup českých vojsk stěžoval císaři; přidala se s protesty i papežská kurie. Barbarossa, už delší dobu nespokojený se Soběslavovou samostatnou politikou, udělil v roce 1178 pražský stolec v léno opět Bedřichovi (před pěti lety jím svrženému). Na konci léta, kdy Soběslav musel rozpustit část rytířsko-selského vojska, které nedokázal tak dlouho živit, se vydal Bedřich na tažení do Čech. Táhl přes Plzeň na Prahu sledován znovu svolaným Soběslavovým vojskem. Čeští velmoži Soběslava opustili a proto Bedřich po krátkém obléhání obsadil Prahu a Soběslav se stáhl na svůj hrad (hradiště) Skálu, odkud nadále vedl drobnou záškodnickou válku a čekal na svou příležitost.

Ta přišla, když v prosinci odjel Bedřich za císařem na říšský sněm do Wormsu – Soběslav se pokusil dobýt Pražský hrad, aby se tak dostal k nastolovacímu kameni, jenže posádka jej ubránila. Se svými věrnými se tedy obrátil k pohraničním hvozdům, aby přepadl vracejícího se Bedřicha, ale ten dostal zavčas varování, jež za ním poslala kněžna Alžběta. Zastavil se tudíž u hraničních průseků, rozeslal posly ke svým příznivcům do Čech i do německých zemí a také požádal o pomoc vzdáleného moravského bratrance, znojemského knížete Konráda III. Otu. Teprve když se pod Bedřichem shromáždila dostatečná síla vojska, takže se cítil v přesile a navíc další oddíly byly na cestě, vyrazil do nitra Čech.

Bitva[editovat | editovat zdroj]

Bedřichovy jednotky došly k řece Mži (Berounce) a postupovaly dále podél jejího toku, asi sledovány zpovzdálí soběslavovským vojskem. Dorazili k „místu zvanému Brod“ (pozdější Beroun), kde se zdržely týden, než se hnuly na severovýchod. U vsi Loděnice se v úterý 23. ledna muselo Bedřichovo vojsko rozdělit při přechodu přes Loděnický potok. A tam nečekaně uděřil Soběslav: jeho vojáci zajali stráže, které se v tuhé zimě ohřívaly u ohňů, v poměrně úzkém údolí pak překvapili Bedřichův hlavní voj, k němuž se probojovali, následně rozprášili i jeho tábor.[3] Bitva byla „nadmíru krvavá“ (pugna nimis cruenta), byli v ní pobiti význační předáci čeští (např. župan Sezema, otec později blahoslaveného Hroznaty Tepelského) i němečtí a se zajatci naložil vítězný kníže nemilosrdně:

... a zbylým byly uřezány nosy, takže se stali posměchem pro svět.
— Jarloch[4]

Předpokládá se však, že už kvůli výkupnému takovýto trest postihl asi jen bojovníky nižšího řádu.[5] V boji u Loděnice byl také zajat i Bedřichův župan Vítek[2] (později za své zásluhy získal Prčice a správu Prácheňského kraje a stal se zakladatelem jihočeského rozrodu Vítkovců).[1]

Pro Soběslava byla Loděnice velkým vítězstvím a značně mu přiblížila možnost návratu na trůn, byť mu jeho soupeř unikl.

Další vývoj[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Bitva Na bojišti.

Naprosto demoralizované zbytky Bedřichových sil následovaly svého pána, podle kronikáře prý rozprášené tak, že „ani dva nezůstali spolu“ (ita ut non remanerent duo pariter). Nicméně, Bedřich a jeho muži podali pozoruhodný výkon, když se od místa porážky obrátili ostře na jihovýchod a po zbytek dne a přes noc pochodovali kopcovitým terénem do Prčic, vzdálených 55 km vzdušnou čarou, přičemž v cestě jim stály Berounka, Kocába a především Vltava se svým kaňonem. V Prčicích narazil Bedřich na vojska svého spojence Konráda Oty a dopřál svým mužům jednodenní odpočinek. Ve čtvrtek ráno se pak spojená vojska hnula na sever a přenocovala u řeky Sázavy, na místě zvaném Widvazoda (neznámé polohy).

V pátek chtěli opět odpočívat, ale dostihla je zpráva od kněžny Alžběty, že Soběslav se svými se chystá je v noci přepadnout. Ze strachu tedy Bedřich s Konrádem okamžitě vytáhli na sever, na Prahu, kam pochodovali celou noc a dorazili v sobotu ráno, po východu slunce. Kvůli velkým mrazům cestou mnoho vojáků omrzlo nebo pro podchlazení už nebylo schopno boje. Soběslav skutečně dorazil na tábořiště nepřátel u Sázavy a v jejich stopě je následoval.

Sešikovaná vojska soupeřů již z dálky jeho vojsko viděla přicházet a za hlaholu zvonů jej očekávala. Na pláni východně od tehdejší Prahy (dnes na Novém Městě) se pak odehrála rozhodná bitva – avšak s opačným výsledkem.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b JUŘÍK, Pavel. Jihočeské dominium. Praha: Libri, 2008. 443 s. ISBN 978-80-7277-359-6. Kapitola Historie rodu Vítkovců a Rožmberků, s. 38–71. 
  2. a b Bitva u Loděnice a Vítek I. z Prčice [online]. [cit. 2011-11-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-24. (česky) 
  3. VESELÝ, Josef. Selský kníže. Tajemství české minulosti. Březen 2013, čís. 2, s. 74-77. ISSN 1804-2260. 
  4. VINCENTIUS; ANSBERT; JARLOCH. Milevský letopis : zápisky Vincencia, Jarlocha a Ansberta. Příprava vydání Magdalena Moravová; překlad Anna Kernbach(ová). Praha: Argo, 2013. ISBN 978-80-257-0885-9. S. 115. ; také Letopis Jarlocha, opata kláštera Milevského ve FRB II, s. 474
  5. ŽEMLIČKA, Josef. Čechy v době knížecí (1034–1198). Praha: NLN, 1997. ISBN 80-7106-196-4. S. 519. Pozn. č. 6. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Z historie obce – stručně o bitvě na oficiálních stránkách obce Loděnice