Josef Scheiwl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Josef Scheiwl
Josef Scheiwl (kreslil Josef Mukařovský 1874)
Josef Scheiwl (kreslil Josef Mukařovský 1874)
Narození 7. dubna 1833
Hradec Králové
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 11. června 1912 (ve věku 79 let)
Praha-Nové Město
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení Olšanské hřbitovy
Povolání malíř
Podpis Josef Scheiwl signature.jpg
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
matrika narozených Hradce Králové, záznam o narození Josefa Scheiwla

Josef Scheiwl (7. dubna 1833 Hradec Králové10. června 1912 Praha-Nové Město[1]) byl český malíř a ilustrátor. Zaměřil se především na církevní obrazy, ilustrace k českým literárním dílům (Rukopis královédvorský, Kytice z pověstí národních) a v časopisech (Světozor). Roku 1857 nakreslil české korunovační klenoty.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Byl synem královéhradeckého měšťana - obuvníka a pozdějšího kostelníka v chrámu Panny Marie. Navštěvoval německou školu a zpíval na kruchtě katedrály sv. Ducha. Jeho pěvecký talent ho předurčoval ke studiu konzervatoře, v čemž ho podporovali i rodiče a přátelé. Mladý Scheiwl se ale nadchl pro malířství. Ve volném čase se pokoušel napodobovat kostelní obrazy a naslouchal vyprávění o slavných umělcích. Rodina z jeho zájmů ale velkou radost neměla, protože výtvarníkům v té době často hrozila bída.[2]

Později vstoupil na podreálku ve Dvoře Králové. Když se tam dověděl, že jako historický malíř bude potřebovat gymnaziální vzdělání, vrátil se roku 1849 do rodného města, kde absolvoval tři ročníky. V roce 1852 odjel bez prostředků na pražskou malířskou akademii. Musel zápasit s hmotným nedostatkem, na živobytí si přivydělával doučováním dětí. Ve třetím ročníku se jeho učitelem stal Eduard von Engerth, pozdější ředitel vídeňské galerie v Belvederu.[2]

V roce 1857 byl vybrán, aby pro publikaci c. k. ústřední komise pro zachování památek umění stavitelského v Rakousku nakreslil české korunovační klenoty.[3] Byla to mimořádná zakázka — klenoty byly v té době veřejnosti nepřístupné (což trvalo až do první republiky) a příležitost uvidět je mělo jen několik málo lidí. Scheiwl si musel nechat ušít černé slavnostní šaty a navléci rukavičky, aby se královských památek nedotkl holou rukou. Když v doprovodu profesora Engertha přijel na Pražský hrad, přinesl kardinál Schwarzenberg královskou svatováclavskou korunu na červeném aksamitovém polštáři za vyzvánění zvonů ze Svatovítského chrámu přes Vladislavský sál do staré sněmovní síně. Tam se dojatý Scheiwl dal do práce. K malbě měl určen čas od 9 do 12 dopoledne a od 14 do 17 odpoledne po dobu deseti dnů, přičemž na něj dohlížel jeden z místodržitelských radů. Pátého dne se na postup prací přišel osobně podívat bývalý císař Ferdinand I. Dobrotivý. Výsledek se vydařil tak, že byl Scheiwl ještě téhož roku vyzván namalovat několik výjevů z Karlštejna. Obrazy korunovačních klenotů později vydal František Skrejšovský jako populární prémii k předplatnému časopisu Světozor, a jeho prostřednictvím se dostaly do mnoha českých domácností.[4]

Později maloval zejména církevní obrazy. K jeho dílům patří např.:[5]

Ilustroval rovněž některá literární díla:[8]

Pro Františka Skrejšovského vytvořil Památky krasopisné, vyňaté z rukopisů knihoven českých (vydáno 1869-73)[8] a řadu ilustrací v časopisu Světozor (např. portréty osobností nebo ilustrace k básni Poklad z Erbenovy Kytice z pověstí národních).[9] Rovněž kreslil archeologické nálezy pro časopis Památky archeologické, Zapovu Česko-moravskou kroniku a jiné publikace.[2]

V 70. letech Scheiwl vyučoval kreslení od ruky v kreslicí škole obchodní a průmyslové dívčí školy Ženského výrobního spolku českého.[10] Roku 1888 věnoval tomuto spolku olejomalbu znázorňující alegorickou postavu Vědy.[11]

Jeho tvorba byla v 60. a 70. letech 19. století populární, později byl ale jeho styl považován za zastaralý. V posledních letech jej trápil šedý zákal, který mu postupně znemožnil další tvorbu. Poslední obraz, Nero, započatý tři roky před smrtí, už pro nemoc nedokončil.[3]

Pohřben byl na Olšanských hřbitovech.[5]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele sv.Štěpána na Novém Městě pražském
  2. a b c d e f Josef Scheiwl. Světozor. 1874-03-13, roč. 8, čís. 11, s. 126. Dostupné online [cit. 2011-08-06]. 
  3. a b Český malíř Josef Scheiwl mrtev. Národní listy. 1912-06-11, roč. 52, čís. 159, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-08-06]. 
  4. Jak vznikl obraz korunovačních klenotů. Národní politika. 1924-10-10, roč. 42, čís. 280, s. 4. Dostupné online [cit. 2011-08-06]. 
  5. a b Za Josefem Scheiwlem. Národní politika. 1912-06-12, roč. 30, čís. 160, s. 4. Dostupné online [cit. 2011-08-06]. 
  6. BARTOŇ, Jiří. Josef Scheiwl. (www.nechvalice.unas.cz). www.nechvalice.unas.cz [online]. [cit. 2011-08-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  7. Poutní cesta z Prahy do Hájku (www.hostivickahistorie.cz)
  8. a b Podle seznamu prací v NK ČR
  9. ERBEN, Karel Jaromír. Poklad. Světozor. 1871-04-07, roč. 5, čís. 14, s. 161. Dostupné online [cit. 2011-08-06]. 
  10. PRIKNEROVÁ, Em. Učitelstvo. Výroční zpráva Ženského výrobního spolku českého v Praze. 1877, roč. 6, čís. 1, s. 11. Dostupné online [cit. 2011-08-06]. 
  11. Zprávy spolkové a školní. Ženské listy. 1888-11-30, roč. 16, čís. 11, s. 200. Dostupné online [cit. 2011-08-06]. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]