Přeskočit na obsah

Loděnice (okres Beroun)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Loděnice
Letecký pohled na obec Loděnice od jihovýchodu
Letecký pohled na obec Loděnice od jihovýchodu
Znak obce LoděniceVlajka obce Loděnice
ZnakVlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecBeroun
Obec s rozšířenou působnostíBeroun
(správní obvod)
OkresBeroun
KrajStředočeský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice49°59′42″ s. š., 14°9′29″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel2 040 (2025)[1]
Rozloha6,08 km²[2]
Katastrální územíLoděnice u Berouna
Nadmořská výška255 m n. m.
PSČ267 12
Počet domů491 (2021)[3]
Počet částí obce2
Počet k. ú.1
Počet ZSJ2
Kontakt
Adresa obecního úřaduHusovo nám. 4
Loděnice
267 12 Loděnice u Berouna
ou.lodenice@pvtnet.cz
StarostaJiří Štulc
Oficiální webwww.lodenice.cz
Loděnice na mapě
Loděnice
Loděnice
Další údaje
Kód obce531464
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Loděnice je obec v okrese Beroun ve Středočeském kraji. Nachází se osm kilometrů severovýchodně od Berouna v Křivoklátské vrchovině a žije v ní přibližně 2 000[1] obyvatel. Vesnicí protéká říčka Loděnice, zvaná též Kačák.

Název

[editovat | editovat zdroj]

Název obce je ženského rodu jednotného čísla, tzn. ta Loděnice – v té Loděnici. Psaní a vyslovování Loděnice, tj. měkce s háčkem, je správné i z historických podkladů o obci, př. Lodienicze.[4] I přesto místní obyvatelé užívají tvrdý tvar Lodenice.

Vznik názvu obce se dodnes nepodařilo přesně a uspokojivě vysvětlit. Státní oblastní archiv v Berouně v roce 1934 předpokládal vznik názvu obce od porostu, tj. lodějů a lodyh. Název obce též může odkazovat k dřívějšímu pojmenování místního potoka Loděnice, který mohl sloužit k povodní dopravě těžkých kmenů.[5]

S názvem obce je též spojena pověst, kdy „loděníci“ jako služební českých knížat stavěli na dnešním umístění obce lodě a vory, které následně převážely ke vsi Brod a odtud již k hradišti Tetínu. O výrobě lodí v obci však nejsou vedeny žádné historické prameny.[6]

Historie

[editovat | editovat zdroj]
360° panorama Loděnice
ukázat jako 360° panorama

Pravěké osídlení Loděnicka dokládají nálezy v místě s pomístním jménem V Hlubokém, kde byla v letech 1978–1980 záchranným archeologickým výzkumem zjištěna skupina jam. V jedné z nich bylo nalezeno ohniště s množstvím střepů z neolitického období kultury s vypíchanou keramikou, kostěnými a kamennými nástroji. Jáma sloužila patrně jako hliniště a později se do ní dostal odpad z místa výroby kamenných nástrojů. V letech 1995–1996 byla nedaleko částečně prozkoumána sídliště kultur s lineární a vypíchanou keramikou. Jedna ze sídlištních jam z období vypíchané keramiky byla použita k pohřbu pěti těl. Pozdější osídlení na přechodu k eneolitu dokládají jámy pozdní fáze lengyelské kultury a hrob z období kultury se zvoncovitými poháry. Pohřbený měl u pasu patrně váček s množství kamenných hrotů šípů a jejich polotovarů.[7] Pozdější osídlení na přechodu k eneolitu dokládají jámy pozdní fáze lengyelské kultury a hrob z období kultury se zvoncovitými poháry. Pohřbený měl u pasu patrně váček s množství kamenných hrotů šípů a jejich polotovarů.[7] Z období laténského osídlení zde byly nalezeny základy několika zahloubených obydlí, včetně zlomků keramiky, bronzových a skleněných ozdob či zlomky železných nástrojů.[8]

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1088, kdy je Loděnice zmíněna v dokumentu vymezujícím hranice župy Tetínské a děkanátu Ořechovského.[9] O obci se též dovídáme z Jarlochovy kroniky, kdy se dne 23. ledna 1179 v blízkosti obce Loděnice střetla vojska českých knížat Bedřicha a Soběslava II. Bitva byla popsána následovně:

„Bylo to v úterý, to jest dne 23. ledna, když odtud zvednuvše se dorazili [Soběslav a Bedřich] k místu a potůčku nazvanému Loděnice... Soběslav prodral se s lidem svým až k zástupům Bedřichovým, vrhli se na ně, poráželi je i strhla se nad obyčej bitva krvavá...“[10]

Ve 14. století náležela Loděnice i místní fara k panství hradu Karlštejna a zdejší patronátní právo na faře náleželo českým králům. Během husitských válek byla u obce svedena bitva mezi Bedřichem Libštejnským z Kolovrat a karlštejnskou posádkou. Při ústupu z Prahy byla posádka Bedřicha z Kolovrat přepadena, následně zahnána do nedalekých Chrustenic a poté zajata.[11]

Od konce 19. století zde znatelnou stopu zanechala rodina pražského hoteliéra Antonína Cífky. Právě Cífka zde nechal v blízkosti místa zvaného Kněží hora vybudovat neorenesanční zámek. Na Kněží hoře nechal zřídit vinohrad, v blízkosti pak vybudoval výrobnu kněžihorského vína. Toto víno se též dostalo na císařský dvůr, a to pod názvem Loděnický granát. Ve dnech od 9. června do 19. července na zámku pobýval korunní princ Rudolf s praporem vojáků svého pluku. Na konci jeho návštěvy byla uspořádána veliká slavnost, doprovázena ohňostroji a osvícena technickou novinkou – obloukovým osvětlením. Zajímavostí je též zpopularizování tenisu rodinou Cífkových. První soukromé turnaje v tenise dle anglických pravidel se odehrávaly právě na tenisovém kurtu loděnického zámečku. Dcera Antonína Cífky, Milada, se dokonce stala první tenisovou mistryní Království koruny České. Rodina Cífkových též stojí za založení I. ČLTK. V letech 1905–1907 vybudoval Jindřich Cífka, syn Antonína Cífky, vápenici, na kterou napojil lanovou dráhu s lomy na Branžovech a z místního nádraží nechal napojit do vápenice vlečku. Úpadek zámku i rodiny přinesla až smrt Jindřicha Cífky roku 1912.[12]

Po konci první světové války se v obci projevovaly silně anti–germanizační a protihabsburské nálady. Došlo k ničení barokních soch, připomínajících rakouský útisk. Stejně tak byl přebroušen památník, který připomínal příjezd korunního prince Rudolfa.[13] Brzy po začátku První republiky došlo k všeobecnému úpadku tehdy fungujících projektů a spolků, jako byl Okrašlovací spolek, starající se o kulturu a vzhled obce a jeho veřejných prostor, nebo Krejcarový spolek, který se staral o školní pomůcky a všeobecně přispíval na chod místní obecní školy. V té době se také zastavil projekt na stavbu nové školy. Místní zámek byl prodán roku 1924 Církvi adventistů sedmého dne. Ta zde založila misijní školu, kde studovali krom Čechů i Bulhaři, Němci či Jugoslávci. Roku 1935 zde byla založena místní organizace Junáka a roku 1937 zde byla založena místní organizace Československého červeného kříže.[14] Velk významu měly dvě fabriky, a to Sobotkova textilní fabrika a místní vápenka.

V městysi Loděnice u Berouna (1 500 obyvatel, poštovní úřad, telegrafní úřad, telefonní úřad, četnická stanice, katolický kostel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody: 2 lékaři, zubní lékař, biograf Sokol, 2 cukráři, drogerie, hodinář, 3 holiči, 6 hostinců, inženýr, klempíř, knihkupec, 2 koláři, konsum Včela, 2 kováři, 3 krejčí, mlýn, obchod s obuví Baťa, 2 obuvníci, obchod s ovocem a zeleninou, 2 pekaři, 2 porodní asistentky, přádelna bavlny, 8 rolníků, 5 řezníků, sedlář, 10 obchodů se smíšeným zbožím, Městská spořitelna v Berouně, Spořitelní a záložní spolek pro Loděnice, továrna na staviva, 3 obchody se střižním zbožím, 5 švadlen, tkalcovna, 2 trafiky, 2 truhláři, zahradník, zámečník, zednický mistr, železářství.[15]

Po uvalení protektorátu byla místní textilní výroba omezena pouze na výrobu nití, poté zde firma Triola začala vyrábět košile a ostatního prádla. Od roku 1944 patřil objekt letecké společnosti Junkers, fungující pod krycím názvem Färberei Lodenitz. Firma zde vyráběla letecké součástky a součástky k raketám V-2. Vedení firmy plánovalo s budováním podzemních komplexů, ovšem blížící se spojenecká fronta tyto plány překazila.[16] Dne 8. května 1945, kdy se válčilo v Praze a Vlasovovy jednotky dostaly příkaz stáhnout se k Nižboru, vyvedli místní revoluční gardisté internované obyvatele Loděnic německé či smíšené národnosti z místní školy, odkud je měli odvést na internační místo do Berouna. Místní dav však byl toliko agresivní a násilnický, že revoluční gardisté z nedaleké Vráže se odmítli k loděnickým gardistům připojit. V lesích zvaných U zabitého či poté gardisté, společně s příslušníky Vlasovových jednotek, ubili a zastřelili devatenáct loděnických občanů. Kronika obce Loděnice z té doby k tomu uvádí:

„Naši místní Němci, kteří sympatizovali s režimem nacistů a v neděli 6. 5. 1945 zajištěni, jsou odeskortováni do Berouna. I oni se setkali se stráží vojsk generála Vlasova v týchž místech, mezi Vráží a Berounem u lesa Zabitý. Bývalý místostarosta z dob okupace v Loděnici, Reitzner, zastřelen hned na Vráži. Mezi těmito místními Němci byla i žena jednoho z říšských Němců, jenž byl Vlasovci zastřelen den před tím. Zastřeleni byli: Adolf Lange, ředitel prádelny se svojí ženou, inženýr Jan Vašíček od Solvayů se svojí ženou, Adéla Šináglová s dcerou as dvacetiletou, Čerčenová z Jánské. Celkem bylo u lesa Zabitý zastřeleno 18 lidí. I oni jsou pochováni na místním hřbitově v Berouně. Smutným zjevem bylo, že asi desetiletý syn manželů Bělohoubkových přihlížel celému dramatu – zastřelení svých rodičů. Celkem bylo zastřeleno 19 lidí.“[17]

Ku příkladu Kronika obce Vráže k tomu nadále uvádí:

„Vyprovázeli je kluci a rozvášněné ženy z Loděnice, bili je a nadávali jim. Tehdy jedna Němka byla ranami sražena k zemi, kde bez vědomí ležeti zůstala, vojín Vlasovec pak střelnou ranou jí dorazil... Ostatní Němci byli odvedeni k lesu „u Berouna“ a tam rozvášněným lidem z Loděnice postříleni a ubiti. Včera i dnes.. Rozvážnější občané toto jednání odsuzovali.“[18]

Jejich těla poté byla pohřbena do neoznačeného hrobu v Berouně. Nikdo z těch, kdo se tohoto činu účastnil, však nebyl potrestán. Na základě zákona č. 115/ 1946 Sb.[19] byly tyto skutky amnestovány a opomenuty.

Přírodní poměry

[editovat | editovat zdroj]

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]
Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[20][21]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 526 719 803 1 224 1 456 1 472 1 460 1 367 1 363 1 277 1 220 1 309 1 263 1 436 1 676
Počet domů 48 60 65 88 127 159 192 303 258 264 265 297 302 330 330

Obecní správa

[editovat | editovat zdroj]

Části obce

[editovat | editovat zdroj]

Obec Loděnice se skládá ze dvou částí, které obě leží v katastrálním území Loděnice u Berouna:

Od 1. ledna 1986 do 23. listopadu 1990 k obci patřily i Sedlec a Svatý Jan pod Skalou.[22]

Územněsprávní začlenění

[editovat | editovat zdroj]

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

  • 1850 země česká, kraj Praha, politický okres Smíchov, soudní okres Beroun[23]
  • 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Beroun
  • 1868 země česká, politický okres Hořovice, soudní okres Beroun
  • 1936 země česká, politický i soudní okres Beroun[24]
  • 1939 země česká, Oberlandrat Kolín, politický i soudní okres Beroun[25]
  • 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický i soudní okres Beroun[26]
  • 1945 země česká, správní i soudní okres Beroun[27]
  • 1949 Pražský kraj, okres Beroun[28]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Beroun
  • 2003 Středočeský kraj, okres Beroun, obec s rozšířenou působností Beroun

Obecní symboly

[editovat | editovat zdroj]

Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 5. dubna 2001.[29]

Gramofonové závody

[editovat | editovat zdroj]

V polovině 20. století byly v Loděnici, v objektech bývalé přádelny, vybudovány Gramofonové závody. Od roku 1951 se zde vyrábějí vinylové gramofonové desky, byly zde vyrobeny první československé magnetofonové pásky. V roce 1985 zde bylo vydáno LP Porta 1985, které vešlo do historie jako nejrychleji vydaná deska hudebního festivalu Porta. V roce 1988 zde spatřily světlo světa první československé kompaktní disky. Dnes se v Loděnici vyrábí také DVD. Závod se nyní jmenuje GZ Digital Media.

Doprava

[editovat | editovat zdroj]

Obcí vedou dálnice D5 s exitem 10 (Loděnice) a silnice II/605 Praha – Beroun – Žebrák – Plzeň. Obcí vede železniční trať Praha-Smíchov – Beroun, je to jednokolejná celostátní trať, doprava z Rudné do Berouna byla zahájena roku 1897. V obci je jedna železniční stanice Loděnice.

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
Pravoslavný monastýr

Zdejší muzeum, umístěné na vlakovém nádraží obce, bylo založeno roku 2017. Muzeum pořádá komentované procházky, výstavy a akce připomínající zdejší natáčení oscarového snímku Ostře sledované vlaky z roku 1966.[30]

Galerie

[editovat | editovat zdroj]
Panoráma Loděnice při pohledu z jihu
Panoráma Loděnice při pohledu z jihu

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. 1 2 Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2025. Praha: Český statistický úřad. 16. května 2025. Dostupné online. [cit. 2025-05-18].
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. ↑ ČAPEK, Karel. Loděnice včera a dnes. 1. vyd. Loděnice: Místní národní výbor, 1985. 102 s. S. 9.
  5. ↑ ČAPEK, Karel. Loděnice včera a dnes. 1. vyd. Loděnice: Místní národní výbor, 1985. 102 s. S. 9.
  6. ↑ ČAPEK, Karel. Loděnice včera a dnes. 1. vyd. Loděnice: Místní národní výbor, 1985. 102 s. S. 10.
  7. 1 2 SKLENÁŘ, Karel; SKLENÁŘOVÁ, Zuzana; SLABINA, Miloslav. Encyklopedie pravěku v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri, 2002. 428 s. ISBN 80-7277-115-9. S. 181–182.
  8. ↑ ČAPEK, Karel. Loděnice včera a dnes. 1. vyd. Loděnice: Místní národní výbor, 1985. 102 s. S. 17. Dále jen Čapek (1985).
  9. ↑ Čapek (1985), s. 12.
  10. ↑ Fontes rerum Bohemicarum. Tom. II: Cosmae chronicon Boemorum cum continuatoribus / Prameny dějin českých. Díl II: Kosmův letopis český s pokračovateli. Příprava vydání Josef Emler. Praha: Museum Království českého, 1874. S. 461–516.
  11. ↑ Čapek (1985), s. 14.
  12. ↑ Čapek (1985), s. 29–33.
  13. ↑ Čapek (1985), s. 26.
  14. ↑ Čapek (1985), s. 57–58.
  15. ↑ Adresář Republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství. Praha: Rudolf Mosse, 1932, s. 758. (česky, německy)
  16. ↑ PATÁK, Karel. Loděnice: Obec na zemské stezce. 1. vyd. Loděnice: Obec Loděnice, 2004. 153 s. S. 54–55.
  17. ↑ Státní okresní archiv Beroun, Místní národní výbor Loděnice, inv. č. 354, kronika obce 1943-1954. s. 64–65.
  18. ↑ Státní okresní archiv Beroun, Místní národní výbor Vráž, inv. č. 338, kronika města 1945-1949. s. 7.
  19. ↑ Zákon o právnosti jednání souvisících s bojem o znovunabytí svobody Čechů a Slováků
  20. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
  21. ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
  22. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 501, 553.
  23. ↑ Správní uspořádání Předlitavska 1850-1918
  24. ↑ Vládní nařízení č. 190/1935 Sb.
  25. ↑ Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  26. ↑ Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
  27. ↑ Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 28-09-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 28-09-2011.
  28. ↑ Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 22-05-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 22-05-2011.
  29. ↑ Udělené symboly – Loděnice [online]. 2001-04-05 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online.
  30. ↑ https://muzeumtrati.cz/

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Loděnice_(okres_Beroun)&oldid=26198654“