Lochovice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Lochovice

Hlavní ulice v Lochovicích
Znak obce Lochovice
znak
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0202 531472
Kraj (NUTS 3) Středočeský (CZ020)
Okres (LAU 1) Beroun (CZ0202)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Hořovice
Historická země Čechy
Katastrální území Lochovice
Katastrální výměra 13,24 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 1 152 (2017)[1] (e)
Nadmořská výška 308 m n. m.
PSČ 267 23 až 267 51
Zákl. sídelní jednotky 4
Části obce 4
Katastrální území 1
Adresa obecního úřadu Lochovice 77
26723 Lochovice
Starosta Josef Rott
Oficiální web: obec-lochovice.cz
Email: obecni.urad.lochovice@cmail.cz
Lochovice v rámci okresu a obvodu obce s rozšířenou působností
Lochovice
Lochovice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lochovice je obec v Středočeském kraji, okrese Beroun, asi 15 km jihozápadně od Berouna a 7 km východně od města Hořovice. Leží v údolí Litavky. V obci se stýkají železniční tratě ZdiceProtivín a Zadní Třebaň – Lochovice.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První zmínka o obci pochází z roku 1318.

Územněsprávní začlenění[editovat | editovat zdroj]

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

  • 1850 země česká, kraj Praha, politický i soudní okres Hořovice[2]
  • 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Hořovice
  • 1868 země česká, politický i soudní okres Hořovice
  • 1939 země česká, Oberlandrat Plzeň, politický i soudní okres Hořovice[3]
  • 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Beroun, soudní okres Hořovice[4]
  • 1945 země česká, správní i soudní okres Hořovice[5]
  • 1949 Pražský kraj, okres Hořovice[6]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Beroun
  • 2003 Středočeský kraj, okres Beroun, obec s rozšířenou působností Hořovice

Rok 1932[editovat | editovat zdroj]

V městysi Lochovice (přísl. Kočvary, Netolice, Obora, 1760 obyvatel, poštovní úřad, telegrafní úřad, telefonní úřad, četnická stanice, katol. kostel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody (výběr):[7] 2 lékaři, autodoprava, biograf Sokol, 2 cihelny, cukrář, 2 obchody s cukrovinkami, drogerie, továrna na dřevitou vlnu, elektroinstalatér, 9 hostinců, jirchárna, 2 kamnáři, knihař, 2 konsumy, košíkář, výroba kování na koše, výroba kovového zboží, 2 kožišníci, lihovar, půjčovna mlátičky, 4 mlýny, obchod s obuví Baťa, továrna na papír, pila, pivovar, pohřební ústav, punčochář, sadař, Spořitelní a záložní spolek pro obec Lochovice, Živnostenská záložna v Lochovicích, stavební družstvo, zahradník, zednický mistr, zubní ateliér.

Části obce[editovat | editovat zdroj]

Obec Lochovice se skládá ze čtyř částí, které leží v katastrálním území Lochovice:

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Lochovicích.
  • V obci se nachází pozdně renesanční zámek, který byl později barokně a rokokově přestavěn. V zámeckém parku jsou zachovány vzácné dřeviny. V roce 1913 ho koupil Čeněk Pospíšil, po válce znárodněn, na zámku hospodařil Státní statek, po sametové revoluci restituován, v současnosti je ve vlastnictví Renaty Schumové.
  • Na jižním okraji vesnice se na ostrožně nad Litavkou dochovaly pozůstatky raně středověkého lochovického hradiště, které zde stálo během jedenáctého až dvanáctého století.[8]
  • Na místním hřbitově je pohřben básník Václav Hrabě.
  • Kostel sv. Ondřeje
  • Sloup se sochou P. Marie u kostela
  • Socha svatého Jana Nepomuckého na náměstí Republiky
  • Socha svatého Františka Xaverského na náměstí Republiky
  • Náhrobek rytíře Jakuba Černýho
  • Náhrobek hraběnky W. Netolické z Eiseberka

Pověsti[editovat | editovat zdroj]

Kaple sv. Jiří u Litomyšle byla na konci 17. století velmi poškozena, a proto se místní lidé rozhodli prodat její zvon do Lochovic. Avšak paní z Lochovic prohrála zvon v kartách s krumlovskými, a tak skončil v Českém Krumlově.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Dopravní síť

  • Pozemní komunikace – Obcí vedou silnice II/114 Cerhovice – Hořovice – Lochovice – Hostomice – Dobříš a silnice II/118 Zdice – Lochovice – Jince – Příbram.
  • Železnice – Obec protíná železniční Trať 200 Zdice – Příbram – Písek – Protivín, je to jednokolejná celostátní trať, doprava byla zahájena roku 1875. V Lochovicích z ní odbočuje železniční Trať 172 Zadní Třebaň – Lochovice. Je to jednokolejná regionální trať, doprava byla zahájena roku 1901. Na území obce leží odbočná železniční stanice Lochovice

Veřejná doprava 2011

  • Autobusová doprava – Z obce vedly autobusové linky např. do těchto cílů: Beroun, Dobříš, Hořovice, Hostomice, Praha, Strašice, Zadní Třebaň.
  • Železniční doprava – Po trati 172 jezdí v pracovních dnech 8 párů osobních vlaků, o víkendu 7 párů osobních vlaků. Po trati 200 jezdí denně 4 páry rychlíků (z Prahy do Českých Budějovic) a 9 párů osobních vlaků.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]
  2. Správní uspořádání Předlitavska 1850–1918
  3. Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  4. Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
  5. Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.
  6. Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.
  7. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 759. (česky a německy)
  8. ČTVERÁK, Vladimír, a kol. Encyklopedie hradišť v Čechách. Praha : Libri, 2003. 432 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Lochovice, s. 187–188.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŠORM, Antonín. Pověsti o českých zvonech. Praha: V. Kotrba, 1926.
  • SLÁDEK, František. Lochovice. 1998.
  • SLÁDEK, František. Z kronik a pamětí kraje Horymírova. 1999.
  • SLÁDEK, František. Povídky podbrdského městečka a pranostiky. 2003.
  • SLÁDEK, František. Ze sbírky pověstí a pohádek.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]