Okres Beroun

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Okres Beroun
Kraj Středočeský kraj
Sídlo okresu (do r. 2002) Beroun
Zeměpisné souřadnice 49°53′24″ s. š., 14°4′48″ v. d.
Rozloha 703,71[1] km²
Počet obyvatel 90 169 (2016)[2]
Počet obcí 85
z toho měst 6, městysů 4
ORP 2
POÚ 2
LAU 1 CZ0202
ISO CZ-202
SPZ do r. 2001 BE
Pozice na mapě
Okres Beroun – poloha v rámci kraje a ČR
OpenStreetMap: mapová data
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled obecních znaků okresu Beroun

Okres Beroun (Berounsko) se nachází ve Středočeském kraji. Okresním městem je Beroun v severovýchodní části okresu při soutoku řek Berounky a Litavky.

Území okresu se rozkládá podél spojnice mezi Prahou a Plzní, od východu k západu měří asi 42 km, od severu k jihu asi 39 km. Rozlohou i počtem obyvatel se řadí mezi menší okresy v rámci Středočeského kraje i v rámci republiky. Hustota zalidnění téměř přesně odpovídá průměrné lidnatosti Česka a je vyšší než hustota zalidnění kraje.

Na západní straně sousedí okres Beroun s Plzeňským krajem, okresem Rokycany. V rámci Středočeského kraje sousedí na jihu s okresem Příbram, na východě s okresem Praha-západ, na severovýchodě s okresem Kladno a na severu s okresem Rakovník.

Z hlediska administrativního členění je okres rozdělen do dvou správních obvodů obcí s rozšířenou působností – Beroun a Hořovice.

Jednou z nejznámějších stavebních památek města Berouna je Plzeňská brána, v niž je instalována expozice o historii berounského městského opevnění.

Přírodní podmínky[editovat | editovat zdroj]

Podnebí[editovat | editovat zdroj]

Z hlediska podnebí patří větší část území Berounska do mírně teplé podnebné oblasti, údolí řeky Berounky pod Berounem a bezprostřední okolí Berouna potom do teplé podnební oblasti. V dlouhodobém průměru se roční teplota na Berounsku pohybuje mezi 7 a 8 °C. Průměrné roční srážky činí přibližně 500 – 600 mm.

Reliéf[editovat | editovat zdroj]

Celé území okresu Beroun geomorfologicky spadá do Poberounské subprovincie České vysočiny. Centrální část okresu je tvořena Hořovickou pahorkatinou, jejíž součástí jsou také vápencové masivy Českého krasu. Nejvyšší bod tohoto celku je Bacín (499 m) mezi Litní a Suchomasty.

Na severní straně sousedí s Hořovickou pahorkatinou lesnatá Křivoklátská vrchovina, jejímž nejvyšším bodem na Berounsku je Krušná hora (608 m) nad obcí Kublov.

Národní přírodní památka Zlatý kůň se nachází v Českém krasu v bezprostřední blízkosti vstupu do Koněpruských jeskyní. Při těžbě vápence zde byly v minulosti odkryty zajímavé geologické profily.

Naopak jižně od svahů Hořovické pahorkatiny se zvedají vrcholky Brd. Pro jejich vrcholové partie v jihovýchodní části okresu na hranici s Příbramskem se používá pojmenování Hřebeny. Jihozápadní okraj území okresu je tvořen úpatím centrálních Brd, které bylo do roku 2015 uzavřeným vojenským prostorem, od 1.1.2016 byl prostor zpřístupněn a oficiálně začleněn do okresu Beroun. Nejvyšším vrcholem Brd na Berounsku a zároveň i nejvyšším bodem celého okresu byl před tímto datem kopec Jivina (620 m) nad stejnojmennou vesnicí, na jehož vrcholu stojí televizní vysílač „Zaječov“. V současnosti patří tento primát vrcholu Jordán (826 m), který se nachází v katastru obce Zaječov v blízkosti trojmezí okresů Beroun, Příbram a Rokycany.

Nejvýše položenou obcí okresu je Malá Víska (550 m) nacházející se na úpatí Brd, jižně od Komárova na hranici s vojenským újezdem Brdy a okresem Příbram. Naopak nejníže položenou obcí je Hlásná Třebaň (214 m) v údolí řeky Berounky. Nedaleko obce při výtoku řeky Berounky z území okresu se nachází také nejníže položený bod území – 209 m.

Vodstvo[editovat | editovat zdroj]

Území celého Berounska je beze zbytku odvodňováno do řeky Berounky. Řeka protéká územím okresu v délce 27 km od Žloukovic po Zadní Třebaň. Tok řeky Berounky je nesmírně populární mezi vodáky. Průměrný průtok v řece dosahuje v Berouně 35,6 m3/s. Vzhledem k faktu, že v prostoru berounského okresu patří koryto řeky již do jejího dolního toku, není spád řeky příliš výrazný. Na téměř 30 km toku je rozdíl cca 30 m nadmořské výšky.

Nejvýznamnějším přítokem Berounky je Litavka. Ústí do řeky zprava v Berouně. Říčka pramení ve vojenském prostoru Brdy, západně od Příbrami, na území okresu vtéká mezi Rejkovicemi a Lochovicemi pod svahy hory Plešivec. Územím Berounska protéká v celkové délce asi 20 km. Průměrný průtok v říčce u ústí v Berouně je 2,57 m3/s.

Ústí potoka Loděnice do Berounky u Srbska.

Oblast Komárova, Hořovic a Praskoles je odvodňována Červeným potokem. Také on pramení ve vojenském újezdu Brdy, konkrétně však v jeho severní části v lokalitě „Na Jordánu“. Pod hradem Valdek vtéká na území okresu, protéká Komárovem, Hořovicemi, Praskolesy a Stašovem a u Zdic se vlévá zleva do Litavky. Průměrný průtok v potoce v Komárově činí asi 0,39 m3/s. Územím okresu protéká v délce 20 km.

Oblast Svatého Jana pod Skalou, Loděnice, Chrustenic a Chyňavy je odvodňována potokem Loděnice, jinak též zvaným Kačák. Potok pramení v pohoří Džbán severně od Řevničova na Rakovnicku a protéká jižní částí okresu Kladno. Mezi Malými Kyšicemi a Chyňavou tvoří přirozenou hranici Kladenska a Berounska. Územím okresu protéká v údolí zahloubeném do masivu Českého krasu v délce 20 km. U Srbska ústí zleva do Berounky. Průměrný průtok v místě ústí činí 0,53 m3/s.

Berounsko je velmi chudé na jakékoliv vodní plochy. Rybníků je opravdu jen několik a jsou plošně nevelké. Známější jsou jen rybníky v Popovicích u Berouna přiléhající k hlavní železniční trati, z nichž jeden je využíván jako koupaliště. Několik rybníků je také u Nového Jáchymova a u Komárova. Přehradní nádrže jsou na okrese dvě – retenční vodní nádrž Záskalská u Chaloupek na horním toku Červeného potoka, vybudovaná v roce 1959 a vodní nádrž Suchomasty v masivu Českého krasu vybudovaná na Suchomastském potoce v roce 1960 pro účely zásobování železáren Králův Dvůr vodou.

Územní struktura[editovat | editovat zdroj]

Hořovice byly až do roku 1960 okresním městem. V letech 1850–1936 měly dokonce vyšší administrativní postavení než Beroun, protože byly sídlem politického okresu, do kterého náležel i berounský soudní okres. Na snímku hořovická radnice na Palackého náměstí.

Vznik a vývoj okresu Beroun[editovat | editovat zdroj]

Předchůdci dnešního „velkého“ berounského okresu byly okresy Beroun a Hořovice patřící do kraje Praha, jejichž existence byla zakotvena ve vládním nařízení č. 3/1949 Sb. o územní organisaci okresů v českých zemích. V 50. letech však toto uspořádání přestalo vyhovovat potřebám centrálně plánovaného hospodářství, a tak bylo přistoupeno k zásadní reorganizaci územní správy, jež vešla v platnost 1. července 1960.

Radikálně se snížil počet krajů i okresů v republice. Vznikl mimo jiné také Středočeský kraj se sídlem v Praze, jehož součástí se stal také okres Beroun. Ten vznikl sloučením podstatné části okresu Hořovice (jen okolí Jinec připadlo okresu Příbram) s okresem Beroun a několika obcemi původního okresu Praha-západ. Konkrétně se jednalo o obce Drahelčice, Nučice, Tachlovice a o město Rudná. Když okresu Beroun v roce 1960 vznikal, měl rozlohu 686 km2 a přibližně 89 tisíc obyvatel. Jeho území bylo tvořeno 110 obcemi. V roce 1960 byla také zahájena první vlna integrace obcí, a tak při dalším sčítání lidu v roce 1970 bylo na Berounsku jen 100 obcí. Počet obyvatel okresu se snížil asi na 85 tisíc.

V období po vzniku dnešního okresu Beroun v roce 1960 probíhala ve městě až do konce 80. let bouřlivá sídlištní výstavba, které musela ustoupit dokonce i část historického jádra města. Díky rozšiřování města západním směrem došlo také ke stavebnímu srůstu Berouna a Králova Dvora, který vyústil do sloučení těchto dvou sídelních celků v roce 1980. Od roku 1990 je Králův Dvůr opět samostatný.

V roce 1974 došlo ke značnému rozšiřování území hlavního města Prahy, čímž se snížila rozloha i počet obyvatel přilehlých okresů Praha–západ a -východ. Proto bylo s platností od 1. července přistoupeno ke kompenzaci, kdy z okolních okresů přešly do okresu Praha-západ okrajové obce. Z okresu Beroun byly zpět vyčleněny obce z okolí Rudné u Prahy, které až do roku 1960 pod okres Praha–západ spadaly. Tímto krokem ztratit okres asi 5 tisíc obyvatel. Od tohoto roku až do současnosti (2012) již ke změně hranice okresu nedošlo.

Po roce 1980 se však opět měnil počet obcí. Ke dni československého sčítání lidu 1. listopadu 1980 došlo k velké integraci obcí a vzniku tzv. „střediskových obcí“. Na okrese Beroun zůstalo jen 63 místních nebo městských národních výborů. K nejvýraznějším příkladům integrace patřilo sloučení Králova Dvora a jeho osad s Berounem a vytvoření velkých celků jako např. střediskových obcí Loděnice (připojeny Chrustenice a Nenačovice) nebo Praskolesy (připojeny Kotopeky a Otmíče).[4] K dalšímu slučování došlo v roce 1985, kdy bylo rozšířeno území střediskové obce Vysoký Újezd, a počet obcí se snížil na 58.

Po pádu režimu v roce 1989 došlo k celkové změně poměrů ve společnosti a bylo nastoleno příznivé klima pro opětovné osamostatňování obcí. K největší vlně „dezintegrace“ došlo ke dni prvních svobodných komunálních voleb 24. listopadu 1990, po nichž bylo na území okresu 85 obcí. Počátkem roku 1992 se ještě osamostatnila obec Železná od Chyňavy, a tak se počet obcí okresu zvýšil na 86. Naposledy se počet obcí okresu změnil v roce 2002, kdy se tehdejší obec Zahořany sloučila s Královým Dvorem, a tak je současný počet obcí Berounska 85.[5]

K 1. lednu 2016 se rozloha okresu zvětšila o několik katastrálních území ze zaniklého vojenského újezdu Brdy (6 katastrálních území, 5 budov, 2 obyvatelé):

Obce s rozšířenou působností[editovat | editovat zdroj]

K 1. lednu 2003 byly v rámci reformy státní správy zrušeny okresní úřady a zhruba 80 % jejich pravomocí převzaly tzv. obce s rozšířenou působností. To znamená, že kompetence okresního úřadu v Berouně převzaly z velké části městské úřady v Berouně a Hořovicích.

Po ukončení činnosti Okresního úřadu v Berouně byl okres rozdělen na obvody obce s rozšířenou působností Beroun a Hořovice. Poslední obcí náležící pod přenesenou správu berounské radnice je ve směru na Plzeň Bavoryně. (Na snímku zdejší statek čp. 1) Obce ležící západněji spadají již do hořovického správního obvodu.

Obvod obce s rozšířenou působností Beroun zahrnuje severní a východní část okresu Beroun. Rozlohou 416 km2 se podílí 62 % na celkové rozloze okresu, počet obyvatel cca 56 tis. pak představuje asi 66 % celkové populace okresu. Obvod zahrnuje 48 obcí, hustota zalidnění je asi 136 obyvatel/km2.

Obvod obce s rozšířenou působností Hořovice zahrnuje jižní a západní část okresu Beroun. Rozlohou 286 km2 se podílí 38 % na celkové rozloze okresu, počet obyvatel cca 29 tis. pak představuje asi 34 % celkové populace okresu. Obvod zahrnuje 37 obcí, hustota zalidnění je 100 obyvatel/km2.[12]

Obec Olešná je nejzápadnější výspou okresu Beroun. Podstatně blíže než do Berouna je to odsud do Rokycan a západně od obce se již nachází okresní i krajská hranice. Olešná je známá hlavně jako vesnice s pozoruhodně zachovalým souborem podbrdské lidové architektury, a proto byla v roce 1995 vyhlášena vesnickou památkovou zónou.

Tabulka vzdáleností[editovat | editovat zdroj]

Uvedené vzdálenosti vedou ze středu obce do středu obce/okresu vzdušnou čarou. Vzdálenosti jsou uvedené v kilometrech (do Prahy a do Plzně zaokrouhleno na celé km).

Vzdálenost z obce ve správním obvodě do středu okresu do Berouna do Hořovic do Prahy do Plzně
Beroun Beroun 8,2 N/A 18,7 28 55
Králův Dvůr Beroun 5,5 3,2 15,5 32 52
Hořovice Hořovice 10,6 18,7 N/A 46 39
Zdice Beroun 2,3 8,9 10 37 47
Komárov Hořovice 15,2 23,4 4,6 51 35
Žebrák Hořovice 8,5 16 4,4 44 40
Nižbor Beroun 10,8 6,5 19,7 32 53
Chyňava Beroun 14,5 7 24,3 26 59
Loděnice Beroun 14,9 7 25,4 21 62
Hostomice Hořovice 9,1 15,6 10,3 39 49
Hýskov Beroun 10,2 3,6 20 29 55
Zaječov Hořovice 19,2 27,2 8,5 54 33
Hudlice Beroun 6,9 7,3 14,8 35 49
Lochovice Hořovice 5,9 14 6 41 45
Liteň Beroun 10,2 8,6 19,2 28 58

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Ke dni sčítání lidu, domů a bytů, 26. března 2011, bylo na okrese Beroun napočítáno 85 500 obyvatel. Oproti předchozímu sčítání lidu v roce 2001 se jednalo o dost výraznou změnu, neboť tehdy bylo zjištěno jen 75 700 obyvatel. Za posledních 10 let tedy došlo k nárůstu počtu obyvatel Berounska o 13 %.

Podle výsledků předchozích sčítání lze sledovat trend pozvolného snižování počtu obyvatel od roku 1960 (kdy měl okres 89 tisíc obyvatel)[13] až do roku 1998, kdy počet obyvatel okresu dosáhl svého minima – cca 75 300. Od té doby populace okresu začala opět růst, hranice 80 tisíc obyvatel bylo dosaženo v roce 2007. Za pouhé 4 roky, od poloviny roku 2007 do března 2011 došlo ke zvýšení počtu obyvatel o dalších 5 tisíc, avšak zejména vlivem migrace.

Podzimní zátiší v křivoklátských lesích mezi Kublovem a Bzovou.

Průměrný věk[editovat | editovat zdroj]

Dle údajů za rok 2010 byl průměrný věk obyvatel okresu Beroun 40,4 let, z toho průměrný věk mužů činil 39 let a žen 41,7 roku. Průměrný věk obyvatel ve Středočeském kraji byl 40,1 let, z čehož vyplývá, že obyvatelstvo Berounska bylo ve srovnání s celým krajem nepatrně starší. Průměrný věk obyvatel za celé Česko byl však za rok 2010 40,8 let.

Ve srovnání s okolními okresy měl nižší průměrný věk pouze okres Praha-západ – 38,1 let. V ostatních sousedících okresech byly zaznamenány vyšší hodnoty – na okrese Kladno 40,5 let, na okrese Rakovník 40,9 let, na okrese Příbram 41 let a na okrese Rokycany 41,6 let.

Index stáří[editovat | editovat zdroj]

Index stáří vyjadřuje, kolik je v populaci obyvatel ve věku 60 let a více na 100 dětí ve věku 0-14 let.

Hodnota indexu stáří pro celé Česko za rok 2010 byla 107,8. Středočeský kraj měl index stáří 94,8. Okres Beroun měl hodnotu indexu vyšší – 98,6, nicméně i přesto bylo dětí do 15 let na okrese více než osob nad 60 let věku. Ze sousedních okresů měl nižší hodnotu, obdobně jako u průměrného věku, jen okres Praha-západ – 67,2 (byla to nejnižší zjištěná hodnota v republice), zbývající sousední okresy měly index stáří vyšší – Kladno 101,4, Příbram 108,1, Rakovník 108,6 a Rokycany dokonce 120,9.

Vývoj počtu obyvatel největších obcí[editovat | editovat zdroj]

Výhled ze Svatské skály směrem ke Královu Dvoru.

[14]

Název obce[p 1] 1869 1930 1950 1961 1971 1981 1991 2001 2011
Beroun 5 167
4 585
13 917
13 118
13 802
13 212
16 134
15 992
17 805
17 771
17 387
23 650
18 040 17 459 18 741
Králův Dvůr 1 649
664
6 235
3 918
6 396
6 132
5 362
5 125
4 833
4 414
6 013
---[p 2]
5 592
5 374
5 562
5 343
6 916
Hořovice 3 704 4 818 4 472 5 238 5 684 5 648 6 413 6 374 6 841
Zdice 1 623
1 190
3 842
3 268
3 539
3 081
3 663 3 518 4 008
4 703
3 727 3 818 4 055
Komárov 1 262
1 094
1 595
1 483
1 575
1 501
1 873 1 921 2 270 2 477 2 464 2 470
Žebrák 1 872
1 703
1 614
1 451
1 484
1 330
1 606 1 839 1 934
2 508
1 813 1 863 2 163
Nižbor 2 374
1 299
1 770
1 067
1 639
1 099
1 822
1 240
1 760
1 208
1 742 1 459 1 499 1 859
Chyňava 2 277
1 481
2 168
1 405
1 696
1 163
1 699
1 188
1 632
1 192
1 566
1 808
1 442
1 664
1 479 1 711
Loděnice 526 1 460 1 367 1 637 1 560 1 503
2 064
1 548 1 525 1 687
Hostomice 3 175
2 429
2 463
1 915
2 079
1 597
2 113
1 709
1 906
1 646
1 721 1 566 1 528 1 653
Hýskov 1 403 1 636 1 295 1 313 1 271 1 247 1 194 1 219 1 592
Zaječov 2 003
1 148
1 896
1 261
2 576
1 000
1 677
1 064
1 561
996
1 410 1 358 1 357 1 400
Hudlice 1 533 1 851 1 392 1 389 1 356 1 278 1 173 1 177 1 235
Lochovice 1 637 1 754 1 408 1 633 1 459 1 328
1 650
1 145 1 047 1 144
Liteň 1 297
1 056
1 262
1 034
1 248
1 046
1 136 1 012 1 028 935 952 1 062

Vývoj počtu obyvatel okresu v letech sčítání[editovat | editovat zdroj]

Údolí Berounky mezi Prahou a Berounem bylo na počátku 20. století a v období první republiky oblíbenou destinací, kde si své luxusní vily stavěli bohatí Pražané. Na snímku jedna z vil v Srbsku.
Rok 1869 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel[p 3] 67 316 87 895 79 519 81 550 80 025 79 077 75 859 75 684 85 500
Hustota zalidnění 101,70 132,79 120,14 123,20 120,90 119,47 114,61 114,34 129,17

Cizinci[editovat | editovat zdroj]

V roce 2010 byl na Berounsku evidován pobyt asi 2 900 cizinců. Při srovnání s obdobně lidnatými okresy zjišťujeme, že se jedná o relativně vysoký počet – například na okrese Klatovy pobývalo t.r. 2 400 cizinců, na okrese Louny asi 2 000 cizinců a na okrese Vyškov 1 500 cizinců.

Z hlediska národnostního bylo nejvíce Slováků – asi 800, o něco méně (zhruba 750) bylo Ukrajinců, evidováno bylo také asi 350 Vietnamců a 200 Rusů.[15]

Kriminalita[editovat | editovat zdroj]

Známým poutním místem v místech, kde se skalami Českého krasu prodírá k ústí do Berounky potok Loděnice, je Svatý Jan pod Skalou, k němuž se váže příběh poustevníka - svatého Ivana, který zde žil na přelomu 9. a 10. stol.

V roce 2010 vykázaly orgány činné v trestním řízení Berounska v přepočtu 26 zjištěných trestných činů na 1 000 obyvatel okresu. V celokrajském srovnání šlo o mírně nadprůměrnou hodnotu (Středočeský kraj – 24 trestných činů/1000 obyvatel) . Stejná průměrná hodnota jako ve Středočeském kraji byla spočtena i pro celoé Česko.

Ze sousedních okresů byla vyšší kriminalita zjištěna na Příbramsku (28 trest. činů/1000 obyv.) a v okrese Praha-západ (31). Naopak nižší hodnoty kriminality byly zjištěny v okresech Kladno (19), Rakovník (17) a Rokycany (14). Pro srovnání je třeba také uvést, že v Praze připadalo na 1000 obyvatel 51 zjištěných trestných činů.

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Skladbou hospodářství se Berounsko řadí mezi průmyslové okresy. Dostupné podrobné údaje ke struktuře zaměstnanosti okresu jsou dnes již bohužel relativně zastaralé, protože pocházejí ze sčítání lidu, které proběhlo v březnu 2001. Nové údaje ze sčítání v březnu 2011 v současné době (únor 2012) zatím nebyly zveřejněny.

Ke dni sčítání bylo z celkového počtu asi 75 500 obyvatel okresu na 39 400 obyvatel ekonomicky aktivních. Dle tradičního rozdělení hospodářství na tři sektory bylo v primárním hospodářském sektoru (zemědělství, lesnictví a těžba) zaměstnáno 4,5 % pracujících, v sekundárním sektoru (průmysl a stavebnictví) 43 % pracujících a v terciárním sektoru (veřejné i soukromé služby) zbývajících 52,5 % pracujících.

Podrobněji byl nejvyšší podíl zaměstnaných osob evidován ve zpracovatelském průmyslu – 31,2 %, dále v obchodě a opravnách – 11,9 %, ve stavebnictví – 10,2 % a v dopravě 9,1 %.

Míra nezaměstnanosti se v okrese pohybuje v současné době okolo 7 % (dle údajů MPSV k 31. lednu 2012 – 6,8 %).

Potřebám přepravy vytěženého vápence v lomech Mořina slouží těžkotonážní nákladní automobily.

Zemědělství[editovat | editovat zdroj]

Z hlediska půdního fondu je podíl orné půdy (v poměru k výměře zemědělské půdy) na Berounsku 73,9 %. Ve srovnání s průměrem Středočeského kraje je to nižší procento zornění (Středočeský kraj – 83,1 %), nicméně v porovnání s procentem zornění celé plochy Česka – 71,1 % se jedná o průměrnou hodnotu.

Z celkové plochy okresu tvoří asi 35 % lesy. V poměru k nezemědělské půdě okresu to je 75 %, což je vyšší hodnota než průměr kraje – 70 %. Okres Beroun je v kraji charakteristický nejnižším procentem zastoupení vodních ploch ku nezemědělské půdě – okres je poměrně chudý na rybníky a přehrady.

Z hlediska půdních druhů jsou na Berounsku nejvíce zastoupeny jílovohlinité půdy, charakteristické pro celé povodí řeky Berounky. Nejrozšířenějšími půdními typy jsou hnědé půdy nižších poloh, v údolí Berounky jsou zastoupeny půdy zamokřené.

Okres Beroun je obilnářskou zemědělskou výrobní oblastí. Rostlinná výroba okresu je tedy charakterizována zejména pěstováním pšenice, ječmene a pícnin, nadprůměrně jsou zastoupeny také ovocné sady a zahrady (částečně souvisí s příměstským zemědělstvím). Ve východní části okresu se pěstuje také cukrová řepa.

Živočišná výroba okresu je orientována především na chov skotu a prasat.

Středisky zemědělské výroby jsou zemědělská družstva. Největší z nich sídlí v Mořině. Další velká zemědělská družstva mají sídlo v Tetíně, Bykoši, ve Rpetech a na Chyňavě. V okrese dnes působí také větší počet soukromých zemědělců.

Podél hlavní železniční tratě se mezi Berounem a Královým Dvorem rozprostírá rozsáhlý průmyslový areál královédvorských cementáren a železáren.

Těžba[editovat | editovat zdroj]

Oblast Českého krasu je svým charakterem přirozeně bohatá na vápenec. Jeho těžba má na Berounsku velmi dlouhou tradici. Mnohé vytěžené lomy jsou dnes využívány rekreačně, případně se staly novými, státem chráněnými biotopy.

V současnosti se těží vápenec v lomech Mořina – u Trněného Újezda, u Bubovic a u Tetína, a ve Velkolomu Čertovy schody u Tmaně.[16]

Na těžbu vápence přirozeně navazuje činnost cementáren a vápenek. Největší cementárna na Berounsku sídlí v Králově Dvoře a patří společnosti Českomoravský cement. Od října 2003 je výroba cementu v Králově Dvoře, dle informací společnosti, dočasně přerušena.[17] V závodě však funguje balicí linka, oddělení expedice a správa koncernu. Cement se v současné době vyrábí pouze v nepříliš vzdálené cementárně v Praze 5 – Radotíně.

Průmysl[editovat | editovat zdroj]

Průmyslová výroba okresu je soustředěna zejména podél hlavní rozvojové osy – dálnice D5. Tradičním odvětvím na Berounsku je hutnictví, které navazovalo na dřívější těžbu železa. I přes pokles výroby, privatizaci a restrukturalizaci podniku provedenou po roce 1990 vyrábějí dodnes železárny a slévárny Králův Dvůr (společnost KD Foundry) široký sortiment odlitků z železné litiny.

Vrchol mezi Stradonicemi a Nižborem, na němž byly nalezeny četné pozůstatky po keltském oppidu z 1. stol. před naším letopočtem.

Vedoucí úlohu v průmyslové výrobě okresu však převzal strojírenský průmysl, specializovaný zejména na výrobu součástí a vybavení automobilů. Ke zdejšímu tradičnímu výrobci pístních kroužků – Buzuluk Komárov, který se počtem zaměstnanců i výměrou závodu řadí mezi největší zaměstnavatele okresu, se přidaly nadnárodní podniky Valeo (vyrábí klimatizační jednotky a topení), Mubea (autodíly) a Schwarzmüller (přívěsy pro nákladní auta), jejichž závody vznikly v nové průmyslové zóně při dálnici D5 u Žebráku. V současné době je největším zaměstnavatelem okresu firma Kostal se sídlem ve Zdicích, která se specializuje na výrobu elektrických a elektromechanických součástek pro automobilový průmysl. Firma zaměstnává na 1 100 lidí.[18]

Největším závodem v Hořovicích je dnes firma Saint Gobain – Sekurit vyrábějící skla do aut. Tradiční hořovické podniky jako ČKD nebo Delicia ukončily v důsledku ekonomických problémů výrobu. Z původních větších hořovických závodů funguje dodnes ALBA, která vyrábí gastronomická varná zařízení pro restaurace a jídelny.

Struktura průmyslové výroby se za posledních 20 let změnila také v Berouně. Původní textilní výroba v závodě TIBA byla ukončena. Přestavěn a modernizován byl původní závod Frigera na výrobu chladicích boxů. V roce 1992 byl převzat švédskou firmou Linde, od roku 2004 je součástí amerického koncernu Carrier. Na tradici výroby střešních krytin v Eternitce v Berouně – Závodí navázala firma Cembrit.

Z dalších významných průmyslových podniků jmenujme Gramofonové závody – Digital media v Loděnici, které vyrábějí hudební a datové nosiče a betonárku Prefa v Hýskově patřící v současné době firmě Savas.

Služby[editovat | editovat zdroj]

Zřícenina hradu Žebrák nacházející se asi 2 km jižně od stejnojmenného města je charakteristická svou válcovitou věží.

Podíl obslužné sféry na zaměstnanosti okresu se neustále zvyšuje. Již při sčítání v roce 2001 zaměstnával sektor služeb více než 50 % pracujících okresu a lze předpokládat, že v dnešní době bude tento podíl ještě o něco vyšší. K bouřlivému rozvoji služeb došlo po roce 1989, kdy začalo mnoho lidí podnikat např. v administrativě, obchodě, dopravě nebo servisu. Značný počet pracovníků zaměstnávají také nadnárodní obchodní řetězce, telekomunikační společnosti nebo peněžní ústavy.

K sektoru služeb lze řadit i služby veřejné, jako např. pošty, hasičské nebo policejní sbory. Poštovních úřadů najdeme v okrese 32. Nacházejí se ve větších vesnicích okresu (cca nad 500 obyvatel) a ve všech městech. V okresním městě jsou pošty dvě.

Na bezpečnost v okrese dohlíží Územní odbor Policie ČR Beroun (dříve okresní ředitelství) , pod který spadají obvodní oddělení policie Beroun, Hořovice, Karlštejn, Králův Dvůr a Zdice.

Požární ochranu zajišťuje odbor HZS Beroun s profesionálními požárními stanicemi v Berouně a v Hořovicích. Významnou pomocí jsou tradičně dobrovolné hasičské sbory ve většině obcí okresu.

Z hlediska soukromých služeb má největší význam obchod. Již téměř stopadesátiletou tradici má spotřební družstvo Jednota Hořovice. Za socialismu se jednalo o téměř monopolní obchodní organizaci na Berounsku. Na rozdíl od některých jiných „okresních“ spotřebních družstev, přežila hořovická Jednota převrat v roce 1989 a podařilo se jí expandovat i do sousedních okresů Rokycany, Rakovník a Příbram. Dnes provozuje družstvo 73 prodejen rozesetých po celém území okresu a řadí se mezi významné zaměstnavatele. Samozřejmostí jsou však dnes velké obchodní řetězce, které také na Berounsku provozují několik supermarketů i hypermarketů. V Berouně mají pobočky řetězce Albert, Billa, Lidl, Kaufland a Penny Market, v Hořovicích fungují prodejny Billa, Lidl a Penny Market. Na rozhraní Berouna a Králova Dvora vyrostl po roce 2000 hypermarket Albert (dříve Hypernova), v Žebráku funguje supermarket TIP patřící spotřebnímu družstvu Jednota.

Téměř ve všech obcích Berounska najdeme prodejny spotřebního družstva Jednota Hořovice. Na snímku prodejna v Broumech.

Na Berounsku mají pobočky také všechny v Česku působící významnější peněžní ústavy – spořitelny a banky. Tradiční Česká spořitelna má filiálky v Berouně, v Králově Dvoře, v Hořovicích, ve Zdicích, v Hostomicích, v Žebráce a v Komárově; pobočky Komerční banky jsou v Berouně a v Hořovicích. Pouze v okresním městě nabízí své služby ČSOB, GE Money Bank, Wüstenrot a Raiffeisen stavební spořitelna.

Vzhledem ke značné turistické atraktivitě berounského okresu má v oblasti velký význam sektor ubytovacích a stravovacích služeb. Ubytovací kapacity jsou nejvíce koncentrovány do vlastního Berouna a do údolí Berounky, především na Karlštejn a do Srbska. Největším hotelem okresu je hotel Na Ostrově v Berouně-Závodí se 214 lůžky, vybudovaný v roce 1994.

Statistické údaje[editovat | editovat zdroj]

V roce 2008 byla průměrná hrubá měsíční mzda v průmyslu v okrese Beroun 23 349 Kč, což bylo téměř o 1 000 Kč více, než průměrná hrubá mzda za celé Česko. Z hospodářského hlediska je Berounsko silný a perspektivní region charakteristický nízkou nezaměstnaností, vysokým přírůstkem obyvatelstva a vysokou mírou zahraničních investic.

Stavem přímých zahraničních investic se okres Beroun řadí po okrese Mladá Boleslav na druhé místo v kraji a na šesté místo v rámci celé republiky. V roce 2008 dosahovaly tyto investice 258 milionů Kč na každých 1 000 obyvatel okresu.[19]

Ve východní části okresu je patrný přírůstek obyvatelstva a rozsáhlá výstavba nových domů vlivem procesu suburbanizace. Snad nejvíce je tento jev v rámci okresu patrný v obci Vysoký Újezd, kde se počítá s velmi rozsáhlou novou výstavbou rodinných domů. Inženýrské sítě a komunikace jsou, jak patrno z fotografie, budovány v předstihu.

Míra nezaměstnanosti v období od roku 2004 nepřekročila nikdy hranici 8 % a vždy se nacházela pod republikovým průměrem. Nejnižší hodnoty nezaměstnanosti byly zaznamenány na vrcholu hospodářské konjunktury v roce 2008, kdy Úřad práce průměrně evidoval pouze 3,38 % nezaměstnaných. Během dalších dvou let se situace poměrně radikálně zhoršila, nezaměstnanost v okrese vystoupala až na 7,28 % za rok 2010. Dle nejnovějších údajů Úřadu práce ČR k 31. lednu 2012 činila míra nezaměstnanosti na Berounsku 6,8 %, což představovalo nižší hodnotu než v případě Česka (9,1 %) i Středočeského kraje (7,4 %). Ze sousedních okresů byly nižší míry nezaměstnanosti zjištěny na Rokycansku (6 %) a na okrese Praha-západ (4,1 %). Naopak v ostatních sousedících okresech byla nezaměstnanost vyšší – na Rakovnicku (9 %), na Kladensku (9,3 %) a na Příbramsku dokonce 10,9 %. Okres Beroun měl v lednu 2012 dvanáctou nejnižší nezaměstnanost ze 77 okresů republiky. Na jedno volné pracovní místo připadalo průměrně 10 uchazečů, přičemž republikový průměr byl 15.

Úřad práce rozděluje okres Beroun pro své potřeby na 12 mikroregionů pojmenovaných podle jejich největšího sídla (střediska). Z těchto mikroregionů byla v lednu 2012 zjištěna nejvyšší míra nezaměstnanosti v Suchomastech (11,1 %), naopak nejnižší v oblasti Komárova (5,2 %). V okolí Berouna byla zjištěna nezaměstnanost 8,7 %, v nejbližším okolí Hořovic 5,8 %.[20]

Školství a zdravotnictví[editovat | editovat zdroj]

Síť škol okresu je tvořena 49 mateřskými školami a 39 základními školami. Z toho 4 ZŠ mají sídlo v Berouně a 2 v Hořovicích. V menších obcích okresu se nachází málotřídní školy, většinou pouze se žáky od 1. do 4. (nebo 5.) ročníku.

Středoškolská síť je tvořena Gymnáziem Joachima Barranda v Berouně a Gymnáziem Václava Hraběte v Hořovicích, dále Obchodní akademií a soukromou Manažerskou akademií v Berouně, Střední pedagogickou školou a Střední zdravotní školou v Berouně a větším počtem středních odborných škol a učilišť se sídlem v Berouně, Hořovicích, Litni a Oseku.

Prvorepubliková budova Obchodní akademie v Berouně je vyzdobena reliéfy znázorňující jednotlivá odvětví národního hospodářství.

Zdravotní péči na Berounsku zajišťují nemocnice v Hořovicích a v Berouně. Nemocnice Hořovice, která byla v roce 2007 privatizována, prochází v současné době rozsáhlou modernizací a rozšiřováním kvality a spektra nabízené péče. Péče je poskytována na 14 odděleních, nejvýznamnějšími jsou interna, chirurgie, neurologie, ortopedie, dětské a gynekologicko-porodnické. Hořovická nemocnice, zejména její gynekologicko-porodnické oddělení, požívá velmi dobré pověsti a její služby vyhledávají i mnozí pacienti nepocházející ze spádové oblasti Berounska.[21] Naopak nemocnice v Berouně prošla v posledních letech redukcí počtu akutních lůžek i oddělení a je specializována především jako rehabilitační nemocnice.[22]

Ambulantní péči zajišťují oddělení polikliniky v Berouně a nemocnice v Hořovicích. Ve větších obcích okresu mají své ordinace obvodní lékaři. V Berouně, Hořovicích a Zdicích jsou výjezdová stanoviště Zdravotnické záchranné služby Středočeského kraje.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Berounským okresem prochází ve směru severovýchod – jihozápad hlavní dopravní tahy mezinárodního významu spojující Prahu, Plzeň a Německo.

Mezi dopravní tahy regionálního významu patří silnice II. třídy a jednokolejné železniční tratě ve směru Beroun – Rakovník, Zdice – Příbram, příp. Beroun – Kladno (pouze silniční spojení).

Silniční doprava[editovat | editovat zdroj]

Úhrnná délka silniční sítě berounského okresu je 696 km. 73 % délky silniční sítě je tvořeno silnicemi III. tř., 22 % tvoří silnice II. třídy a zbývajících 5 % připadá na délku dálnice D5. Ta je nejvýznamnější dopravní tepnou okresu.

Dálnice D5 je rozvojovou osou celého regionu. Na úseku u Zdic, který vidíme na snímku, byla zprovozněna v "předvečer" sametové revoluce, koncem září 1989.

Celková délka dálnice na území Berounska od Loděnice po Cerhovice je asi 35 km. Dávnou předchůdkyní dnešní dálnice byla stará obchodní stezka z Prahy do Norimberka, kterou později nahradila státní silnice (dnes silnice II/605 vedená souběžně s dálnicí D5) . V okrese Beroun je na dálnici vybudováno 7 sjezdů – ve směru od Prahy: Loděnice, Beroun-východ, Beroun-centrum, Beroun-západ (Králův Dvůr), Bavoryně, Žebrák a Cerhovice. Úseky dálnice z Prahy na západní okraj Berouna byly předávány do provozu postupně v letech 1982 – 1985, navazující úsek Beroun – Bavoryně zahájil provoz na podzim 1989 a konečně další úsek Bavoryně – Mýto, na který navazovala již dokončená dálnice do Plzně, byl zprovozněn na podzim 1995. Vybudování dálnice přineslo obcím a městům při „státní silnici“ úlevu od tranzitní osobní i nákladní dopravy a také četné zahraniční investiční projekty.

Ze silnic druhé třídy mají větší význam silnice II/118 (Bývalá silnice I/30 spojující Příbram přes Lochovice a Zdice s Berounem a pokračující dále přes Chyňavu do Kladna), II/116 (vedoucí z Dobřichovic údolím Berounky přes Karlštejn do Berouna a dále do Nižbora a Lán), II/115 (vedoucí ze Zbraslavi přes Černošice údolím Berounky do Řevnic a dále přes podbrdské obce Svinaře, Skuhrov, Osov a Hostomice do Jinec) a konečně II/117 (spojující sjezd z dálnice v Žebráku s Hořovicemi, Komárovem a Olešnou a pokračující dále přes Strašice a Mirošov na Rokycansku do Spáleného Poříčí).

Okresem prochází silnice II/114, II/115, II/116, II/117, II/118, II/236 a II/605.

Železniční doprava[editovat | editovat zdroj]

Na Berounsku je hustá síť železničních drah. Nejvyšší význam má hlavní Trať 170 z Prahy přes Plzeň do Chebu a dále do Německa. Tato dvoukolejná, elektrizovaná trať je charakteristická značnou hustotou provozu, zejména v úseku z Prahy do Berouna, který je v jízdních řádech vyčleněn jako „souhrnná doprava Praha-Beroun“. V současné době (2012) se dokončují práce na optimalizaci tratě v úseku Beroun – Rokycany, která má přinést zvýšení cestovní rychlosti, komfortu přepravy i efektivity provozu. Zcela přestavěny byly železniční stanice ve Zdicích a Hořovicích. Naopak ještě frekventovanější úsek Praha – Beroun na svoji přestavbu i přes havarijní technický stav stále ještě čeká. Projekt na výstavbu vysokorychlostní mezinárodní tratě, která by byla v úseku Praha-Beroun vedena jedním z nejdelších evropských tunelů pod masivem Českého krasu, byl z finančních důvodů odložen na dobu neurčitou, a tak bude zřejmě nutné řádně přestavět alespoň stávající trať vedenou údolím Berounky.

Osobní vlak z Berouna do Plzně v zastávce Králův Dvůr - Popovice. Přestavba a modernizace úseku z Berouna do Rokycan se chýlí ke svému dokončení a trať má již parametry železničního koridoru.

V roce 2012 jsou na trati v hodinovém taktu vedeny rychlíky Praha – Plzeň, které dále z Plzně pokračují do Chebu, Klatov, nebo přes Domažlice do Německa (Mnichov, Norimberk) . Přibližně ve čtyřhodinovém taktu je doplňují rychlíky z Prahy přes Beroun, Zdice, Příbram a Protivín do Českých Budějovic, vedené dieselovou lokomotivou. Rychlíky Praha-Cheb zastavují na Berounsku v Berouně, Zdicích a Hořovicích, ostatní rychlíky směřující na Plzeň staví většinou pouze v Berouně a v Hořovicích. Rychlíky do Českých Budějovic zastavují v Berouně, ve Zdicích a v Lochovicích. V půlhodinovém taktu jezdí osobní vlaky z Prahy do Berouna, které na území okresu staví v Zadní Třebani, na Karlštejně, v Srbsku a v Berouně. V současné době jsou na tyto vlaky nasazovány moderní elektrické pantografové jednotky City Elefant. Každé dvě hodiny odjíždějí z Berouna po hlavní trati osobní vlaky směrem na Plzeň. Na Berounsku zastavují ve stanicích a zastávkách Králův Dvůr, Popovice, Zdice, Stašov, Praskolesy, Hořovice a Cerhovice.

Výhybka pro změnu směru jízdy vlaku v úvraťové železniční stanici Liteň na  trati 172: vlevo směr Zadní Třebaň, vpravo směr Lochovice.

Ostatní tratě na území okresu jsou jednokolejné a neelektrizované. Nicméně i po trati 200 ze Zdic do Protivína jsou vedeny rychlíky. Osobní vlaky ze Zdic (příp. i z Berouna) směrem na Příbram, Březnici a Protivín jezdí po většinu dne ve dvouhodinovém intervalu. Na trati jsou zastávky Libomyšl a Lochovice, dále trať pokračuje územím okresu Příbram. Stanice v Lochovicích je malým železničním uzlem. Na protivínskou trať zde navazuje železniční Trať 172 – lokálka ze Zadní Třebaně na trati Praha – Beroun. Ve směru od Zadní Třebaně má zastávky Běleč, Liteň (úvraťová železniční stanice), Skuhrov pod Brdy, Nesvačily, Všeradice, Vižina, Osov, Hostomice, Radouš, Neumětely a Lochovice. Také na této trati jezdí motorové osobní vlaky většinou v dvouhodinovém intervalu. Jediným přímým dopravním spojením Berouna a Rakovníka jsou osobní vlaky vedené údolím Berounky a Rakovnického potoka po trati 174. Vlaky jezdí v dvouhodinovém, ve špičkách pracovních dnů i v hodinovém intervalu a na Berounsku zastavují ve stanicích Beroun-Závodí, Hýskov, Nižbor a Žloukovice. Vlaky na trati jsou velmi vytíženy zejm. o víkendech a v létě, protože dopravují turisty do turisticky exponované oblasti Křivoklátska. Poslední lokálkou na Berounsku je Trať 173 Praha-SmíchovRudná – Beroun, která bývá při výlukách na hlavní trati využívána i jako objízdná trasa pro rychlíky z Prahy na Beroun. Motorové osobní vlaky jezdí v současné době pouze ve špičkách pracovních dnů a na území okresu zastavují ve směru od Prahy v Loděnici, ve Vráži u Berouna a v žst. Beroun-Závodí.

Autobusová doprava[editovat | editovat zdroj]

Autobusy mají ve veřejné dopravě na Berounsku velký význam pro místní dopravní obslužnost. Autobusové spojení mají všechny obce okresu, až na Srbsko a Karlštejn, které jsou kvalitně obslouženy vlakovou dopravou.

Pohled na rozsáhlý areál železniční stanice Beroun, dokončené v dnešní podobě v roce 1972. V té době probíhala elektrizace tratě od Prahy a do Berouna začaly jezdit známé elektrické pantografové jednotky. Prostor před nádražím se má v dohledné době stát ve větší míře než dnes přestupním bodem mezi vlakovou a autobusovou dopravou.

Přepravu na drtivé většině autobusových linek Berounska zajišťuje společnost PROBO BUS se sídlem v Králově Dvoře. Firma vznikla privatizací (1995) a sloučením (1999) původních státních podniků ČSAD Hořovice a Beroun, které vznikly po rozpadu krajského podniku ČSAD Praha. V roce 2004 převzala společnost PROBO také činnost původního státního podniku ČSAD Praha-západ se sídlem na Smíchově. V současnosti zaměstnává společnost PROBO BUS přes 200 lidí a má garáže i informační kanceláře pro cestující v Berouně (Králově Dvoře), v Hořovicích a v Praze.[23] Téměř všechny linky PROBO BUSu jsou zařazeny do Středočeské integrované dopravy, konkrétně linky provozované na území okresu Beroun jsou odlišeny písmenem C a dvojčíslím linky. Nezanedbatelnou složkou činnosti společnosti je provozování městské hromadné dopravy v Berouně a v Hořovicích. V Berouně jsou v provozu 3 linky označené písmeny A, B a C, v Hořovicích jezdí jedna linka MHD určená zejména ke spojení nádraží s náměstím a nemocnicí.

Značný význam má autobusové spojení Berouna s Prahou, které je zajišťováno kromě spojů PROBO BUSU i jednou linkou dopravce Veolia transport zařazenou do systému Pražské integrované dopravy pod číslem 380. Zatímco většina linek PROBO BUSU již do Berouna přijíždí např. ze Zdic, Hořovic, Cerhovic, Žebráka nebo Komárova a pokračuje bez dalších zastávek dále po dálnici na konečnou Praha - Nové Butovice, linka 380 zastavuje v obcích na původní státní silnici (Vráž, Loděnice, Rudná) a končí v terminálu Praha – Zličín. Pro rychlé spojení západní části okresu (oblasti Hořovic a Žebráka) s Prahou je v provozu také několik přímých spojů, které nezajíždí ani do Berouna.

Nejvyšší frekvenci spojů má linka Zdice – Beroun – Praha. V pracovní dni jezdí téměř každou hodinu autobusy společnosti ČSAD MHD Kladno na lince z Berouna přes Chyňavu do Kladna. V rámci okresu je relativně hustý provoz na linkách Hořovice – Praskolesy – Zdice – Beroun; Beroun – Nový Jáchymov; Hořovice – Žebrák – Broumy a Hořovice – Komárov – Zaječov. Většina spojů na těchto linkách je však provozována pouze v pracovní dny. Značný význam pro spojení západní části okresu s oblastí Příbramska má linka Hořovice – Příbram, která je v provozu celotýdně. V pracovní dny vyjíždí z Hořovic na Příbram autobusy téměř každou hodinu. Na Berounsku zastavují ještě v obcích Rpety a Felbabka a dále pokračují přes Jince do Příbrami na konečnou Zdaboř, Žežická.

Historický vývoj okresu Beroun[editovat | editovat zdroj]

Nejznámějším doloženým pravěkým sídelním celkem na Berounsku je keltské oppidum ve Stradonicích datované přibližně do 1. stol. před naším letopočtem (do mladší doby železné) . V místě původního opevněného hradiště bylo nalezeno na 30 tisíc předmětů ze železa, bronzu a zlata.

V Neumětelích se věřilo a věří, že zde Šemík, věrný kůň rytíře Horymíra, pochován leží, stojí psáno na klasicistní hrobce bájného koně rytíře Horymíra, k němuž se váže jedna z nejznámějších starých českých pověstí.

Přibližně ve druhé polovině 6. století se na českém území usídlili první Slované. Území Berounska obýval kmen Čechů, a tak se řadí mezi jádra české státnosti. Nejvýznamnějším střediskem dnešního berounského okresu byl v dobách prvních Přemyslovců kněžský dvorec na Tetíně, který vznikl zřejmě na sklonku 9. století. Údajně zde měl často pobývat kníže Bořivoj I. se svou ženou Sv. Ludmilou. V období konce 9. století žil v jeskyni v dnešním Svatém Janu pod Skalou poustevník – svatý Ivan, syn krále Gostomysla, který se rozhodl zříci se vlády po svém otci a žít v osamění a rozjímání. Dle pověstí se setkal s knížetem Bořivojem, který ve Svatém Janu nechal po Ivanově smrti vystavět kapli Sv. Kříže. Po smrti knížete Bořivoje, přesídlila kněžna Ludmila na Tetín trvale a 15. září 921 zde byla na příkaz své snachy Drahomíry uškrcena. Významným opěrným bodem přemyslovského státu v lesnaté oblasti Křivoklátska bylo také hradiště na Velízi nad obcí Kublov, kde zřejmě již v 9. století stávala předrománská svatyně. V roce 1003 zde byl příslušníky rodu Vršovců zajat a mučen český kníže Jaromír z přemyslovské dynastie. Po svém osvobození nechal na tomto místě vybudovat předrománský kostel Sv. Jana Křtitele s benediktýnským proboštstvím, z něhož v pozdějších dobách vznikl klášter. K podobným mocenským střetům došlo na Berounsku dvakrát i ve století následujícím – v roce 1179 u Loděnice, kdy se střetly družiny knížat Soběslava II. a Bedřicha (oba z rodu Přemyslovců, přičemž vítězem tohoto střetu byl kníže Soběslav II.) a v roce 1193 u Zdic, kdy došlo ke střetu mezi vojsky krále Přemysla Otakara I. a pražského biskupa Jindřicha, který skončil útěkem budoucího krále Přemysla Otakara z bojiště.

Z hlediska vývoje sídelní struktury lze doložit již v 9. století existenci tehdy trhové vsi Žebráku při kupecké stezce z Prahy do Bavor, v průběhu 10. století se objevují stopy prvního osídlení v oblasti dnešních Hořovic, v roce 1039 dle některých pramenů vznikly Zdice při kolonizaci oblastí západně od Prahy po návratu knížete Břetislava z vítězného tažení do Polska. Nedlouho poté, v roce 1045, se ve Zdicích podle některých zdrojů narodil nejvýznamnější český středověký kronikář Kosmas. V 11. století je poprvé připomínán také Beroun, konkrétně v roce 1088 se objevují první písemné zmínky o osadě Na Brodu, která vznikla při brodu na kupecké stezce z Prahy do Bavorska v místech dnešní čtvrti Závodí.

Hradiště na Tetíně je jedním z míst, která lze označit jako kolébku české státnosti. V roce 921 zde byla úkladně zavražděna Sv. Ludmila. V pozdějších dobách zde vznikl nový hrad a mnohé sakrální památky. Na snímku kostely Svaté Kateřiny a Svaté Ludmily.

Větší rozvoj sídelní struktury nastal v průběhu 12. a 13. století, kdy docházelo ke kolonizaci dosud neobydlených oblastí. Na sklonku 12. století vzniká hrad v Hořovicích, který je předchůdcem tamního starého zámku. Za vlády Přemysla Otakara II. dochází také ke stavebnímu rozvoji Berouna, z něhož vyrostla velká trhová ves povýšená za krále Václava II. v roce 1303 na město, které se stalo centrem rozsáhlé podbrdské oblasti. Vznikají také kláštery ve Svatém Janu pod Skalou a ve Svaté Dobrotivé. V průběhu 13. století se staví mnohé hrady – např. královský lovčí hrádek v Nižboru a hrady Valdek a Žebrák, které v počátcích své existence patřily rodu Zajíců z Valdeka. Až do 13. století spadají také počátky železářské tradice na Berounsku – doloženy jsou první železné doly např. na Krušné hoře u Hudlic, prokazatelně se těžilo a zpracovávalo železo již také v oblasti Hořovic a Komárova.

Po zavraždění krále Václava III. v roce 1306 nastupují na trůn panovníci z rodu Lucemburků. V tomto období vznikají mnohé památky vystavěné v gotickém slohu – kostely, hrady i tvrze. Největší stavbou realizovanou v tomto období a dodnes nejvýznamnější historickou památkou okresu Beroun je hrad Karlštejn, který nechal v letech 13481357 na vápencové skále nad údolím Berounky vybudovat „otec vlasti“ – český král a římský císař Karel IV. Na hradě nechal Karel IV. uschovat české i římské korunovační klenoty a relikvie svatých. Karlův syn, Václav IV., se často uchyloval na hrad Žebrák, který nechal koncem 14. století přestavět. Protože se však hrad z prostorových důvodů nemohl dále rozšiřovat, nechal Václav IV. v roce 1398 vybudovat nedaleký hrad Točník, který měl svým rozsahem dokazovat význam Václava jako římského císaře. Hrad však nakonec zřejmě z ekonomických důvodů nebyl dokončen zcela dle Václavových představ. Na Točníku se v roce 1412 neohroženě před králem a jeho radou zodpovídal Jan Hus z obvinění z kacířství. Husovi hrozil již tehdy trest smrti, ale podařilo se mu trest zvrátit kompromisem – za příslib, že opustí Prahu, byl propuštěn.

Hrad Karlštejn, který nechal v letech 1348–1357 vystavět římský císař a český král Karel IV., dnes patří mezi nejnavštěvovanější památky naší vlasti.

Po Husově popravě v Kostnici roku 1415 propukla v českých zemích naplno husitská revoluce. Ze západních oblastí středních Čech odešlo mnoho lidí na Tábor do budovaného střediska radikálních husitů. Byl mezi nimi také budoucí táborský hejtman a mluvčí Mikuláš z Husi, který pocházel ze šlechtického rodu z Křivoklátska. V roce 1419 začíná docházet k prvním ozbrojeným střetům. Po pražské defenestraci, k níž došlo 30. července, umírá král Václav IV. a nastává období bezvládí. Vojska husitů táhla několikrát také územím dnešního Berounska. Strategický význam pro další úspěchy „božích bojovníků“ mělo dobytí Berouna v dubnu 1421, který jakožto opevněné královské město představoval značné nebezpečí pro blízkou husitskou Prahu. Spojené oddíly pražanů a táboritů vedené Janem Žižkou z Trocnova město obléhaly a dobyly. Berounští příznivci kalicha se přidali nejprve na stranu umírněných pražanů, po roce 1425 pak dokonce k radikálnímu táborsko – sirotčímu městskému svazu. K významným jednáním mezi zástupci královské strany, umírněnými i radikálními husity došlo v září 1424 ve Zdicích. Z jednání vzešly tzv. „úmluvy zdické“, které upravovaly podmínky příměří mezi válčícími stranami a vztahy mezi radikální a umírněnou odnoží husitů. Husitská vojska po sobě v kraji zanechala spoušť – došlo ke zničení hradů Tetín a Nižbor a klášterů ve Svaté Dobrotivé i na Velízi u Kublova. V počátcích husitských bouří, v roce 1421, nechal pozdější král Zikmund Lucemburský – mladší syn Karla IV., odvézt říšské korunovační klenoty z Karlštejna na Visegrád v uherském království. Karlštejn však nakonec husity dobyt nikdy nebyl, ačkoliv byl v roce 1422 obléhán.

Hrad Točník nechal na sklonku 14. století vystavět král Václav IV. O několik let později, v roce 1412, se zde zpovídal Jan Hus z kacířství.

Po bitvě u Lipan, kdy zvítězila vojska umírněných husitů nad radikály vedenými Prokopem Holým, se situace zklidnila. Ve druhé polovině 15. století došlo k několika nevolnickým povstáním. Na konci 15. století byl přestavěn hrad Karlštejn ve slohu pozdní gotiky. V 16. stol. se začíná projevovat vliv nově nastupujícího slohu renesance, v souladu s tímto slohem je přestavěno několik měšťanských domů v Berouně, hrad v Komárově a dalšími přestavbami prochází opět hrad Karlštejn. Z Berouna se stává středisko řemeslné výroby, zejména hrnčířství. V průběhu 16. století dochází k nárůstu železářské výroby na Podbrdsku – připomínány jsou další železné doly zejména v blízkém okolí Komárova (na Jedové hoře, na Kleštěnici, u Ptákova, Hvozdců a Malé Vísky). V souvislosti s těžbou vznikají hutě a hamry, jež jsou koncentrovány v největším množství do povodí Červeného potoka. V roce 1543 jsou poprvé zmiňovány hutě v Komárově, na počátku 17. století tam pak vzniká i první vysoká pec.

Další válečná pohroma v podobě třicetileté války zasáhla Berounsko v první polovině 17. stol. Hned na počátku války, v roce 1619 byly převezeny české korunovační klenoty z Karlštejna do Prahy. O dva roky později byl pro účast ve Stavovském povstání popraven 21. června 1621 na Staroměstském náměstí majitel komárovského panství Jindřich Otta z Loosu. Nejtragičtějším rokem třicetileté války byl pro území Berounska rok 1639, kdy do oblasti vpadla švédská vojska vedená generálem Bannerem. Zpustošeno bylo velké množství vesnic i všechna města dnešního okresu – vypálen byl hrad v Hořovicích, vydrancován byl také Žebrák. V Berouně švédská vojska pobořila hradby, zakládala požáry, takže značná část města lehla popelem, a vraždila obyvatele města. Po skončení třicetileté války zbylo ve zdevastovaném městě údajně jen 395 obyvatel.

Období třicetileté války se nese také ve znamení rekatolizace. Osoby protestantského vyznání musí buďto konvertovat ke katolicizmu, nebo opustit zemi. V souvislosti s tímto procesem vznikají nová poutní místa se sakrálními stavbami vystavěnými v barokním slohu. Např. v roce 1661 byl dokončen kostel Narození Sv. Jana Křtitele ve Svatém Janu pod Skalou, který se stal součástí budovaného barokního kláštera; rozšířen a barokně přestavěn byl kolem roku 1676 také klášter Svatá Dobrotivá s kostelem Zvěstování Panny Marie.

V roce 1714 vznikl vydělením Středního Povltaví a Podbrdska z Píseckého kraje nový kraj se sídlem v Berouně. Tím se město stalo správním střediskem oblasti sahající na západní straně přibližně po Mýto, na jihu po Příbram a Prčici, na východě po Votice a na severu po Zbraslav. Postupně se také v okolí Berouna rozmáhá těžba železné rudy a vápence, vznikají pivovary, vápenky a cihelny. V roce 1773 bylo založeno piaristické gymnázium v Berouně. Za vlády Josefa II. proběhly v okresním městě mnohé demolice – bylo započato s bouráním městských hradeb, zmizet muselo také několik renesančních měšťanských domů.

Berounské městské opevnění bylo v historii mnohokrát poničeno. Poprvé výrazněji za husitských válek, později při drancování města za třicetileté války. Hradby začaly být cíleně odstraňovány za císaře Josefa II. v 18. stol. a podepsal se na nich také socialistický režim ve druhé polovině století dvacátého. Naštěstí jejich destrukce nikdy nebyla dotažena do konce.

V 19. století propuká v Čechách národní obrození. Na území Berounska působilo několik národních buditelů. Nejvýznamnější osobností národního obrození z Berounska byl jazykovědec Josef Jungmann (1773 – 1847), rodák z Hudlic. O několik let později se ve Všeradicích narodila Magdalena Dobromila Rettigová (1785 – 1845), autorka českých kuchařek. Centrem obrozenců se ve 2. polovině 19. stol. stala Liteň, kde pobýval řadu let spisovatel Svatopluk Čech, jako kněz zde působil prozaik Václav Beneš Třebízský, jezdil sem také sochař Josef Václav Myslbek a bratři Mánesové. Cílem poutí českých vlastenců se zvláště po roce 1848 stal hrad Karlštejn, který se navíc po roce 1862 stal snadno dosažitelný vlakem z Prahy. V roce 1868 se zde konal velký tábor lidu. Vlastenecký duch žil také v Berouně, kde se centrem spolkového života stala restaurace Plzeňka. Hrálo se tam české ochotnické divadlo a na klavír zde dokonce při své návštěvě Berouna hrál hudební skladatel Bedřich Smetana.

V souladu s reformami císaře Františka Josefa I. byla v roce 1850 provedena úprava správního rozdělení rakouské monarchie. Byl zrušen systém původních krajů a panství a nahrazen moderním uspořádáním krajů, politických a soudních okresů a obcí. Území Podbrdska připadlo pod Pražský kraj. Centrem politického okresu se však nestal Beroun, nýbrž Hořovice. Beroun zůstal pouze sídlem menšího, soudního okresu. Ve druhé polovině 19. století dochází k prudkému rozvoji průmyslu. Tomu dost napomohla výstavba železničních drah, konkrétně trati Praha – Plzeň, která byla dokončena roku 1862, trati Rakovník – Beroun – Zdice – Protivín, dokončené 1876, trati Rudná u Prahy – Beroun, dokončené 1897 a lokálky Zadní Třebaň – Liteň – Lochovice, na níž byl zahájen provoz v roce 1901. Je založena dnešní cementárna v Králově Dvoře (1889) , na tradici soukenictví navázala výroba v textilce, založené roku 1885. Rozšiřují se doly na vápenec, zejm. v oblastech jižně a východně od Berouna. V 90. letech 19. století bylo započato s těžbou v oblasti Mořiny v dnešních lomech Amerika. Obrovského rozkvětu doznávají železárny v Komárově, které vyrábějí svoji nejprestižnější zakázku – tzv. Hanavský pavilon pro Jubilejní zemskou výstavu v Praze roku 1891. Na druhou stranu dochází i k sociálním nepokojům. Po razantním snížení odběru železných cvočků armádou dochází k hospodářským problémům v obcích pod Brdy, kde bylo cvočkařství nejrozšířenější formou obživy. V roce 1866 vypukly v Hostomicích a okolních vesnicích dělnické bouře, které musely být potlačeny armádou. Vyhlášeno bylo dokonce i stanné právo. Atmosféru v oblasti přiblížil lidem Jan Neruda ve svém fejetonu Výlet do kraje bídy.

V chatě Port Igorka v romantickém Údolí ticha u Březové uprostřed křivoklátských lesů se za druhé světové války scházeli činovníci protifašistického odboje. Byl zde ustanoven nelegální III. ÚV KSČ pod vedením Josefa Moláka, který byl později odhalen gestapem a zastřelen.

Po první světové válce a vzniku Československa nedochází na území Berounska k žádným převratným změnám. Vzhledem k poloze okresu ve středních Čechách nedocházelo k žádným národnostním třenicím mezi Čechy a Němci, jako tomu bylo například již na sousedním Rakovnicku, a to i přesto, že i na některých místech Berounska žily odpradávna německé menšiny (např. v Počáplích nebo v Berouně). Z událostí období první republiky jmenujme otevření nemocnice v Berouně, k němuž došlo v prosinci 1929 a utvoření nového politického okresu Beroun v roce 1936, do něhož přešly obce soudního okresu Beroun, který byl do té doby součástí politického okresu Hořovice. Po Mnichovské dohodě zůstalo vzhledem k národnostnímu složení obyvatel celé území Berounska na území Československa a od 15. března 1939 se tak po nacistické okupaci stalo součástí Protektorátu Čechy a Morava.

Za druhé světové války se Berounsko stalo jedním z center protinacistického odboje v českých zemích. V brdských lesích se skrývaly četné partyzánské skupiny, které usilovaly o rozvrácení německé diktatury. V Berouně sídlil za protektorátu (v letech 1942 - 1943) ilegální III. Ústřední výbor KSČ pod vedením Josefa Moláka, který byl ustanoven v červenci 1943 v chatě Port Igorka v Údolí ticha u Březové. Komunistická organizace však byla vyzrazena a Josef Molák byl v prosinci 1943 zastřelen gestapem v Berouně. Centrem protifašistického odboje a partyzánského hnutí byly však Hořovice. Značné množství obyvatel z obcí v okolí Hořovic aktivně podporovalo činnost partyzánů. Pro zabránění přepravy zbraní a válečného materiálu prováděli odbojáři například sabotáže na hlavní trati z Prahy do Plzně (poprvé již v roce 1941 u Praskoles). Největší partyzánský bunkr na území dnešního Berounska vznikl v roce 1943 v lesích západně od Újezda. Skrýval se tam partyzánský štáb i další pracovníci odboje (2 ruští důstojníci a 7 Čechů). Lidé z okolních obcí (zejm. z Oseka a Újezda) je zásobovali potravinami a materiálem. 11. ledna 1944 byl úkryt vyzrazen gestapu, odbojáři byli zatčeni, 6 z nich bylo následně popraveno a 1 se při zatýkání zastřelil. Hned další den - 12. ledna 1944 proběhl na Palackého nám. v Hořovicích stanný soud s 15 obžalovanými, kteří pomáhali budovat lesní partyzánský bunkr u Újezda a podporovali. 13 obžalovaných bylo odsouzeno k trestu smrti, který byl vykonán hned následujícího dne v Praze na Pankráci. Zatímco v lesnaté západní části okresu bujela odbojová činnost, ve skalách východně od Berouna, v prostoru lomu Alkazar, začali Němci budovat podzemní továrnu na rakety V1 a V2. Nestačili ji však dokončit. Přišel rok 1945. Na úplném sklonku války, 17. dubna bylo spojeneckým letectvem bombardováno okolí nádraží v Berouně. Mnozí občané, zejm. z Hořovic, se 5. května vydali do Prahy podpořit Pražské povstání. Někteří z nich padli v boji v posledních dnech války. Beroun byl osvobozen 10. května 1945 Rudou armádou.

Na přelomu 50. a 60. let začal nedaleko Tmaně vznikat nový vápencový velkolom Čertovy schody. Pro potřeby dělníků bylo v Tmani vybudováno rozsáhlé sídliště bytovek, které značně změnilo vzhled obce.

Po osvobození dochází na základě dekretů prezidenta Beneše ke znárodnění rozhodujících průmyslových podniků, např. berounských cementáren. Po únorovém převratu roku 1948 začíná období vlády jedné strany – KSČ. Stejně jako v celé republice dochází i na Berounsku k plošnému znárodňování veškerých soukromých podniků i ke kolektivizaci zemědělství. Ve vápencových lomech u Mořiny pracují v 50. letech političtí vězni. Územní reorganizace státu z roku 1949 nepřináší žádné výraznější změny – stále existují okresy Beroun i Hořovice, oba patří do Pražského kraje. Zrušeny byly tzv. soudní okresy, nicméně na konkrétním případu Berounska nemělo toto rozhodnutí žádný dopad. V 50. letech jsou dle sovětského vzoru přednostně budovány provozy těžkého průmyslu – rozšíření doznávají Královodvorské železárny, i další strojírenské podniky. Mezi zcela nové „progresivní“ provozy lze řadit Gramofonové závody v Loděnici vybudované v roce 1950. V Berouně a Hořovicích bylo již v průběhu 50. let započato s výstavbou sídlišť. Okres Beroun téměř ve dnešní podobě vznikl v roce 1960 v souvislosti s přijetím tzv. „socialistické ústavy“ a stal se součástí Středočeského kraje. Tentýž rok bylo také zahájeno dobývání vápence v plánovaném největším lomu na Berounsku – ve Velkolomu Čertovy schody u Tmaně. V průběhu 60. let byla naopak ukončena těžba ve vápencových lomech u Svatého Jana pod Skalou, v železnorudných dolech u Zdic a v lomu Amerika u Mořiny. Z hlediska občanské vybavenosti byl významným pro okres Beroun rok 1961, kdy byla uvedena do provozu nová moderní nemocnice v Hořovicích. Zatímco počet obyvatel ve městech okresu v období socialistické výstavby rostl, obyvatelstva na vesnicích ubývalo, a tak úhrnně za okres Beroun nedocházelo téměř k žádnému přírůstku obyvatel. Patrný byl vliv migrace obyvatel do Prahy.

Mezi největší a nejvýznamnější stavby 80. let na Berounsku patří dálnice D5 Praha - Plzeň. Přestože dálnice značně odlehčila okresnímu městu od tranzitní dopravy, její trasování po nevzhledné betonové estakádě v těsné blízkosti historického centra mnoho půvabů městu nepřidalo.

V 70. a 80. letech byla realizovaná necitlivá přestavba centra Berouna, kdy byla jižní a západní část historického středu města asanována a nahrazena moderní panelovou výstavbou. V roce 1980 byl v důsledku stavebního splynutí připojen Králův Dvůr k Berounu. Téměř neregulovaná průmyslová činnost v berounské kotlině způsobila dramatické zhoršení stavu životního prostředí. V průběhu 70. a 80. let byl Beroun známý zejména značnou prašností, kterou způsobovaly nepříliš dobře technicky zabezpečené provozy vápenky a cementárny spolu s exhalacemi, které vypouštěly železárny. Charakter kotliny navíc neumožňoval dostatečné rozptýlení znečištění do atmosféry. Situace byla natolik vážná, že ji již koncem 80. let řešily i federální orgány vlády ČSSR.[24] Koncentrace polétavých prachů v berounské kotlině překračovaly hygienickou normy až pětinásobně, oxidy dusíku až šedesátinásobně. Důsledkem toho byl nedobrý zdravotní stav obyvatel, zejména dětí, u nichž se výrazně zvýšil výskyt katarů dýchacího ústrojí. Jedním z kroků, které vláda podnikla proti znečištění, bylo převedení železniční dopravy na trati z Prahy do Plzně pod elektrickou trakci. Prvním krokem byla elektrizace dvoukolejné trati z Prahy do Berouna stejnosměrnou napájecí soustavou provedená v roce 1973, na kterou až roku 1987 navázala elektrizace trati Beroun – Plzeň střídavou napájecí soustavou. Již v průběhu 70. let začala být neúnosná dopravní situace ve městě. Tranzitní doprava na hlavním silničním tahu Praha – Plzeň byla vedena středem města, což snižovalo jeho průjezdnost a zhoršovalo již tak dost špatný stav ovzduší. Proto bylo na počátku 80. let přistoupeno k realizaci dálnice D5, jejíž první úsek z Prahy do Loděnice byl dokončen v říjnu 1982. V roce 1984 dosáhla dálnice okraje Berouna a konečně v říjnu roku 1985 objela první auta centrum Berouna po nové dálniční estakádě tvořené také mostem přes Berounku, který však relativně necitlivě odříznul nemocnici a nádraží od zbytku města, a přetnul zástavbu čtvrti Závodí. Koncem září 1989 byla dálnice prodloužena o dalších přibližně 10 km až do obce Bavoryně za Zdicemi. Výstavba tohoto úseku dálnice si však vyžádala rozsáhlé demolice v obvodu Králova Dvora. Z hlediska hospodářství se centrem inovací stává podnik GZ v Loděnici, kde byla v červenci 1989 zahájena poprvé v Československu sériová výroba CD nosičů.

Po roce 1990 začaly orgány města Berouna věnovat zvýšenou péči historickým památkám v centru města - byly obnoveny fasády domů v centru, upraveny chodníky a zeleň a restaurováno původní městské opevnění. Díky příkladné péči o městské památky byl Beroun v roce 2009 vyhlášen historickým městem roku.

Společenské změny po roce 1990 v případě okresu Beroun přinesly spíše pozitivní vývoj. V důsledku zvýšení ekologických nároků na průmyslové provozy, útlumu výroby v těžkém průmyslu a zlepšení technologií se výrazně snížilo znečištění berounské kotliny. Současně dochází k rozvoji soukromého podnikání ve všech oblastech národního hospodářství – jsou privatizovány velké průmyslové závody, zemědělská družstva i provozovny služeb v celém okrese. Změna hospodářského prostředí přináší i mnohé negativní jevy. V průběhu 90. let zkrachovaly mnohé tradiční podniky jako např. textilní továrna Tiba v Berouně, nebo závod ČKD Hořovice. Další stávající podniky snižují stavy zaměstnanců v závislosti na tržní poptávce po jejich produkci. Objevuje se nezaměstnanost. Na druhou stranu je však třeba uvést, že na Berounsku byla míra nezaměstnanosti po roce 1990 vždy relativně nízká a pod celorepublikovým průměrem. Od 2. poloviny 90. let navíc začínají do okresu přitékat zahraniční investice v podobě nových závodů a nových pracovních míst. Podnětem k jejich koncentraci na Berounsko byla blízkost Prahy a výhodná poloha na dálnici D5 směřující do Německa, která byla dále za Bavoryni směrem na Plzeň prodloužena v říjnu 1995. U Žebráka, Králova Dvora a Zdic vznikly rozsáhlé průmyslové zóny s novými podniky, které dnes dávají práci nejen velkému množství pracujících berounského okresu, ale i obyvatelům sousedních okresů, jako např. Rokycanska, Příbramska, nebo Rakovnicka. Nízkou úroveň nezaměstnanosti pomáhá udržovat také blízkost hlavního města Prahy, kam mnoho obyvatel, zejména z východní části okresu, dojíždí za prací. Po roce 2000 dochází k prudkému nárůstu počtu obyvatel na okrese v souvislosti s hospodářským rozkvětem oblasti a procesem suburbanizace. Počet obyvatel se zejména po roce 2006 zvyšuje téměř ve všech městech i obcích okresu. Nová bytová výstavba vzniká v největší míře v oblasti Mořiny a Vysokého Újezda, hodně se staví také v Berouně a Králově Dvoře. Značně se zvyšuje počet obyvatel Hořovic. Zlepšuje se vzhled měst a obcí, investují se větší prostředky do údržby památek i center měst. S platností od Nového roku 2003 zaniká Okresní úřad v Berouně a jeho kompetence přechází na obce s rozšířenou působností – konkrétně na území Berounska na Beroun a Hořovice. Berounský okres jako jednotka však nezaniká – zůstává obvodem soudu, státního zastupitelství, mnohých specializovaných úřadů státní správy a mimo jiné také statistickou jednotkou.

Osobnosti okresu Beroun[editovat | editovat zdroj]

Městečko Liteň se v 19. století stalo místem pobytu mnohých velkých osobností českého národního obrození.
  • Šebestián Hněvkovský (1770 – 1847) – český obrozenec a básník, rodák ze Žebráka. Snažil se tvořit jednoduchou, původní poezii a přiblížit se k prostému čtenáři. Jeho nejúspěšnějším dílem je epos Děvín, který vychází z pověsti o dívčí válce.
  • Josef Jungmann (1773 – 1847) – jeden z nejvýznamnějších představitelů českého národního obrození, jazykovědec a spisovatel. Pocházel z Hudlic, do roku 1788 chodil do školy v Berouně. Po studiu filozofie a práv na Univerzitě Karlově v Praze se začal věnovat pedagogické činnosti. Později se stal rektorem Univerzity Karlovy. Jeho životním dílem je pětidílný Slovník česko-německý. Věnoval se také překladům z němčiny, angličtiny a francouzštiny do češtiny.
  • Pomník Svatopluka Čecha z roku 1938 připomíná básníkův pobyt v Litni a místo vyprávění sousedů v jeho básni Ve stínu lípy.
    Magdalena Dobromila Rettigová (1785–1845) – česká buditelka a spisovatelka, známá především díky svým kuchařkám. Narodila se ve Všeradicích, její otec byl purkrabí na tamním panství. Větší část svého života strávila ve východních Čechách, kde žila se svým manželem. Věnovala se vzdělávání a výchově dívek, učila je domácím pracím, předčítala jim a půjčovala české knihy. Byla dopisovatelkou časopisu Květy. Proslavila se zejména vydáním Domácí kuchařky v roce 1826.
  • Joachim Barrande (1799 – 1883) – významný francouzský inženýr a paleontolog, pocházel ze střední Francie. Po červencové revoluci ve Francii roku 1830 odchází do exilu a pobývá v Čechách, konkrétně na zámku v Buštěhradě a v Praze u matky Jana Nerudy. Seznámil se mimo jiné s hrabětem Kašparem Šternberkem, jehož rod pocházel z Rokycanska, a jenž požádal Barranda o pomoc při projektování železniční tratě z Prahy údolím Berounky do Berouna a Plzně. Při zkoumání terénu Českého krasu je Barrande zaujat geologickými zajímavostmi této oblasti a začíná se věnovat velmi zevrubné paleontologické činnosti. Odhalil bohatá naleziště trilobitů na Křivoklátsku. Po své smrti odkázal své paleontologické objevy i své psané dílo Národnímu muzeu v Praze. V Litni je pohřben jediný Barrandův žák profesor paleontologie Otomar Pravoslav Novák.
Jedním z nejoblíbenějších výletních cílů oblasti tzv. Barrandienu jsou bývalé vápencové lomy Amerika nedaleko Mořiny. Zdejší romantické scenérie lákaly trampy již v období československé první republiky.
  • Josef Leopold Zvonař (1824 – 1865) – hudební skladatel, teoretik a pedagog, rodák z Kublova. Jeho nejznámějším dílem je píseň Vlastenské hory, z níž je notoricky známý zejména nápěv „Čechy krásné, Čechy mé“.
  • Svatopluk Čech (1846 – 1908) – český obrozenecký spisovatel, představitel proudu ruchovců. Pocházel z Ostředku na Benešovsku. Přispíval do almanachu Ruch a časopisu Květy. Věnoval se zejména prozaické tvůrčí činnosti – psal eposy, satiry, povídky, romány. Jeho nejvýznamnějším dílem je cyklus tzv. „Broučkiád“ – satirických povídek o neobyčejných dobrodružstvích pražského měšťana pana Broučka s prvky science-fiction. V letech 1852 – 1856 pobýval Čech v Litni v barokním domě správce panství, které se proto dodnes říká Čechovna. Na Liteň nikdy nezapomněl, své vzpomínky z dětství prožitého na Čechovně promítl do díla Ve stínu lípy. Místo děje této básně od roku 1938 připomíná Pomník Svatopluka Čecha v Litni.
  • Václav Beneš Třebízský (1849–1884) - nastoupil v roce 1875 jako kaplan na faru v Litni. V témže roce však onemocněl a Liteň trvale opustil. Přesto je jeho romantická tvorba inspirována jeho působením na Berounsku (např. Vzpomínky Karlštejnského havrana). Třebízského v Litni připomíná pamětní deska na budově bývalé fary, ve které je od roku 2004 Muzeum Svatopluka Čecha a Jarmily Novotné a část muzejní expozice.
  • Petr Cingr (1850 – 1920) – český sociálně demokratický politik, působil na Berounsku, později v severních Čechách a na Ostravsku. Narodil se v Hudlicích. Během svého působení v Ostravě organizoval dvě velké dělnické stávky. V letech 1897 – 1918 byl poslancem rakouské Říšské rady, po vzniku ČSR až do své smrti pak poslancem Revolučního národního shromáždění Republiky československé a senátorem Národního shromáždění ČSR. Patřil k vyhraněnějším levicovým politikům, z křídla sociálně demokratické strany, v němž působil, vznikla rok po jeho smrti KSČ.
  • Otomar Pravoslav Novák (1851–1892) významný český paleontolog. Jeho učitelem byl slavný francouzský paleontolog Joachim Barrande. Novák se na Berounsku jako jediný žák a zdatný pokračovatel Barranda zabýval dokumentací původní fauny. V době svých paleontologických výzkumů podlehl 29. července 1892 v Litni tuberkulóze,. Bydlel zde u své sestry Růženy Wiltrové, manželky ředitele liteňské školy. Proto našel místo svého posledního odpočinku u zdi Základní školy Františka Josefa Řezáče v Litni.
  • Jan Preisler (1872 – 1918) – český malíř, rodák z Popovic u Berouna. V 90. letech 19. stol. se stal členem spolku výtvarných umělců Mánes. Jeho tvorba je ovlivněna zejména impresionismem. Jeho nejznámějším dílem je triptych Jaro z roku 1900.
  • Karel Sezima (1876 – 1949) – český spisovatel a literární kritik, pocházel z Hořovic. Svým dílem je dnes řazen mezi impresionisty. Ve svých novelách často čerpá inspiraci z podbrdského prostředí. Více ceněné jsou však jeho kritické a literárně-teoretické studie.
V objektu zámku Nižbor stojícího na kopci nad stejnojmennou obcí v údolí Berounky můžeme zhlédnout expozici keltské kultury vycházející z nálezů z nedalekého keltského oppida ve Stradonicích.
  • Václav Talich (1883 – 1961) – významný český dirigent 20. století, rodák z Kroměříže. V roce 1903 dokončil studia na pražské konzervatoři. Působil v orchestrech v Berlíně, Oděse, Tbilisi, Lublani a Lipsku. Po vzniku ČSR se stal dirigentem České filharmonie. Po skončení 2. světové války byl neprávem nařknut z kolaborace z nacisty, v roce 1952 byl však rehabilitován a v roce 1957 obdržel titul národní umělec. Od poloviny 30. let až do své smrti žil v Berouně ve vile v údolí Brdatka. Na jeho počest se ve městě pořádá festival klasické hudby Talichův Beroun.
  • Jiří Weil (1900 – 1959) – český spisovatel, literární kritik, novinář a překladatel židovského původu. Narodil se v Praskolesích. Za první republiky byl přesvědčeným komunistou, po návratu ze své sovětské cesty však vystřízlivěl a napsal dílo Moskva – hranice kritizující stalinistický režim. Byl přítelem Julia Fučíka. Aby se vyhnul transportu do koncentračního tábora, předstíral sebevraždu a následně se musel až do konce války skrývat. Jeho nejznámějším dílem je Život s hvězdou, v němž se nechává částečně inspirovat svým příběhem.
  • František Nepil (1929 – 1995) – český spisovatel a novinář, mimo jiné také tvůrce příběhů pro děti. Narodil se v Hýskově, studoval obchodní akademii v Berouně. Používal velice barvitý a osobitý jazyk, byl vynikajícím vypravěčem.
  • Václav Sloup (1936) – známý český herec, pochází z Tlustice. Své nejznámější filmové role ztvárnil ve filmech Svatby pana Voka a Pan Vok odchází. Dlouhá léta byl členem souboru pražského Divadla Na Vinohradech.
  • Václav Hrabě (1940 – 1965) – český básník, jediný představitel generace beatníků u nás. Narodil se v Příbrami, ale dětství prožil v Lochovicích. V roce 1957 odmaturoval na dnešním gymnáziu v Hořovicích, které dnes nese jeho jméno. Později studoval pedagogickou fakultu v Praze. Nejčastějším motivem jeho básní je láska. Jeho tvorba je úzce spjata s jazzovou a bluesovou hudbou. V roce 1965 se ještě stihl setkat se svým vzorem – americkým beatnikem Allenem Ginsbergem, asi o měsíc později však nešťastnou náhodou umírá na otravu oxidem uhelnatým ve svém bytě v Praze. Jeho dílo bylo z větší části vydáno až posmrtně, nejznámější je básnická sbírka Blues pro bláznivou holku.
Kostel sv. Ondřeje v Lochovicích. Z této obce pocházel nadaný český básník Václav Hrabě, který jako jediný u nás navázal na generaci amerických beatníků. Bohužel tragicky zahynul ve svých čtyřiadvaceti letech. V současné době jsou Lochovice známé především jako místo natáčení oblíbeného televizního seriálu Okresní přebor, který věrohodně a s humornou nadsázkou ukazuje poměry a vztahy v malém vesnickém fotbalovém klubu.
  • Tomáš Hanák (1957) – populární český herec, člen divadla Sklep. Narodil se v Kremnici na Slovensku. V současné době žije s rodinou v Nižboru, kde je také činný jako zastupitel obce. Své nejvýraznější filmové role ztvárnil ve filmech Pražská pětka, Cesta z města, Mazaný Filip nebo Gympl.
  • Leoš Mareš (1976) – český moderátor, rodák z Berouna. Proslavil se zejména moderováním Ranní show na stanici Evropa 2. Moderoval také mnohé televizní reality show.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Na Berounsku se koná každoročně několik větších kulturně-společenských událostí. Kulturní akce bývají nejčastěji pořádány v Berouně ve společenském domě Plzeňka, v Hořovicích v Lidovém domě nebo v objektu Městského kulturního střediska, na Karlštejně v podhradí, ale i na jiných místech okresu. Stále větší popularitu získávají různé trhy pořádané pravidelně na Husově náměstí v Berouně. Nejoblíbenější jsou tradiční trhy hrnčířské. Z větších hudebních akcí jmenujme každoroční festival klasické hudby Talichův Beroun, konající se od roku 1983 a každoroční setkání českých i zahraničních heligonkářů v Hořovicích, kde měla výroba harmonik i hra na harmoniku dlouhou tradici. Od roku 2005 se je hrad Točník jedním z míst, kde se každý rok v červenci pořádá putovní festival rockové a populární hudby České hrady.

Lepší poznání oblasti nám umožní návštěva některé z poboček okresního Muzea Českého krasu v Berouně. Hlavní budova muzea sídlí v historickém Jenštejnském domě na berounském náměstí. V budově můžeme navštívit národopisnou expozici, expozici o dějinách řemesel v Berouně a geologicko-paleontologickou výstavu o Barrandienu. Na dvoře muzea byl v roce 2003 instalován tzv. „Geopark Barrandien“, ve kterém jsou pod širým nebem umístěny rozměrné bloky barrandienských hornin s informacemi o jejich původu a složení. Součástí Muzea Českého krasu je také stálá výstava v Plzeňské bráně věnovaná berounskému městskému opevnění. Pobočka muzea sídlící v Žebráku v budově bývalé školy. Je zaměřena především na historii města a na slavné rodáky města. Z dalších muzejních expozicí jmenujme České muzeum hudby na hořovickém zámku, komárovské muzeum umělecké litiny, památník Josefa Jungmanna v Hudlicích a expozici ze života Svatopluka Čecha a Jarmily Novotné v Litni.

Hojně navštěvovanou akcí v Berouně jsou každoroční hrnčířské trhy. Na snímku trhy na náměstí v roce 2011 v pohledu ke kostelu Sv. Jakuba.

Téměř ve všech obcích okresu jsou knihovny, v Berouně, ve Zdicích, v Králově Dvoře, v Litni a v Zaječově jsou kina.

V mnoha obcích okresu jsou dodnes živé lidové tradice. Nejčastěji jde o oslavy Staročeských májů, které jsou provázeny stavbou májky, v některých obcích i průvody občanů ve staročeských krojích.

Památky[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v okrese Beroun.
Kaple Sv. Kříže na Karlštejně je vyzdobena mimořádně cennými gotickými deskovými obrazy od Mistra Theodorika. Na snímku obraz Sv. Jeronýma.
  • Karlštejn – nejnavštěvovanější hrad v Česku, založen Karlem IV. Nachází se cca 13 km východně od Berouna. Jednotlivé části hradu jsou výškově rozmístěny na různě položených terasách. Dominantou je Velká věž, jejíž centrální prostor zaujímá Kaple sv. Kříže, která obsahuje 129 deskových obrazů svatých od gotického malíře Mistra Theodorika. V nižší – Mariánské věži najdeme kostel Nanebevzetí Panny Marie a kapli Svaté Kateřiny, obě místnosti jsou zdobeny gotickými nástěnnými malbami. Důležitou částí hradu je také Císařský palác s audienční síní, budova purkrabství a Studniční věž. Návštěvníkům připravili zaměstnanci hradu 3 prohlídkové okruhy. V roce 2011 navštívilo hrad na 224 tisíc lidí.[25] Kapacitní dopravní spojení s Prahou i Berounem je zajištěno elektrickými vlakovými jednotkami, železniční stanice se nachází v podhradí na pravém břehu Berounky asi 1,5 km od hradního areálu. Městečko v podhradí nabízí turistům široké spektrum stravovacích, ubytovacích i doprovodných služeb.
  • Koněpruské jeskyně – jeskynní komplex nacházející se asi 6 km jižně od Berouna v katastru obce Koněprusy. Ve vápencovém masivu návrší Zlatý kůň byly při těžbě v roce 1950 objeveny třípatrové jeskyně o hloubce až 70 m. V roce 1959 přivítal jeskynní systém své první návštěvníky. Centrálním prostorem podzemí jeskyní je tzv. Proškův dóm s jezírkem. Unikátní krápníková výzdoba.
  • Svatý Jan pod Skalou – poutní místo ve skalách Českého krasu vzdálené asi 8 km východně od Berouna. V hlubokém údolí potoka Loděnice najdeme klášter s barokním kostelem Sv. Jana Křtitele. Z kostela lze vstoupit do jeskyně Sv. Ivana, která je upravena do podoby kaple. K jeskyni se váže příběh poustevníka Ivana, zmíněný výše v sekci historie. Dominantou místa je téměř 200 m vysoká skála tyčící se přímo nad klášterním areálem. Vrchol skály je opatřen křížem.
  • Točník – rozsáhlý hradní komplex nacházející se 2 km severně od města Žebráku. Hrad založil král Václav IV. na výrazném vrcholu nacházejícím se na okraji Křivoklátské vrchoviny. Střední část hradu tvoří původní královský palác, přestavěný později na kapli. V 90. letech prošel hrad rekonstrukcí a dnes je místem konání mnohých kulturně – historických akcí.
Rozsáhlá empírová budova hořovického Nového zámku je dnes ve správě Národního památkového ústavu a jsou zde pořádány prohlídky pro veřejnost.
  • Beroun – okresní město při soutoku Berounky a Litavky, silniční i železniční uzel. Město se rozkládá v kotlině mezi vrcholy Křivoklátské vrchoviny a Českého krasu. I přes necitlivé zásahy do architektury města nejen v období socialistické výstavby, ale i v obdobích předcházejících, se v centru zachovaly mnohé historické stavby. Nejcennější jsou zřejmě 2 městské brány – Horní (Plzeňská) a Dolní (Pražská), přičemž veřejnosti přístupná Horní brána byla barokně přestavěna, zatímco Dolní brána si dodnes zachovala svůj gotický charakter. V jižní části centra města se dodnes zachovaly úseky původního městského opevnění. Nejstarší církevní památkou je kostel Sv. Jakuba Většího na náměstí z 13. století. Přirozeným středem města je obdélníkové Husovo náměstí s několika původně gotickými domy. Dominantou východní části náměstí je novobarokní budova radnice. Nad centrální částí města se vypíná Městská hora s rozhlednou, na níž bylo v roce 2000 zřízeno tzv. medvědárium. Dnešní Beroun je bohatým, vzkvétajícím městem se společenským životem. Velmi populární jsou zdejší hrnčířské trhy, ale město pořádá i jiné kulturně – společenské akce.
Ve členité krajině mezi Svatým Janem pod Skalou a Bubovicemi můžeme navštívit velice zajímavé muzeum těžby vápence v bývalých tzv. "Solvayových lomech". Těžba zde probíhala až do roku 1963 a zachovalo se po ní rozsáhlé zázemí včetně skalních štol, obnovené úzkorozchodné důlní železnice a správních budov.
  • Hořovice – druhé největší město okresu, v letech 1850 – 1936 bylo sídlem politického okresu, pod nějž spadal i Beroun, dnes je sídlem obvodu obce s rozšířenou působností. Rozkládají se v údolí Červeného potoka a na přilehlých svazích v pěkné podbrdské krajině. Nejvýznamnějšími památkami jsou dva městské zámky – Starý zámek byl vybudován na místě původního hořovického hradu a není dnes přístupný. Nový zámek pocházející z doby po třicetileté válce, empírově přestavěn v 19. století, je dnes veřejně přístupným státním majetkem. V expozici jsme donedávna mohli zhlédnout zdejší tradiční výrobky ze železa a litiny, své místo zde má také výstava hraček. V plánu je rozšíření návštěvnických okruhů zámku. V areálu můžeme navštívit také Muzeum hudby. Nový zámek je obklopen rozsáhlým zámeckým parkem.
  • Chrustenická šachta – v bývalém železnorudném dole v Chrustenicích – v obci severně od Loděnice, je zpřístupněno několik set metrů důlních chodeb. Umožněna zde je také projížďka důlním vláčkem. Důl je přístupný o víkendech v letních měsících.
  • Solvayovy lomy – skanzen těžby vápence v lesích Českého krasu mezi Svatým Janem pod Skalou a Bubovicemi. Byl otevřen v roce 1993. Expozice těžby vápence a historie lomu se nachází v původní správní budově, umožněna je také prohlídka důlní štoly a projížďka vláčkem. Skanzen má otevřeno o víkendech od května do října, v období hlavních prázdnin pak celotýdně kromě pondělí.
  • Lomy Amerika – oblíbený výletní cíl západně od obce Mořina ve východní části okresu, asi 16 km od Berouna. Několik vytěžených vápencových lomů, z nichž např. lomy Velká Amerika, Malá Amerika, nebo Kanada jsou zatopeny vodou. Lomy jsou navzájem propojeny uzavřenými podzemními štolami. Časté místo setkání trampů. Vzhledem k vážnému nebezpečí úrazu je koupání v lomových jezerech zakázáno, nicméně i přes tyto zákazy (a značný počet smrtelných úrazů) oblíbené rekreační místo. Lokalita cenná i z geologického hlediska – velké naleziště zkamenělin.
  • Tetín – starobylá česká obec na návrší nad řekou Berounkou asi 5 km jihovýchodně od Berouna je známá zejména jako místo, kde byla zavražděna babička sv. Václava – svatá Ludmila. Z původního hradiště se dodnes zachovaly jen zbytky valů, z gotického hradu vystavěného za Václava II. najdeme pozůstatky obvodových hradních zdí a věžovitého paláce. Dnes najdeme v Tetíně 3 kostely – původně románský kostel sv. Jana Nepomuckého, druhý původně románský kostel sv. Kateřiny a nejrozsáhlejší – barokní kostel sv. Ludmily. Obec Tetín stojí na skále, z níž je nádherný výhled do údolí Berounky.
  • Srbsko – obec rozkládající se po obou březích řeky Berounky, na hlavní železniční trati Praha – Beroun, po níž činí vzdálenost s Berounem 6 km. Hojně navštěvované letovisko a východiště turistických cest do Českého krasu. Obec je obklopena lesy a rozsáhlými skalními masivy s četnými jeskyněmi. Mezi Srbskem a Berounem se zachovaly betonové bunkry tzv. Pražské čáry, které byly vybudovány v letech 1936 – 1938 na případnou nutnou obranu Prahy ze západního směru.
V obci Zaječov v nejzápadnější části okresu najdeme augustiniánský klášter Svatá Dobrovitáv, který byl vystavěn v 17. století v barokním slohu. Budova značně utrpěla pobytem armády a od počátku 90. let probíhá její postupná rekonstrukce.
  • Žebrák – starobylé městečko na bývalé státní silnici Praha – Plzeň, z něhož v poslední době díky blízkosti dálnice D5 vyrostlo hlavní průmyslové centrum okresu. Díky četným zachovalým historickým objektům bylo jádro městečka vyhlášeno městskou památkovou zónou. 2 km severozápadně nad obcí Točník se naproti hradu Točník nachází zřícenina hradu Žebrák charakteristická výraznou válcovou věží. Zřícenina je po zajištění zdiva přístupná. Městečko je dostupné autobusovou linkou z Prahy přes Beroun do Hořovic.
  • Nižbor – velká obec v údolí řeky Berounky asi 9 km severozápadně od Berouna, stanice na železniční trati Beroun – Rakovník. Na kopci nad vesnicí se rozkládá objekt renesančního zámku, v němž sídlí Informační centrum keltské kultury, umístěné sem v souvislosti s blízkostí významného keltského hradiště ve Stradonicích.
  • Hudlice – velká obec na okraji Křivoklátských lesů, 9 km západně od Berouna. Četné stavby lidové architektury. V jedné z roubenek se narodil český jazykovědec Josef Jungmann, v tomto domě se dnes nachází jeho muzeum. Nad obcí, jež je dobrým východištěm tras do oblasti Křivoklátska, se tyčí buližníková skála s pěkným výhledem.
  • Novorenesanční hrobka rodiny Daubkovy v Litni je dílem Antonína Wiehla, J.V. Myslbeka a M. Pirnera z generace umělců Národního divadla.
    Svatá Dobrotivá – okrajová část obce Zaječov asi 10 km jihozápadně od Hořovic. Součástí zdejšího kláštera je původně gotický trojlodní kostel Zvěstování Panny Marie, který byl později barokně přestavěn. V současnosti postupně probíhá jeho celková rekonstrukce (za socialismu patřil objekt stojící na okraji vojenského výcvikového prostoru armádě). Roku 1990 byl navrácen zpět řádu augustiniánů.
V okrese najdeme velké množství zámků, které nejsou běžně přístupné. Jedním z nich je také barokní zámek v Osově, který sloužil dlouhá léta jako domov důchodců a v současné době hledá své další využití.[26]
  • Kublov – malebně položená obec na pasece uprostřed Křivoklátských lesů, asi 16 km západně od Berouna. Nejvýznamnější památkou obce je původní hradiště na Velízu, na jehož místě najdeme pův. raně gotický kostel, později barokně přestavěn.
  • Neumětely – starobylá vesnice asi 11 km východně od Hořovic na lokálce Zadní Třebaň – Lochovice. Obcí protéká potok Chumava. Neumětely jsou známé zejména díky pověsti o zdejším vladykovi Horymírovi a jeho koni Šemíkovi. Připomíná ho klasicistní pomník z roku 1887 s nápisem „V Neumětelích se věřilo a věří, že zde Šemík, věrný kůň rytíře Horymíra, zakopán leží.“
  • Osov – nejvýraznější památkou této podbrdské obce je trojkřídlý barokní zámek z let 1728 – 1737, v jehož interiéru najdeme rozsáhlou knihovnu, která obsahuje na 240 svazků vzácné české literatury z 19. stol. K zámku se sbíhají stará malebná kaštanová stromořadí. Objekt je přístupný pouze příležitostně. V okolí obce byla vyhlášena krajinná památková zóna Osovsko. Obec je vzdálena 14 km východně od Hořovic a prochází jí trasa lokálky Zadní Třebaň – Lochovice.
  • Mrtník – malá ves, část obce Hvozdec, asi 5 km jihozápadně od Hořovic. Ve vsi najdeme cenný původně gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie, později barokně přestavěný, jehož střecha je dodnes kryta šindelem. Jižně od vsi proti proudu Červeného potoka byla v letech 1956 – 1959 vystavěna retenční vodní nádrž Záskalská.
Vhodným východištěm cest do jižní části křivoklátských lesů je obec Kublov. Na snímku zdejší návesní kaplička. Nejvýznamnější památkou obce je kostel na blízké vrcholu Velíz, stojící na místě původního starého hradiště.
  • Olešná – nejodlehlejší obec berounské okresu ležící 10 km jihozápadně od Hořovic, ze tří stran obklopená územím okresu Rokycany. Díky značnému počtu zachovalých staveb podbrdské lidové architektury z přelomu 18. a 19. stol. (roubené chalupy, kaplička) byla Olešná v roce 1995 vyhlášena vesnickou památkovou zónou. Jedná se o největší zachovalý soubor architektury tohoto druhu v oblasti.

Ochrana přírody[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Seznam chráněných území v okrese Beroun a Seznam památných stromů v okrese Beroun.

Rozlohou celoplošně chráněných území se okres Beroun řadí na první místo ve Středočeském kraji. Celkem 265 km², což představuje 40 % plochy okresu, je zahrnuto do jedné ze dvou chráněných krajinných oblastí rozprostírajících se na jeho území. Jen pro srovnání je třeba uvést, že v celém Středočeském kraji je celoplošně chráněno jen 877 km² z celkové výměry více než 11 tis. km².

První chráněnou krajinnou oblastí zasahující do území Berounska je CHKO Křivoklátsko. Rozprostírá se na území Křivoklátské vrchoviny přibližně mezi městy Zbiroh, Beroun, Nové Strašecí a Rakovník. Největší část této CHKO se nachází v okrese Rakovník, kde také sídlí správa této oblasti – ve Zbečně. Rozsáhlá lesnatá oblast s mimořádně cennou florou i faunou je navrhována i pro vyhlášení Národního parku. Dosavadní CHKO byla vyhlášena v roce 1978 na ploše 623 km2 a zasahuje kromě Berounska a Rakovnicka také do východní části okresu Rokycany.

Druhou chráněnou krajinnou oblastí je CHKO Český kras vyhlášená v roce 1972 se sídlem správy na Karlštejně. Rozkládá se na ploše 128 km2, největší částí zasahuje do území okresu Beroun, ale částečně také na okres Praha-západ a okrajově do obvodu Prahy 5 (Radotín). Jde o nejcennější oblast barrandienské pánve tvořenou prvohorními usazeninami s četnými krasovými jevy – včetně jeskyní. Díky geologické skladbě podloží (vrstvy vápence a břidlic) docházelo ke snazší erozi činností vody, a tak se vytvořily hluboké kaňony řeky Berounky a potoka Loděnice. Nejcennější částí CHKO je Národní přírodní rezervace Karlštejn s unikátní flórou.

Seznam obcí a jejich částí[editovat | editovat zdroj]

Města uvedena tučně, městyse kurzívou, části obcí malince.
Bavoryně • Beroun (Beroun-Centrum • Beroun-Hostim • Beroun-Jarov • Beroun-Město • Beroun-Zavadilka • Beroun-Závodí • Beroun-Zdejcina) • Běštín • Broumy • Březová • Bubovice • Bykoš • Bzová • Cerhovice (Cerhovice • Třenice) • Drozdov • Felbabka • Hlásná Třebaň (Hlásná Třebaň • Rovina) • Hořovice • Hostomice (Bezdědice • Hostomice • Lštěň • Radouš) • Hředle • Hudlice • Hvozdec (Hvozdec • Mrtník) • Hýskov • Chaloupky (Chaloupky • Neřežín) • Chlustina • Chodouň • Chrustenice • Chyňava (Chyňava, Lhotka u Berouna • Libečov • Malé Přílepy • Podkozí) • Jivina • Karlštejn • Komárov (Kleštěnice • Komárov) • Koněprusy (Bítov • Koněprusy) • Korno • Kotopeky (Kotopeky • Tihava) • Králův Dvůr (Karlova Huť • Králův Dvůr • Křižatky • Levín • Počaply • Popovice • Zahořany) • Kublov • Lážovice (Lážovice • Nové Dvory) • Lhotka • Libomyšl (Libomyšl • Želkovice) • Liteň (Běleč • Dolní Vlence • Leč • Liteň) • Loděnice (Jánská • Loděnice) • Lochovice (Kočvary • Lochovice • Netolice • Obora) • Lužce • Malá Víska • Málkov • Měňany (Měňany • Tobolka) • Mezouň • Mořina (Dolní Roblín • Mořina • Trněný Újezd) • Mořinka • Nenačovice • Nesvačily • Neumětely • Nižbor (Nižbor • Stradonice • Žloukovice) • Nový Jáchymov • Olešná • Osek • Osov (Osov • Osovec) • Otmíče • Otročiněves • Podbrdy • Praskolesy • Rpety • Skřipel • Skuhrov (Drahlovice • Hatě • Hodyně • Leč • Skuhrov) • Srbsko • Stašov • Suchomasty (Borek • Suchomasty) • Svatá • Svatý Jan pod Skalou (Sedlec • Svatý Jan pod Skalou • Záhrabská) • Svinaře (Halouny, Lhotka • Svinaře) • Tetín (Koda • Tetín) • Tlustice • Tmaň (Lounín • Slavíky • Tmaň) • Točník • Trubín • Trubská • Újezd • Velký Chlumec (Malý Chlumec • Velký Chlumec) • Vinařice • Vižina • Vráž • Všeradice • Vysoký Újezd (Kozolupy • Kuchař • Vysoký Újezd) • Zadní Třebaň • Zaječov (Kvaň • Nová Ves • Zaječov) • Záluží • Zdice (Černín • Knížkovice • Zdice) • Žebrák (Sedlec • Žebrák) • Železná

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Údaje ve druhém řádku tabulky, psané kurzívou, odpovídají počtu obyvatel dané obce v platné územní struktuře k danému datu. Symbol „---“ značí, že v daném roce obec nebyla samostatná.
  2. Králův Dvůr byl se všemi svými místními částmi v letech 1980 – 1990 součástí Berouna.
  3. Zjišťováno podle územní struktury platné k 26. březnu 2011.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Stav k 1. 1. 2016 po zrušení vojenského újezdu Brdy.
  2. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2016. Praha. 29. dubna 2016. Dostupné online. [cit. 2016-09-09]
  3. Počet obyvatel v regionech soudržnosti, krajích a okresech České republiky k 1. 1. 2016 [online]. Český statistický úřad, 2016-04-29, [cit. 2016-05-02]. Dostupné online.  
  4. Zdroj: Historický lexikon obcí ČR, http://www.czso.cz/csu/2004edicniplan.nsf/t/92004043AA/$File/13n106cd2.pdf
  5. http://notes2.czso.cz/xs/edicniplan.nsf/o/13-2132-03--1_2_vyvoj_sidelni_struktury
  6. k. ú. Chaloupky v Brdech
  7. k. ú. Felbabka v Brdech
  8. k. ú. Hvozdec v Brdech
  9. k. ú. Malá Víska v Brdech
  10. k. ú. Podluhy v Brdech
  11. k. ú. Zaječov v Brdech
  12. ČSÚ, Středočeský kraj, Údaje o obvodech obcí s rozšířenou působností, http://www.czso.cz/xs/redakce.nsf/i/vybrane_udaje_o_spravnich_obvodech_orp/$File/w20130211q1s01.pdf
  13. Zdroj: ČSÚ, Počty obyvatel v okresech v územní struktuře k danému roku. http://www.stredocesky.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/t/530026050B/$File/40230904.pdf
  14. Zdroj:Historický lexikon obcí v ČR, 1. i 2. díl, ČSÚ, 2004, http://www.czso.cz/csu/2004edicniplan.nsf/t/9200404384/$File/13n106cd1.pdf
  15. Zdroj: publikace Cizinci v ČR, ČSÚ, 2010, http://www.czso.cz/csu/2010edicniplan.nsf/kapitola/1414-10-2010-0900
  16. Zdroj: Internetové stránky těžařských společností, http://www.lomy-morina.cz/, http://www.velkolom.cz/
  17. Zdroj: Internetové stránky Českomoravského cementu, http://www.heidelbergcement.cz/cement/index.php?idp=75
  18. Vývoj situace na trhu práce v okrese Beroun za rok 2010, MPSP, ÚP, http://portal.mpsv.cz/upcr/kp/stc/statistiky/rocni/beokres1210.pdf Hospodářství okresu Beroun, MPSV
  19. Zdroj: Hospodářské prostředí okresů, server „risy“, http://www.risy.cz
  20. Zdroj: Statistiky Úřadu práce ČR, http://portal.mpsv.cz/sz/stat/nz
  21. http://www.nemocnice-horovice.cz/oddeleni
  22. Zdroj: Internetové stránky nemocnic Beroun a Hořovice, http://www.nemocnice-beroun.cz/oddeleni
  23. Zdroj: Internetové stránky dopravce PROBO BUS, http://www.probo.cz/index.asp?menu=3
  24. Zdroj: Stenoprotokoly ze zasedání vlády ČSR, 1986, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/014schuz/s014013.htm
  25. Zdroj: NPÚ, http://rezervace.npu.cz/zpravy-z-pamatek/?pageshowing=2&more=677#msg677
  26. http://www.turistik.cz/cz/kraje/stredocesky-kraj/okres-beroun/osov-okres-beroun/zamek-osov/

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PODHORSKÝ, Marek. Středočeský kraj. Praha : freytag&berndt, 2006. 224 s. ISBN 80-7316-261-X. Kapitola Berounsko, s. 37-50. (čeština)  
  • LUDVÍK, Marcel. Okolí Prahy - západ. Praha : Olympia, 1990. 396 s. (čeština)  
  • ŠMÍD, Zdeněk. Mže/Berounka – putování po řekách. Litomyšl : Paseka, 2010. 404 s. ISBN 978-80-7432-070-5. Kapitola Křivoklát a jeho kraj, Beroun, Od Berouna po vodě, Český kras, Karlštejn, Konec romantiky, s. 274-352. (čeština)  
  • HONSEDL, Jiří. Lexikon turistických zajímavostí. Praha : Olympia, 1990. 583 s. (čeština)  
  • KLUSTOVÁ, Stanislava. Česká republika – sešitový atlas pro ZŠ a víceletá gymnázia. Praha : Kartografie Praha, 2006. 32 s. ISBN 80-7011-870-9. (čeština)  
  • HLAVÁČ, Lumír. Hřebeny a Slapská přehrada. Praha : TRASA, 2001. ISBN 80-85999-81-1. (čeština)  
  • DOBRÝ, Miroslav. Brdy a Rokycansko. Praha : TRASA, 2009. ISBN 978-80-7324-200-8. (čeština)  
  • KOČÁREK, Eduard. Okolí Prahy - západ. Praha : TRASA, 2004. ISBN 80-73240-06-8. (čeština)  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]