Spořitelna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Spořitelna nebo také záložna je původně regionální (městská, okresní, zemská) banka, která se specializovala na spoření, čili pravidelné ukládání malých částek. Spořitelny podporovaly spoření chudších vrstev obyvatel, nabízely jednoduchou techniku pravidelného spoření a vysokou míru bezpečnosti vkladů. Už koncem 19. století se však původně malé obecní nebo spolkové spořitelny začaly sdružovat a nabízet samy i jiné bankovní služby, takže rozdíl mezi spořitelnou a obchodní bankou postupně zmizel a název „spořitelna“ nebo „záložna“ se udržuje pouze jako tradice.

Logo německých a rakouských spořitelen

Původ[editovat | editovat zdroj]

Myšlenka, že by chudším vrstvám pomohlo, kdyby své prostředky mohly snadno ukládat a tvořit si tak vlastní kapitál, vznikla ve Francii: roku 1611 o ní psal Hugo Delestre. První taková záložna však vznikla v Německu roku 1765, ve Francii s přispěním Mirabeauovým roku 1791 a první spořitelna ve Vídni byla založena roku 1819. Roku 1825 vznikla Česká spořitelna a roku 1844 byly rakouské spořitelny podpořeny zvláštním císařským výnosem: jejich majetek byl osvobozen od daní a stát dohlížel na jejich hospodaření.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Programy spoření nabízely od 19. století specializované banky čili spořitelny nebo záložny širokým vrstvám obyvatelstva, zejména mladým a nemajetným lidem, kteří s kapitálem neměli žádnou zkušenost. Vlastní technika spoření - zápis vkladu a připisování úroku na vkladní knížku - byla jednoduchá a každému srozumitelná. Výnos nebyl příliš vysoký, vklady byly zato velmi bezpečné. Spořitelny byly často v majetku obcí a veřejných korporací, které za vklady také ručily. Naspořené prostředky spořitelna obvykle neinvestovala přímo, nýbrž ukádala v bezpečných cenných papírech nebo u větších obchodních bank s odborným personálem a zkušenostmi. V Německu a v Rakousku podléhaly spořitelny zvláštnímu zákonu a v Německu byly dokonce institucemi veřejného práva. Důležitým rysem spořitelen byla také hustá síť poboček, aby byly zákazníkům všude při ruce. Šetrnost a spořivost platila obecně jako občanská ctnost a spoření se soustavně podporovalo například ve školách. V českých zemích spořitelny výrazně přispěly ke vzniku české střední třídy z drobných zemědělců, řemeslníků a obchodníků.[1]

Od konce 19. století se s dalším vývojem bankovnictví rozdíly mezi spořitelnami (záložnami) a obchodními bankami stále zmenšovaly, spořitelny se integrovaly do velkých bank a začaly samy poskytovat i další bankovní služby. Hustou síť poboček dnes pozvolna nahrazuje internetové bankovnictví a velká část obyvatel využívá bezhotovostních služeb bank.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, heslo Spořitelna. Sv. 23, str. 904
  • M. Žák a kol. Velký ekonomický slovník. Praha: Linde 2002, str. 727

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ottův slovník naučný, heslo Spořitelna.

Související články[editovat | editovat zdroj]

  • Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku německé Wikipedie.