Kapitál

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o kapitálu v ekonomice. Další významy jsou uvedeny na stránce Kapitál (rozcestník).

Kapitál jsou obecně člověkem dříve vytvořené prostředky, jež nejsou spotřebovány, ale použity jako vstup do další výroby s cílem dosažení zisku či vyšších výnosů v budoucnu.

Kapitál může nabývat různých podob a významů. Jsou jím věcné statky, výrobní prostředky, peníze a jejich formy (cenné papíry, např. akcie), někdy i patenty, licence, jež jsou uplatněny v ekonomice a přinášejí svému vlastníkovi zisk (ve formě úroků, podílu na zisku, dividend apod.)

Typickým příkladem tvorby kapitálu jsou zásoby, a to nejen materiál: kapitálem se může stát i spotřební zboží, výrobky. Ty jsou buď prodány, spotřebovány vlastníkem, anebo za úhradu poskytovány jiným osobám.

V logistice se vyskytuje pojem "logistické kapitálové prostředky", téměř korespondující s výrazem "investice". Odtud rentabilita kapitálu, jako odlišný pojem k nákladové rentabilitě.[1]

V ekonomii[editovat | editovat zdroj]

Kapitál v ekonomii obecně označuje zásobu různých zdrojů, které vynakládáme na to, aby vznikly další hodnoty. Podnik tak zajišťuje svojí činnost.[2]

Jedno ze základních členění kapitálu je podle jeho vlastnictví:

1.    Vlastní kapitál[editovat | editovat zdroj]

Vlastní kapitál nebo také vlastní jmění, je kapitál, který patří majitelům, vlastníkům či společníkům a vzniká hospodářskou činností firmy.

Vlastní kapitál není fixní veličina, ale její hodnota se mění v příslušných období podle hospodářského výsledku. Pokud podnik či organizace dosahuje zisku, který zároveň není spotřebován, vlastní kapitál roste a naopak, pokud je ztrátový, vlastní kapitál klesá.

Obsahuje čtyři základní složky:

  • Základní kapitál – označuje hodnotu peněžních a nepeněžních vkladů společníků do podniku. Vytváří se povinně při založení společnosti s ručením omezeným, akciové společnosti a komanditní společnosti a její výše se eviduje do obchodního rejstříku. Základní kapitál se zvyšuje buď získáním dalšího společníka, novými peněžními i nepeněžními vklady společníků, nebo v případě akciových společností vydáním či navýšením hodnoty akcií.
  • Kapitálové fondy – tvoří peněžní i nepeněžní zdroje, které vychází z vnějšího prostředí, kterým se říká kapitálové vklady, ale nejsou součástí cizího kapitálu. Představují vklady zakladatelů, zřizovatelů nebo dárců do podniků mimo základní kapitál a mimo vkladů ze zisku. Patří sem emisní ážio (rozdíl mezi rozdíl mezi tržní a nominální hodnotou akcie), který má význam hlavně v akciových společnostech, ostatní kapitálové fondy jako jsou například přijaté dary, dotace, státní příspěvky apod.
  • Fondy ze zisku – jsou fondy vycházející interně ze zisku, jejichž tvorba se předepisuje buď zákonem, pak jsou nazývány jako statutární, do kterých především spadají rezervní fondy, a nebo stanovami společnosti, které se označují jako dobrovolné fondy.
  • Nerozdělený zisk – určuje část zisku po naplnění daňové povinnosti, která se navíc nerozděluje majitelům, ale zůstává k dalšímu podnikání. Nemusí mít peněžní formu.[3]

2.    Cizí kapitál[editovat | editovat zdroj]

Cizí kapitál neboli cizí zdroje financování je dluh podniku či organizace, který musí v určité době splatit, tj. závazky vůči jiným subjektům například bankám, finančním úřadům, dodavatelům, zdravotním pojišťovnám apod. Strany, kterým mají být tyto závazky vyplaceny se nazývají věřitelé. Společně s vlastním kapitálem tvoří součást pasiv.

Cizí zdroje rozdělujeme podle doby splatnosti:

a.     Krátkodobý cizí kapitál – poskytovaný na dobu do jednoho roku[editovat | editovat zdroj]

Objem krátkodobého kapitálu má vliv na míru pracovního kapitálu a běžnou likviditu.

Zahrnuje:

  • krátkodobé bankovní úvěry (eskontní, lombardní, kontokorentní) - kratší než 1 rok, nebo část dlouhodobého úvěru splatná do 12 měsíců
  • dodavatelské úvěry – úvěr na zboží poskytnuté dodavatelem ve formě odložené platby na pozdější dobu
  • odběratelské úvěry - forma obchodního úvěru, který je poskytnut odběratelem dodavateli ve formě zálohy na dodávané zboží
  • závazky k zaměstnancům (nevyplacené mzdy a platy)
  • nezaplacené daně
  • výdaje příštích období – náklady, které budou zaplaceny v budoucnu
  • dlužné dividendy
  • krátkodobé půjčky

b.     Dlouhodobý cizí kapitál – poskytovaný na dobu delší než jeden rok[editovat | editovat zdroj]

Zahrnuje:

  • dlouhodobé bankovní úvěry (např. hypotekární úvěry)
  • termínované půjčky
  • vydané podnikové obligace
  • dlužní úpisy (směnky vlastní, směnky cizí)
  • leasingové dluhy

Dalším zdrojem financování jsou i rezervy, které se využívají při náhlých budoucích výdajích, se kterýma firma nepočítala (např. kurzové ztráty, opravy atd.). Jsou tvořeny z nákladů, na rozdíl od rezervních fondů, které se tvoří ze zisku.

Chce-li společnost využít cizí zdroje, obrátí se především na finanční nebo kapitálový trh, popřípadě na trh soukromého kapitálu.

Obecně financování cizím kapitálem bývá levnější strategií, protože jeho náklady jsou zpravidla nižší a také z důvodu daňové optimalizace (rozdíl mezi základem daně a úroku). V situaci, kdy vlastnící nenárokují vysoký zisk, je za určitých okolností výhodnější využití vlastního kapitálu. Také často platí, že krátkodobý kapitál je levnější než dlouhodobý. K posuzování a analyzování finanční struktury podniku slouží především ukazatel zadluženosti, který měří schopnost společnosti hradit své závazky.[4]

Kapitál můžeme rozlišovat i podle způsobu jeho získávání:

  • Kapitál vnější (externí kapitál) – pochází od vlastníků podniku a dalších subjektů mimo podnik
  • Kapitál vnitřní (interní kapitál) – podnik je vytvořil vlastní činností

Rozdělení kapitálu dle doby použitelnosti:

  1. Trvalý kapitál – možnost volného použití na neomezenou dobu
  2. Dočasný kapitál
    1. Krátkodobý – možnost volného použití na dobu kratší než 1 roku
    2. Dlouhodobý – možnost volného použití na dobu delší než 1 rok[2]

Dále rozlišujeme:

  • Finanční kapitál – peněžní podoba kapitálu neboli volné finanční prostředky (např. hotové peníze, pohledávky, cenné papíry, deriváty), slouží k pořízení reálného kapitálu
  • Reálný (fyzický) kapitál – fyzická podoba kapitálu (např. stroje, budovy, materiál, polotovary, nehmotný majetek jako je licence, know-how nebo software)[5]

Další významy kapitálu[editovat | editovat zdroj]

Intelektuální kapitál[editovat | editovat zdroj]

Intelektuální kapitál je zvláštní formou kapitálu a je tvořen z toků a zásob znalostí ve společnosti.[6]

Skládá se ze tří složek:

  • Lidský kapitál – představuje především schopnosti, dovednosti a znalosti lidí, jedná se potenciál skrytý v hlavě individua[7]
  • Strukturální kapitál – označující se též jako organizační kapitál, jsou to zkrátka nahromaděné zkušenosti společnosti, které slouží k běžnému provozu a rozvoji organizace. Mezi strukturální kapitál řadíme např. know-how (návod k tomu, jak něco dělat správně), informace a data v počítačových databázích apod.
  • Sociální kapitál – tvoří sociální vazby (tj. síť mezilidských vztahů) a komunikační sítě, které poskytují výměnu a sdílení znalostí např. řešení konkrétních problémů podniku, čí strategický plán. Mají potenciál být převedeny na něco hodnotného.[6]

Přírodní kapitál[editovat | editovat zdroj]

Přírodní kapitál je světová zásoba všech přírodních zdrojů ze životního prostředí, do něhož patří nerostné suroviny, živé organismy, půda atd. Některé tyto zdroje se používají k produkci zboží a služeb, například les, který se nachází v přírodním parku, může být přeměněn na soukromé vlastnictví.[8]

Kulturní kapitál[editovat | editovat zdroj]

Autoři Michéle Lamont a Annette Lareau pod pojmem kulturní kapitál rozumí jako „ kulturní signály jako jsou postoje, preference, formální vědění, jednání, statky, oprávnění používané jako nástroje sociální a kulturní exkluze.“[9] Můžeme tedy chápat, že tento termín představuje formu predispozic jedince či kolektivu k dosažení určitého sociálního statusu a to prostřednictvím verbální obratnosti, kulturního povědomí, či dosaženého vzdělání. Často je tedy využíván k identifikaci dominantní třídy, protože indikuje sociální status jedince.

Symbolický kapitál[editovat | editovat zdroj]

Symbolický kapitál se skládá ze sociálního a kulturního kapitálu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Preclík Vratislav: Průmyslová logistika, 359 s., ISBN 80-01-03449-6, Nakladatelství ČVUT v Praze, 2006
  2. a b MAURER, Rainer. Maurer (Online-Appendix). Credit and Capital Markets – Kredit und Kapital: Volume 52, Issue 2. 2019-04-01, roč. 52, čís. 2, s. 295–360. Dostupné online [cit. 2020-04-23]. ISSN 2199-1235. DOI:10.3790/ccm.52.2.a1. 
  3. VAŇKÁT, Petr. Stanovení nákladů na vlastní kapitál - model CAPM. Acta Oeconomica Pragensia. 2007-10-01, roč. 15, čís. 6, s. 4–13. Dostupné online [cit. 2020-04-23]. ISSN 0572-3043. DOI:10.18267/j.aop.502. 
  4. Cizí kapitál, cizí zdroje, závazky (Liabilities, Liability) [online]. 4.11.2016 [cit. 2020-04-23]. Dostupné online. 
  5. ŠVARCOVÁ, Jena. Kapitál [online]. CEED, 2019 [cit. 2020-08-04]. Dostupné online. 
  6. a b STANIVUK, Mihaela. Intelektualni Kapital u Digitalnoj Ekonomiji / Intellectual Capital in Digital Economy. ECONOMICS. 2015-06-01, roč. 3, čís. 1, s. 135–147. Dostupné online [cit. 2020-04-23]. ISSN 2303-5013. DOI:10.1515/eoik-2015-0003. 
  7. MATOUŠKOVÁ, Zdeňka. Představuje lidský kapitál konkurenční výhodu ČR?. Politická ekonomie. 2007, roč. 55, čís. 3. Dostupné online [cit. 2020-04-23]. ISSN 0032-3233. DOI:10.18267/j.polek.605. 
  8. Capital [online]. Dostupné online. 
  9. LAMONT, Michele; LAREAU, Annette. Cultural Capital: Allusions, Gaps and Glissandos in Recent Theoretical Developments. Sociological Theory. 1988, roč. 6, čís. 2, s. 153. Dostupné online [cit. 2020-04-23]. ISSN 0735-2751. DOI:10.2307/202113.