Finanční krize

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Finanční krize je prudký pokles ceny finančních instrumentů, který následně může vyústit v kolaps ekonomiky. Jednou z největších světových finančních krizí byla Velká hospodářská krize, kterou odstartoval krach na newyorské burze 24. října 1929. Svět také zasáhlo množství dalších finančních krizí, ať už lokálního charakteru jako asijská finanční krize v roce 1997 a ruská finanční krize v roce 1998, nebo globálního charakteru jako světová finanční krize v roce 2008.

Typy finanční krize[editovat | editovat zdroj]

Existuje několik typů finanční krize:

  • bankovní krize
  • měnová krize
  • prasknutí spekulativních bublin
  • širší ekonomická krize.

Bankovní krize[editovat | editovat zdroj]

Jestliže banka zaznamená náhlý příval výběrů ze strany vkladatelů, hovoříme o tzv. „bank run“. Je zřejmé, že pokud banky půjčí většinu hotovosti, kterou získají ve formě vkladů od svých klientů, bude pro ně velmi obtížné rychle vrátit zpátky všechny takto získané prostředky (vklady) v situaci, kdy jsou najednou poptávány. Banka se tedy stává platebně neschopná. Platební neschopnost (insolvence) banky způsobuje postiženým klientům ztráty vkladů, na které se nevztahuje pojištění. Situace, během které je banka zmítána masovými snahami o výběr bankovních vkladů se nazývá jako systémová bankovní krize nebo bankovní panika [1]. Tento typ krize se obvykle projeví po uplynutí období, jenž je spjaté s poskytováním rizikových úvěrů a jejich následném nesplácení.

Měnová krize[editovat | editovat zdroj]

Neexistuje žádná obecně uznávaná definice pro měnovou krizi. Tento typ krize je za normálních okolností považován za část finanční krize. Lze říci, že měnová krize představuje stav, při němž účastníci na devizových trzích začínají rozpoznávat, že pevný směnný kurz zaznamená pád. Tento předpoklad způsobí spekulace proti pevnému kurzu, která uspíší selhání a vynutí depreciaci nebo apreciaci [2].

Prasknutí spekulativní bublin[editovat | editovat zdroj]

O spekulativních bublinách hovoříme v případech, kdy investoři udržují předražené skupiny aktiv. Jedním z hlavních činitelů, který ve velké míře přispívá k tvorbě bublin, je existence skupiny kupujících, kteří pořizují aktivum, neboť očekávají, že jej později budou moci prodat za vyšší cenu. Jestliže existuje bublina, lze předpokládat riziko jejího „prasknutí“, tedy pádu cen aktiv. Účastníci na trhu budou kupovat aktivum, dokud budou očekávat, že jej koupí ostatní. Když se mnoho účastníků rozhodne pro prodej, cena aktiva klesne, a to hluboce. Je velmi složité predikovat, zda se cena aktiva reálně rovná jeho základní hodnotě. Z toho vyplývá, že není snadné spolehlivě bubliny identifikovat [3]

Typickým příkladem spekulativní bubliny a jejího prasknutí v oblasti cen aktiv je tzv. Tulipánová mánie (horečka), která se ve své plné síle projevila v 17. století v Nizozemsku [4].

Širší ekonomická krize[editovat | editovat zdroj]

Záporný vývoj hrubého domácího produktu (HDP), který trvá dvě nebo více čtvrtletí, je označován jako recese. Depresí je označován stav, při němž je ekonomika zmítána těžkou recesí nebo hrubý domácí produkt klesá příliš dlouhou dobu. Období, v jehož průběhu roste HDP jen velmi nepatrně (nemusí být nutně zaznamenán pokles), nazýváme jako ekonomickou stagnaci.

Někteří ekonomové hledají původ recesí ve finančních krizích. Příkladem může být Velká hospodářská krize. Právě ta předcházela masovým snahám o výběry bankovních vkladů a také pádům na akciovém trhu.

Další skupina ekonomů obhajuje opačnou myšlenku. Důvodem finančních krizí jsou dle jejich názoru recese. Tento názor zastávají i v případech, při nichž je finanční krize počátečním šokem, který následně nastartuje recesi, protože existuje řada důležitějších faktorů, které recesi prodlužují. Např. Milton Friedman tvrdil, že hospodářský úpadek spojený s rokem 1929 a bankovní panika v roce 1930 by se neproměnila v depresi, kdyby v rámci realizace monetární politiky nedocházelo k chybám [5]

Známé finanční krize[editovat | editovat zdroj]

1873: První celosvětová krize[editovat | editovat zdroj]

Ve druhé polovině 19. století byla ekonomika na vzestupu, přičemž se věřilo v její setrvalý růst. Rostla průmyslová výroba, mezinárodní obchod, životní úroveň. Tato situace byla doprovázena rozmachem bankovnictví a obchodů s cennými papíry, kdy podniky pro svou realizaci hledaly zdroje ve formě úvěrů či prodeje akcií na burze. Následkem bylo předlužení podnikového sektoru, nafouknutí bankovních bilancí.

V květnu roku 1873 došlo ke krachu vídeňské burzy. Následoval krach dalších světových burz a krize dosáhla celosvětových rozměrů.[6]

1923: Hyperinflace v Německu[editovat | editovat zdroj]

Německá vláda musela vítězným mocnostem první světové války platit poměrně vysoké válečné reparace a zároveň obnovovat po válce infrastrukturu v Německu.

Německo po prohrané válce nemělo zdroje na tyto výdaje, a proto se německá vláda rozhodla peníze natisknout.  Peněžní zásoba tak prudce rostla, což bylo provázeno také prudkým růstem cenové hladiny.

Vrchol hyperinflace nastal v roce 1923, kdy francouzská armáda obsadila Porúří kvůli tomu, že Německo včas neplatilo reparace. Reakcí německé vlády byl extrémní růst peněžní zásoby. Inflace se v tomto roce pohybovala řádově v deseti miliardách procent.

Řešením této hyperinflace bylo nahrazení německé marky dolarem.[7]

Velká hospodářská krize (také Velká deprese)[editovat | editovat zdroj]

1973: Ropná krize[editovat | editovat zdroj]

Vznik ropné krize v roce 1973 byl politicky motivován. OPEC, mající většinový podíl na světové produkci ropy se podílel na boji arabských zemí proti Izraeli embargem na vývoz ropy do zemí spojenců Izraele. Později Organizace zemí vyvážející ropu přistoupila ke zvýšení ceny, což způsobilo v roce 1974 první ropný šok a v letech 1971-1981 druhý ropný šok. První ropný šok měl za následek celosvětovou recesi a růst inflace.[8]

1997: Asijská finanční krize[editovat | editovat zdroj]

Asijská finanční krize, která zasáhla jihovýchodní Asii, byla největší měnovou krizí 90. let.

2008: Světová finanční krize[editovat | editovat zdroj]

2009: Dluhová krize v eurozóně[editovat | editovat zdroj]

Měnová a finanční krize zemí eurozóny odstartovala koncem roku 2009. Důvodem byl vysoký veřejný dluh určitých zemí eurozóny, přičemž největší projev této krize nastal v Řecku, Irsku, Portugalsku a Španělsku.[9]

Hlavní příčiny a důsledky finanční krize[editovat | editovat zdroj]

Světová finanční krize je řazena do tzv. systemických krizí, taková krize představuje kombinaci dluhových, bankovních a měnových problémů.[10]

Obecnou příčinou systemické finanční krize je nadměrná úvěrová expanze, která v důsledku vyústí v nezdravé zadlužení a nesplácení úvěrů. Nesplacené dluhy přetrvají bankovní a měnové projevy krize a dluhové břemeno se přes investory a banky přenese do veřejného dluhu (tento proces je označován jako fiskalizace finanční krize).

Významným důsledkem finanční krize je bankrot finančních institucí, známým případem je bankrot investiční banky Lehman Brothers, dále např. banky Countrywide Financial, Bear Sterns nebo islandských institucí Glitnir, Landsbanki a Kaupthing.

Dalším vyústěním jsou měnové problémy států zasažených finanční krizí. Příkladem je Island, kde tamní islandská koruna ztratila přes 100 % své hodnoty oproti euru. Významnou depreciaci měny zažilo také Rusko, což bylo způsobeno odlivem kapitálu. Podobností s měnovou krizí se vyznačuje také znehodnocení eura v roce 2010 jako důsledek ekonomických problémů Řecka.

Napodobování investičních strategií[editovat | editovat zdroj]

V mnoha případech mají investoři tendence koordinovat svoje volby. Pokud investor předpokládá, že ostatní budou investovat do určité měny, může očekávat její rostoucí hodnotu a v tu chvíli má sám pobídku k jejímu nákupu. Podobně bankovní vkladatel, který očekává výběr vkladů ostatních, dostává pobídku k výběru, protože může očekávat finanční problémy banky. Jde tedy o napodobování strategií druhých. V podstatě se jedná o to, že samotná očekávání investorů mohou způsobit, že předpokládaná situace skutečně nastane.[11][12]

Pákový efekt[editovat | editovat zdroj]

Pákovým efektem se označuje použití cizího kapitálu za účelem zvýšení vlastního zisku (angl. leverage). Pákový efekt funguje jako dvojsečná zbraň, protože zvyšuje zisky, ale naopak i ztráty. Investoři využívají leverage u různých nástrojů (opce, futures, warranty) a tím zvyšují potenciální zisk. Cizí kapitál ve většině případů poskytuje broker. Zvyšující se riziko může v případě ztrátových investic vyvolat šíření finančních problémů z jednoho subjektu na druhý.[13]

Nesoulad aktiv a pasiv[editovat | editovat zdroj]

Bankovní instituce pro zvýšení efektivnosti výkonu koordinovaně řídí strukturu aktiv a pasiv. Jejich neadekvátní struktura, z hlediska časové struktury, rizikovosti, výnosnosti a portfolia, vyvolává riziko nesouladu aktiv a pasiv. Toto riziko je pak spojeno s časovým nesouladem vkladů a výběrů, kdy instituce musí vytvářet dostatečné množství rezerv. Pokud na trhu nastane nejistota a vkladatelé začnou ve velkém množství vybírat své vklady, může se bankovní instituce dostat do finančních problémů, protože nedokáže dostatečně rychle získat likviditu pro výplatu vkladů.[14]

Dalšími příčinami může být selhání lidského faktoru v podobě nedostatečných znalostí a chybných úsudků nebo selhání vládních regulací finančního sektoru.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. FRATIANNI, Michele; MARCHIONNE, Francesco. The Role of Banks in the Subprime Financial Crisis. [s.l.] : Money and Finance Research group (Mo.Fi.R.) - Univ. Politecnica Marche - Dept. Economic and Social Sciences. Dostupné online.  
  2. FRANKEL, Jeffrey A.; ROSE, Andrew K.. Currency crashes in emerging markets: an empirical treatment. [s.l.] : Board of Governors of the Federal Reserve System (U.S.). Dostupné online.  
  3. GARBER, P. Famous First Bubbles: The Fundamentals of Early Manias.. London : MIT Press, 2001. 175 s. s. ISBN 0-262-57153-6.  
  4. NOVOTNÝ, Radovan. Tulipánová mánie: Stále aktuální investorské zkušenosti?. Investujeme.cz. . Dostupné online [cit. 2016-11-07].  
  5. FRIEDMAN, M,; SCHWARTZ, A.. A Monetary History of the United States, 1867–1960.. Princeton : University Press, 1971. 888 s. ISBN 0-691-00354-8..  
  6. NOVOTNÝ, Radovan. První celosvětová krize 1873: Příčina a následky [online]. [cit. 2016-11-07]. Dostupné online.  
  7. HOLMAN, Robert. Ekonomie. 6. vyd. Praha : C.H.Beck, 2016. ISBN 978-80-7400-278-6.  
  8. JENÍČEK, Vladimír. Globalizace světového hospodářství. Praha : [s.n.], 2002. ISBN 80-7179-787-1.  
  9. SINGER, Miroslav. Krize eurozóny [online]. Praha: 2012, [cit. 2016-11-07]. Dostupné online.  
  10. KALÍNSKÁ, Emilie. Mezinárodní obchod v 21.století. Praha : Grada Publishing, 2010. ISBN 978-80-247-3396-8.  
  11. BULOW, Jeremy; GEANAKOPLOS, John; KLEMPERER, Paul. Multimarket Oligopoly: Strategic Substitutes and Complements. 3. vyd. Chicago : The University of Chicago Press, 1985. S. 488-511.  
  12. COOPER, Russell; JOHN, Andrew. Coordinating Coordination Failures in Keynesian Models. [s.l.] : Oxford University Press, 1988. S. 441-463.  
  13. Pákový efekt (páka, leverage) - slovník finančních pojmů. saxobank.com. . Dostupné online [cit. 2016-11-20].  
  14. VÁVROVÁ, Eva. Finanční řízení komerčních pojišťoven. Praha : Grada Publishing, 2014. ISBN 978-80-247-4662-3.