Maxmilián Pirner

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Maxmilián Pirner
Maxmilian Pirner (ca 1880).jpg
Narození13. února 1854
Sušice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí2. dubna 1924 (ve věku 70 let)
Praha-Smíchov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
NárodnostČeši
Povolánímalíř, pedagog, vysokoškolský učitel, učitel a ilustrátor
DětiKarel Pirner
PříbuzníMiroš Pirner (vnuk)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Autoportrét, 1890
Pamětní deska v Sušici

Maxmilián Daniel Karel Pirner (13. února 1854 Sušice[1]2. dubna 1924 Praha-Smíchov[2]) byl český malíř, ilustrátor a kreslíř období akademismu a symbolismu, profesor pražské Akademie výtvarných umění.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině soudního rady Jana Pirnera v domě čp. 36 v Sušici. V letech 18721874 studoval monumentální malbu na pražské Akademii výtvarných umění u Josefa Matyáše Trenkwalda, za kterým pak odešel roku 1875 na vídeňskou Akademii. V Trenkwaldově ateliéru zůstal do roku 1879 a s jeho podporou podnikl roku 1878 studijní cestu do Mnichova. Roku 1880 maloval v Alpách, roku 1883 navštívil Itálii.

Do roku 1887 žil s manželkou převážně ve Vídni, vystavoval zde například na 1. výstavě skupiny Wiener Sezession. Roku 1887 byl povolán vyučovat na Akademii výtvarných umění v Praze žánrovou malbu. V roce 1896 byl jmenován profesorem a vedl ateliér figurální malby. V letech 1898, 1905–1906, 1907–1908 a 1911–1912 byl rektorem Akademie. Od roku 1890 byl členem Krasoumné jednoty a mimořádným členem České královské akademie, od roku 1899 členem Jednoty umělců výtvarných (JUV). Jako pedagog byl velmi oblíbený a ovlivnil dvě generace žáků Akademie.[3]

Urna Maxmiliána Pirnera byla spolu s urnou manželky Josefy uložena v kolumbáriu Husova sboru ve Zbraslavi.[4]

Rodinný život[editovat | editovat zdroj]

Dne 24. září 1894 se v Praze oženil s Josefou Pintzovou (1867–1942). Manželé Pirnerovi měli tři děti;[5] syn Karel Pirner byl spisovatel a technik.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jeho tvorba byla inspirována filozofií (Diogenes, Život, láska nenávist a smrt), literaturou (v níž se pohyboval od ilustrací klasického románu a alegorií přes mytologie až k pohádkovým námětům neoromantismu), po formální stránce dospěl v prvním vrcholu tvorby k monumentální akademické malbě a po ní více tíhl ke komorní tvorbě ve stylu symbolismu a secese. Jeho díla se vyznačují fantazií, ironií i sarkasmem. Svým oblíbeným tématům zůstával věrný až do pozdního věku, kdy se stáhl do ústraní.

  • rané ilustrace knih: Lenau, Heinrich Heine, Lessing
  • ilustrace pro časopisy: Ver Sacrum, Zlatá Praha, aj. - dával přednost kresbě před malbou
  • Náměsíčná (Somnambula), 1878 (NG)
  • cyklus ilustrací k báji o Hansi Heilingovi
  • cyklus pastelů Démon láska 1883-1884
  • Pohádka o hlavě Pallas Athény-
  • Uměleckohistorická bajka
  • Diogenes a sud, 1893
  • Víly u pramene 1895 (NG)
  • triptych Život, láska, nenávist a smrt 1880-1896
  • Finis (Konec všedních věcí), 1887
  • Homo homini lupus (Člověk člověku vlkem, Ukřižovaná) kvaš, 1901, in memoriam Arthura Schopenhauera[6]
  • Hekaté, 1901
  • Živá voda - Gulliver v zemi skřítků, 1910[7]
  • Alegorie krásy a lásky, 1913[8]
Rodný dům v Sušici

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Blažíčková-Horová Naděžda, Sekyrka Tomáš (eds.), Odkaz Josefa Hlávky Národní galerii v Praze, Národní galerie v Praze 2008, ISBN 978-80-7035-391-2
  • Nová encyklopedie českého výtvarného umění díl II., N–Ž, Academia Praha 1995, s. 615–616.
  • Prahl Roman, Maxmilián Pirner (1854–1924), Katalog výstavy NG Praha 1987
  • Matějček Antonín, Soubor díla Maxe Pirnera, 78. a 79. výstava SVU Mánes, Praha 1924
  • Šuman V., Maxmilián Pirner 1854–1924, Praha 1924

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]