Vršovci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Josef Mathauser – Záhuba Vršovců
Památka rodu Vršovců ve Vraclavi

Vršovci (někdy i Wrissowici)[1] byl český raně středověký velmožský rod, který v 11. a na počátku 12. století významně ovlivňoval dějiny přemyslovského státu. Vršovci bývají vedle Municů a Těpticů uváděni jako příklad tzv. rané šlechty. Přemyslovci se Vršovce pokusili třikrát vyvraždit (poprvé v roce 1003, znovu asi 1014, naposled a opět ne důsledně v roce 1108 v obci Vraclav nedaleko Vysokého Mýta).

Vývoj rodu[editovat | editovat zdroj]

Původ a vzestup rodu[editovat | editovat zdroj]

O původu rodu existují diskuze. Tradičně historici zastávají názor, že se jedná o starou pozemkovou šlechtu, vyskytují se i názory, že Vršovci byli úřednickou šlechtou. Kosmas Vršovce zmiňuje v souvislosti s vybitím Libice v roce 995. Vršovci měli za pomoc při útoku na Slavníkovce získat právě libické hradiště.[pozn. 1]

Už koncem 10. století Vršovci v rámci Čech s Přemyslovci soupeřili a mezi rody několikrát došlo k násilným činům. Přemyslovci se pokusili o vyvraždění Vršovců třikrát, poprvé už v r. 1003 (Boleslav III.)[2], pak v r. 1014 (Oldřich) a potřetí v r. 1108 (Svatopluk). Vršovcům byla naopak přičítána smrt knížete Jaromíra (1035), Břetislava II. (1100) a potom také strůjce jejich třetího vraždění Svatopluka (1109).[3]

Rod Vršovců získal silné pozice v 2. polovině 11. století, kdy se jeho přední člen Mutina stal pobočníkem a tajemníkem knížete Břetislava II. V roce 1108 pak dokonce zastupoval Svatopluka v době jeho výjezdu do Uher. V této době byl i kastelánemlitoměřické kastelánii. Další člen rodu, Božej byl kastelánem v Žatci.

Vyvraždění Vršovců[editovat | editovat zdroj]

Snad na 3000 členů rodu Vršovců bylo povražděno roku 1108 na příkaz knížete Svatopluka poté, co byl po Svatoplukově návratu z Uher Mutina označen za zrádce.[4] Český kronikář Kosmas ve své kronice popisuje scénu, jež se odehrála 28. října roku 1108 na pražském tržišti a jíž byl očitým svědkem:

Nemohl jsem se dověděti, kolik hlav z tohoto rodu bylo vydáno na smrt, protože nebyli zabiti ani jednoho dne, ani na jednom místě. Neboť jedni byli vedeni na tržiště a jako dobytek byli skoleni, jiní byli na hoře Petříně sťati, mnoho jich bylo povražděno v domech nebo na ulicích. Ale co mám říci o smrti synů Mutinových, jejichž smrt byla snad nad každou jinou smrt ukrutnější? Byli to hodní hošíci, v tváři sliční, na pohled líbezní, jakých by ani bystrý umělec v bílé slonovině, ani malíř na stěně nedovedl vypodobiti. Neboť jsme je viděli, jak byli žalostivě vlečeni na tržiště, a slyšeli, jak častokrát volali: Máti má, máti má! až je oba krvavý kat, jako prasátka je drže v podpaží, podřezal nožem.
— Kosmova kronika[5]

Vršovci ve 12. století[editovat | editovat zdroj]

Po vyvraždění v roce 1108 zůstala z rozsáhlého rodu naživu jen jedna rodina. Tito zbylí Vršovci dokázali do konce 12. století v podstatě získat zpět dřívější pozice. Nemoj II. se stal nejdříve kastelánemLitoměřicích a kolem roku 1160 i královským komorníkem. Jeho bratr Jarohněv byl kastelánemŽatci v dlouhém období mezi roky 1146/71177.

Vedle českých Vršovců existovala ve 12. století i moravská větev Dětřichovců (Hrutovců), kteří drželi pevné pozice v rámci znojemsko-bítovské provincie.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Část historiků toto tvrzení přijala (Gelasius Dobner poprvé, naposledy Dušan Třeštík), někteří k němu mají výhrady (Rudolf Turek, Jiří Sláma).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ŽEMLIČKA, Josef. Přemyslovci. Jak žili, vládli, umírali. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 498 s. ISBN 80-7106-759-8. S. 8–10, 138, 148–152, 281, 327–328. 
  2. 48. schůzka: Vyvraždění Vršovců, Jaromír a Oldřich. Dvojka [online]. 2006-11-30 [cit. 2019-10-25]. Dostupné online. (česky) 
  3. FIALA, Zdeněk. Přemyslovské Čechy. Praha: Svoboda, 1975. 252 s. S. 30-31. 
  4. 62. schůzka: Svatopluk (vyvraždění Vršovců). Dvojka [online]. 1996-09-22 [cit. 2019-10-25]. Dostupné online. (česky) 
  5. VESELÝ, Josef. 62. schůzka: Svatopluk (vyvraždění Vršovců) [online]. Český rozhlas, 1996-09-22 [cit. 2017-11-24]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • (latinsky) Chronica Boemorum
  • PALACKÝ, František. Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě. Díl I. 4. vyd. Praha: Bursík a Kohout, 1894. 554 s. S. 136–201. 
  • František Loskot: Kronika Vraclavská, Obec Vraclav, Praha 1908
  • (latinsky) Thietmar Merseburský: Thietmari Merseburgensis episcopi Chronicon
  • (latinsky) Jan Długosz: Annales seu cronici incliti regni Poloniae
  • (latinsky) Simon Okolski: Orbis Polonus – svazek 2, Krakov 1642, str. 581-602
  • KOPAL, Petr. Neznámý známý rod. Pokus o genealogii Vršovců. Sborník archivních prací. 2001, roč. 51, čís. 1, s. 3–84. ISSN 0036-5246. 
  • (německy) Josef Teige: Blätter aus der altböhmischen Genealogie – Slavnikiden / Die Vrsovcen / Die Herren von Lichtenburg, Damböck 2005, ISBN 3-900589-45-3
  • TŘEŠTÍK, Dušan. Kosmova kronika : studie k počátkům českého dějepisectví a politického myšlení. Praha: Academia, 1968. 251 s. 
  • ŽEMLIČKA, Josef. Čechy v době knížecí 1034–1198. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007. 712 s. ISBN 978-80-7106-905-8. 
  • SOMMER, Petr; TŘEŠTÍK, Dušan. Přemyslovci. Budování českého státu. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 779 s. ISBN 978-807106-352-0. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]