Vršovci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vršovci
Země České knížectvíČeské knížectví České knížectví
Tituly

Rok založení 11. století
Konec vlády 12. století
Větve rodu
Obraz Záhuba Vršovců od Josefa Mathausera
Památník vyvraždění rodu Vršovců ve Vraclavi

Vršovci (někdy také Wrissowici, či v německém přepise Werschowetz)[1] byl český raně středověký velmožský rod, který v 11. a na počátku 12. století významně ovlivňoval dějiny přemyslovského státu. Vršovci bývají vedle Municů a Těpticů uváděni jako příklad tzv. rané šlechty. Přemyslovci se Vršovce pokusili třikrát vyvraždit (poprvé v roce 1003, znovu asi 1014, naposled a opět ne důsledně v roce 1108 na vraclavském hradišti nedaleko Vysokého Mýta).

Vývoj rodu[editovat | editovat zdroj]

Původ a vzestup rodu[editovat | editovat zdroj]

O původu rodu existují diskuze. Tradičně historici zastávají názor, že se jedná o starou pozemkovou šlechtu, vyskytují se i názory, že Vršovci byli úřednickou šlechtou. Kosmas Vršovce zmiňuje v souvislosti s vybitím Libice v roce 995. Vršovci měli za pomoc při útoku na Slavníkovce získat právě libické hradiště.[pozn. 1]

Už koncem 10. století Vršovci v rámci Čech s Přemyslovci soupeřili a mezi rody několikrát došlo k násilným činům. Přemyslovci se pokusili o vyvraždění Vršovců třikrát, poprvé už v roce 1003 (Boleslav III.),[2] pak v roce 1014 (Oldřich) a potřetí v roce 1108 (Svatopluk). Vršovcům byla naopak přičítána smrt knížete Jaromíra (1035), Břetislava II. (1100) a potom také strůjce jejich třetího vraždění Svatopluka (1109).[3]

Rod Vršovců získal silné pozice ve druhé polovině 11. století, kdy se jeho přední člen Mutina stal pobočníkem a tajemníkem knížete Břetislava II. V roce 1108 pak dokonce zastupoval Svatopluka v době jeho výjezdu do Uher. V této době byl i kastelánemlitoměřické kastelánii. Další člen rodu, Božej byl kastelánem v Žatci.

Vyvraždění Vršovců[editovat | editovat zdroj]

Snad na 3000 členů rodu Vršovců bylo povražděno roku 1108 na příkaz knížete Svatopluka poté, co byl po Svatoplukově návratu z Uher Mutina označen za zrádce.[4] Český kronikář Kosmas ve své kronice popisuje scénu, jež se odehrála 28. října roku 1108 na pražském tržišti a jíž byl očitým svědkem:

Nemohl jsem se dověděti, kolik hlav z tohoto rodu bylo vydáno na smrt, protože nebyli zabiti ani jednoho dne, ani na jednom místě. Neboť jedni byli vedeni na tržiště a jako dobytek byli skoleni, jiní byli na hoře Petříně sťati, mnoho jich bylo povražděno v domech nebo na ulicích. Ale co mám říci o smrti synů Mutinových, jejichž smrt byla snad nad každou jinou smrt ukrutnější? Byli to hodní hošíci, v tváři sliční, na pohled líbezní, jakých by ani bystrý umělec v bílé slonovině, ani malíř na stěně nedovedl vypodobiti. Neboť jsme je viděli, jak byli žalostivě vlečeni na tržiště, a slyšeli, jak častokrát volali: Máti má, máti má! až je oba krvavý kat, jako prasátka je drže v podpaží, podřezal nožem.
— Kosmova kronika[5]

Vršovci ve 12. století[editovat | editovat zdroj]

Po vyvraždění v roce 1108 zůstala z rozsáhlého rodu naživu jen jedna rodina. Tito zbylí Vršovci dokázali do konce 12. století v podstatě získat zpět dřívější pozice. Nemoj II. se stal nejdříve kastelánemLitoměřicích a kolem roku 1160 i královským komorníkem. Jeho bratr Jarohněv byl kastelánemŽatci v dlouhém období mezi roky 1146/1147 až 1177.

Vedle českých Vršovců existovala ve 12. století i moravská větev Dětřichovců (Hrutovců), kteří drželi pevné pozice v rámci znojemsko-bítovské provincie.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Část historiků toto tvrzení přijala (Gelasius Dobner poprvé, naposledy Dušan Třeštík), někteří k němu mají výhrady (Rudolf Turek, Jiří Sláma).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ŽEMLIČKA, Josef. Přemyslovci. Jak žili, vládli, umírali. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 498 s. ISBN 80-7106-759-8. S. 8–10, 138, 148–152, 281, 327–328. 
  2. 48. schůzka: Vyvraždění Vršovců, Jaromír a Oldřich. Dvojka [online]. 2006-11-30 [cit. 2019-10-25]. Dostupné online. 
  3. FIALA, Zdeněk. Přemyslovské Čechy. Praha: Svoboda, 1975. 252 s. S. 30-31. 
  4. 62. schůzka: Svatopluk (vyvraždění Vršovců). Dvojka [online]. 1996-09-22 [cit. 2019-10-25]. Dostupné online. (česky) 
  5. VESELÝ, Josef. 62. schůzka: Svatopluk (vyvraždění Vršovců) [online]. Český rozhlas, 1996-09-22 [cit. 2017-11-24]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kosmas. Chronica Boemorum. České knížectví: [s.n.], 1119–1125. (latinsky) 
  • PALACKÝ, František. Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě. Díl I. 4. vyd. Praha: Bursík a Kohout, 1894. 554 s. S. 136–201. 
  • LOSKOT, František. Kronika Vraclavská. Praha: [s.n.], 1908. 111 s. 
  • Z MERSEBURKU, Dětmar. Kronika. Praha: Argo, 2008. 342 s. ISBN 978-80-257-0088-4. 
  • DŁUGOSZ, Jan. Annales seu cronicae incliti Regni Poloniae. [s.l.]: [s.n.], 1701–1703. (latinsky) 
  • OKOLSKI, Szymon. Orbis Polonus. 2. vyd. Krakov: [s.n.], 1642. S. 581–602. (latinsky) 
  • KOPAL, Petr. Neznámý známý rod. Pokus o genealogii Vršovců. Sborník archivních prací. 2001, roč. 51, čís. 1, s. 3–84. ISSN 0036-5246. 
  • TEIGE, Josef. Blätter aus der altböhmischen Genealogie – Slavnikiden / Die Vrsovcen / Die Herren von Lichtenburg. Dämbock: [s.n.], 2005. ISBN 3-900589-45-3. (německy) 
  • TŘEŠTÍK, Dušan. Kosmova kronika : studie k počátkům českého dějepisectví a politického myšlení. Praha: Academia, 1968. 251 s. 
  • ŽEMLIČKA, Josef. Čechy v době knížecí 1034–1198. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007. 712 s. ISBN 978-80-7106-905-8. 
  • SOMMER, Petr; TŘEŠTÍK, Dušan. Přemyslovci. Budování českého státu. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 779 s. ISBN 978-807106-352-0. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]