Boleslav III. Křivoústý
| Boleslav III. Křivoústý | |
|---|---|
 | |
| Narození | 20. srpna 1086 Krakov |
| Úmrtí | 28. října 1138 (ve věku 52 let) Sochaczew |
| Pohřben | Katedrála Nanebevzetí Panny Marie v Płocku |
| Potomci | Vladislav II. Vyhnanec, Richenza Polská, Boleslav IV. Kadeřavý, Měšek III. Starý, Dobroněha Ludgarda Polská, Judita Polská, Jindřich Sandoměřský, Anežka Polská, Kazimír II. Spravedlivý, Lešek Polský a Gertruda Polská |
| Otec | Vladislav I. Herman |
| Matka | Judita Přemyslovna |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Boleslav III. Křivoústý (polsky Bolesław III Krzywousty; 1085 – 28. říjen 1138) byl polský kníže (od roku 1102 do své smrti), který znovusjednotil stát. Boleslav byl posledním piastovským panovníkem, který vládl sjednocenému Polsku před jeho rozpadem ve 12.–14. století, ke kterému sám napomohl svým nástupnickým testamentem.
Byl synem polského knížete Vladislava I. Hermana a české princezny Judity, dcery krále Vratislava II.
Počátky panování
[editovat | editovat zdroj]Ještě za života svého otce Vladislava I. Hermana, který byl jen slabým panovníkem, si Boleslav Křivoústý a jeho starší bratr Zbyhněv (vládl 1102–1107) vynutili podíl na vládě. Zbyhněv získal severní území, zatímco Boleslav dostal do správy jih Polska, Slezsko a Malopolsko. Po smrti Vladislava Hermana (1102) vypukly mezi jeho nástupci neshody. Boleslav prosazoval silnou knížecí moc a zjevně usiloval o sjednocení polského státu, rozpolceného nyní na dvě části, a připojení slovanského Pomoří. Získal podporu kyjevského knížete Svjatopolka, s jehož dcerou se oženil, a uzavřel příměří s Kolomanem Uherským, namířené proti českým Přemyslovcům a říši. Napětí mezi Boleslavem III. a jeho bratrem přerostlo roku 1106 do otevřeného konfliktu. Rok nato uprchl Zbigniew ze země a uchýlil se k německému králi Jindřichu V., který podnikl roku 1109 pod záminkou ochrany jeho práv výpravu do Polska. Ve slavné bitvě na Psích polích byl však císař poražen. Zbyhněv dal na slib bratra o usmíření a vrácení území a vrátil se roku 1111 do Polska, byl však ihned zajat a oslepen. Ve vězení dožil zbytky svého života, těžkým zraněním podlehl pravděpodobně nedlouho po svém oslepení[1]
Vztah k Čechám
[editovat | editovat zdroj]Německé výpravy do Polska se zúčastnil také český kníže Svatopluk Olomoucký (byl na ní zavražděn). V odvetu zaútočily téměř současně na Čechy uherské oddíly. Energický a bojovný Boleslav III. se snažil stejně jako císař využít ve svůj prospěch sporů, jež v té době vypukly mezi přemyslovskými knížaty. Příklonem k té či oně straně se snažil zasahovat do vnitřních záležitostí sousedního českého státu, ať už s cílem získat zde vliv, či ho oslabit, aby jeho představitelé nemohli klást překážky Boleslavovým politickým plánům.
Boleslav podporoval především sesazeného Bořivoje II. a jeho nejmladšího bratra Soběslava I. Roku 1110 vpadl společně s nimi do Čech a pomohl jim obsadit Prahu, v říjnu pak zvítězili v bitvě na Trotině.[2] Roku 1115 se účastnil schůzky, na níž se znesváření Přemyslovci smířili. Také česko-polské spory byly dočasně vyřešeny smlouvou o přátelských vztazích, jíž se český kníže vzdal poplatku za Slezsko.
Když Zbyhněv někdy po roce 1112 zemřel, ztratila opozice proti Boleslavově vládě silné ruky svůj hlavní nástroj. Kníže se mohl začít věnovat realizaci svého politického programu. Kromě toho se počátkem 30. letech angažoval v bojích o moc v Uhrách, podporoval Borise, zavrženého syna krále Kolomana a postavil se proti Bélovi II., jehož podporovali Přemyslovci. Roku 1132 byl poražen koalicí, v níž se spojila říše, čeští Přemyslovci a rakouští Babenberkové. Krátce nato vpadl kníže Soběslav I. do Slezska a česko-polský konflikt vypukl nanovo.
Spory byly ukončeny až roku 1137. Úmluvy, které tehdy Boleslav uzavřel s Přemyslovci, byly stvrzeny jeho kmotrovstvím Soběslavovu synovi Václavovi. Soběslav se naopak stal kmotrem syna polského knížete.
Testament Boleslava III. Křivoústého
[editovat | editovat zdroj]Roku 1138, nedlouho před svojí smrtí vydal Boleslav III. nařízení o nástupnictví, tzv. testament, jímž rozdělil polský stát na úděly pro své čtyři syny s tím, že nejstaršímu z nich zajistí seniorátní úděl (Krakovsko, část Velkopolska s Hnězdnem a Kališí ad.) vrchní moc nad ostatními. Kníže se tak snažil zajistit jednotu svého státu do budoucna a zároveň ji sladit s odstředivými snahami a ambicemi jednotlivých členů rodu. Byl to však jen kompromis odsouzený k brzkému zániku. Po Boleslavově smrti se jeho synové ve svých údělech maximálně osamostatnili a vrchní vláda rychle slábla, až zanikla zcela v roce 1226 po událostech v Gasavě (Gąsawie).
Vývod z předků
[editovat | editovat zdroj]Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Gallus Anonymus. Kroniky a činy polských knížat a vládců. Praha: Argo, 2009. 162 s. ISBN 978-80-257-0206-2.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ ŽEMLIČKA, Josef. Přemyslovci. Jak žili, vládli, umírali. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 497 s. ISBN 80-7106-759-8. S. 239–241.
- ↑ STAROŽITNOSTÍ, Společnost přátel. Časopis. [s.l.]: [s.n.] 400 s. Dostupné online. Google-Books-ID: pd04AQAAMAAJ.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Boleslav III. Křivoústý na Wikimedia Commons
| Předchůdce: Vladislav I. Herman |
|
Polský kníže 1102–1138 |
|
Nástupce: Vladislav II. Vyhnanec |
