Vratislav II.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vratislav II.
Český kníže a od roku 1085 král
Vratislav II., freska ze znojemské rotundy.
Vratislav II., freska ze znojemské rotundy.
Doba vlády 10611092
Korunovace 15. červen 1085
Narození 1032/1035
Úmrtí 14. ledna 1092
Pochován Vyšehrad
Předchůdce Spytihněv II.
Nástupce Konrád I. Brněnský
Manželky I. manželka neznámá
II. Adléta Uherská (1057–1062)
III. Svatava Polská (1062–1092)
Potomci Břetislav II.
Judita Přemyslovna
Vratislav († mladý)
Ludmila
Boleslav
Bořivoj II.
Judita Grojčská
Vladislav I.
Soběslav I.
Dynastie Přemyslovci
Otec Břetislav I.
Matka Jitka ze Svinibrodu

Vratislav II. (okolo 103314. ledna 1092) byl český kníže od 28. ledna 1061 do dubna 1085 a poté první český král z rodu Přemyslovců. Zároveň byl titulárním polským králem v letech 10851092. Jako kníže byl Vratislavem II., jako král Vratislavem I. (Wratislaus Primus Rex).

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Vratislav byl druhorozený syn knížete Břetislava I. a Jitky ze Svinibrodu, bratr Spytihněva II., Konráda I. Brněnského, Oty Olomouckého a biskupa Jaromíra. Podle vůle otce zdědil olomoucký úděl, kterému vládl v letech 1055–1056 a poté 1058–1061.[1]

Vratislavovu první manželku neznáme jménem,[2] spekuluje se pouze o jejím německém původu. Známý je ale její příběh. Když se Vratislav dostal do sporu se svým bratrem Spytihněvem II., rozhodl se opustit Olomouc, kde sídlil, a útočiště hledal u uherského krále Ondřeje I. Svou první ženu, šlechtičnu, která byla v už pokročilém stupni těhotenství, raději nechal v Olomouci. Spytihněv tuto ženu ale uvěznil a ta nakonec zemřela při předčasném porodu, když po propuštění odjížděla za manželem do Uher.

Podruhé se tedy Vratislav oženil s Ondřejovou dcerou Adlétou, uherskou princeznou z rodu Arpádovců, zřejmě v roce 1057. Vratislav tak získal silného spojence a Spytihněv II. mu v roce 1058 vrátil olomoucký úděl.

Když se Vratislav stal po smrti staršího bratra Spytihněva v roce 1061 knížetem, Adléta se z titulu kněžny dlouho neradovala a zemřela už počátkem příštího roku. Asi rok po smrti Adléty se Vratislav oženil potřetí, se Svatavou Polskou. Potvrdil tak přátelství s polským knížetem Boleslavem II. Smělým (se kterým ale později bojoval o česko-polské hranice).

Zahraniční politika[editovat | editovat zdroj]

Vratislav II. byl především významným spojencem císaře Jindřicha IV. při konfliktech s Poláky, Míšní a Jindřichovým protikrálem Rudolfem Švábským, podnikal také vpády do Rakous.

Rok poté, co polský kníže Boleslav II. obsadil Kyjev a byl povzbuzen tímto úspěchem, zaútočil roku 1070 na Čechy (pokoušel se změnit hranice). Vratislav byl ovšem úspěšnější. Jindřich IV. obě knížata nabádal k urovnání sporu a pohrozil, že zaútočí na toho z nich, kdo příště poruší mír. Přísahu porušil Boleslav. 19. května 1073 Jindřich vyhlásil výpravu proti Polsku, která ale kvůli vnitřním problémům neproběhla. Polský stát začal v tomto období sílit a Jindřich Vratislava potřeboval k obraně proti jeho vládcům. Rovněž roku 1073 nový papež Řehoř VII. potvrdil svým listem používání mitry českému knížeti za poplatek 100 hřiven stříbra, tak jak to bylo zavedeno za Vratislavova předchůdce (a staršího bratra) Spytihněva.[3]

Německý král i papež očividně chtěli Vratislava získat na svoji stranu do pozdějšího boje o investituru, tedy zda má světský panovník právo volit a uvádět do funkce církevní hodnostáře. Polsko a Uhry stály při papežovi, zatímco Vratislav zůstal věrný Jindřichovi.

Spojenectvím s Jindřichem Vratislav přinesl svému panství územní zisky – od Jindřicha získal, i když jen dočasně, tituly markraběte saského východní marky (Lužice), Míšeňska. V roce 1081 se ale změnila dohoda. Míšeňsko a Lužici věnoval Jindřich původním rodům, náhradou mu udělil titul markraběte bavorské východní marky - Rakousko. Jednalo se ale především o politický tah, jelikož v Rakousku vládli Babenberkové.

Královská koruna[editovat | editovat zdroj]

Pravděpodobně Vratislav II. jako král (Vyšehradský kodex)

V dubnu 1085 se konal dvorský sjezd v Mohuči, který se významně zapsal do českých dějin. Vratislav II. obdržel od císaře Jindřicha IV. za své věrné služby královskou korunu (ovšem jen nedědičnou), byl zbaven povinných poplatků a povinován účastí českých vládců s družinou na korunovačních cestách německých panovníků do Říma. Postupně se tak uvolňovaly vazby českých a německých panovníků.

15. června 1085 na Pražském hradě trevírský arcibiskup Egilbert Vratislava korunoval králem, při této příležitosti je uváděn u Vratislava i titul krále polského.

Mezitím Egilbert, arcibiskup trevírský, jsa poslušen císařova rozkazu, přijel do hlavního sídla Prahy a dne 15. června při slavné mši svaté pomazal Vratislava, oděného královskými odznaky, na krále a vložil korunu na hlavu jeho i na hlavu jeho manželky Svatavy, oblečené v královské roucho.
— Kosmova kronika[4]

U příležitosti korunovace vznikl Kodex vyšehradský.

Vnitropolitický vývoj[editovat | editovat zdroj]

Vratislavův denár - líc
Vratislavův denár - rub

Po nástupu na knížecí stolec obnovil moravské úděly, které vrátil bratrům Konrádovi a Otovi. Nejmladší Jaromír byl předurčen pro duchovní dráhu, předpokládalo se, že se stane pražským biskupem, což znamenalo velmi prestižní a vlivný post. Mezi knížetem a Jaromírem vzniklo nepřátelství.

Aby Vratislav II. omezil vliv pražského biskupství, rozdělil roku 1063 českou diecézi na dvě části – v Olomouci bylo zřízeno biskupství pro Moravu, podléhající arcibiskupství v Mohuči. Následujícího roku také povolal zpět do Sázavského kláštera vyhnané mnichy, ovšem obnovení slovanské liturgie papež nepovolil.

Po smrti pražského biskupa Šebíře se konflikt vyostřil a dokonce hrozilo, že přeroste v ozbrojený konflikt. Jaromírovu kandidaturu totiž podpořila obě moravská údělná knížata. Vratislav odpověděl tím, že založil vyšehradskou kapitulu, která byla podřízena přímo Římu. Nepřátelství mezi Vratislavem a Jaromírem pokračovalo a postupně do něj vstoupili další dva činitelé – Svatá říše římská a Řím.

Jaromír se snažil v knížectví o obnovení jediné diecéze. Spory dočasně utichly roku 1077, když se Jaromír stal kancléřem císaře Jindřicha IV. Roku 1085 císař také nařídil, aby pražské biskupství zahrnovalo i Moravu. Koncem 80. let 11. století Vratislav rozhodl o obnovení olomouckého biskupství. Jaromír odjel protestovat do Říma, ovšem cestou zemřel (1090).

Poslední léta života[editovat | editovat zdroj]

Poslední léta Vratislavovy vlády přinesla konflikty v přemyslovském rodě. Po smrti Oty Olomouckého (1086) svěřil král olomoucký úděl svému synovi Boleslavovi. Práva Otových potomků naopak bránil Konrád I. Brněnský. Vratislav vpadl na Moravu (1091) a obléhal Brno, během obléhání ale došlo ke vzpouře v královském vojsku, kterou vedl Vratislavův syn Břetislav. Komplikovaná situace přiměla krále, aby podle stařešinského řádu určil za svého nástupce Konráda Brněnského a oba bratři se smířili. Břetislav raději prchl do Uher.

V polovině ledna 1092 král Vratislav II. zemřel na zranění po pádu z koně[5] . Byl pohřben ve vyšehradském klášteře, jeho hrob se ovšem dosud nepodařilo najít. Jeho třicetiletá vláda byla ve znamení růstu prestiže a moci českého státu, což se však zanedlouho změnilo.

Potomci[editovat | editovat zdroj]

Tato zvuková nahrávka byla pořízena z revize data 7. 4. 2007, a nereflektuje změny po tomto datu.
Více namluvených článkůNápověda

Vratislavova první manželka zemřela při předčasném porodu. Jeho druhou manželkou se asi roku 1057 stala Adléta Uherská (kolem 1040–1062), se kterou měl čtyři děti:

1094 Lukarta z Bogenu
1080 Vladislav I. Heřman
  • Ludmila († po 1100)

Asi rok po smrti Adléty, v roce 1062, se Vratislav oženil potřetí. Jeho manželkou se stala Svatava Polská (1046/1048 - 1126), se kterou měl pět dětí:

1100 Helbirga Babenberská
1111? Richenza z Bergu
1086 Wiprecht Grojčský
1123 Adleyta Arpádovna

Rodokmen[editovat | editovat zdroj]

Oldřich
zm. 9. listopadu 1034
  Božena?
zm. po 1052
  Jindřich Nordgavský
zm. 18. září 1017
  Gerberga
(z Grabfeldu)?
zm. po 1036
         
     
  Břetislav I.
zm. 10. ledna 1055
  Jitka ze Svinibrodu
zm. po 1052
 
     
   
1
neznámá manželka
2
Adléta Uherská
nar. asi 1040
zm. 27. leden 1062
OO   asi 1057
Vratislav II.
zm. 14. ledna 1092
3
Svatava Polská
nar. asi 1046-1048
zm. 1. září 1126
OO   1062
                   
   2    2    2    2
Břetislav II.
 zm. 1100
 
Vratislav
zm. 1061
 
Judita Přemyslovna
 zm. 1086
 
Ludmila
 zm. po 1100
 
   3    3    3    3    3        
Boleslav
 zm. 1091
 
Bořivoj II.
nar. 1064?
 zm. 1124
 
Vladislav I.
 zm. 1125
 
Judita Grojčská
nar. 1066?
 zm. 1108
 
Soběslav I.
nar. 1075?
 zm. 1140
 

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SCHELLE, Karel. Velké dějiny Zemí Koruny české. Tematická řada, Stát. Praha : Paseka, 2015. 649 s. ISBN 978-80-7432-652-3. S. 44.  
  2. Hájek ve své Kronice české (1541) a po něm Stránský v Českém státě (1634) tvrdí, že se jmenovala Arabona (latinsky „Dobrý oltář“ nebo „Dobré útočiště“), což ovšem nijak nedokládají a vzhledem k formě jména je to i velmi nepravděpodobné; stojí za pozornost, že jde o latinský název uherského (maďarského) města Ráb[zdroj?]
  3. VANÍČEK, Vratislav. Vratislav II. (I.) : první český král : Čechy v době evropského kulturního obratu v 11. století. Praha : Vyšehrad, 2004. 269 s. ISBN 80-7021-655-7. S. 127. Dále jen Vratislav II. (I.) : první český král. 
  4. KOSMAS. Kosmova kronika česká. Překlad Karel Hrdina. Praha : Melantrich, 1950. 229 s. S. 125. Dále jen Kosmova kronika česká. 
  5. VANÍČEK, Vratislav. Vratislav II. (I.) První český král. Vydání první.. vyd. Praha : Vyšehrad, 2004. ISBN 80-7021-655-7. S. S. 224.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Spytihněv II.
Znak z doby nástupu Český kníže
Vratislav II.
10611085
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Konrád I. Brněnský
Předchůdce:
-
Znak z doby nástupu Český král
Vratislav I.
10851092
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Vladislav II.