Olomoucký úděl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Olomoucký úděl
 České knížectví 10551182 Moravské markrabství 
Arcidiecéze olomoucká 
Státní znak
znak
geografie
obyvatelstvo
státní útvar
mateřská země:
Státní útvary a území
Předcházející:
České knížectví České knížectví
Nástupnické:
Moravské markrabství Moravské markrabství
Arcidiecéze olomoucká Arcidiecéze olomoucká

Olomoucký úděl, zkráceně Olomoucko, je označení historického území na severní a východní Moravě, kde v 11.–12. století vládla knížata z jedné z větví Přemyslovců.

Centrem údělu byl hrad Olomouc. Na konci svého života určil kníže Břetislav I., že nejstarší z jeho potomků bude vládnout z Prahy celé zemi (tzv. seniorát) a mladší synové dostanou území na Moravě. Břetislavův nástupce Spytihněv II. se toto rozdělení pokusil zrušit, ale jednotliví Přemyslovci založili vlastní větve dynastie. Po definitivním rozdělení Moravy roku 1061 Vratislavem II. se vytvořily tři celky – brněnský úděl, znojemský úděl a olomoucký úděl, kde měli dědičně vládnout potomci bratrů Vratislava II. (Konráda I. Brněnského a Oty Olomouckého).

Olomoucko zaujímalo prostor u hranic s Uhrami, kde plnilo úlohu ochrany státu před napadením z východu (Brněnsko a Znojemsko chránily české země z jihu).

Čeští panovníci do poměrů v údělech často zasahovali, zbavovali jejich vládce moci a dosazovali své chráněnce nebo vládli přímo oni sami z titulu českého knížete. Přesto se i mnozí moravští Přemyslovci prosadili. Z vládců Olomoucka se nejvíce prosadil Svatopluk Olomoucký, který se dostal v letech 1107–09 na pražský knížecí stolec. Do údělu byli také často dosazováni synové nebo bratři vládnoucích knížat v Praze.

Údělná knížata olomoucká [1][editovat | editovat zdroj]

# Jméno Vláda Poznámky
1 Vratislav 1055–1056 Syn Břetislava I. Z údělu utekl před starším bratrem Spytihněvem II.
2 Vratislav 1058–1061 Podruhé. Roku 1061 se po Spytihněvově smrti stal knížetem jako Vratislav II.
3 Ota I. Olomoucký 1061–1087 Syn Břetislava I.
4 Boleslav 1090–1091 Král Vratislav II. svěří olomoucký úděl svému synovi Boleslavovi. Práva Otových potomků naopak bránil Konrád I. Brněnský.
5 Svatopluk Olomoucký 1091–1107 Synové Oty I. Olomouckého, zpočátku za ně vládla jejich matka Eufemie Uherská.
6 Ota II. Olomoucký 1091–1110 Synové Oty I. Olomouckého, zpočátku za ně vládla jejich matka Eufemie Uherská.
7 Ota II. Olomoucký 1113–1126 Podruhé. Nárokoval si český knížecí stolec, ale zemřel v bitvě u Chlumce.
8 Václav (I.) 1126–1130 Syn Svatopluka Olomouckého
9 Lupolt Olomoucký 1135–1137 Syn knížete Bořivoje II.
10 Vladislav Olomoucký 1137–1140 Syn Soběslava I. Otec mu svěřil Olomoucko, chtěl tak potvrdit úmysl udělat Vladislava svým nástupcem v Praze.
11 Ota III. Dětleb 1140–1160 Syn Oty II. Olomouckého
12 Bedřich 1164–1173 Syn Vladislava II., kníže.
13 Oldřich 1173–1176 Syn Soběslava I. Pomohl bratrovi Soběslavovi II. na knížecí stolec a ten mu svěřil Olomoucko.
14 Václav II. 1177–1178 Syn Soběslava I., budoucí kníže. Od bratra Soběslava II. získal olomoucký úděl a později i brněnský. V roce 1179 utekl před knížetem Bedřichem.
15 Konrád III. Ota 1180–1182 Syn Konráda Znojemského, budoucí kníže.
16 Vladimír Olomoucký 1185–???? Syn Oty III. Dětleba, úděl jim svěřil Konrád Ota poté, co se stal knížetem.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SCHELLE, Karel. Velké dějiny Zemí Koruny české. Tematická řada, Stát. Praha : Paseka, 2015. 649 s. ISBN 978-80-7432-652-3. S. 44.  

Související články[editovat | editovat zdroj]