Marie Ryantová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Marie Ryantová
Narození 3. srpna 1964 (52 let)
Písek
Alma mater Univerzita Karlova
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Doc. PhDr. Marie Ryantová, CSc. (* 3. srpna 1964 Písek) je česká historička a archivářka.

Život[editovat | editovat zdroj]

V letech 19821986 vystudovala Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze (obor archivnictví a pomocné vědy historické). Studium zakončila obhajobou diplomové práce „Pozůstalostní spisy duchovních z let 17141730 a jejich počítačové zpracování. Příspěvek k poznání struktury nižšího duchovenstva pražské arcidiecéze v období vrcholící protireformace“. V témže roce získala titul PhDr. Po ukončení studia pracovala až do listopadu 2001 v Archivu Národního muzea v Praze nejdříve jako archivářka, později jako kurátorka a sedm let jako zástupkyně vedoucího. V prosinci 2001 se stala vedoucí Oddělení rukopisů a starých tisků Knihovny Národního muzea, kde setrvala až do konce listopadu 2004. Současně od roku 1999 externě působila na Historickém ústavu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, kde získala od roku 2003 částečný a na podzim 2004 plný úvazek jakožto odborná asistentka. V roce 2005 se habilitovala a od 1. dubna 2006 působí na nově založeném Ústavu archivnictví a pomocných věd historických Filozofické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích jako docentka a ředitelka ústavu, je garantkou bakalářského, magisterského a doktorského studia.

Od roku 1996 je členkou výboru České archivní společnosti, v letech 2002 až 2008 zastávala funkci pokladní a v letech 2008 až 2014 byla předsedkyní ČAS. Od roku 1999 je členkou výboru Sdružení historiků České republiky - Historického klubu 1872, v letech 2002 až 2008 a nově od 2015 jakožto tajemnice SH ČR, v letech 2008 až 2015 místopředsedkyně. Od roku 2011 je členkou Českého národního komitétu historiků. Kromě toho je členkou redakčních a oborových rad. V roce 2014 jí byla udělena medaile Za zásluhy o české archivnictví.

Zabývá se dějinami raného novověku, především kulturními a církevními, ale i pomocnými vědami historickými, raně novověkými i novověkými ego-dokumenty a edicemi historických pramenů. Absolvovala řadu stipendijních pobytů především v SRN (Berlín, Lipsko, Výmar, Gotha, Wolfenbüttel) a Rakousku (Vídeň), ale i v Římě, a badatelských pobytů v dalších zemích (Velká Británie, SRN, Rakousko, Švédsko, Polsko, Lotyšsko).

Publikace[editovat | editovat zdroj]

  • Historikův adresář : historické instituce v České republice : ústavy a katedry vysokých škol, ústavy Akademie věd ČR, archivy a muzea. Praha : Sdružení historiků České republiky – Historický klub, 2002. 231 s. ISBN 80-901027-5-1.
  • Kaple sv. Ducha v Hrazanech : (80 let od vysvěcení). Hrazany : Obecní úřad Hrazany, 2006. 63 s. ISBN 80-239-7178-6.
  • Památníky, aneb, Štambuchy, to jest alba amicorum : kulturně historický fenomén raného novověku. České Budějovice : Jihočeská univerzita, 2007. 561 s. ISBN 978-80-7040-976-3.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PÁNEK, Jaroslav; VOREL, Petr, a kol. Lexikon současných českých historiků. Praha ; Pardubice : Historický ústav Akademie věd České republiky ; Sdružení historiků České republiky (Historický klub) ; Východočeské muzeum, 1999. 373 s. ISBN 80-85268-84-1.  

Externí odlazy[editovat | editovat zdroj]