Josef I. Habsburský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Josef I.
Císař Svaté říše římské, král český a uherský etc.
Josef I. na dobovém portrétu.
Josef I. na dobovém portrétu.
Doba vlády 17051711
Korunovace Uherským králem (1687)

Římskoněměckým králem (1690)

Narození 26. července 1678
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí 17. dubna 1711 (ve věku 32 let)
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Pohřben Císařská hrobka ve Vídni
Předchůdce Leopold I.
Nástupce Karel VI.
Královna Amálie Vilemína Brunšvicko-Lüneburská (1699-1711)
Potomci Marie Josefa
Leopold Josef
Marie Amálie
Rod Habsburkové
Motto Amore et timore/
Láskou a bázní
Otec Leopold I.
Matka Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef I. (26. července 1678 Vídeň17. dubna 1711 Vídeň) byl římský císař, český a uherský král, moravský markrabě atd., předposlední člen dynastie Habsburků v mužské linii.

Osobnost Josefa I.[editovat | editovat zdroj]

Byl synem císaře Leopolda I. ze třetího manželství s Eleonorou Neuburskou. Měl sice mnoho vlastních i nevlastních sourozenců, ale v důsledku brzkého úmrtí většiny z nich se stal záhy nejstarším mužským potomkem a tedy i dědicem trůnu.

Josef byl inteligentní a schopný mladík, který ovládal sedm jazyků a po otci Leopoldovi zdědil i jisté hudební nadání, neboť sám komponoval skladby. Jeho vzdělávání se ujali Franz Ferdinand von Rummel, pozdější biskup ve Vídni, a kníže Karel Theodor ze Salmu. Jeho manželkou se při svatebním obřadu ve Vídni 24. února 1699 stala o pět let starší Amálie Vilemína, Josef ovšem měl milostné aféry před sňatkem i po sňatku. Zřejmě svou ženu nakazil pohlavní chorobou, takže po několika letech zůstala neplodná a počet jejich potomků skončil na třech.

Válečné konflikty[editovat | editovat zdroj]

Otec ho již v dětství nechal korunovat uherským (1687) a římskoněmeckým králem (1690). Českým králem korunován nebyl, přitom tento jazykově všestranně vybavený muž uměl česky jistě lépe než jeho otec. V roce 1702 navštívil Prahu a Starou Boleslav, kde se poklonil Palladiu země české.

V té době již byly v plném proudu války o španělské dědictví, během nichž Josef I. podporoval nároky svého mladšího bratra Karla, když se osobně zúčastnil obléhání města Landau v roce 1702. Na různých bojištích zde získával další úspěchy oblíbenec Josefa princ Evžen Savojský.

Vláda[editovat | editovat zdroj]

V roce 1705 zdědil po svém otci mocnářství v nelehké situaci. Kromě podpory bratrovi se musel věnovat také vnitrostátnímu problému na území Uher. Kvůli povstání tam totiž v té době již přes rok působil v jejich značné části jako sedmihradský kníže František II. Rákóczi. Hospodářská situace zemí monarchie nebyla příznivá. V důsledku dlouhodobých válek vzrůstalo daňové zatížení poddaných, což způsobovalo nespokojenost širokých vrstev obyvatelstva. Na panovnickém dvoře vládla byrokracie, úplatkářství a protekce.

Sedmadvacetiletý Josef byl však už schopným vládcem odhodlaným k radikálním opatřením. Jako po všech stránkách dobře vzdělaný a zároveň rozhodný člověk zároveň hodlal uskutečnit mnoho reforem v oblasti finanční, soudní a dalších. Začal u vlastního dvora, když výrazně zúžil a omladil okruh svých spolupracovníků. Posiloval centrální řízení státní byrokracie a reformy začaly i v oblasti daňového systému. Na mnoho jím zamýšlených plánů však nedošlo.

18. ledna 1707 vydal reskript,[1] jímž doporučil českým stavům, aby projednali návrh Christiana Josefa Willenberga, a rovněž jim nařídil, aby pro něho zřídili stálé profesorské místo pro "výuku umění inženýrského". Tento reskript dnes patří k nejcennějším historickým dokumentům dnešního Českého vysokého učení technického v Praze.

V roce 1707 jej uherský onódský sněm sesadil z trůnu, Josef ovšem zahájil mírová jednání, jimiž si nakonec znovu získal oporu proti stavovskému hnutí.

V roce 1711 se již situace zdála stabilizovaná. Válku o španělské dědictví doprovázela řada úspěchů a problém v Uhrách byl vyřešen uzavřením satmárského míru. Do vývoje však zasáhla nenadálá panovníkova smrt způsobená neštovicemi. Přerušil se tak reformní proces v monarchii, na který později navázal především Josefův jmenovec, toho jména Druhý.

Josef I. zemřel ve Vídni a byl zde pochován v Císařské hrobce (sarkofág č. 35 v Karlově hrobce). Na rakvi je latinský nápis, jehož český překlad zní: Světu propůjčen 1678, království uherskému 1687, římské říši 1690, Amalii Wilhelmině 1699, římskému císařství, Čechám, provinciím atd. 1705, nebesům navrácen v roce 1711, 17. dubna. Vždy a všude vítězný. Jeho srdce bylo uloženo v urně č. 12 v Hrobce srdcí (Herzgruft) v augustiniánském kostele a vnitřnosti v urně č. 42 ve Vévodské hrobce svatoštěpánské katedrály.

Potomci[editovat | editovat zdroj]

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Reskript českým stavům. www.cvut.cz [online]. [cit. 2009-09-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-04-29. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Leopold I.
Znak z doby nástupu Císař Svaté říše římské
17051711
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Karel VI.
Předchůdce:
Leopold I.
Znak z doby nástupu Římskoněmecký král
16901711
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Karel VI.
Předchůdce:
Leopold I.
Znak z doby nástupu Český král
17051711
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Karel VI. (II.)
Předchůdce:
Leopold I.
Znak z doby nástupu Uherský král
17051711
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Karel VI. (III.)
Předchůdce:
Leopold I.
Znak z doby nástupu Chorvatský a slavonský král
17051711
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Karel VI.
Předchůdce:
Leopold I.
Znak z doby nástupu Rakouský arcivévoda
17051711
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Karel VI.