Přeskočit na obsah

Rainer Ferdinand Habsbursko-Lotrinský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rainer Ferdinand Habsbursko-Lotrinský
Ministerský předseda konference Rakouského císařství
Arcivévoda Rainer Ferdinand, litografie z roku 1860 od Eduarda Kaisera
Arcivévoda Rainer Ferdinand, litografie z roku 1860 od Eduarda Kaisera
Doba vlády1861–1865
Úplné jménoRainer Ferdinand Maria Johann Evangelist Franz Ignaz von Österreich (německy)
Narození11. ledna 1827
Milán
Úmrtí27. ledna 1913 (ve věku 86 let)
Vídeň
PohřbenCísařská hrobka ve Vídni
ManželkaMarie Karolína Rakousko-Těšínská
DynastieHabsbursko-Lotrinská
OtecRainer Josef Habsbursko-Lotrinský
MatkaAlžběta Savojská
PříbuzníAdelheid Rakouská, Arnošt Habsbursko-Lotrinský, Jindřich Habsbursko-Lotrinský, Leopold Habsbursko-Lotrinský, Zikmund Habsbursko-Lotrinský, Maxmilián Karel Rakouský a Marie Karolína Rakouská (sourozenci)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rainer Ferdinand Habsbursko-Lotrinský (11. ledna 1827, Milán – 27. ledna 1913, Vídeň) byl rakouský arcivévoda, v letech 1861–1865 ministerský předseda Rakouska. Souběžně od mládí sloužil v c. k. armádě a dosáhl hodnosti polního zbrojmistra (1874). V letech 1872–1907 zastával funkci vrchního velitele c. k. zeměbrany. Proslul též jako mecenáš umění a v roce 1873 byl předsedou komise pro konání Světové výstavy ve Vídni 1873. V závěru života byl nestorem rodu Habsburků a uznávanou autoritou v řadě odvětví, zemřel ve Vídni v roce 1913 ve věku 86 let.

Původ

[editovat | editovat zdroj]

Byl čtvrtým synem arcivévody a lombardsko-benátského místokrále Rainera Josefa (1783–1853) a princezny Alžběty Savojsko-Carignanské (1800–1856).[1] Byl vnukem císaře Leopolda II.[2]

Život

[editovat | editovat zdroj]
Arcivévoda Rainer
Manželka Marie Karolína jako abatyše Tereziánského ústavu šlechtičen v Praze

Vyrůstal v Horní Itálii, kde byl jeho otec místokrálem, rodina pobývala převážně v královské vile v Monze. První vzdělání získal v domácím prostředí a v roce 1844 byl zapsán ke studiu práv na univerzitě ve Vídni. Mezitím však již vstoupil do armády a od roku 1843 byl plukovníkem u 1. pěšího pluku.[3] Od roku 1852 byl čestným majitelem 59. pěšího pluku, který pak přes půl století nesl jeho jméno (K.u.K. Infanterieregiment Erzherzog Rainer Nr. 59).[4] K datu 17. května 1854 byl povýšen do hodnosti generálmajora a velitele brigády u II. armádního sboru v Itálii.[5] Později se zapojil do veřejného života i v oblasti politiky. V roce 1857 byl zvolen předsedou stavovské říšské rady a o tři roky později se stal předsedou rozmnožené říšské rady. Jeho pluk mezitím v roce 1859 bojoval v válce se Sardinií, sám arcivévoda Rainer se ale bojů nezúčastnil. V letech 1861–1865 působil jako ministerský předseda Rakouska.[6][7] Poté z politického života odešel, ale díky svým liberálním postojům si doživotně udržoval značnou popularitu. Nadále působil v armádě, ke dni 10. března 1861 obdržel hodnost polního podmaršála[8] a od roku 1872 byl vrchním velitelem c. k. zeměbrany,[9] v této funkci setrval do roku 1907, kdy jej nahradil synovec arcivévoda Bedřich[10] Mezitím postupoval v hodnostech, k datu 19. října 1874 byl povýšen na polního zbrojmistra[11] a nakonec obdržel hodnost generála pěchoty (15. listopadu 1908).[12][13]

Zemřel ve svém vídeňském paláci 27. ledna 1913 ve věku 86 let.[14][15] Pochován byl císařské hrobce ve Vídni.[16]

Zájmy

[editovat | editovat zdroj]

Kromě služby v armádě a politice proslul také jako sběratel a mecenáš věd a umění. Od roku 1861 byl kurátorem císařské akademie věd a zároveň se stal jejím čestným členem. V roce 1863 začal působit v rakouském Uměleckoprůmyslovém muzeu jako jeho protektor. V roce 1873 byl prezidentem komise pro konání Světové výstavy ve Vídni.[7] V Brně se podílel na vzniku Uměleckoprůmyslového muzea, které od roku 1907 neslo jeho jméno (Erzherzog Rainer Museum für Künst und Gewerbe). V letech 1902–1918 po něm byla pojmenována brněnská ulice Úvoz (Erzherzog-Rainer-Gasse).[17]

Mimo jiné byl sběratelem knih a rukopisů. Ve svém sídle „Palais Rainer“ ve Vídni vybudoval knihovnu se zhruba 40 000 knihami. Vlastnil firmu na vázání knih. Finančně se podílel na restaurování a třídění rukopisů z období let 1400 př. n. l. až 1400 n. l., které daroval císařské dvorní knihovně.

V souostroví Země Františka Josefa je po něm pojmenován Rainerův ostrov.

Majetkové poměry

[editovat | editovat zdroj]

Arcivévoda Rainer vlastnil několik velkostatků v různých částech monarchie. Po otci zdědil velkostatek Gmünd v Dolním Rakousku, po starším bratrovi Leopoldovi zdědil v roce 1898 velkostatek Hernstein, taktéž v Dolním Rakousku. K oběma velkostatkům patřilo přibližně 5 000 hektarů půdy.[18] Kromě toho vlastnil majetek v Haliči, k velkostatku Izdebnik nedaleko od Krakova náleželo více než 2 500 hektarů půdy, zámek a několik průmyslových podniků.[19]

Ve Vídni byl jeho sídlem dnes již neexistující palác ve čtvrti Wieden na nároží ulic Rainergaße 18 a Hauptstraße 53. Koupil jej v roce 1854 a sídlil zde až do svého úmrtí. Palác byl zbořen v důsledku urbanistických změn ve Vídni v letech 1957–1958. V Badenu byl majitelem vily v ulici Karlsgaße 2.

Protože zemřel bezdětný, majetek po jeho smrti připadl na základě poslední vůle několika příbuzným (Leopold Salvator, František Salvator, Hubert Salvator, Marie Terezie.[20]

Manželství

[editovat | editovat zdroj]

Oženil se se svou sestřenicí arcivévodkyní Marií Karolínou Rakousko-Těšínskou (1825–1915), dcerou arcivévody Karla Ludvíka (1771–1847), vojevůdce napoleonských válek.[21] Marie Karolína byla v letech 1844–1852 abatyší Tereziánského ústavu šlechtičen na Pražském hradě.[22] Sňatek s arcivévodou Rainerem se konal ve Vídni 21. února 1852 a od té doby byla známá jako arcivévodkyně Marie Rainer. Manželství bylo šťastné, ale bezdětné. Marie Karolína stejně jako manžel proslula působením v charitě, byla nositelkou velkokříže Alžbětina řádu, dámou Řádu hvězdového kříže, čestnou dámou Maltézského řádu. V zahraničí byla nositelkou španělského Řádu Marie Luisy, portugalského Řádu královny Isabely a bavorského Řádu sv. Alžběty.[23] Oslava jejich diamantové svatby v únoru 1912 je uváděna jako jedna z posledních velkých společenských událostí u vídeňského dvora před první světovou válkou.[24] Marie Karolína zemřela 17. července 1915 ve věku nedožitých devadesáti let a byla pochována v císařské hrobce ve Vídni.[25][26]

Tituly a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Jako člen panovnické dynastie Habsburků užíval od narození titul arcivévody s nárokem na oslovení Jeho císařská a královská Výsost (Seine Kaiserliche und Königliche Hoheit). S vojenskou hodností polního zbrojmistra mu zároveň náležel titul Excelence. V roce 1852 se stal rytířem Řádu zlatého rouna[27] a ve funkci rakouského ministerského předsedy obdržel velkokříž Řádu sv. Štěpána. Od roku 1861 byl též členem rakouské Panské sněmovny.[28] Kromě toho byl nositelem řady vyznamenání v zahraničí.[29][30]

Rakousko-Uhersko

[editovat | editovat zdroj]

Zahraničí

[editovat | editovat zdroj]

Galerie

[editovat | editovat zdroj]

Vývod z předků

[editovat | editovat zdroj]
 
 
 
 
 
 Leopold Josef Lotrinský
 
 
 František I. Štěpán Lotrinský
 
 
 
 
 
 
 Alžběta Charlotta Orléanská
 
 
 Leopold II.
 
 
 
 
 
 
 Karel VI.
 
 
 Marie Terezie
 
 
 
 
 
 
 Alžběta Kristýna Brunšvicko-Wolfenbüttelská
 
 
 Rainer Josef Habsbursko-Lotrinský
 
 
 
 
 
 
 Filip V. Španělský
 
 
 Karel III. Španělský
 
 
 
 
 
 
 Isabela Farnese
 
 
 Marie Ludovika Španělská
 
 
 
 
 
 
 August III. Polský
 
 
 Marie Amálie Saská
 
 
 
 
 
 
 Marie Josefa Habsburská
 
'Rainer Ferdinand Habsbursko-Lotrinský'
 
 
 
 
 
 Ludvík Viktor Savojský
 
 
 Viktor Amadeus II. z Carignana
 
 
 
 
 
 
 Kristýna Hesensko-Rheinfelsko-Rotenburská
 
 
 Karel Emanuel Savojsko-Carignanský
 
 
 
 
 
 
 Ludvík Lotrinský, princ brionnský
 
 
 Josefína Lotrinská
 
 
 
 
 
 
 Luisa z Rohanu
 
 
 Alžběta Savojská
 
 
 
 
 
 
 August II. Silný
 
 
 Karel Kristián Saský
 
 
 
 
 
 
 Kristýna Eberhardýna Hohenzollernová
 
 
 Marie Kristýna Saská
 
 
 
 
 
 
 Stanislav Corvin-Krasiński
 
 
 Františka Krasiňská
 
 
 
 
 
 
 Aniela Humiecka
 

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Rodokmen Habsburků dostupné online
  2. ↑ Ottův slovník naučný, XXI. díl; Praha, 1904; s. 75 (heslo Rainer) dostupné online
  3. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1846; Vídeň, 1846; s. 16 dostupné online
  4. ↑ Oficiální web 59. pěšího pluku dostupné online
  5. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1855; Vídeň, 1855; s. 22 dostupné online
  6. ↑ Československé dějiny v datech; Praha, 1987; s. 585
  7. 1 2 HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: BRÁNA, Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. S. 357.
  8. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1863; Vídeň, 1863; s. 18 dostupné online
  9. ↑ Schematismus der K.K. Landwehr 1875; Vídeň, 1875; s. 10 dostupné online
  10. ↑ Schematismus der K.K. Landwehr 1908; Vídeň, 1908; s. 45 dostupné online
  11. ↑ Seznam generálů rakouské a rakousko-uherské armády 1859–1889 na webu austro-hungarian-army.co.uk dostupné online
  12. ↑ SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 131 dostupné online
  13. ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1909; Vídeň, 1909; s. 163 dostupné online
  14. ↑ Wiener Salonblatt, 1. února 1913; Vídeň, 1913; s. 5 dostupné online
  15. ↑ Nekrolog v týdeníku Sport und Salon, 1. února 1913; Vídeň, 1913; s. 1–2 dostupné online
  16. ↑ BEUTLER, Gigi: The Imperial Crypt of the PP Capuchins in Vienna; Vídeň, 2015; s. 55 ISBN 978-3-9500584-5-1
  17. ↑ Ulice Úvoz na webu Encyklopedie dějin Brnadostupné online
  18. ↑ Schematismus und Statistik des Großgrundbesitzes in den Erzherzogtümern Nieder- und Oberösterreich und im Herzogtume Steiermark; Praha, 1908; s. 17–19 dostupné online
  19. ↑ Schematismus und Statistik des Großgrundbesitzes im Königreiche Galizien mit Lodomerien und Herzgothume Krakau; Praha, 1913; s. 1–4
  20. ↑ KOBLASA, Pavel: C. a k. soukromé a rodinné statky za vlády císaře Františka Josefa I.; Národní archiv Praha, 2019; s. 27 ISBN 978-80-7469-089-1
  21. ↑ Rodokmen linie arcivévody Karla dostupné online
  22. ↑ Almanach českých šlechtických rodů 2011; Praha, 2010; s. 171–174 (kapitola Habsburg-Lothringen (Karlova linie); ISBN 978-80-85955-39-2
  23. ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1914; Vídeň, 1914; s. 14 dostupné online
  24. ↑ Wiener Salonblatt, 24. února 1912; Vídeň, 1912; s. 13 dostupné online
  25. ↑ Wiener Salonblatt, 24. července 1915; Vídeň, 1915; s. 2 dostupné online
  26. ↑ Pohřebiště Habsburků ve 20. století dostupné online
  27. ↑ Seznam rytířů rakouského Řádu zlatého rouna v 19. století dostupné online
  28. ↑ Arcivévoda Rainer na webu Rakouského parlamentu dostupné online
  29. ↑ Oesterreichisch-ungarischer Ordens-Almanach 1876; Vídeň, 1876; s. 398 dostupné online
  30. ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1912; Vídeň, 1912; s. 13–14 dostupné online

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
ministerský předseda Rakouska.
Předchůdce:
Johann Bernhard von Rechberg und Rothenlowen		 1861–1865
Rainer Ferdinand Habsbursko-Lotrinský		 Nástupce:
Alexandr Mensdorff-Pouilly
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Rainer_Ferdinand_Habsbursko-Lotrinský&oldid=25985267“