Fridrich Ferdinand Rakouský
| Fridrich Ferdinand Leopold Rakouský | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Friedrich Ferdinand Leopold |
| Narození | 14. května 1821 Vídeň |
| Úmrtí | 5. října 1847 (ve věku 26 let) Benátky, Rakouské císařství |
| Rodiče | Karel Ludvík Rakousko-Těšínský a Jindřiška Nasavsko-Weilburská |
| Příbuzní | Marie Karolína Rakouská, Marie Terezie Izabela Rakouská, Albrecht Fridrich Rakousko-Těšínský, Karel Ferdinand Rakousko-Těšínský a Vilém Rakousko-Těšínský (sourozenci) |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | viceadmirál (1844), kontradmirál (1843), kapitán řadové lodi (1836) |
| Sloužil | Rakouské císařství |
| Složka | .svg){kind=small} Rakouské námořnictvo |
| Velel | Velitel rakouského válečného námořnictva |
| Války | Druhá turecko-egyptská válka |
| Vyznamenání | Řád zlatého rouna (1838), rytířský kříž Řádu Marie Terezie (1840) |
 multimediální obsah na Commons | |
Fridrich Ferdinand Leopold Rakousko-Těšínský německy: Friedrich Ferdinand Leopold von Habsburg-Lothringen; (14. května 1821, Vídeň – 5. října 1847, Benátky) byl rakouský arcivévoda pocházející z těšínské neboli vojevůdcovské linie Habsbursko-Lotrinské dynastie. Sloužil u rakouského válečného námořnictva a v letech 1844–1847 byl jeho vrchním velitelem v hodnosti viceadmirála.[1]
Původ
[editovat | editovat zdroj]Byl třetím synem těšínského knížete arcivévody Karla Ludvíka a princezny Jindřišky Nasavsko-Weilburské.[2][3]
Námořní kariéra
[editovat | editovat zdroj]
Studoval soukromě, k jeho pedagogům patřil mimo jiné pozdější ministr financí Andreas von Baumgartner, v technických a vojenských oborech jej vzdělávali pozdější generálové Josef von Gallina a Franz von Hauslab. Kromě němčiny ovládal perfektně francouzštinu a italštinu, dobře mluvil také anglicky. V roce 1833 se stal poručíkem u 6. husarského pluku. Vzápětí za svou životní kariéru zvolil službu u námořnictva, což bylo u habsburského rodu neobvyklé. K námořnictvu vstoupil ve čtrnácti letech (1835) v hodnosti plukovníka a ještě téhož roku získal hodnost kapitána řadové lodi.[4] Sloužil na korvetě SMS Carolina (1837) a tentýž rok na fregatě SMS Medea absolvoval cestu do Neapole. Jako velitel fregaty SMS Guerriera absolvoval v letech 1838–1839 cestu po Středomoří, navštívil Livorno, Toulon, Gibraltar, Alžír a Korfu. V roce 1839 byl velitelem námořní divize v Jaderském moři[5] a znovu cestoval do Řecka.
Jako námořní vojevůdce se vyznamenal v letech 1840–1841 během mezinárodního zákroku proti egyptskému místokráli Muhammadovi Alímu (druhá turecko-egyptská válka). Proslavil se při obléhání Saidy dobytím pevnosti (1841). Odtud pokračoval do Sýrie a Palestiny, kde jako rakouská námořní posila v britsko-turecké válce dobyl pevnost Saint-Jean d'Acre,[6][7]
Od roku 1841 byl velitelem námořní základny v Benátkách a o rok později na fregatě SMS Bellona navštívil Anglii. V roce 1843 byl jmenován velitelem jednotek námořní pěchoty s hodností kontradmirála (17. února 1843). Nakonec se v hodnosti viceadmirála (respektive polního podmaršála) stal vrchním velitelem námořnictva (21. srpna 1844).[8][9] Ve své nové funkci se s chutí pustil do práce. Snažil se zlomit monopol benátských dodavatelů a správní úřad pro námořnictvo podrobil tvrdé kontrole. Nechal postavit sklady pro uložení výstroje lodí mimo službu, zavedl pravidelnou námořní výuku a pro žáky pátého ročníku námořní akademie přímou službu na lodích. Též vydělil dělostřelectvo jako samostatnou složku. Námořnictvo v té době patřilo k okrajovým složkám ozbrojených sil Rakouského císařství, v osobě arcivévody Fridricha ale získalo významného a vlivného patrona, který dokázal získat pro budování lodí značné finanční prostředky. Na tradici podpory námořnictva z řad císařské rodiny navázali později arcivévodové Ferdinand Maxmilián a František Ferdinand d'Este.
I ve funkci vrchního velitele námořnictva byl nadále na cestách, znovu navštívil Neapol nebo Istanbul, plavil se i v Atlantiku. V roce 1845 doprovázel svého staršího bratra arcivévodu Albrechta na cestě po německých zemích, do Belgie, Nizozemí a Spojeného království s audiencí u královny Viktorie. Na přelomu srpna a září 1846 organizoval manévry rakouského námořnictva u ostrova Vis.
Zemřel na žloutenku 5. října 1847 v Benátkách a jeho tělo spočinulo v kostele San Giovanni in Bragora.
Tituly a vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]Od narození užíval titul arcivévody s nárokem na oslovení Jeho císařská a královská Výsost (Seine Kaiserliche und Königliche Hoheit). Jako příslušník vládnoucí dynastie obdržel v roce 1838 automaticky Řád zlatého rouna[10] a za účast v tažení proti Sýrii získal v roce 1840 rytířský kříž Řádu Marie Terezie.[11] Kromě toho byl nositelem několika zahraničních vyznamenání.[12] Od roku 1835 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 16 dislokovaného v Trevisu.
Rakousko
[editovat | editovat zdroj]
Řád zlatého rouna (1838)
rytíř Vojenského řádu Marie Terezie (1840)
Zahraničí
[editovat | editovat zdroj]
Řád sv. Jiří IV. třídy (1840, Rusko)
Pour le Mérite (1840, Prusko)
rytířský kříž Řádu svatého Ondřeje (1841, Rusko)
Řád slávy s brilianty (1841, Osmanská říše)
velkokříž Řádu lázně (1843, Spojené království)
velkokříž Řádu věže a meče (1844, Portugalsko)
rytíř Řádu černé orlice (1843, Prusko)
rytíř Řádu sv. Huberta (1843, Bavorsko)
velkokříž Řádu nizozemského lva (1845, Nizozemsko)
velkokříž Ludvíkova řádu (1845, Hesensko)
velkokříž Řádu sv. Ferdinanda (1846, Království obojí Sicílie)
velkokříž Řádu svatého Řehoře Velikého (1847, Papežský stát)
rytířský kříž Řádu svatého Alexandra Něvského (1847, Rusko)
Řád svaté Anny I. třídy (1847, Rusko)
Řád bílého orla (1847, Rusko)
_-_ribbon_bar.png){kind=small}
_-_ribbon_bar.png){kind=small}
.svg){kind=small}
_ribbon.svg){kind=small}
Vývod z předků
[editovat | editovat zdroj]| Leopold Josef Lotrinský | ||||||||||||
| František I. Štěpán Lotrinský | ||||||||||||
| Alžběta Charlotta Orléanská | ||||||||||||
| Leopold II. | ||||||||||||
| Karel VI. | ||||||||||||
| Marie Terezie | ||||||||||||
| Alžběta Kristýna Brunšvicko-Wolfenbüttelská | ||||||||||||
| Karel Ludvík Rakousko-Těšínský | ||||||||||||
| Filip V. Španělský | ||||||||||||
| Karel III. Španělský | ||||||||||||
| Isabela Farnese | ||||||||||||
| Marie Ludovika Španělská | ||||||||||||
| August III. Polský | ||||||||||||
| Marie Amálie Saská | ||||||||||||
| Marie Josefa Habsburská | ||||||||||||
| 'Fridrich Ferdinand Rakousko-Těšínský' | ||||||||||||
| Karel August Nasavsko-Weilburský | ||||||||||||
| Karel Kristián Nasavsko-Weilburský | ||||||||||||
| Augusta Frederika Nasavsko-Idsteinská | ||||||||||||
| Bedřich Vilém Nasavsko-Weilburský | ||||||||||||
| Vilém IV. Oranžský | ||||||||||||
| Karolína Oranžsko-Nasavská | ||||||||||||
| Anna Hannoverská | ||||||||||||
| Jindřiška Nasavsko-Weilburská | ||||||||||||
| Vilém Ludvík z Kirchbergu | ||||||||||||
| Vilém Jiří z Kirchbergu | ||||||||||||
| Luisa ze Salm-Dhaunu | ||||||||||||
| Luisa Isabela z Kirchbergu | ||||||||||||
| Jindřich XI. Reuss Greiz | ||||||||||||
| Isabella Augusta Reuss-Greiz | ||||||||||||
| Konradina Reuss Kestřic | ||||||||||||
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Ottův slovník naučný, díl III.; Praha, 1890 (reprint 1996); s. 597–598 (heslo Bedřich Ferdinand Leopold) ISBN 80-7185-070-5
- ↑ Rodokmen linie arcivévody Karla dostupné online
- ↑ POUZAR, Vladimír a kolektiv: Almanach českých šlechtických rodů 2011; Praha, 2010; s. 171–177 heslo Habsburg-Lothringen (Karlova linie) ISBN 978-80-85955-39-2
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1836; Vídeň, 1836; s. 12 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1840; Vídeň, 1840; s. 13 dostupné online
- ↑ HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: BRÁNA, Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. S. 149.
- ↑ RYNIEWICZ, Zygmunt: Lexikón námorných bitiek; Bratislava, 2020; s. 404–405 (heslo Dobytie Acry v Palestíne) ISBN 978-80-8046-979-5
- ↑ Služební postup arcivévody Fridricha Ferdinanda in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 130 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1845; Vídeň 1845; s. 8, 593 dostupné online
- ↑ Seznam rytířů rakouského Řádu zlatého rouna v 19. století dostupné online
- ↑ Přehled nositelů Vojenského řádu Marie Terezie na webu austro-hungarian army.co.uk dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání arcivévody Fridricha Ferdinanda in: Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1847; Vídeň, 1847; s. 13 dostupné online
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BENEŠ, Ctirad. Rakouské válečné námořnictvo 1848–1866. Praha: MARE-CZECH, 2004. ISBN 80-903149-1-0. S. 183.
- SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl I. 1808–1895; Biblio Verlag Osnabrück, 1997; s. 39–44 (heslo Friedrich Kaiserlicher Prinz und Erzherzog von Oesterreich) ISBN 3-7648-2511-1
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Fridrich Ferdinand Rakouský na Wikimedia Commons
- Habsbursko-lotrinská dynastie
- Arcivévodové
- Rakouští admirálové
- Velitelé rakouské floty
- Rytíři rakouského Řádu zlatého rouna
- Nositelé Vojenského řádu Marie Terezie
- Maltézští rytíři
- Nositelé Řádu svatého Jiří (Rusko)
- Nositelé Řádu svaté Anny
- Nositelé Řádu svatého Alexandra Něvského
- Rytíři Řádu bílého orla
- Rytíři Řádu svatého Ondřeje
- Rytíři Řádu černé orlice
- Nositelé Řádu lázně
- Nositelé Řádu svatého Ferdinanda za zásluhy
- Nositelé Řádu svatého Huberta
- Nositelé Řádu věže a meče
- Nositelé Řádu nizozemského lva
- Nositelé Řádu Ludvíkova
- Nositelé Řádu svatého Řehoře Velikého
- Narození v roce 1821
- Narození 14. května
- Narození ve Vídni
- Úmrtí v roce 1847
- Úmrtí 5. října
- Úmrtí v Benátkách
- Pohřbení v Benátkách