Přeskočit na obsah

Fridrich Ferdinand Rakouský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Fridrich Ferdinand Leopold Rakouský

Rodné jménoFriedrich Ferdinand Leopold
Narození14. května 1821
Vídeň
Úmrtí5. října 1847 (ve věku 26 let)
Benátky, Rakouské císařství
RodičeKarel Ludvík Rakousko-Těšínský a Jindřiška Nasavsko-Weilburská
PříbuzníMarie Karolína Rakouská, Marie Terezie Izabela Rakouská, Albrecht Fridrich Rakousko-Těšínský, Karel Ferdinand Rakousko-Těšínský a Vilém Rakousko-Těšínský (sourozenci)
Vojenská kariéra
Hodnostviceadmirál (1844), kontradmirál (1843), kapitán řadové lodi (1836)
Sloužil Rakouské císařství
Složka Rakouské námořnictvo
VelelVelitel rakouského válečného námořnictva
VálkyDruhá turecko-egyptská válka
VyznamenáníŘád zlatého rouna (1838), rytířský kříž Řádu Marie Terezie (1840)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Fridrich Ferdinand Leopold Rakousko-Těšínský německy: Friedrich Ferdinand Leopold von Habsburg-Lothringen; (14. května 1821, Vídeň5. října 1847, Benátky) byl rakouský arcivévoda pocházející z těšínské neboli vojevůdcovské linie Habsbursko-Lotrinské dynastie. Sloužil u rakouského válečného námořnictva a v letech 1844–1847 byl jeho vrchním velitelem v hodnosti viceadmirála.[1]

Byl třetím synem těšínského knížete arcivévody Karla Ludvíka a princezny Jindřišky Nasavsko-Weilburské.[2][3]

Námořní kariéra

[editovat | editovat zdroj]
Arcivévoda Fridrich Ferdinand s dekorací Řádu zlatého rouna

Studoval soukromě, k jeho pedagogům patřil mimo jiné pozdější ministr financí Andreas von Baumgartner, v technických a vojenských oborech jej vzdělávali pozdější generálové Josef von Gallina a Franz von Hauslab. Kromě němčiny ovládal perfektně francouzštinu a italštinu, dobře mluvil také anglicky. V roce 1833 se stal poručíkem u 6. husarského pluku. Vzápětí za svou životní kariéru zvolil službu u námořnictva, což bylo u habsburského rodu neobvyklé. K námořnictvu vstoupil ve čtrnácti letech (1835) v hodnosti plukovníka a ještě téhož roku získal hodnost kapitána řadové lodi.[4] Sloužil na korvetě SMS Carolina (1837) a tentýž rok na fregatě SMS Medea absolvoval cestu do Neapole. Jako velitel fregaty SMS Guerriera absolvoval v letech 1838–1839 cestu po Středomoří, navštívil Livorno, Toulon, Gibraltar, Alžír a Korfu. V roce 1839 byl velitelem námořní divize v Jaderském moři[5] a znovu cestoval do Řecka.

Jako námořní vojevůdce se vyznamenal v letech 1840–1841 během mezinárodního zákroku proti egyptskému místokráli Muhammadovi Alímu (druhá turecko-egyptská válka). Proslavil se při obléhání Saidy dobytím pevnosti (1841). Odtud pokračoval do Sýrie a Palestiny, kde jako rakouská námořní posila v britsko-turecké válce dobyl pevnost Saint-Jean d'Acre,[6][7]

Od roku 1841 byl velitelem námořní základny v Benátkách a o rok později na fregatě SMS Bellona navštívil Anglii. V roce 1843 byl jmenován velitelem jednotek námořní pěchoty s hodností kontradmirála (17. února 1843). Nakonec se v hodnosti viceadmirála (respektive polního podmaršála) stal vrchním velitelem námořnictva (21. srpna 1844).[8][9] Ve své nové funkci se s chutí pustil do práce. Snažil se zlomit monopol benátských dodavatelů a správní úřad pro námořnictvo podrobil tvrdé kontrole. Nechal postavit sklady pro uložení výstroje lodí mimo službu, zavedl pravidelnou námořní výuku a pro žáky pátého ročníku námořní akademie přímou službu na lodích. Též vydělil dělostřelectvo jako samostatnou složku. Námořnictvo v té době patřilo k okrajovým složkám ozbrojených sil Rakouského císařství, v osobě arcivévody Fridricha ale získalo významného a vlivného patrona, který dokázal získat pro budování lodí značné finanční prostředky. Na tradici podpory námořnictva z řad císařské rodiny navázali později arcivévodové Ferdinand Maxmilián a František Ferdinand d'Este.

I ve funkci vrchního velitele námořnictva byl nadále na cestách, znovu navštívil Neapol nebo Istanbul, plavil se i v Atlantiku. V roce 1845 doprovázel svého staršího bratra arcivévodu Albrechta na cestě po německých zemích, do Belgie, Nizozemí a Spojeného království s audiencí u královny Viktorie. Na přelomu srpna a září 1846 organizoval manévry rakouského námořnictva u ostrova Vis.

Zemřel na žloutenku 5. října 1847 v Benátkách a jeho tělo spočinulo v kostele San Giovanni in Bragora.

Tituly a vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Od narození užíval titul arcivévody s nárokem na oslovení Jeho císařská a královská Výsost (Seine Kaiserliche und Königliche Hoheit). Jako příslušník vládnoucí dynastie obdržel v roce 1838 automaticky Řád zlatého rouna[10] a za účast v tažení proti Sýrii získal v roce 1840 rytířský kříž Řádu Marie Terezie.[11] Kromě toho byl nositelem několika zahraničních vyznamenání.[12] Od roku 1835 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 16 dislokovaného v Trevisu.

Zahraničí

[editovat | editovat zdroj]

Vývod z předků

[editovat | editovat zdroj]
 
 
 
 
 
Leopold Josef Lotrinský
 
 
František I. Štěpán Lotrinský
 
 
 
 
 
 
Alžběta Charlotta Orléanská
 
 
Leopold II.
 
 
 
 
 
 
Karel VI.
 
 
Marie Terezie
 
 
 
 
 
 
Alžběta Kristýna Brunšvicko-Wolfenbüttelská
 
 
Karel Ludvík Rakousko-Těšínský
 
 
 
 
 
 
Filip V. Španělský
 
 
Karel III. Španělský
 
 
 
 
 
 
Isabela Farnese
 
 
Marie Ludovika Španělská
 
 
 
 
 
 
August III. Polský
 
 
Marie Amálie Saská
 
 
 
 
 
 
Marie Josefa Habsburská
 
'Fridrich Ferdinand Rakousko-Těšínský'
 
 
 
 
 
Karel August Nasavsko-Weilburský
 
 
Karel Kristián Nasavsko-Weilburský
 
 
 
 
 
 
Augusta Frederika Nasavsko-Idsteinská
 
 
Bedřich Vilém Nasavsko-Weilburský
 
 
 
 
 
 
Vilém IV. Oranžský
 
 
Karolína Oranžsko-Nasavská
 
 
 
 
 
 
Anna Hannoverská
 
 
Jindřiška Nasavsko-Weilburská
 
 
 
 
 
 
Vilém Ludvík z Kirchbergu
 
 
Vilém Jiří z Kirchbergu
 
 
 
 
 
 
Luisa ze Salm-Dhaunu
 
 
Luisa Isabela z Kirchbergu
 
 
 
 
 
 
Jindřich XI. Reuss Greiz
 
 
Isabella Augusta Reuss-Greiz
 
 
 
 
 
 
Konradina Reuss Kestřic
 
  1. Ottův slovník naučný, díl III.; Praha, 1890 (reprint 1996); s. 597–598 (heslo Bedřich Ferdinand Leopold) ISBN 80-7185-070-5
  2. Rodokmen linie arcivévody Karla dostupné online
  3. POUZAR, Vladimír a kolektiv: Almanach českých šlechtických rodů 2011; Praha, 2010; s. 171–177 heslo Habsburg-Lothringen (Karlova linie) ISBN 978-80-85955-39-2
  4. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1836; Vídeň, 1836; s. 12 dostupné online
  5. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1840; Vídeň, 1840; s. 13 dostupné online
  6. HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: BRÁNA, Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. S. 149. 
  7. RYNIEWICZ, Zygmunt: Lexikón námorných bitiek; Bratislava, 2020; s. 404–405 (heslo Dobytie Acry v Palestíne) ISBN 978-80-8046-979-5
  8. Služební postup arcivévody Fridricha Ferdinanda in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 130 dostupné online
  9. Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1845; Vídeň 1845; s. 8, 593 dostupné online
  10. Seznam rytířů rakouského Řádu zlatého rouna v 19. století dostupné online
  11. Přehled nositelů Vojenského řádu Marie Terezie na webu austro-hungarian army.co.uk dostupné online
  12. Přehled řádů a vyznamenání arcivévody Fridricha Ferdinanda in: Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1847; Vídeň, 1847; s. 13 dostupné online

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BENEŠ, Ctirad. Rakouské válečné námořnictvo 1848–1866. Praha: MARE-CZECH, 2004. ISBN 80-903149-1-0. S. 183. 
  • SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl I. 1808–1895; Biblio Verlag Osnabrück, 1997; s. 39–44 (heslo Friedrich Kaiserlicher Prinz und Erzherzog von Oesterreich) ISBN 3-7648-2511-1

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]