Ota František Josef

Ota František Josef Rakouský
Generální inspektor jezdectva
Ve funkci: 1904 – 1906
Předchůdce	Alois Paar
Nástupce	Rudolf von Brudermann
Velitel divize jezdectva ve Vídni
Ve funkci: 1899 – 1904
Předchůdce	Antonín Malovec z Malovic
Nástupce	Ernst Potten
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	generál jezdectva (1905), polní podmaršál (1899), generálmajor (1896)
Rodné jméno	Otto Franz Josef Karl Ludwig Maria von Österreich
Narození	21. dubna 1865 Štýrský Hradec
Úmrtí	1. listopadu 1906 (ve věku 41 let) Vídeň
Příčina úmrtí	syfilis
Místo pohřbení	Císařská hrobka ve Vídni
Občanství	Předlitavsko
Choť	Marie Josefa Saská (1886–1906)
Partner(ka)	Marie Schleinzer
Rodiče	Karel Ludvík Rakousko-Uherský a Marie Annunziata Neapolsko-Sicilská
Děti	Karel I. Maxmilián Evžen Rakouský Alfred Joseph Edler von Hortenau Hilde Kuczor
Příbuzní	Marie Anunciáta Habsbursko-Lotrinská, Markéta Sofie Rakouská, Alžběta Amálie Habsbursko-Lotrinská, Ferdinand Karel Habsbursko-Lotrinský a František Ferdinand d'Este (sourozenci) Otto Habsbursko-Lotrinský, Robert Rakouský-d'Este, Karel Ludvík Habsbursko-Lotrinský, Rudolf Rakouský, Alžběta Šarlota Habsbursko-Lotrinská, Adelheid Habsbursko-Lotrinská, Felix Ferdinand Habsbursko-Lotrinský a Šarlota Habsbursko-Lotrinská (vnoučata)
Profese	aristokrat a politik
Náboženství	katolicismus
Ocenění	rytíř Řádu zlatého rouna Řád sv. Ondřeje Královský uherský řád sv. Štěpána
Commons	Archduke Otto Franz of Austria
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arcivévoda Ota František Josef Karel Ludvík Maria Rakouský, německy Otto Franz Josef Karl Ludwig Maria von Österreich, (21. dubna 1865 Štýrský Hradec – 1. listopadu 1906 Vídeň) byl rakouský arcivévoda, mladší bratr následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este a otec posledního rakouského císaře Karla I.

Život

Ota František Josef Rakouský, Marie Josefa Luisa Saská a jejich dva synové

Otto byl syn arcivévody Karla Ludvíka Rakouského (1833–1896) a princezny Marie Annunziaty Neapolsko-Sicilské (1843–1871). Jeho starší bratr byl František Ferdinand d’Este, následník rakouského trůnu, zavražděný v Sarajevu v roce 1914.

V životě se choval bezstarostně a lehkomyslně. Skandály a milostné poměry ho vzdálily císařskému dvoru, takže se císařská rodina a nakonec jeho manželka, princezna Marie Josefa Saská (1867–1944), od něho distancovaly. O Otovi je známa skandální historka, podle níž způsobil šok manželce britského velvyslance, když se silně opilý procházel ve vídeňském Hotelu Sacher nahý, pouze se svou šavlí. Britský velvyslanec o tom zpravil císaře Františka Josefa, jenž za to Otu na nějaký čas poslal do kláštera.

Otův prostopášný styl života mu přinesl i onemocnění syfilidou, jež ho posléze odsoudilo k dlouhému a strastiplnému chřadnutí. Ve vile na vídeňském předměstí Döbling strávil poslední týdny svého života. Jeho poslední velikou vášní byla mladá operetní zpěvačka Louise Robinsonová, jež o něj pečovala pod jménem sestra Martha. Nevzdalovala se od jeho lůžka a setrvala u něho až do posledního vydechnutí. Druhou pečovatelkou mu byla jeho nevlastní matka, portugalská infantka Marie Tereza (1855–1944). V láskyplné atmosféře obou těchto žen a za duchovní podpory světícího biskupa Marschalla z Vídně zemřel dne 1. listopadu roku 1906. Pohřeb se konal ve vídeňském kapucínském kostele, kde byl arcivévoda Ota pochován v habsburské císařské hrobce.

Vojenská služba

Zámek Persenbeug (Dolní Rakousko), majetek arcivévody Otty

Jako většina Habsburků sloužil od mládí v c. k. armádě, již v patnácti letech byl poručíkem u 7. hulánského pluku v Berežanech v Haliči (1880). V roce 1885 byl povýšen na nadporučíka u 12. hulánského pluku. V hodnosti rytmistra (1888) byl přeložen k 6. dragounskému pluku do Brna. Již v roce 1890 byl povýšen na majora s přidělením ke 4. dragounskému pluku v Enns. V hodnosti podplukovníka byl následně přeložen k 9. husarskému pluku do Šoproně. U tohoto regimentu se v roce 1895 stal velitelem jako plukovník. K datu 28. října 1896 dosáhl hodnosti generálmajora a byl povolán do Vídně jako velitel 10. jezdecké brigády K datu 26. listopadu byl povýšen na polního podmaršála a převzal velení jezdecké divize taktéž ve Vídni. V roce 1904 byl jmenován generálním inspektorem jezdectva (Generalkavallerieinspektor), kvůli postupujícímu onemocnění ale fakticky tuto funkci nevykonával. K datu 27. května 1905 získal hodnost generála jezdectva, v červenci 1906 byl ze zdravotních důvodů z funkce odvolán.

Manželství a potomstvo

Svatební portrét arcivévody Oty a jeho manželky Marie Josefy Saské (1886)

Na nátlak ze strany císařského domu se dne 2. října 1886 v Drážďanech oženil s princeznou Marií Josefou Luisou Saskou (1867–1944), dcerou krále Jiřího I. Saského a Marie Anny Portugalské. Tento svazek byl nutný z důvodu udržení dobrých vztahů se saským královským domem, protože jak korunní princ Rudolf, tak i František Ferdinand odmítli sňatek s Mariinou starší sestrou princeznou Matyldou a tím Sasko urazili. Manželství však bylo krajně nešťastné pro naprostou rozdílnost povah obou manželů, světáckému a požitkářskému Otovi se jeho silně nábožensky založená manželka nijak nezamlouvala – posměšně ji nazýval „jeptiškou“ a ponižoval ji svými skandály a milostnými aférami. Marie Josefa byla mimo jiné patronkou Řádu hvězdového kříže, nositelkou velkokříže Alžbětina řádu, čestnou dámou Maltézského řádu, několik vyznamenání získala také v zahraničí. Při příležitosti sňatku obdržel arcivévoda Ota jako dar od otce velkostatek Persenbeug v Dolním Rakousku nedaleko Melku. Zde rodina příležitostně pobývala a na zámku Persenbeug se narodil starší syn, pozdější císař Karel I. K velkostatku patřilo 2700 hektarů půdy s ročním výnosem 42.000 korun. Po otcově úmrtí prodal arcivévoda Ota tento majetek svému strýci císaři Františku Josefovi, respektive c. k. rodinnému fondu. Z manželství se narodili dva synové; vzhledem k tomu, že Otův starší bratr (a po smrti korunního prince Rudolfa následník trůnu) František Ferdinand se morganaticky oženil s Žofií Chotkovou, a jeho děti tudíž byly z následnictví vyloučeny, stal se Otův starší syn Karel císařem:

• Karel I. Rakouský (17. srpna 1887 – 1. dubna 1922), v letech 1916–1918 poslední císař rakouský, král český, apoštolský král uherský, markrabě moravský atd., ⚭ 1911 Zita Bourbonsko-Parmská (9. května 1892 – 14. března 1989)
• Maxmilián Evžen Rakouský (13. dubna 1895 – 19. ledna 1952), ⚭ 1917 Františka z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu (21. června 1897 – 12. července 1989)

Měl dvě nemanželské děti s milenkou, baletkou Marií Schleinzerovou (1874–1949). Tyto děti po složitém legislativním procesu získaly v roce 1911 šlechtický titul s predikátem Edler von Hortenau.

• Alfred Josef von Hortenau (1892–1957)
• Hildegarda von Hortenau (1894–1976)

Tituly a ocenění

Arcivévoda Otto v roce 1895 jako plukovník

Příslušel mu titul arcivévody s nárokem na oslovení Jeho císařská a královská výsost (Seine Kaiserliche und Königliche Hoheit). Již v roce 1881 byl dekorován prestižním Řádem zlatého rouna a po dosažení plnoletosti se stal členem Panské sněmovny (1885). Jako vysoký důstojník v armádě a mladší bratr následníka trůnu získal řadu vyznamenání od zahraničních panovníků. Od roku 1894 byl také čestným majitele hulánského pluku č. 1 příslušného do Lvova, majitelem různých regimentů byl i v zahraničních armádách. Jako zeť saského krále získal také hodnost generálporučíka à la suite u saské královské gardy.

Rakousko-Uhersko

• Řád zlatého rouna (1881)
• Vojenský záslužný kříž (1898)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• velkokříž Královského uherského řádu svatého Štěpána (1902)
• Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1905)

Zahraničí

• rytířský kříž Řádu svatého Ondřeje (Rusko)
• rytířský kříž Řádu svatého Alexandra Něvského (Rusko)
• Řád svaté Anny I. třídy (Rusko)
• Řád bílého orla (Rusko)
• Řád černé orlice (Německo)
• Řád zvěstování (Itálie)
• velkokříž Řádu Karla III. (Španělsko)
• velkokříž Řádu routové koruny (Sasko)
• velkokříž Řádu württemberské koruny (Württembersko)
• velkokříž Řádu Leopolda (Belgie)
• velkokříž Řádu bílého orla (Srbsko)
• velkokříž Řádu rumunské hvězdy (Rumunsko)
• Vévodský sasko-ernestinský domácí řád (Sasko)
• velkokříž Řádu bílého sokola (Sasko-Výmarsko)
• velkokříž Řádu Ludvíkova (Hesensko)
• velkokříž Řádu svatého Josefa (Toskánsko)
• velkokříž Maltézského řádu (Řád maltézských rytířů)
• velkokříž Řádu Mahá Čakrí (Siamské království)

Vývod z předků

Leopold II.

František I. Rakouský

Marie Ludovika Španělská

František Karel Habsbursko-Lotrinský

Ferdinand I. Neapolsko-Sicilský

Marie Tereza Neapolsko-Sicilská

Marie Karolína Habsbursko-Lotrinská

Karel Ludvík Rakousko-Uherský

Fridrich Michal Falcko-Zweibrückenský

Maxmilián I. Josef Bavorský

Marie Františka Falcko-Sulzbašská

Žofie Frederika Bavorská

Karel Ludvík Bádenský

Karolína Frederika Vilemína Bádenská

Amálie Frederika Hesensko-Darmstadtská

'Ota František Josef'

Ferdinand I. Neapolsko-Sicilský

František I. Neapolsko-Sicilský

Marie Karolína Habsbursko-Lotrinská

Ferdinand II. Neapolsko-Sicilský

Karel IV. Španělský

Marie Isabela Španělská

Marie Luisa Parmská

Marie Annunziata Neapolsko-Sicilská

Leopold II.

Karel Ludvík Rakousko-Těšínský

Marie Ludovika Španělská

Marie Terezie Izabela Rakouská

Fridrich Vilém Nasavsko-Weilburský

Jindřiška Nasavsko-Weilburská

Luisa Isabela z Kirchbergu

Odkazy

Literatura

• HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. 
• PERNES, Jiří. Habsburkové bez trůnu. Praha: Iris ; Knižní klub, 1995. 232 s. ISBN 80-7176-253-9. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ota František Josef Rakouský na Wikimedia Commons
• Seznam prací v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
• http://thepeerage.com/p10129.htm#i101285

Autoritní data	Biblio: c381abf9-8faf-4fd4-a1c9-1727de646953 GND: 138172234 NLI: 987007296798005171 NLP: a0000003656135 PLWABN: 9810626601205606 VIAF: 88227512 WorldCat Entities: E39PBJx4tjpHcym9m66M8fX68C

Portály: Lidé | Rakousko | Historie | Válka a vojenství