Královský uherský řád sv. Štěpána

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Královský uherský řád sv. Štěpána
Königlich Ungarischer St. Stephans-Orden
Magyar királyi Szent István lovagrend
Odznak řádu v hodnosti rytíře
Odznak řádu v hodnosti rytíře
Uděluje
Coat of arms of Hungary (1915-1918, 1919-1946; angels).svg Imperial Coat of Arms of the Empire of Austria (1815).svg Imperial Coat of Arms of the Empire of Austria.svg
Uherské království, Rakouské císařství a
Rakousko-Uhersko
Typ záslužný řád
Založeno 5. května 1764
Stát Uherské království
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Heslo Publicum Meritorum Preamium (Odměna za veřejné služby)
Zakladatel Marie Terezie
Třídy velkokříž
komtur
rytíř
Popis zlatý tlapatý kříž s zeleným smaltem, na středu kříže je medailon s opisem řádové devizi a na středu štítkem s uherským znakem a iniciálami zakladatelky M.T.
Hvězda k velkokříži řádu sv. Štěpána
Hvězda k velkokříži řádu sv. Štěpána
Stuha řádu I. třídy
Stuha řádu I. třídy
Stuha řádu II. třídy
Stuha řádu II. třídy
Stuha řádu III. třídy
Stuha řádu III. třídy

Královský uherský řád sv. Štěpána (německy Königlich Ungarischer Orden des Heiligen Stephan, maďarsky Magyar királyi Szent István lovagrend) byl nejvyšším uherským řádem a vyznamenáním, udělovaným za civilní zásluhy.

Řád založila 6. května 1764 královna Marie Terezie při příležitosti korunovace Josefa II. římským králem a řád byl dán pod patronát uherského krále sv. Štěpána. Vyznamenání bylo zamýšleno jako civilní obdoba vojenského řádu Marie Terezie, přičemž byl udělován zejména uherským šlechticům. Řád zanikl roku 1918 s pádem Rakousko-Uherska, ale v letech 1938–1944 jej obnovil Miklós Horthy jako maďarský regent, který jej udělil šesti osobám.

Celkem mohlo být členů řádu pouze 100 (cizozemci se nepočítali) a členem řádu mohl být pouze šlechtic (z rodiny šlechtické nejméně po 4 generace). Do roku 1884 pro nižšího šlechtice zakládalo přijetí do řádu právo na povýšení na svobodného pána a svobodný pán mohl být povýšen na hraběte. Z Čechů byl nositelem řádu například Jan Karel Chotek z Chotkova (1704–1787, nejvyšší český kancléř), Václav Antonín z Kounic-Rietbergu a Karel Filip Schwarzenberg, či Alois Ugarte starší.

Popis odznaku[editovat | editovat zdroj]

Řádový kříž je zeleně emailovaný leopoldovský kříž, který má v okrouhlém středu uherský dvojitý kříž s iniciálami M T a heslem "PRAEMIUM PUBLICUM MERITORUM" (Za veřejné zásluhy), na reversu je nápis STO.ST.RI.AP. (Sancto Stephano Regi Apostolico, "Svatému Štěpánu, apoštolskému králi"). Kříž je převýšen královskou uherskou korunou. Řádová stuha je purpurová s tmavozelenými okraji.[1]

Třídy a způsoby nošení[editovat | editovat zdroj]

Velmistrem řádu byl uherský král, přičemž řád měl tři třídy:

  • Ord.S.Stef.Ungh. - GC.png Velkokříž - mohlo jich být nejvýše 20 a měli zároveň titul skutečného tajného rady a právo být oslovováni panovníkem můj bratranče. Velkokřížníci nosili o řádových slavnostech řádovou zeleno-červenou uniformu obšitou hermelínem. Dále nosili zlatý řetěz s odznakem řádu a při méně slavnostních příležitostech nosili pouze řádovou hvězdu na levé straně hrudi spolu s řádovým křížem na velkostuze.
  • Ord.S.Stef.Ungh. - COM.png Komandér - mohlo jich být nejvýše 30 a měli zároveň titul tajného rady. Nosili odznak řádu na stuze kolem krku.
  • Ord.S.Stef.Ungh..png Rytíř- mohlo jich být nejvýše 50 a nosili řádový kříž na levé straně hrudi.
Způsoby nošení řádu na uniformě od nejnižší po nejvyšší třídu (zleva)

Významní nositelé[editovat | editovat zdroj]

Mezi nositele řádu byli například kníže Alfred Windischgrätz, ruský generál Ivan Paskievič, maršál Josef Václav Radecký z Radče[2], kancléř Otto von Bismarck, pražský arcibiskup Lev Skrbenský z Hříště, ministr zahraničí Otakar Černín z Chudenic, osmanští sultánové Abdul Medžid a Mehmed V. atp.[3]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. LOBKOWICZ, František. Encyklopedie řádů a vyznamenání. Praha: Libri, 1995. 238 s. ISBN 80-901579-9-8. S. 125. (česky) 
  2. KOLÁČNÝ, Ivan. Řády a vyznamenání habsburské monarchie. Praha: Elka Press, 2006. 302 s. ISBN 80-902745-9-5. S. 97. (česky) 
  3. Řády a vyznamenání, s. 98.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Václav Měřička, Orden und Ehrenzeichen der Österreichisch-Ungarischen Monarchie, Vídeň 1974
  • Robert Freiherr von Procházka, Österreichisches Ordenshandbuch, 1 - 4, Mnichov 1979
  • Gustav Adolph Ackermann: Ordensbuch sämtlicher in Europa blühender und erloschener Orden und Ehrenzeichen, Annaberg 1855
  • Dominus: Der Stephansorden und seine Geschichte. Vídeň 1873
  • Ivan Koláčný, Řády a vyznamenání Habsburské monarchie, Elka Press Praha 2006, ISBN 80-902745-9-5

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]