Jiří Pernes

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
doc. PhDr. Jiří Pernes, Ph.D.

Jiří Pernes na Dnu za Moravu, pořádaném 25. září 2010 Moravskou národní obcí

2. ředitel
Ústavu pro studium totalitních režimů
Ve funkci:
1. dubna 2010 – 13. května 2010
Předchůdce Pavel Žáček
Nástupce Daniel Herman
Stranická příslušnost
Členství ODA
Moravané

Narození 4. července 1948 (69 let)
Svitavy
Československo Československo
Národnost moravská
Choť ženatý
Děti tři děti
Alma mater UJEP v Brně
Slezská univerzita v Opavě
Commons Kategorie Jiří Pernes
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Pernes (* 4. července 1948 Svitavy) je český historik a politik moravské národnosti[1], v roce 2010 (od dubna do května) působil jako ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů.

Studium a vědecká kariéra[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval v letech 19661972 český jazyk a dějepis na Filosofické fakultě University Jana Evangelisty Purkyně (dnešní Masarykova univerzita) v Brně a v letech 19781980 na téže škole postgraduální studium muzeologie. V roce 2008 se habilitoval na Filozoficko-přírodovědecké fakultě Slezské univerzity v Opavě a stal se docentem pro obor Historie se zaměřením na české a československé dějiny.[2]

Od roku 1977 pracoval v několika muzeích (mj. v muzeu v Slavkově u Brna, kde byl i ředitelem), v letech 19901992 byl ředitelem Moravského zemského muzea v Brně. Od roku 1994 je zaměstnán v Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. Je též externím vyučujícím na Masarykově univerzitě, působí mimo jiné i na Universitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.

Jako historik se zaměřuje zejména na moravské, české a československé dějiny 19. a 20. století.

V únoru 2010 byl Jiří Pernes zvolen na místo ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů, kde od 1. dubna téhož roku nahradil Pavla Žáčka.[3] Dne 12. května 2010 byl pro podezření z plagiátorství radou ústavu z pozice ředitele ke dni 13. května 2010 odvolán.[4]

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

V roce 1996 neúspěšně kandidoval jako člen ODA do senátu v obvodu č. 58 - Brno-město.[5] Dnes je členem politické strany Moravané a v krajských volbách v roce 2008 byl jejím lídrem pro Jihomoravský kraj.[6] Za tuto stranu též kandidoval ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2009.[7] Měl také působit v odborné historické komisi ČSSD.[8] Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 kandidoval na 3. místě kandidátky strany Moravané, ale neuspěl.[9]

Ve volbách do Senátu PČR v roce 2016 kandidoval jako člen strany Moravané za koalici stran ODS a Moravané v obvodu č. 58 – Brno-město.[10] Se ziskem 9,63 % hlasů skončil na 5. místě a do druhého kola nepostoupil.[11] V souběžných krajských volbách v roce 2016 kandidoval jako člen strany Moravané také do Zastupitelstva Jihomoravského kraje, ale rovněž neuspěl.[12]

Kontroverze[editovat | editovat zdroj]

Po zvolení ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů byla zveřejněna informace, že Pernes byl rok studentem Večerní univerzity marxismu-leninismu. Tuto informace neuvedl do svého životopisu pro výběrové řízení a sám tvrdí, že ji nepovažuje za důležitou.[13]

Před svým nástupem na VUML připravil knihu o dějinách Slavkova, která vyšla v roce 1987 a obsahuje část velebící úlohu komunistů v únoru 1948 a po něm. Pernes přiznává, že je autorem knihy, ale tvrdí, že kapitolu o událostech roku 1948 napsal někdo jiný, pravděpodobně regionální výbor KSČ.[14]

Z plagiátorství byl obviněn u své knihy Svět Lidových novin 1893-1993, kde využil diplomovou práci Blanky Maškové Arnošt Heinrich a Lidové noviny z roku 1958. Opsal celé odstavce i kapitoly, aniž v citacích přiznal autorství Blance Maškové.[15] Upozornila na to v roce 2009 ve své diplomové práci na Masarykově univerzitě v Brně studentka Libuše Janáčková.[16] Z plagiátorství byl obviněn i u své knihy Emanuel Moravec: až na dno zrady, kde využil diplomovou práci Josefa Vytlačila.[17] V tomto případě však Komise pro etiku vědecké práce Akademie věd ČR pod předsednictvím Heleny Illnerové 12. července 2010 konstatovala, že „posuzovanou práci Jiřího Pernese Až na dno zrady: Emanuel Moravec není možné jako celek považovat za plagiát ve smyslu definice obsažené v normě ISO 5127-2003“, neboť „Jiří Pernes nezastírá a naopak opakovaně uvádí, že znal a použil ve své práci i diplomovou práci Josefa Vytlačila. Přestože jeho kniha jako dílo popularizační nepoužívá klasický poznámkový aparát, na několika místech na práci Josefa Vytlačila přímo odkazuje“.[18]

Po zvolení do čela Ústavu pro studium totalitních režimů bylo zveřejněno, že Pernes byl veden jako kandidát tajné spolupráce Státní bezpečnosti; lustrační zákony se však na tuto kategorii osob nevztahují, neboť o záměrech StB nemusely vůbec vědět.[19]

Vybraná díla[editovat | editovat zdroj]

  • Spiklenci proti Jeho Veličenstvu aneb Historie tzv. spiknutí Omladiny v Čechách, Praha 1988
  • Život plný nepřátel aneb Život a smrt Františka Ferdinanda d'Este, Praha 1995
  • Habsburkové bez trůnu, Praha 1995
  • Pod moravskou orlicí aneb Dějiny moravanství, Brno 1996
  • Maxmilián I. Mexický císař z rodu Habsburků, Praha 1997
  • Až na dno zrady. Emanuel Moravec, Praha 1997
  • Pod Habsburským orlem. České země a Rakousko-Uhersko na přelomu 19. a 20. století, Praha 2001, 2006
  • Takoví nám vládli. Komunističtí prezidenti Československa a doba, v níž žili, Praha 2003
  • František Josef I. Nikdy nekorunovaný český král, Praha 2005
  • Komunistky. S fanatismem v srdci, Praha 2006
  • Krize komunistického režimu v Československu v 50. letech 20. století, Brno 2008
  • Alexej Čepička: šedá eminence rudého režimu (2008, s Jaroslavem Pospíšilem a Antonínem Lukášem)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. WOFF, Petr. Morava chudne a vylidňuje se. Proč už není politickým tématem?. Deník Referendum [online]. 2010-04-29 [cit. 2013-01-02]. Dostupné online.  
  2. http://www.slu.cz/fpf/cz/veda-a-vyzkum/habilitace-a-profesorske-rizeni/ukoncena-habilitacni-rizeni
  3. ŠŤASTNÝ, Jiří; ŘÍHOVÁ, Barbora. Žáček končí, novým šéfem ústavu pro totalitu se stal Jiří Pernes [online]. Idnes.cz, 2010-02-17, [cit. 2010-02-17]. Dostupné online.  
  4. Rada ústavu pro totalitu odvolala ředitele Pernese [online]. Idnes.cz, 2010-05-12, [cit. 2010-05-12]. Dostupné online.  
  5. http://volby.cz/pls/senat/se2111?xjazyk=CZ&xdatum=19961116&xobvod=58 Senátní volby 1996
  6. Oficiální stránka politické strany Moravané, aktuality
  7. Lídrem evropské kandidátky Moravanů se stal Novotný (článek na iDnes)
  8. Žáčkův nástupce Pernes pracoval v komisi ČSSD [online]. Lidovky.cz, 2010-02-26, [cit. 2010-02-26]. Dostupné online.  
  9. Volby do Evropského parlamentu konané na území České republiky ve dnech 23.05. – 24.05.2014, Jmenné seznamy, Strana: Moravané [online]. Český statistický úřad, 2014, [cit. 2014-05-26]. Dostupné online.  
  10. Kandidáti do Senátu [online]. ODS.cz, [cit. 2016-05-30]. Dostupné online.  
  11. Výsledky voleb v obvodě Brno-město obv. 58 [online]. iDNES.cz, 2016, [cit. 2016-10-14]. Dostupné online.  
  12. Volby do zastupitelstev krajů konané dne 7.10. – 8.10.2016, Jmenné seznamy, Kraj: Jihomoravský kraj, Kandidátní listina: Moravané, Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla [online]. Český statistický úřad, 2016, [cit. 2016-10-14]. Dostupné online.  
  13. Žáčkův nástupce Pernes má problém, zamlčel studium VUML [online]. ČTK, 24.02.2010, rev. 25.02.2010, [cit. 2010-02-27]. Dostupné online. (čeština) 
  14. Pernes má další problém, podepsal oslavný text o 'Vítězném únoru [online]. lidovky.cz, 26. února 2010, [cit. 2010-02-27]. Dostupné online. (čeština) 
  15. IVANA, Svobodová. Další Pernesův plagiát, objevila ho studentka [online]. Mediacop, s.r.o, 6. května 2010, [cit. 2010-05-11]. Dostupné online. (čeština) 
  16. Podívejte se na další plagiát historika Pernese! [online]. Idnes.cz, 3. května 2010, [cit. 2010-05-12]. Dostupné online. (čeština) 
  17. Iniciativa neustrčených: Takhle historik Jiří Pernes opisoval diplomku a stvořil plagiát [online]. Idnes.cz, 26. března 2010, [cit. 2010-05-12]. Dostupné online. (čeština) 
  18. http://www.novinky.cz/domaci/209577-pernes-neni-plagiator-shodla-se-komise.html
  19. StB vedla Pernese jako kandidáta tajné spolupráce [online]. Rozhlas.cz, 24. února 2010, [cit. 2010-05-12]. Dostupné online. (čeština) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PÁNEK, Jaroslav; VOREL, Petr, a kol. Lexikon současných českých historiků. Praha ; Pardubice : Historický ústav Akademie věd České republiky ; Sdružení historiků České republiky (Historický klub) ; Východočeské muzeum, 1999. 373 s. ISBN 80-85268-84-1.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]