Pavel Žáček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
PhDr. Pavel Žáček, Ph.D.
Pavel Žáček

Poslanec Poslanecké sněmovny PČR
Úřadující
Ve funkci od:
21. října 2017

1. ředitel
Ústavu pro studium totalitních režimů
Ve funkci:
1. ledna 2008 – 31. března 2010
Předchůdce ÚSTR vznikl
Nástupce Jiří Pernes

Člen Rady České televize
Ve funkci:
25. května 2001 [1] – 25. května 2003 [2]
Stranická příslušnost
Členství ODS (od listopadu 2017)
Nestraník
ve Sněmovně za ODS (od 2017)
do Senátu za ODS (2014)

Narození 18. května 1969 (48 let)
Praha
Československo Československo
Alma mater Univerzita Karlova v Praze
Commons Kategorie Pavel Žáček
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pavel Žáček (* 18. května 1969 Praha) je český historik a novinář, v letech 2008–2010 zakladatel a první ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů, od října 2017 poslanec Poslanecké sněmovny PČR, nestraník za ODS.

Studium[editovat | editovat zdroj]

V roce 1987 zahájil studium Fakulty žurnalistiky Univerzity Karlovy a dokončil je v roce 1992 (fakulta nese od roku 1990 název Fakulta sociálních věd). V letech 1990–1991 studoval také historii a politologii na Filozofické fakultě UK.[3] V roce 2001 ukončil postgraduální studium Fakulty sociálních věd UK.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Pavel Žáček, Timothy Garton Ash, Kristian Gerner (2012)

V průběhu roku 1989 byl místopředsedou Studentského tiskového a informačního střediska, šéfredaktorem fakultního časopisu, spoluorganizátorem studentské demonstrace 17. listopadu 1989, zakládajícím předsedou stávkového výboru Fakulty žurnalistiky UK a zástupcem FŽ UK ve Studentském parlamentu. V prosinci 1989 založil a po dva roky působil šéfredaktor nezávislého čtrnáctideníku vysokoškolského hnutí Studentské listy. Od roku 1993 pracoval na Úřadu dokumentace a vyšetřování činnosti Státní bezpečnosti, který se v roce 1995 přeměnil v Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV). Byl tvůrcem koncepce úseku dokumentace, založil sborník Securitas Imperii, kterého pod jeho vedením vyšly čtyři díly o šesti svazcích. V letech 1995 až 1996 studoval s podporou Fulbrightovy nadace na Stanfordově univerzitě v USA.

V roce 1998 byl I. náměstkem ÚDV, který po nástupu exponenta sociální demokracie pplk. Ireneje Kratochvíla v roce 1999 a čistkách ministra vnitra Václava Grulicha opustil[4] a nastoupil do Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR jako odborný a vědecký pracovník. V letech 2001 až 2003 byl členem Rady České televize. Od roku 2004 působil jako šéfredaktor čtvrtletníku Pamäť národa ve slovenském Ústavu pamäti národa.

V listopadu 2006 byl jmenován ředitelem odboru Archiv bezpečnostních složek Ministerstva vnitra, v červenci 2007 zmocněncem vlády pro zřízení Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) a Archivu bezpečnostních složek (ABS), v srpnu prozatímním ředitelem ABS. K 1. lednu 2008 se stal prvním ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů,[5] který se dle zákona č. 181/2007 Sb. věnuje zkoumání a objasňování éry dvou totalitních režimů v Československu, komunismu a nacismu.

Pod jeho vedením začal ÚSTR publikovat čtvrtletník Paměť a dějiny, odborný časopis Securitas Imperii, anglickojazyčný časopis Behind the Iron Courtain, dále vydal 46 neperiodických publikací (13 monografií, 4 edice dokumentů, 7 sborníků, 1 slovník, 14 katalogů výstav, 1 výukové DVD, 1 učebnici a 6 informačních brožur), uspořádal 26 výstav, 4 mezinárodní konference, 6 mezinárodních seminářů, badatelských sympozií a workshopů, 1 studentskou konferenci. ÚSTR zpracoval novou koncepci převodu archivních dokumentů do elektronické podoby, digitalizoval v prvních dvou letech své existence cca 12,7 milionů stránek, vytvořil pro ABS unikátní lustrační systém a zveřejnil na webových stránkách téměř milion evidenčních záznamů. Zahájil také práce na pilotním projektu digitálního archivu.

Jako zakládající signatář Pražské deklarace se ředitel ÚSTR Pavel Žáček stal iniciátorem a spoluzakladatelem Platformy evropské paměti a svědomí. K 1. dubnu 2010 byl ve funkci nahrazen historikem Jiřím Pernesem, následně odvolaným v důsledku plagiátorské aféry. Po zvolení Daniela Hermana ředitelem ÚSTR pracoval v letech 2010–2011 jako jeho poradce. Byl členem Ediční rady ÚSTR, místopředsedou redakční rady revue Paměť a dějiny a předsedou redakční rady odborného časopisu Securitas Imperii. Od října 2011 do května 2013 se stal ředitelem Kanceláře ÚSTR. V současné době působí jako poradce náměstka ministra obrany pro personalistiku v oblasti minulostní a paměťové agendy, zejména zákonů č. 255/1946 Sb. a 262/2011 Sb. a zároveň jako poradce ministra kultury,[6] kterým je Daniel Herman, jeho bývalý nadřízený v Ústavu pro studium totalitních režimů. Od roku 2009 je členem mezinárodní vědecké rady Estonského ústavu historické paměti.

Ve volbách do Senátu PČR v roce 2014 kandidoval za ODS v obvodu č. 21 – Praha 5.[7] Se ziskem 16,74 % hlasů skončil v prvním kole na 2. místě a postoupil tak do druhého kola. V něm však prohrál poměrem hlasů 34,91 % : 65,08 % s nestraníkem za SZ a KDU-ČSL Václavem Láskou.[8] Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2017 kandidoval jako nestraník za ODS v Praze[9] na 17. místě kandidátky. Získal 6 406 preferenčních hlasů, skončil na 4. místě a stal se tak poslancem.[10]

Publikační činnost[editovat | editovat zdroj]

Je autorem řady odborných studií a článků, publikovaných v revue Střední Evropa, odborném časopisu Securitas Imperii, čtvrtletníku Pamäť národa, časopisu Historie a vojenství, Sborníku Archivu bezpečnostních složek, revue Paměť a dějiny atd., edic dokumentů a monografií, zaměřených na dějiny protinacistického odboje a činnost komunistických bezpečnostních složek, zejména pak Státní bezpečnosti a dalších mocenských složek komunistického režimu. Mezi jeho nejdůležitější publikace patří Boje o minulost. Deset let vyrovnávání se s komunistickou minulostí (2000), Přísně tajné! Státní bezpečnost za normalizace (2001), Státní bezpečnost na Slovensku za normalizace (2002), Menší sestra I. Vznik a vývoj První správy ministerstva vnitra 1953–1959 (2004), V čele StB. Pád režimu v záznamech důstojníka tajné policie (2006), Odvrácená tvář pražského jara. Státní bezpečnost v Praze a srpen 1968 (2010) a Vypovídat pravdu a nic nezamlčet. Protokoly parlamentní vyšetřovací komise pro objasnění událostí 17. listopadu 1989. I. II. (2013).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Výroční zpráva o činnosti České televize v roce 2001 [online]. Česká televize, 2002 [cit. 2014-03-09]. Dostupné online. 
  2. Výroční zpráva o činnosti České televize v roce 2003 [online]. Česká televize, 2004 [cit. 2014-03-09]. Dostupné online. 
  3. http://www.respekt.cz/rozhovory-detail.php?sel_id=29
  4. http://ihned.cz/3-21284850-%FAstav+pam%ECti+n%E1roda-000000_d-92
  5. Ústav pro studium totalitních režimů bude řídit Pavel Žáček (iDNES.cz, 18. 12. 2007)
  6. Lidové noviny, 19.8.2014, str. 4 [online]. Dostupné online. 
  7. Exředitel Žáček chce do Senátu [online]. Novinky.cz, 2014-07-09 [cit. 2014-07-10]. Dostupné online. 
  8. Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 10.10. – 11.10.2014, Výsledky hlasování, Obvod: 21 – Praha 5 [online]. Český statistický úřad, 2014 [cit. 2014-10-20]. Dostupné online. 
  9. Hejtmani, exministři i student s afrem. Podívejte se, kdo ve volbách spoléhá na kroužkování. Aktuálně.cz [online]. 2017-09-03 [cit. 2017-09-04]. Dostupné online. 
  10. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 20.10. – 21.10.2017, Jmenné seznamy, Kraj: Hlavní město Praha, Strana: Občanská demokratická strana, Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla [online]. Český statistický úřad, 2017 [cit. 2017-10-22]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]