Daniel Herman

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mgr. Daniel Herman
Mgr. Daniel Herman (2016)
Mgr. Daniel Herman (2016)

14. ministr kultury ČR
Úřadující
Ve funkci od:
29. ledna 2014
Předseda vlády Bohuslav Sobotka
Předchůdce Jiří Balvín

poslanec Poslanecké sněmovny PČR
Úřadující
Ve funkci od:
26. října 2013

3. ředitel
Ústavu pro studium totalitních režimů
Ve funkci:
16. srpna 2010 – 10. dubna 2013
Předchůdce Jiří Pernes
Nástupce Pavla Foglová

mluvčí České biskupské konference
Ve funkci:
1996 – 2005

Stranická příslušnost
Členství KDU-ČSL (od 2013)

Narození 28. dubna 1963 (53 let)
České Budějovice
Československo Československo
Národnost česká
Choť svobodný
Děti bezdětný
Alma mater KTF Univerzity Karlovy
Náboženství římskokatolické
Commons Kategorie Daniel Herman (politician)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Příbuzenstvo
strýc z druhého kolene Jiří Brady

Daniel Herman (* 28. dubna 1963 České Budějovice) je český politik a laicizovaný[1] katolický kněz. Od ledna 2014 ministr kultury České republiky, od října 2013 poslanec Poslanecké sněmovny PČR za KDU-ČSL, v letech 20102013 ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů a bývalý mluvčí České biskupské konference.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v roce 1963 v Českých Budějovicích, jeho matka byla sestřenicí Jiřího Bradyho a jeho sestry Hany.[2] Je přímým potomkem Františka Dobrovského, bratra Josefa Dobrovského.[3] Vystudoval gymnázium, poté nastoupil na pedagogickou fakultu, kterou však po jednom roce opustil. V roce 1984 začal studovat teologickou fakultu v Litoměřicích, v roce 1989 byl vysvěcen na kněze. Po necelém roce v duchovní službě se na jaře 1990 stal sekretářem Miloslava Vlka.[4]

V letech 1996–2005 byl mluvčím České biskupské konference. Mezi lety 2005–2007 pracoval na Lince pomoci v krizi při Policejním prezidiu České republiky. V roce 2007 požádal o laicizaci. V civilní sféře pracoval pro ministerstvo vnitra a na ministerstvu kultury a jako vedoucí kanceláře Jana Švejnara. Dne 12. srpna 2010 byl zvolen ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů z deseti kandidátů.[5] Ve středu 10. dubna 2013 byl Radou ÚSTR odvolán.[6][7] Podle jeho nástupkyně Pavly Foglové Herman ÚSTR zadlužil a těsně před svým odvoláním v lednu vyplatil vysoké odměny za celý rok dopředu a zvýšil platy vybraným zaměstnancům. Podle Hermana však odměny byly plánované a finanční problémy vznikly vlivem neodpovědné personální politiky Pavly Foglové.[8]

Dne 2. května 2014 rozhodl Obvodní soud pro Prahu 3, že Hermanovo odvolání je neplatné. Městský soud v Praze však toto rozhodnutí dne 21. ledna 2015 zrušil a vrátil zpět Obvodnímu soudu pro Prahu 3.

Politické působení[editovat | editovat zdroj]

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 kandidoval v Hlavním městě Praze jako lídr KDU-ČSL[9] a byl zvolen poslancem. V lednu 2014 se stal kandidátem KDU-ČSL na post ministra kultury ve vládě Bohuslava Sobotky.[10] Dne 29. ledna 2014 byl do této funkce jmenován.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10314156487-uchem-jehly/313298380010008/titulky/#t=13m07s
  2. http://www.danielherman.cz/hanas_story
  3. Daniel Herman » Josef Dobrovský – „První světový Čech nové doby“ [online]. Aktuálně.cz - Víte, co se právě děje, [cit. 2016-01-12]. Dostupné online.  
  4. http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10314156487-uchem-jehly/313298380010008/titulky/#t=14m44s
  5. Ústav pro studium totalitních režimů. Usnesení z 38. jednání Rady Ústavu pro studium totalitních režimů [online]. 2010-08-13. Dostupné online.  
  6. Rada odvolala ředitele ÚSTR. Jde o akci ČSSD a KSČM, brání se Herman, lidovky.cz, 10. 4. 2013
  7. Šéf ústavu pro totality Herman skončil. Je to politizace, říká Nečas, iDNES.cz, 10. 4. 2013
  8. Foglová: Odvolaný šéf ÚSTR zadlužil. Herman: Velká lež!, Tyden.cz, 3. 5. 2014
  9. Lidovci nasadí do voleb Hermana, zkoušejí přilákat i Marvanovou [online]. iDNES.cz, 2013-08-15, [cit. 2013-08-29]. Dostupné online.  
  10. Koalice podepsala smlouvu. Politické výhrady od Zemana Sobotka nebere [online]. iDNES.cz, 2014-01-06, [cit. 2014-01-10]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]