Jindřich Kabát
PhDr. Jindřich Kabát | |
---|---|
1. ministr kultury ČR | |
Ve funkci: 2. července 1992 – 17. ledna 1994 | |
Předseda vlády | Václav Klaus |
Předchůdce | Milan Uhde |
Nástupce | Pavel Tigrid |
1. náměstek ministra kultury ČR | |
Ve funkci: 1990 – 1991 | |
1. náměstek ministra vnitra ČR | |
Ve funkci: 16. prosince 1991 – 2. července 1992 | |
Předseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání | |
Ve funkci: 11. srpna 1994 – 15. září 1994 | |
Předchůdce | Oldřich Tomek |
Nástupce | Bohuslav Hanuš |
Člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání | |
Ve funkci: 9. července 1994 – 31. srpna 1998 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | KDU-ČSL |
Narození | 24. dubna 1953 Praha Československo |
Úmrtí | 14. července 2020 (ve věku 67 let) |
Choť | Gabriela Kabátová |
Děti | synové Martin, Jan a Michael dcery Magdalena a Barbora |
Alma mater | Univerzita Karlova v Praze |
Profese | psycholog, politik, vysokoškolský učitel, spisovatel a ministr kultury |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Jindřich Kabát (24. dubna 1953 Praha – 14. července 2020[1]) byl český spisovatel, psycholog a vysokoškolský učitel. Mezi roky 1992 a 1994 zastával post ministra kultury České republiky, prvního v době osamostatnění České republiky.
Studium
[editovat | editovat zdroj]Neoficiální studium v podzemní universitě
[editovat | editovat zdroj]- 1970–1974: filosofie u prof. S. Sousedíka
- 1975–1977: historie, osobní asistent prof. Z. Kalisty
- 1977–1979: prof. Jozef Tischner – filosofie, domácí seminář Krakov
Oficiální studia
[editovat | editovat zdroj]- Gymnázium Na Zatlance
- Psychologie jednooborová, FF-UK, Univerzita Karlova, specializace: sociální psychologie, klinická psychologie
- Dvouletý kurs psychoterapie a poradenství v rámci České lékařské společnosti
- 1977 Prom. psycholog – zákonem změněno na Mgr. Univerzity Karlovy
- 1978 PhDr. Univerzity Karlovy
- 2004–2005 Hostující Univ. Prof. of CNU, Virginie, USA
- 2005–2009 Prof. PHD of CNU, Virginie, USA
- 2006 Postgraduální studium Wheaton College, Illinois, USA[2][3]
Studijní programy
[editovat | editovat zdroj]- Rakousko, Vídeň: ministerstvo školství a kultury: Veřejná správa v oblasti ochrany historického kulturního dědictví
- Německo, Hamburk: Formy státní podpory oblasti umění
- Španělsko, Leon: Evropské kulturní dědictví a EU
- Velká Británie, Londýn: British Council: Britská vládní struktura v oblasti kultury
- Francie, Paříž: Výzkumný ústav ministerstva vnitra: Vládní struktura Francie
- Německo, Mnichov: Struktura státní správy v Německu
- Maďarsko, Budapešť: Výzkumy v oblasti kultury a metodologie
- Německo, Lipsko: Teorie v kultuře
- Polsko, Varšava: Masová kultura.
Roku 2000 byl jmenován soudním znalcem pro obor psychologie a psychopatologie.
Veřejné působení
[editovat | editovat zdroj]- První náměstek ministra kultury 1990–1991
- Delegát Výboru pro kulturu Evropského parlamentu ve Štrasburku[4]
- První náměstek ministra vnitra, odpovědný za oblast vyšetřování 1991–1992[5]
- Zmocněnec vlády pro otázky uprchlíků
- Člen Výboru ministrů EU, ministr kultury, člen vlády 1992–1994[6][3]
- Člen mezivládní Komise ministrů vlád ČR a SR, která odpovídala za rozdělení bývalého Československa
- Ministr pověřený oblastí národnostních menšin a humanitárních otázek
- Místopředseda českého výboru UNESCO
- Člen, v roce 1994 předseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání[7]
- Vládní rada, poradce ministra zahraničních věcí 2004
- Ředitel Evropské akademie pro demokracii
- Předseda KDU, po sloučení s ČSL místopředseda KDU-ČSL v letech 1992–1994
Pedagogická činnost
[editovat | editovat zdroj]- 1977–1983: Psychiatrická klinika, LF UK v Praze: diagnostika a obecná psychologie pro studenty lékařské fakulty
- Terénní výzkumy a metodologie Ústav pro výzkum kultury
- 1983–1989: DAMU, katedra herectví
- Psycholog Národního divadla v Praze
- Filozofická fakulta Univerzity Karlovy: Psychologie umění
- 1996–1998: Vyšší odborná škola žurnalistiky
- 1998–2002: Teologická fakulta Univerzity Karlovy
- 2004–2009: Christopher Newport University, Virginie, USA, profesor a Ředitel evropského programu
- 2011–2020: Anglo-americká univerzita v Praze a externě univerzity v USA
Hlavní témata: Obecná a speciální psychopatologie, sociální psychologie a životní styl, psychologie umění, sociální patologie a totalitní režimy, psychologie komunismu.[2][8][9][3]
Knižní publikace
[editovat | editovat zdroj]Knihy / ve sbornících:
- Daniel, L., Holba, J., Kabát, J., Kabele, J., Krch, F.: NG Praha 1988: Výzkum vývoje výtvarně estetické stránky osobnosti dítěte
- J. Kabát, introduction in: Moderní české umění, Wien 1993,
- J. Kabát in: Současném vizuálním umění, Paříž 1993,
- J. Kabát in : M. Soldát (Ed.): Dialogy o transformaci, kapitola: Dialog s Jindřichem Kabátem, Nadační fond proti korupci, Praha 2011
- J. Kabát: Fenomen korupce z hlediska psychologie, in: kol.: Fenomen korupce, Martin Soldát (Ed.), Nadační fond proti korupci, Praha 2012
Knihy:
- J. Kabat: Psychologie ve výzkumech kultury, nakl. UVK, Praha 1979
- J. Kabat, J, – D. Pokorná : Dramatické umění – preference mladých lidí,nakl. UVK, Praha 1982
- J. Kabat: Psychologie komunismu, nakl. Práh, Praha 2011
- J. Kabat: Groh, nakl. Čas, Praha, 2013
- J. Kabát: Útěk: I. Až na samé hranici
- J. Kabát: Útěk: II. Pád listu, společně : nakl. Triton, Praha 2014
- J. Kabát, K.Janeček, M.Kabát: Karel Janeček v roce 2112, Albatros, edice XYZ, Praha 2016
- J. Kabát: Dvoukolejná vášeň, 2016
- J. Kabát: Dvojí návrat, 2016
- J. Kabát: Trosečník, 2016
- J. Kabát: Nenažraná, souborně: Albatros, edice XYZ, Praha 2016
- J. Kabát: Poloviční dvojčata, Triton, 2017
- J. Kabát, V. Malý, M. Kabát: Václav Malý ROZHOVORY, Albatros Media, edice XYZ, Praha 2017
Osobní život
[editovat | editovat zdroj]Od roku 1977 byl ženatý, manželka Gabriela, roz. Sládková, ředitelka Mezinárodního vězeňského společenství CZ[10], pět dětí, synové Martin (* 1977), Jan (* 1983) a Michael (* 1989), dcery Magdalena (* 1979) a Barbora (* 1983).
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Zemřel exministr kultury Jindřich Kabát. Stál u rozjezdu neúspěšné loterie. iDNES.cz [online]. 2020-07-14 [cit. 2020-07-14]. Dostupné online.
- ↑ a b Psychologická novela prvního ministra kultury ČR [online]. [cit. 2014-11-14]. Dostupné online.
- ↑ a b c TOMEŠ, Josef. Český biografický slovník XX. století. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-248-1.
- ↑ Ročenka Ministerstva kultury ČR 1990. Praha: Ministerstvo kultury ČR, 1990.
- ↑ Ročenka Ministerstva vnitra a policie ČR 1992. Praha: Ministerstvo vnitra ČR, 1992.
- ↑ České vlády od roku 1992 [online]. Eurozpravy.cz [cit. 2014-11-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-07-01.
- ↑ Složení Rady pro rozhlasové a televizní vysílání jmenný přehled členů od roku 1992 [online]. [cit. 2014-11-14]. Dostupné online.
- ↑ Faculty Directory - Anglo-American University [online]. [cit. 2014-11-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-06-20. (anglicky)
- ↑ ČERNÝ, Milan. Kdo je kdo 1991. Praha: TV Spectrum, 1991. ISBN 80-85334-01-1.
- ↑ Úvod - Prison Fellowship [online]. [cit. 2014-11-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-13.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- AUBRECHT, Radek a kol. autorů: 130 let a osobností smíchovského gymnázia (1883–2013) , Gymnázium Na Zatlance, Praha 2014, ISBN 978-80-260-6169-4, s. 23.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jindřich Kabát
- Jindřich Kabát v databázi Archivu Národního divadla
- Ministři kultury České republiky
- Náměstci ministrů kultury České republiky
- Náměstci ministrů vnitra České republiky
- Členové Rady pro rozhlasové a televizní vysílání
- Členové Společnosti přátel Lužice
- Absolventi Filozofické fakulty Univerzity Karlovy
- Narození v roce 1953
- Narození 24. dubna
- Narození v Praze
- Úmrtí v roce 2020
- Úmrtí 14. července